7 As 127/2013

Rubrum

7 As 127/2013 - 18 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: Punktum, spol. s r. o., se sídlem Otická 758/19, Opava, zastoupený Mgr. Pavlem Piňosem, advokátem se sídlem Čechova 2, Přerov, proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, se sídlem Na Jízdárně 3163/3, Ostrava - Moravská Ostrava a Přívoz, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2013, č. j. 22 A 46/2013 - 17, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

Nejvyššímu správnímu soudu byla doručena kasační stížnost, kterou se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2013, č. j. 22 A 46/2013 – 17, kterým bylo rozhodnuto o vyloučení žaloby o přezkoumání výzvy Finančního úřadu v Opavě ze dne 18. 10. 2012, č. j. 304127/12/384911806282, a vyrozumění Finančního úřadu v Opavě ze dne 18. 12. 2012, č. j. 345079/12/384911806282 ze spisu vedeného pod sp. zn. 22 A 46/2013 k samostatnému projednání a rozhodnutí. V kasační stížnosti stěžovatel namítal, že krajský soud pochybil, když věc předběžně posoudil jako rozhodnutí a vyloučil k samostatnému projednání. Platí-li, že soud zná právo, pak již v tento okamžik také znal budoucí osud takové žaloby. Protože ale proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravně prostředky, byl stěžovatel nucen vyčkat s kasační stížnosti až na konečné usnesení, kterým se žaloba odmítá. Napadené usnesení se buď nemělo vůbec vydávat a napadené správní akty měly být přezkoumány společně v jednom rozhodnutí o žalobě na nezákonný zásah, nebo - pokud pro to jsou racionální 7 As 127/2013 důvody - sice mohly být vyloučeny k samostatnému projednání, ale nikoli jako žaloba na rozhodnutí. Mělo se jednat o další žalobu na nezákonný zásah. Napadené usnesení představuje odepření spravedlnosti. Tímto administrativním postupem byly napadeně správní akty ‚‚osvobozeny“ z možnosti soudního přezkumu, aniž by soud byť jen naznačil, jakým jiným procesním postupem lze docílit jejich přezkumu. Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem meritorně projednána. Podle ust. § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení. Usnesení o vyloučení rozhodnutí k samostatnému projednání je podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky ze dne 14. 7. 2004, čj. 2 Afs 3/2003 - 46, a ze dne 25. 1. 2010, čj. 5 Afs 63/2009 - 98, usnesení ze dne 27. 6. 2008, čj. 5 Ans 6/2007 - 56, a ze dne 30. 4. 2009, čj. 7 Afs 26/2009 - 57) usnesením, jímž se upravuje vedení řízení. Kasační stížnost proti němu je tedy nepřípustná. Soud je oprávněn posoudit, zda je vhodnější projednávat podanou žalobu jako celek nebo vyloučit některé věci k samostatnému projednání. Rozhodnutím o vyloučení věci k samostatnému projednání se nepředjímá rozhodnutí ve věci samé. To znamená, že mu nic nebrání v posouzení typu žaloby. Pokud stěžovatel namítal, že bylo třeba, aby brojil proti napadenému usnesení až společně s podáním kasační stížnosti proti usnesení, kterým bylo rozhodováno ve věci samé, Nejvyšší správní soud tento názor nesdílí, neboť se jedná o samostatná rozhodnutí soudu. Stěžovateli bylo napadené usnesení krajského soudu doručeno v úterý 29. 10. 2013, a proto poslední den lhůty připadl na úterý 12. 11. 2013. Kasační stížnost však byla podána teprve dne 18. 12. 2013, tedy opožděně. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Podle ust. § 10 odst. 3 poslední věta ve spojení s § 10 odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Protože stěžovatel zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost, rozhodl Nejvyšší správní soud o jeho vrácení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 7. března 2014 7 As 127/2013 JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu