7 As 126/2026

Rubrum

7 As 126/2026 - 54 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Pražská plynárenská Distribuce, a. s., se sídlem U Plynárny 500/44, Praha 4, zastoupena JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 727/27, Praha 7, za účasti: Ing. T. P. MBA, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2026, č. j. 12 A 10/2026-80, takto:

Výrok

Kasační stížnosti s e p ř i z n á v á odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2026, č. j. 12 A 10/2026-80, a rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2026, č. j. UOOU-03877/24-47.

Odůvodnění

1. Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Městský soud v Praze zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2026, č. j. UOOU-03877/24-47. Uvedeným rozhodnutím žalovaný výrokem I zrušil rozhodnutí stěžovatelky ze dne 28. 7. 2025, č. j. OP/396/2025/LF, a řízení o žádosti osoby zúčastněné na řízení o poskytnutí informace zastavil, a výrokem II postupem podle § 16 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, přikázal stěžovatelce, aby osobě zúčastněné na řízení ve stanovené lhůtě poskytla požadovanou informaci, tj. kopii dokumentu „Přehled orientačních cen v investiční výstavbě, ceny platné pro rok 2024“.

2. S kasační stížností spojila stěžovatelka návrh, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Návrh odůvodnila tím, že poskytnutím požadované informace osobě zúčastněné na řízení by došlo k nevratnému zásahu do jejích práv, neboť po jejím poskytnutí by již nebylo možné obnovit stav před jejím zpřístupněním. Stěžovatelka poukázala na to, že požadovanou informaci považuje za své obchodní tajemství, případně za informaci chráněnou podle energetického zákona, a že bez přiznání odkladného účinku by kasační stížnost postrádala praktický smysl, neboť případné pozdější vyhovující rozhodnutí Nejvyššího správního soudu by již následky poskytnutí informace nemohlo zvrátit. Přiznání odkladného účinku naopak podle stěžovatelky nepovede k nepřiměřené újmě jiných osob a nebude ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 7 As 126/2026

3. K návrhu na přiznání odkladného účinku se vyjádřil žalovaný. Ačkoliv považuje napadený rozsudek za správný, s ohledem na judikaturu správních soudů se přiklání k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť po poskytnutí informací by následný soudní přezkum mohl pozbýt významu.

4. Osoba zúčastněná na řízení se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.

5. Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky na odkladný účinek posoudil ve smyslu § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. a na základě okolností uvedených níže kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.

6. Kasační stížnost nemá odkladný účinek (§ 107 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Odkladný účinek lze tedy kasační stížnosti přiznat tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

7. Kromě formální podmínky, jíž je vznesení příslušného návrhu, je tedy pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Povinnost tvrdit a prokázat hrozbu újmy tíží stěžovatele (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (srov. usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017-20).

8. Nejvyšší správní soud tedy posuzoval splnění podmínky nepoměrně větší újmy na straně stěžovatelky ve srovnání s újmou, která by hrozila jiným osobám. Stěžovatelka namítá, že by v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti byla povinna poskytnout požadované informace a celé řízení o kasační stížnosti by tak fakticky pozbylo smyslu. S tím se Nejvyšší správní soud ztotožňuje.

9. Nejvyšší správní soud setrvale judikuje, že ve věcech svobodného přístupu k informacím by v případě vyhovění kasační stížnosti stěžovatele-povinného subjektu, za současného nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti, přezkum zákonnosti napadeného rozsudku v podstatě ztratil smysl a jeho význam by byl pouze akademický. Ani zrušujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu by již nebylo možné zvrátit skutečnost, že povinný subjekt informaci podle závazného pokynu soudu poskytl (usnesení NSS ze dne 18. 11. 2020, č. j. 4 As 322/2020-32, ze dne 22. 10. 2014, č. j. 3 As 188/2014-27, nebo ze dne 14. 7. 2021, č. j. 10 As 241/2021-21). Předmětem řízení o kasační stížnosti je otázka, zda povinný subjekt (stěžovatel) měl povinnost poskytnout požadované informace v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím, či nikoliv, resp. zda tuto otázku správně posoudili žalovaný a městský soud. Pokud by Nejvyšší správní soud vyřešil tuto právní otázku ve prospěch stěžovatele, tj. zrušil by napadený rozsudek městského soudu i rozhodnutí žalovaného, a tím zbavil povinný subjekt (stěžovatele) povinnosti poskytnout 7 As 126/2026 - 55 pokračování vyžádané informace, šlo by o úspěch v praktické rovině de facto nulový, neboť informace by mezitím již byly poskytnuty (vyprázdnil by se tím předmět řízení ve věci samé). Přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti nemůže pak za této situace představovat újmu na právech žalovaného či osoby zúčastněné na řízení nepoměrně větší, než jaká hrozí stěžovateli, neboť pokud Nejvyšší správní soud shledá, že kasační stížnost není důvodná, dojde k odložení poskytnutí informací na pozdější dobu. To však nepředstavuje újmu natolik závažnou, že by převážila nad újmou způsobenou nezvratnými následky, které by nastaly v případě nepřiznání odkladného účinku.

10. Nejvyšší správní soud dále posoudil žádost o přiznání odkladného účinku i z hlediska zbývajících podmínek stanovených v § 73 odst. 2 s. ř. s. Podmínku absence rozporu s důležitým veřejným zájmem považuje Nejvyšší správní soud za splněnou. Již dříve v usnesení ze dne 21. 12. 2017, č. j. 10 As 345/2017-35, uvedl: „Je pravda, že obecně existuje veřejný zájem na poskytování informací, což potvrzuje i samotná skutečnost, že zákonodárce se rozhodl k jeho zachování přijmout obecně závaznou právní úpravu. V projednávané věci ovšem tento obecný veřejný zájem soupeří s jiným důležitým veřejným zájmem, kterým je ochrana údajů o majetkových poměrech třetích osob, resp. ochrana dalších osobních údajů. Srovná-li Nejvyšší správní soud tyto dva veřejné zájmy, dospívá k závěru, že ochraně těchto údajů je nutno dát dočasně přednost právě s ohledem na nezvratné následky, které by nastaly v případě, kdyby Nejvyšší správní soud účinky napadeného rozsudku neodložil. Je-li ve věci samé tedy spor o to, zda stěžovatel má, či nemá informace poskytnout, je namístě chránit tyto údaje do doby, než Nejvyšší správní soud rozhodne ve věci samé“ (důraz přidán Nejvyšším správním soudem).

11. Přestože se v nynější věci nejedná o informace totožného typu, uvedený závěr je použitelný i v nynější věci. Nepochybně existuje veřejný zájem na poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, ovšem v projednávaném případě může přiznání odkladného účinku pouze oddálit jejich poskytnutí. V případě neúspěchu stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti bude nadále povinen požadované informace poskytnout a toto rozhodnutí tak není s veřejným zájmem na jejich poskytování v rozporu. Ostatně takto Nejvyšší správní soud postupoval i v dalších řízeních, jejichž předmětem bylo posouzení shodné právní otázky, tedy zda má či nemá povinný subjekt povinnost poskytnout požadované informace (srov. např. usnesení NSS ze dne 19. 11. 2025, č. j. 3 As 146/2025-55, bod 11 a tam citovaná judikatura). Stejně postupoval i městský soud v nyní projednávané věci, který usnesením ze dne 3. 3. 2026, č. j. 12 A 10/2026-52, přiznal žalobě odkladný účinek. Z toho důvodu Nejvyšší správní soud setrvává na dříve vyslovených závěrech o nezbytnosti ochrany požadovaných informací do rozhodnutí ve věci samé. Jde o specifické řízení před kasačním soudem, v němž je hrozící újma na straně stěžovatele dalším postupem nezhojitelná (nenapravitelná).

12. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti přiznal odkladný účinek (§ 107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s.). Učinil tak ve vztahu k napadenému rozsudku i rozhodnutí žalovaného, v důsledku čehož až do právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti dochází k plnému pozastavení účinků rozhodnutí žalovaného (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS).

13. Závěrem Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že usnesení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj 7 As 126/2026 předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. července 2026 Milan Podhrázký předseda senátu