7 As 180/2016

Rubrum

7 As 180/2016 - 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: R. K., zastoupen JUDr. Milošem Vízdalem, advokátem se sídlem Náměstí Míru 123/50, Svitavy, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2016, č. j. 31 Ad 7/2015 – 43, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I.

1. Rozhodnutím ze dne 11. 11. 2009, č. j. 16021/2009/060100-21, ředitel Celního ředitelství Hradec Králové podle § 95 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), shledal žalobce odpovědným za škodu způsobenou poškozením služebního motorového vozidla Škoda Felicia Combi RZ X při dopravní nehodě dne 27. 4. 2008 a současně mu podle § 95 odst. 2 téhož zákona uložil povinnost nahradit vzniklou škodu ve výši 28.768 Kč.

2. Rozhodnutím ze dne 27. 11. 2014, č. j. 39187-11/2014-900000-302, žalovaný k odvolání žalobce změnil výše uvedené rozhodnutí ředitele Celního ředitelství Hradec Králové v jeho výroku tak, že požadovanou částku náhrady škody snížil na 26.585 Kč. Žalovaný ve věci rozhodoval poté, co po kasační stížnosti podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2014, č. j. 8 Af 28/2010 – 25, Nejvyšší správní soud 7 As 180/2016 rozsudkem ze dne 10. 7. 2014, č. j. 7 As 80/2014 – 50, zrušil nejen napadený rozsudek, ale zároveň i původní rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2010, č. j. 9321-2/2010-900000-302. II.

3. Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který ji zamítl rozsudkem ze dne 21. 7. 2016, č. j. 31 Ad 7/2015 – 43.

4. Krajský soud konstatoval, že ani žalobce nezpochybňuje, že dopravní nehodu způsobil. Rovněž Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 7. 2014, č. j. 7 As 80/2014 - 50, postavil najisto, že o protiprávním jednání žalobce nemůže být sporu, neboť mu za něj byla uložena bloková pokuta.

5. Krajský soud tedy hodnotil, jak se žalovaný vypořádal v nově otevřeném odvolacím řízení s výší skutečné škody předepsané žalobci k náhradě a dále jak uvážil o naplnění pojmových znaků odpovědnosti žalobce a příčinné souvislosti mezi škodlivým následkem a protiprávním jednáním žalobce.

6. Z odvolacího řízení je zřejmé, že se žalovaný řídil právním názorem Nejvyššího správního soudu. Z celkové částky vyčíslené autoservisem za opravu osobního automobilu po nehodě vyčlenil ty částky, které nesouvisely s poškozením vozidla v důsledku nehody, neboť jejich oprava či výměna byla způsobena běžným opotřebením tohoto vozidla. Žalovanému nelze nic vytknout, pokud k vyhotovení kvalifikovaného odhadu vykonané práce a použitého materiálu vyzval přímo autoservis, který opravu provedl. Lze přisvědčit názoru žalovaného, že se jedná o posouzení vyžadující profesní erudici a zkušenost. Navíc je z postupu žalovaného zřejmé, že podané informace pouze pasivně nepřevzal, pokud jejich hodnocením dospěl ke zjištění, že se oslovený autoservis nevypořádal se všemi požadovanými položkami. Žalovaný tedy jednotlivé položky znovu zhodnotil a dospěl k závěru ve shodě s názorem autoservisu, že ostatní částky byly vynaloženy důvodně na opravu vozidla poškozeného dopravní nehodou.

7. Krajský soud se rovněž přiklonil k názoru žalovaného, že pro posouzení výše škody způsobené na vozidle nemůže být plně směrodatná částka uváděná policií v protokole o nehodě v silničním provozu. Při tomto ohledání jsou patrny pouze zjevné povrchní známky poškození a v žádném případě tudíž nelze vyloučit, že další škoda bude zjevná až po provedení jednotlivých servisních úkonů. Při prvním ohledání nelze zjistit úplný rozsah škody. Výše škody byla stanovena objektivně a lze mít za to, že měla příčinnou souvislost se způsobenou dopravní nehodou. Jednalo se tedy o škodu přímou, která vznikla poškozenému v příčinné souvislosti s jednáním škůdce. Nelze dovodit, že by oprava vozidla byla vyvolána jeho špatným technickým stavem či dokonce že by tento špatný technický stav mohl nehodu způsobit. Krajský soud tak vychází především z protokolu o nehodě v silničním provozu, kde je výslovně stanoveno, že technická závada jako příčina dopravní nehody nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna.

8. Krajský soud nepřisvědčil ani žalobní námitce promlčení práva na náhradu škody. Tuto námitku posuzoval s přihlédnutím k § 207 zákona o služebním poměru se závěrem, že k promlčení tohoto práva nedošlo. 7 As 180/2016 - 43 pokračování III.

9. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.

10. Namítl, že správní orgány měly věnovat zvýšenou pozornost vyčíslení výše škody a tomu, zda za tuto konkrétní škodu odpovídá právě stěžovatel. Z faktury č. 08052540 ze dne 30. 5. 2008 (položkový rozpočet opravy a spotřebovaného materiálu) je již na první pohled zřejmé, že zahrnuje i opravy a k nim se vztahující spotřebovaný materiál, u nichž je odpovědnost stěžovatele vyloučena. Jde např. o rozhýbání ramínka zadního stěrače, seřízení ruční brzdy, vyčištění a promazání pravé poloosy, kontrolu hladiny oleje v převodce či zutí sjetých zimních pneu z ráfků či ekologická likvidace pneu. Za sporné lze považovat i ošetření poškozených míst podvozku, oprava prahů, kontrola a seřízení geometrie kol, přesazení volantu a podobně. Zde je nutno posoudit, zda je u nich skutečně dána odpovědnost stěžovatele v důsledku jeho protiprávního jednání, či tato opravená poškození byla ve skutečnosti zapříčiněna jinou okolností – běžným provozem, opotřebením či stářím vozu. Mohlo jít tedy o opravu vad vozidla, které s dopravní nehodou vůbec nesouvisejí, bez jejichž opravy by ale vozidlo nebylo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích.

11. Stěžovatel poukázal na to, že ani nové rozhodnutí žalovaného se důsledně nezabývá existencí příčinné souvislosti mezi právní skutečností, za kterou odpovídá, a škodou. I když došlo k snížení původně požadované částky z 28.768 Kč na 26.585 Kč, nebylo zkoumáno, zda příčinou vzniku škody nebyla i jiná skutečnost, tedy zejména technický stav vozidla, které mělo najeto 145.200 km, a jednalo se o rok výroby 1999. Žalovaný se nezabýval strukturou škody a jejími dílčími složkami. Dospěl přitom k závěru, že postačí vycházet z vyjádření autoservisu Jíša s. r. o. Je ale jeho povinností, aby každou skutečnost, se kterou zákon spojuje odpovědnost za škodu, důsledně zjistil a vysvětlil. Nebyly uvedeny údaje o vozidle, jeho zařazení do provozu a jeho stav před nehodou, případně prováděné opravy většího rozsahu do doby nehody. Dále nebylo uvedeno, zda bylo vozidlo po nehodě shlédnuté pracovníkem pojišťovny, zda byla uplatněna likvidace z havarijního pojištění, dále chybí fotodokumentace, kterou policie pořídila. Samotné snížení původně uvedené částky vychází z vyjádření autoservisu Jíša s. r. o., aniž by se žalovaný sám všemi skutečnostmi poškození vozidla zabýval.

12. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV.

13. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že ji považuje za nedůvodnou. Zdůraznil, že se v rozhodnutí o odvolání řídil závazným právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2014, č. j. 7 As 80/2014 – 50, kterým bylo zrušeno předchozí odvolací rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2010, č. j. 9321-2/2010- 900000-302. Po doplnění spisového materiálu posoudil náklady na opravu poškozeného služebního motorového vozidla a stanovil náhradu škody jen a pouze s ohledem na částky 7 As 180/2016 účelně vynaložené k nápravě takto způsobné škody. Z částky fakturované servisem za opravu vozidla (29.230 Kč) odečetl částku za práce a materiál s poškozením nehodou nesouvisející (v souhrnné částce 2.645 Kč). Při tom v souladu s pokyny soudu hodnotil příčiny poškození vozidla (resp. škody na něm) v rozsahu poškození přisuzovaného stěžovateli (v konečné částce ukládané mu k náhradě) a ze škodního průběhu dopravní nehody dospěl k jednoznačnému závěru, že toto poškození vzniklo výlučně v důsledku dopravní nehody. Nárazem vozidla levou částí do svodidel a dřením o ně byla poškozena jeho levá část (byl odřen zejména lak levých předních a levých zadních dveří služebního vozidla, byly promáčknuty levé zadní dveře, poškozen levý zadní blatník a zadní nárazník a poškozen levý práh). Žádné takové poškození vozidlo před nehodou nevykazovalo.

14. Žalovaný odmítl námitky stěžovatele, že se měl zabývat i příčinou vzniku škody ve smyslu příčiny dopravní nehody. Zavinění bylo v řízení bez jakýchkoliv pochyb vyřešeno a ani soudy nebylo rozporováno. Dopravní nehodu způsobil jednoznačně stěžovatel, který se plně nevěnoval řízení, což sám sdělil policii. Zaplacením pokuty stěžovatel uznal zavinění dopravní nehody. Časový údaj o zařazení vozidla do provozu, jeho předchozí opravy či otázka pojištění vozidla (vozidlo nebylo havarijně pojištěno, což je stěžovateli známo) jsou pro posuzovanou věc bezpředmětné. V.

15. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

16. Kasační stížnost není důvodná.

17. Ve věci žalovaný rozhodoval o podaném odvolání stěžovatele znovu poté, co bylo jeho původní rozhodnutí ze dne 15. 3. 2010, č. j. 9321-2/2010-900000-302, zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2014, č. j. 7 As 80/2014 – 50, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že jak správní orgán prvého stupně, tak i posléze žalovaný měly věnovat zvýšenou pozornost vyčíslení výše škody a otázce, zda za tuto konkrétní škodu odpovídá právě stěžovatel (např. oprava promáčklých levých předních a levých zadních dveří poškozeného vozu). Z doložené přílohy faktury servisní organizace žalovaného ze dne 30. 5. 2008, č. 08052540 (položkového rozpočtu opravy a spotřebovaného materiálu) je však již na prvý pohled zřejmé, že zahrnuje i opravy a k nim se vztahující spotřebovaný materiál, u nichž je odpovědnost stěžovatele vyloučena. Jde např. o: rozhýbání ramínka zadního stěrače, seřízení ruční brzdy, vyčištění a promazání pravé poloosy, kontrolu hladiny oleje v převodovce, či „zutí sjetých zimních pneu z ráfků, ekologická likvidace pneu“, na což výslovně poukazoval sám stěžovatel.“ Proto zrušil jak napadený rozsudek městského soudu, tak i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že „bude na žalovaném, aby v mezích vysloveného závěru Nejvyššího správního soudu odstranil tímto rozsudkem vytýkané vady, bude-li to třeba, doplnil výsledky správního řízení, a teprve po té vydal rozhodnutí, které bude odpovídat zákonu. Z toho pak musí být jednoznačně zřejmé, jak žalovaný uvážil o výši skutečné škody, která byla předepsána stěžovateli k náhradě a jak uvážil o naplnění pojmových znaků odpovědnosti u stěžovatele, a to zejména o příčinné souvislosti mezi škodlivým následkem a protiprávním jednáním stěžovatele, o němž nemůže být sporu (za které mu byla uložena bloková pokuta).“ 7 As 180/2016 - 44 pokračování

18. Jak vyplývá ze správního spisu i z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, žalovaný respektoval závazný právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Vyžádal si od autoservisu Jíša s. r. o. vyčíslení nákladů opravy poškození vozidla způsobeného v důsledku dopravní nehody stěžovatele, resp. určení a vyčíslení s nehodou nesouvisejících položek na faktuře. Autoservis ve svém vyjádření ze dne 16. 9. 2014 konkrétně vyjmenoval jednotlivé položky materiálu nesouvisející s nápravou škod po nehodě v ceně celkem 1.182 Kč a vyznačil na faktuře rovněž nesouvisející položky práce v souhrnné výši 1.223 Kč. Žalovaný maje pochybnosti o souvislosti některých dalších položek na faktuře s nehodou požádal autoservis Jíša s. r. o. o doplnění jeho vyjádření. V odpovědi ze dne 20. 11. 2014 autoservis uvedl, že rozhýbání ramínka stěrače bylo záležitostí 30 vteřin (tedy bez vlivu na cenu práce), cena zutí sjetých zimních pneu z ráfků činila 240 Kč, ekologická likvidace pneu byla zdarma, dání solo disků do vozu bylo také zdarma, zastříkání podvozku souviselo s nehodou, neboť byl měněn práh a bylo třeba ošetřit část podlahy vedle prahu, rozhýbání tyček řízení souviselo s geometrií vozu, oprava prahu souvisela s bočním nárazem a že přesazení volantu souvisí s geometrií vozu a nárazem zleva. Žalovaný na základě takto zjištěného skutkového stavu vyčíslil celkovou výši škody na vozidle, která vznikla v důsledku dopravní nehody stěžovatele tak, že odečetl od celkové fakturované částky 29.230 Kč cenu materiálu a práce nesouvisející s nehodou, tj. částky 1.182 Kč, 1.223 Kč a 240 Kč. Žalovaný tedy v souladu s názorem Nejvyššího správního soudu doplnil správní řízení a z celkové vyčíslené částky za opravu vozidla vyjmul cenu materiálu a práce, které nesouvisely s opravou vad způsobených dopravní nehodou.

19. Stěžovatel zpochybňoval, že ošetření poškozených míst povozku, oprava prahů, kontrola a seřízení geometrie kol, či přesazení volantu bezprostředně souvisí s dopravní nehodou a že nebyly způsobeny běžným provozem. K uvedeným výhradám uplatněným i v kasační stížnosti však nepředložil vlastní argumenty o tom, že některá ze servisem provedených opatření se ve skutečnosti nevztahují k poškození vozidla dopravní nehodou. Námitka tak nadále zůstala bez podrobnějšího zdůvodnění, proč se stěžovatel případně domnívá, že některé z provedených oprav nebyly důsledkem dopravní nehody. Nebylo tak kasační námitkou účinně zpochybněno vyjádření autoservisu provádějícího opravu o tom, že provedené činnosti (např. výměna prahu, činnosti související s geometrií vozu atd.) bylo třeba provést v důsledku dopravní nehody.

20. V rovině obecných tvrzení zůstal rovněž opakovaný argument o stáří a opotřebovanosti vozu. Pokud byl stěžovatel přesvědčen, že příčinou (jednou z příčin) dopravní nehody byl rovněž technický stav vozu a jeho stáří, omezil se v podané žalobě i v kasační stížnosti pouze na obecný poukaz na tuto skutečnost, aniž by upřesnil, jak se případně stáří vozu konkrétně projevilo v nákladech na jeho opravu, zda případně považuje cenu opravy vzhledem ke stáří vozu za nadsazenou a proč, či zda a jaký bezprostřední vliv na dopravní nehodu a vznik škody mělo stáří vozu a počet ujetých kilometrů. Za takové situace lze přisvědčit názoru krajského soudu, že z ničeho nevyplývá, že by dopravní nehoda byla zapříčiněna špatným technickým stavem vozidla. S odkazem na uplatněné kasační námitky proto nelze rozsudek krajského soudu a předtím vydané rozhodnutí žalovaného považovat za nezákonná. 7 As 180/2016

21. S poukazem na shora uvedené důvody zamítl Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

22. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. října 2016 Mgr. David Hipšr předseda senátu