7 As 130/2014

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: UNIGEO, a. s. se sídlem Místecká 329/258, Ostrava - Hrabová, zastoupený Mgr. Pavlem Pěnkavou, advokátem se sídlem Místecká 329/258, Ostrava – Hrabová, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2014, č. j. 38 Ad 32/2011 – 43, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e odmítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci s e v r a c í soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobce Mgr. Pavla Pěnkavy, advokáta se sídlem Místecká 329/258, Ostrava – Hrabová, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

Nejvyššímu správnímu soudu byla doručena kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatele“) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2014, č. j. 38 Ad 32/2011 – 43, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 14. 3. 2011, č. j. 374/1.30/11/14.3, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 28. 12. 2010, č. j. 8422/9.21/10/14.3-RZ. Kasační stížnost však neobsahovala všechny náležitosti podle ust. § 37 odst. 3 a § 106 odst. 1 s. ř. s., protože v ní stěžovatel pouze uvedl, že ji podává proti výše uvedenému rozsudku s tím, že ji odůvodní ve lhůtě podle ust. § 106 odst. 3 s. ř. s. Podle ust. § 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno; ustanovení § 37 platí obdobně. Podle ust. § 106 odst. 3 věty první s. ř. s., nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval usnesením ze dne 9. 7. 2014, č. j. 7 As 130/2014 – 12, k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce od doručení této výzvy. Současně jej poučil o tom, že nebudou-li vady kasační stížnosti odstraněny, bude kasační stížnost odmítnuta. Toto usnesení bylo zástupci stěžovateli doručeno dne 18. 7. 2014, avšak vytýkané nedostatky kasační stížnosti nebyly v zákonné lhůtě odstraněny. Teprve dne 9. 9. 2014, tj. po uplynutí zákonné lhůty ve smyslu ust. § 106 odst. 3 s. ř. s., bylo doručeno Nejvyššímu správnímu soudu doplnění kasační stížnosti ze dne 9. 9. 2014, ve kterém byly uvedeny důvody kasační stížnosti. Lhůta k doplnění kasační stížnosti je lhůtou zákonnou a může být prodloužena pouze na včasnou žádost stěžovatele (srv. § 106 odst. 3 in fine s. ř. s.). Takovou žádost však stěžovatel nepodal. Řízení o kasační stížnosti je ovládáno koncentrační zásadou a Nejvyšší správní soud nemůže přihlížet k námitkám uplatněným po uplynutí lhůty podle ust. § 106 odst. 3 s. ř. s. V opačném případě by byla nastolena právní nejistota ve vztazích účastníků řízení spojená s narušením jejich v řízení rovných procesních práv. Pro podporu těchto závěrů srv. i konstantní judikaturu, např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2013, č. j. 9 Afs 95/2013 – 25, usnesení téhož soudu ze dne 15. 2. 2008, č. j. 5 Afs 124/2006 – 68, popř. nález Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 138/06. Protože stěžovatel přes výzvu Nejvyššího správního soudu vady kasační stížnosti v zákonné lhůtě neodstranil, byla kasační stížnost podle ust. § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítnuta O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ust. § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Stěžovatel zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné V Brně dne 25. září 2014 JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu