7 As 188/2025

Rubrum

7 As 188/2025 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2025, č. j. 17 Af 5/2025-66, takto:

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2025, č. j. 17 Af 5/2025-66, se z r u š u j e a věc s e v r a c í městskému soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I.

1. Rozhodnutím ze dne 19. 12. 2024, č. j. 38525/24/5100-10612-710970, žalovaný podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), změnil platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně ze dne 29. 6. 2023, č. j. 05641358/23/2000-31472-112143, vydaný Finančním úřadem pro hlavní město Prahu. Změna platebního výměru spočívala ve změně výše odvodu za porušení rozpočtové kázně z 25 021 736 Kč na 125 108 677 Kč. II.

2. Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 26. 8. 2025, č. j. 17 Af 5/2025-66, žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7 As 188/2025

3. Městský soud shledal žalobou napadené rozhodnutí o odvolání nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost ze tří důvodů. Prvním důvodem je skutečnost, že ze zprávy o daňové kontrole a z napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda daňové orgány dospěly k závěru o porušení rozpočtové kázně žalobcem z jednoho, nebo ze dvou důvodů. Ve zprávě o daňové kontrole správce daně totiž jednak konstatuje, že žalobce vytvořil stav exkluzivity pro jednoho dodavatele a nepostupoval v souladu s právními předpisy, a tím se neřídil § 21 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 2/1969 Sb.“), a jednak žalobci vytýká nenaplnění podmínek § 63 odst. 3 a odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), a nedodržení zásady stanovené v § 6 odst. 2 téhož zákona. Případné porušení § 21 zákona č. 2/1969 Sb. však může jako důvod porušení rozpočtové kázně stát samostatně, bez návaznosti na ZZVZ. Podle městského soudu žalovaný tuto nejasnost v napadeném rozhodnutí o odvolání nijak neodstranil.

4. Druhým důvodem, pro který shledal městský soud žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, je skutečnost, že není patrné, ve vztahu k jakému konkrétnímu usnesení vlády ČR (č. 766 ze dne 16. 10. 2013, nebo č. 733 a č. 749 ze dne 25. 9. 2013) je žalobci vytýkáno porušení § 21 zákona č. 2/1969 Sb. a jakým konkrétním jednáním se měl jeho porušení dopustit. Tato nejasnost je umocněna vymezením předmětu daňové kontroly podle oznámení o zahájení daňové kontroly ze dne 20. 5. 2022, č. j. 4901646/22/2000-31472-108245.

5. Třetím důvodem, pro který shledal městský soud žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost, je skutečnost, že žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že správce daně dospěl k závěru, že žalobce „neprokázal naplnění podmínky ustanovení § 63 odst. 3 a 5 téhož zákona pro zadání v JŘBU, kdy jeho jednáním došlo k nedodržení zásad ve smyslu § 6 odst. 2 téhož zákona“ (viz bod [35] napadeného rozhodnutí). Zároveň uvedl, že „[n]icméně faktem zůstává, že porušení rozpočtové kázně bylo konstatováno z důvodu porušení podmínky § 63 odst. 3 písm. b) a § 6 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek, jak bylo připomenuto v bodě [35] tohoto rozhodnutí. K tomu odvolací orgán dodává, že by totiž byl zcela nelogický závěr o porušení § 63 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek, když samotné odůvodnění použití JŘBU ve Výzvě bylo zadavatelem definováno existencí důvodů dle § 63 odst. 3 písm. b) téhož zákona.“. Podle městského soudu obě tvrzení žalovaného vedle sebe neobstojí. Ze zprávy o daňové kontrole přitom jednoznačně vyplývá, že se správce daně zabýval splněním podmínek pro konání jednacího řízení bez uveřejnění (dále jen „JŘBU“) jak podle § 63 odst. 3 písm. b) ZZVZ, tak podle § 63 odst. 5 ZZVZ, přičemž dospěl k závěru, že žalobce neprokázal splnění podmínek ani jednoho z uvedených ustanovení ZZVZ. V souladu s uvedeným pak žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce „neprokázal naplnění podmínky ustanovení § 63 odst. 3 a 5 téhož zákona pro zadání v JŘBU, kdy jeho jednáním došlo k nedodržení zásad ve smyslu § 6 odst. 2 téhož zákona“ (viz bod [35] napadeného rozhodnutí). Za uvedeného stavu věci je naprosto nelogické a nekonzistentní konstatování žalovaného, že porušení rozpočtové kázně bylo správcem daně konstatováno z důvodu porušení podmínky § 63 odst. 3 písm. b) a § 6 odst. 2 ZZVZ a že by byl zcela nelogický závěr o porušení § 63 odst. 5 ZZVZ. Uvedeným konstatováním žalovaný v napadeném rozhodnutí de facto popřel závěr, 7 As 188/2025 - 36 pokračování ke kterému dospěl pouze o jeden odstavec výše. Navíc konstatování žalovaného nemá oporu ve zprávě o daňové kontrole.

6. Městský soud shledal žalobou napadené rozhodnutí o odvolání nepřezkoumatelným také pro nedostatek důvodů, když se žalovaný nezabýval žalobcem tvrzenými důvody konání JŘBU podle § 63 odst. 5 ZZVZ s odůvodněním, že žalobce v zadávací dokumentaci uvedl důvod jeho konání podle § 63 odst. 3 písm. b) ZZVZ. Takový přístup žalovaného však s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2023, č. j. 4 As 31/2023-26, podle názoru městského soudu neobstojí. Žalovaný byl povinen se tvrzením žalobce o splnění důvodů konání JŘBU podle § 63 odst. 5 ZZVZ zabývat. Konkrétně povinností stěžovatele bylo zjistit, zda tvrzení žalobce o splnění důvodů konání JŘBU podle § 63 odst. 5 ZZVZ má svůj základ ve skutkových tvrzeních uvedených v zadávací dokumentaci předmětné zakázky, zejména pak ve zprávě o zadávacím řízení.

7. Městský soud dále uvedl, že dílčí nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nebrání, aby podrobil napadené rozhodnutí přezkumu v částech, ve vztahu k nimž nebyla soudem nepřezkoumatelnost shledána, a to na podkladě žalobcem uplatněných žalobních bodů. Námitky žalobce, že ho v řízení o odvodu za porušení rozpočtové kázně na rozdíl od správce daně netíží důkazní břemeno a že oprávněně užil JŘBU podle § 63 odst. 3 písm. b) ZZVZ, městský soud shledal nedůvodnými. Vzhledem ke zjištěné dílčí nepřezkoumatelnosti se však již nemohl zabývat výší vyměřeného odvodu za porušení rozpočtové kázně. III.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

9. Podle stěžovatele nelze považovat žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ani pro nedostatek důvodů. K prvnímu důvodu nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost stěžovatel uvedl, že městský soud nereflektoval apelační princip daňového řízení a zcela pominul dílčí korekci závěrů správce daně ve zprávě o daňové kontrole provedené stěžovatelem v žalobou napadeném rozhodnutí. Městský soud nadto tyto shledané nejasnosti zcela izoloval od komplexního znění odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, resp. závěrů v něm uvedených. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zcela jasně plyne stěžovatelem provedené posouzení závěrů správce daně a na základě tohoto posouzení jsou zcela zřejmé závěry dovozované samotným stěžovatelem, tj. zejména to, že žalobce neprokázal, že v posuzovaném případě byly dány v zadávací dokumentaci jím tvrzené důvody pro užití JŘBU podle § 63 odst. 3 písm. b) ZZVZ, když následně nedodržel zásady stanovené v § 6 odst. 2 téhož zákona, čímž porušil zákonnou povinnost, která koresponduje s naplněním skutkové podstaty neoprávněného použití peněžních prostředků státního rozpočtu, pročež došlo k porušení rozpočtové kázně. Podstata porušení rozpočtové kázně tak v případě žalobce nespočívala v porušení dotčených usnesení vlády a na ně navazující nedodržení § 21 zákona č. 2/1969 Sb., jak dovodil správce daně a návazně na to dovozuje také městský soud v napadeném rozsudku ze zprávy o daňové kontrole. Proto stěžovatel provedl 7 As 188/2025 korekci právního názoru správce daně, přičemž však s celkovým závěrem správce daně o porušení rozpočtové kázně žalobcem souhlasil. Nemůže tedy obstát závěr městského soudu, že stěžovatel tuto nejasnost v žalobou napadeném rozhodnutí nijak neodstranil. Ze strany městského soudu se tak jednalo o neadekvátní směšování závěrů prvostupňového správce daně a jejich následného posouzení stěžovatelem.

10. K druhému důvodu nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost stěžovatel uvedl, že jelikož je z žalobou napadeného rozhodnutí zjevné, že žalobci nebylo vytýkáno porušení § 21 zákona č. 2/1969 Sb., nebyl dán důvod v tomto rozhodnutí odkazovat na usnesení vlády č. 766, k němuž vztahuje správce daně ve zprávě o daňové kontrole konstatované porušení § 21 zákona č. 2/1969 Sb. ze strany žalobce. Žalobou napadené rozhodnutí pak následně obsahuje odkazy na usnesení vlády č. 733 a č. 749 ze dne 25. 9. 2013 pro dokreslení povinnosti žalobce jednat v otevřeném zadávacím řízení. Postupoval-li následně žalobce prostřednictvím JŘBU, měl důvodnost a naplnění jím tvrzených zákonných podmínek pro tento svůj postup v řízení prokázat, což neučinil.

11. K třetímu důvodu nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost stěžovatel uvedl, že městský soud chybně směšuje závěry prvostupňového správce daně a stěžovatele. Městským soudem citované pasáže žalobou napadeného rozhodnutí (konkrétně z odst. [35] a z odst. [37]) jsou vytrženy z kontextu ostatních závěrů stěžovatele. Stěžovatel v dotčené části rozhodnutí o odvolání reaguje na námitky žalobce, kdy tento mimo jiné doplnil svou argumentaci o důvody, které mají prokázat oprávněnost užití JŘBU podle § 63 odst. 5 ZZVZ a vyjádřil polemiku nad nemožností kumulativního splnění obou podmínek, tj. § 63 odst. 3 písm. b) a § 63 odst. 5 ZZVZ. Stěžovatel v příslušné pasáži vyjádřil jednoznačný názor, že v dané věci nebylo ze strany žalobce prokázáno naplnění § 63 odst. 3 písm. b) ZZVZ, když tento důvod byl žalobcem tvrzen již v zadávací dokumentaci. Pokud zadání veřejné zakázky v JŘBU nebylo zdůvodňováno § 63 odst. 5 ZZVZ již v zadávací dokumentaci, nelze se tohoto s úspěchem dovolávat až následně v rámci daňového řízení. S ohledem na to stěžovatel v dotčené části rozhodnutí o odvolání upřesnil pasáž zprávy o daňové kontrole na straně 21, kde správce daně nepřesně uvedl, že žalobce neprokázal oprávněnost (neprokázal naplnění podmínek) postupu JŘBU podle § 63 odst. 3 a 5 ZZVZ. Nemůže proto obstát závěr městského soudu, že konstatování stěžovatele je nekonzistentní a nelogické.

12. Pokud jde o nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, stěžovatel uvedl, že nerozporuje závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2023, č. j. 4 As 31/2023-26. Zadavateli nic nebrání změnit právní kvalifikaci skutkových důvodů JŘBU, které uvedl v zadávací dokumentaci. Avšak, jak také konstatoval kasační soud v citovaném rozsudku, rozhodné pro posouzení věci je skutkové vymezení konání v JŘBU uvedené v zadávací dokumentaci. Podle závěrů městského soudu pak bylo povinností stěžovatele zjistit, zda tvrzení žalobce o splnění důvodů konání JŘBU podle § 65 odst. 5 ZZVZ má svůj základ ve skutkových tvrzeních uvedených v zadávací dokumentaci předmětné zakázky, zejména pak ve zprávě o zadávacím řízení. Stěžovatel ovšem takto v řízení jednoznačně postupoval. Žalobce nejprve v dokumentu F15 - Oznámení o dobrovolné průhlednosti ex ante zveřejněném ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 11. 2016 vyjádřil původní záměr zadat veřejnou zakázku v JŘBU podle § 63 odst. 3 písm. b) a odst. 5 ZZVZ s odůvodněním, že „Veřejná zakázka je oslovenému dodavateli 7 As 188/2025 - 37 pokračování zadávána v jednacím řízení bez uveřejnění z důvodu existence tzv. technických důvodů jedinečnosti a krajní nouze ve smyslu § 63 odst. 3 písm. b) a odst. 5) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek.“ Tedy s pouhým obecným odkazem na předmětná zákonná ustanovení. Následně na základě doporučení Pracovní skupiny Rady vlády a souhlasu Rady vlády žalobce dne 2. 12. 2016 sdělil, že bude odstraněn důvod realizace veřejné zakázky s odkazem na § 63 odst. 5 ZZVZ. V zadávací dokumentaci k veřejné zakázce „Zajištění migračních a přechodových služeb OKaplikací pro MPSV“ ze dne 14. 12. 2016 je pak pod bodem 4 (způsob zadání veřejné zakázky) uveden jako důvod odkaz na § 3 písm. e) ve spojení s § 63 odst. 3 písm. b) ZZVZ. K tomuto žalobce uvedl, že odůvodnění použití JŘBU je součástí výzvy k jednání. V samotné výzvě k jednání v JŘBU ze dne 14. 12. 2016 k dotčené veřejné zakázce je jako odůvodnění použití JŘBU pod bodem 4 uvedena argumentace k existenci technických důvodů, konkrétně pak, že dodavatel je plně obeznámen s prostředím MPSV, v současné době systém podporuje a rozvíjí, realizace činností prostřednictvím dodavatele bez zkušeností by vedla k destabilizaci systému dávek, zaměstnanosti a portálu MPSV a ÚP ČR, z technického hlediska nelze oddělit plnění dodávaná dodavatelem a plnění podle veřejné zakázky, systém je unikátní, vzájemně propojen a interoperabilní, plnění veřejné zakázky nelze provést bez spolupráce s dodavatelem, z technického hlediska je dodavatel jediný subjekt schopný realizovat předmět plnění veřejné zakázky, disponuje nezastupitelnými technickými znalostmi systému v prostředí MPSV a ÚP ČR. Uvedená skutková tvrzení jsou podle stěžovatele zcela jednoznačně právně podřaditelná pod § 63 odst. 3 písm. b) ZZVZ. Neobstojí ani závěr městského soudu, že se stěžovatel v žalobou napadeném rozhodnutí odmítl zabývat žalobcem tvrzenými důvody konání JŘBU podle § 63 odst. 5 ZZVZ. Vypořádání provedené v odst. [35] až [42] rozhodnutí o odvolání je zcela adekvátní rozsahu vznesených námitek a žalobcem tvrzenému naplnění podmínky podle § 63 odst. 5 ZZVZ vznesenému až v rámci odvolacího řízení. Pokud zadání veřejné zakázky v JŘBU nebylo žalobcem zdůvodňováno skutkovými tvrzeními podřaditelnými pod § 63 odst. 5 ZZVZ již v zadávací dokumentaci, nelze se tohoto s úspěchem dovolávat až následně v rámci daňového řízení, kdy žalobce skutková tvrzení uvedl až v odvolání a v reakci na seznámení podle § 115 daňového řádu. Otázkou naplnění důvodů pro postup v JŘBU podle § 63 odst. 5 ZZVZ se tedy stěžovatel zabýval, kdy bylo konstatováno s ohledem na skutečnosti vyplývající ze skutkového stavu věci a ze spisového materiálu, že podmínky podle tohoto ustanovení nemohly být naplněny, když tyto nebyly řádně tvrzeny. Rozhodnou skutečností je, že v zadávací dokumentaci žalobce odůvodňoval použití JŘBU právě s odkazem na § 63 odst. 3 písm. b) ZZVZ (nikoliv podle odst. 5 téhož ustanovení), přičemž důkazní břemeno stran prokázání naplnění podmínek pro JŘBU tíží zadavatele. Neprokázání naplnění podmínky § 63 odst. 3 písm. b) ZZVZ ze strany žalobce městský soud potvrdil. Nemůže proto obstát závěr městského soudu, že stěžovatel neučinil úvahu, zda byla skutková tvrzení žalobce v zadávací dokumentaci podřaditelná pod § 63 odst. 5 ZZVZ.

13. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

14. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti podpořil závěry městského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Vyjádřil se rovněž podrobně k jednotlivým okruhům kasačních námitek. 7 As 188/2025 IV.

15. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

16. Kasační stížnost je důvodná.

17. Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatele s posouzením právní otázky nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí ze strany městského soudu, kdy stěžovatel je toho názoru, že jeho rozhodnutí o odvolání nelze považovat za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ani pro nedostatek důvodů.

18. V souladu s ustálenou judikaturou lze obecně považovat rozhodnutí správního orgánu za nepřezkoumatelné z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo za předpokladu, že v něm uvedené úvahy a závěry nemají oporu v provedeném dokazování, popř. dostatečně nereflektují námitky účastníka řízení nebo je bez dalšího označují za mylné či vyvrácené (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35, a ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44). K tomu je vhodné doplnit, že správní řízení tvoří dohromady jeden funkční celek, což znamená, že otázku přezkoumatelnosti je třeba vždy hodnotit v závislosti na vzájemné provázanosti prvostupňového a napadeného rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2013, č. j. 4 As 10/2012-48). Nelze poté automaticky považovat rozhodnutí za nepřezkoumatelná jen z toho důvodu, že správní orgány striktně neodpovídají na každou dílčí námitku účastníka řízení, pakliže v rámci odůvodnění rozhodnutí předestřou dostatečně přesvědčivou a logicky provázanou argumentaci, která vypořádává stěžejní námitky účastníka řízení tím, že prezentuje odlišný názor na potřebnou míru zjišťování skutkového stavu a jeho právní kvalifikaci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 As 252/2016-48).

19. Pokud jde o první důvod nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost, kdy podle názoru městského soudu ze zprávy o daňové kontrole a z napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda daňové orgány dospěly k závěru o porušení rozpočtové kázně žalobcem z jednoho, nebo ze dvou důvodů, Nejvyšší správní soud musí přisvědčit stěžovateli, že městský soud nereflektoval apelační princip daňového řízení a pominul dílčí korekci závěrů správce daně ve zprávě o daňové kontrole provedené stěžovatelem v rozhodnutí o odvolání. Byť v žalobou napadeném rozhodnutí není výslovně uvedeno, že stěžovatel jako odvolací orgán koriguje závěr správce daně o porušení rozpočtové kázně z důvodu porušení § 21 zákona č. 2/1969 Sb., tento postup z něj implicitně vyplývá. Stěžovatel v žalobou napadeném rozhodnutí jasně konstatoval, že důvod porušení rozpočtové kázně žalobcem spočívá výhradně ve skutečnosti, že žalobce v posuzovaném případě neprokázal existenci v zadávací dokumentaci jím tvrzených důvodů pro užití JŘBU podle § 63 odst. 3 písm. b) ZZVZ.

20. Druhý důvod nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost, který podle městského soudu spočívá ve skutečnosti, že není patrné, ve vztahu k jakému konkrétnímu usnesení vlády ČR je žalobci vytýkáno porušení § 21 zákona č. 2/1969 Sb. a jakým konkrétním 7 As 188/2025 - 38 pokračování jednáním se měl jeho porušení dopustit, pak úzce souvisí s prvním důvodem. Jelikož, jak bylo shora uvedeno, tento první důvod nepřezkoumatelnosti není v případě žalobou napadeného rozhodnutí dán, nemůže obstát ani druhý důvod. Jestliže stěžovatel ve svém rozhodnutí jasně deklaroval, že spatřuje důvod porušení rozpočtové kázně výhradně ve skutečnosti, že žalobce neprokázal existenci v zadávací dokumentaci jím tvrzených důvodů pro užití JŘBU podle § 63 odst. 3 písm. b) ZZVZ, pak nebylo nutné zabývat se tím, ve vztahu k jakému konkrétnímu usnesení vlády ČR prvostupňový správce daně žalobci vytýkal porušení § 21 zákona č. 2/1969 Sb. a jakým konkrétním jednáním se měl jeho porušení dopustit, neboť tato úvaha nebyla podstatná pro závěr o naplnění skutkové podstaty neoprávněného použití peněžních prostředků státního rozpočtu.

21. Podle názoru Nejvyššího správního soudu není dán ani třetí důvod nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost. Tvrzení správce daně, že žalobce neprokázal naplnění podmínky § 63 odst. 3 a 5 ZZVZ pro zadání JŘBU, stěžovatel v žalobou napadeném rozhodnutí upřesnil v tom smyslu, že správce daně konstatoval porušení rozpočtové kázně z důvodu, že žalobce neprokázal existenci technických důvodů pro zadávání v JŘBU podle § 63 odst. 3 písm. b) ZZVZ, nikoliv že žalobce porušil § 63 odst. 5 téhož zákona. V této souvislosti stěžovatel poukázal na skutečnost, že odůvodnění použití JŘBU ve výzvě ze dne 14. 12. 2016 bylo samotným žalobcem definováno existencí důvodů podle § 63 odst. 3 písm. b) ZZVZ, a proto by byl nelogický závěr o porušení § 63 odst. 5 ZZVZ ze strany žalobce. Úvahy správce daně týkající se (ne)naplnění podmínek § 63 odst. 5 ZZVZ pak byly podle názoru stěžovatele reakcí na žalobcovy námitky k dosavadnímu výsledku kontrolního zjištění (zaevidované správcem daně dne 26. 5. 2023, pod č. j. 5219734/23). Stěžovatel tedy nepopřel své závěry uvedené v žalobou napadeném rozhodnutí, toliko korigoval závěr správce daně uvedený na str. 21 zprávy o daňové kontrole.

22. Neobstojí ani poslední důvod nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Jak bylo již výše uvedeno, žalobce v zadávací dokumentaci uvedl důvod konání JŘBU podle § 63 odst. 3 písm. b) ZZVZ a k tomuto důvodu uvedl skutková tvrzení. Městský soud v napadeném rozsudku konstatoval, že bylo povinností stěžovatele zjistit, zda tvrzení žalobce o splnění důvodů konání JŘBU podle § 63 odst. 5 ZZVZ má svůj základ ve skutkových tvrzeních žalobce uvedených v zadávací dokumentaci předmětné veřejné zakázky, zejména ve zprávě o zadávacím řízení. Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že žalobce v zadávací dokumentaci veřejné zakázky uvedl skutková tvrzení, která lze podřadit toliko pod § 63 odst. 3 písm. b) ZZVZ. Konkrétně uvedl, že dodavatel je plně obeznámen s prostředím MPSV, v současné době systém podporuje a rozvíjí, realizace činností prostřednictvím dodavatele bez zkušeností by vedla k destabilizaci systému dávek, zaměstnanosti a portálu MPSV a ÚP ČR, z technického hlediska nelze oddělit plnění dodávaná dodavatelem v minulosti a plnění podle veřejné zakázky, systém je unikátní, vzájemně propojen a interoperabilní, plnění veřejné zakázky nelze provést bez spolupráce s dodavatelem, z technického hlediska je dodavatel jediný subjekt schopný realizovat předmět plnění veřejné zakázky, disponuje nezastupitelnými technickými znalostmi systému v prostředí MPSV a ÚP ČR. Žádná další skutková tvrzení, která by se dala podřadit pod § 63 odst. 5 ZZVZ, žalobce v zadávací dokumentaci neuvedl. Jak přitom vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2023, č. j. 4 As 31/2023-26, na který poukazuje i městský soud, byť nic nebrání zadavateli změnit právní kvalifikaci 7 As 188/2025 skutkových důvodů JŘBU, které uvedl v zadávací dokumentaci, rozhodné pro posouzení věci je skutkové vymezení konání v JŘBU uvedené v zadávací dokumentaci. Dodatečná změna skutkových důvodů zadání zakázky v JŘBU tedy není přípustná, neboť v opačném případě by došlo k porušení zásady transparentnosti upravené v § 6 odst. 1 ZZVZ. Stěžovatel se pak zabýval žalobcem tvrzenými důvody konání JŘBU podle § 63 odst. 5 ZZVZ v odst. 35 až 41 žalobou napadeného rozhodnutí ve zcela dostatečném rozsahu, a to zejména s ohledem na to, že žalobce skutková tvrzení o naplnění podmínky podle § 63 odst. 5 ZZVZ uplatnil poprvé až v odvolacím řízení.

23. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené napadený rozsudek městského soudu podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

24. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. května 2026 David Hipšr předseda senátu