7 As 215/2018

Rubrum

7 As 215/2018 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Spolek pro ochranu přírody a krajiny obce Husinec, se sídlem Nad Údolím 123, Řež, zastoupen Mgr. Martinem Dymáčkem, LL.M., advokátem se sídlem Thámova 84/23, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2018, č. j. 45 A 43/2016 - 87, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Martina Dymáčka, LL.M., advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I.

1. Žalobce požádal Městský úřad Klecany, stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) žádostí podanou dne 4. 7. 2015 o informování o zahajovaných správních řízeních podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). V žádosti uvedl, že je spolkem, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny s tím, že požaduje být předem informován o zamýšlených zásazích a zahajovaných řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona o ochraně přírody a krajiny v územním obvodu obce Husinec Řež. Dále konkretizoval, že mu jde zejména o tyto činnosti: řízení o změně využití území, řízení o umístění, změně či odstranění staveb, 7 As 215/2018 stavební povolení, výstavbu či úpravu místních komunikací, výstavbu zařízení k využívání a odstraňování odpadů a ochranu dřevin.

2. Stavební úřad vydal dne 17. 7. 2015 rozhodnutí č. j 3120/2015 o umístění stavby Husinec – VN2813 Větrušice přeložka VN/NN, číslo stavby: IZ-12-6000367, trafostanice, demontáž stávajícího vedení (dále jen „územní rozhodnutí“), přičemž žalobce o tomto řízení neinformoval. Žalobce se o vydání územního rozhodnutí dozvěděl až dne 19. 2. 2016 na základě telefonického dotazu správnímu orgánu. Dne 23. 2. 2016 byla žalobci e-mailem zaslána grafická část územního rozhodnutí.

3. Žalobce podal dne 6. 3. 2016 proti územnímu rozhodnutí odvolání, v němž namítal, že měl být informován o v té době probíhajícím správním řízení, neboť měl právo být jeho účastníkem. Zdůraznil, že územním rozhodnutím bylo rozhodnuto o umístění stavby na pozemcích, na kterých je vyhlášen registrovaný významný krajinný prvek č. 26 „V Močidlech“, s čímž se stavební úřad vůbec nevypořádal. Poukázal na rozpor územního plánu obce Husinec vydaného dne 15. 6. 2010 a Zásad územního rozvoje Středočeského kraje (dále jen „zásady územního rozvoje“), které byly vydány opatřením obecné povahy s účinností k 22. 2. 2012. Předmětné zastavitelné plochy pro bydlení s označením 11 – BČ4 a 16 – SOP7 leží v ploše, která je oproti územnímu plánu vymezena pro nadregionální biocentrum 2001 Údolí Vltavy. Územní rozhodnutí bylo rovněž učiněno v rozporu s § 54 odst. 5 zákona č. 186/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), jelikož nelze rozhodovat podle částí územního plánu, které jsou v rozporu s územně plánovací dokumentací vydanou Středočeským krajem. Žalobce závěrem v odvolání uvedl, že pokud nebude považován za účastníka řízení, dává podaným odvoláním podnět k zahájení přezkumného řízení. Následně dne 21. 4. 2016 podal k žalovanému návrh na vydání předběžného opatření podle § 61 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jímž navrhoval, aby se žadatel o vydání územního rozhodnutí, Společnost ČEZ Distribuce, a. s., zdržela prováděných prací do okamžiku pravomocného rozhodnutí žalovaného o odvolání.

4. Žalovaný odvolání zamítl pro nepřípustnost rozhodnutím ze dne 5. 5. 2016, č. j. 068155/2016/KUSK, neboť žalobce nebyl účastníkem řízení ve smyslu § 85 odst. 2 písm. c) stavebního zákona, tedy osobou, o které stanoví zvláštní právní předpis, že je účastníkem řízení. Žalovaný předestřel, že účast žalobce v řízení by byla možná, pokud by jí nedošlo k neúnosnému prodloužení řízení. Žalobce však podal žádost o informování o zahajovaných správních řízeních až po lhůtě určené účastníkům k podávání námitek, jež uplynula dne 26. 6. 2015, a proto se nemůže stát účastníkem řízení, neboť by došlo k prolomení koncentrační zásady podle § 87 odst. 1 stavebního zákona. Dále žalovaný v rozhodnutí uvedl, že o návrhu na vydání předběžného opatření nebude z důvodu hospodárnosti rozhodovat. II.

5. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobou ke Krajskému soudu v Praze. Rozsudkem ze dne 12. 4. 2018, č. j. 45 A 43/2016 – 87, krajský soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7 As 215/2018 - 29 pokračování

6. Krajský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 16. 11. 2011, č. j. 6 As 19/2011 – 728, publ. pod č. 2546/2012 Sb. NSS, a ze dne 27. 4. 2012, č. j. 7 As 25/2012 – 21, publ. pod č. 2686/2012 Sb. NSS) s tím, že umožněním účasti žalobce v řízení by sice došlo k jeho prodloužení, ale nejednalo by se o prodloužení neúnosné. Úmyslem zákonodárce jistě nebylo přimět správní orgány, aby řízení skončily včas i za cenu, že nesplní své jiné zákonné povinnosti, ke kterým patří umožnit účast veřejnosti (resp. spolků chránících přírodu a krajinu) na řízení. V nyní posuzovaném případě je dotčení zájmů a přírody a krajiny nesporné. Právní jistota žadatele, že o jeho žádosti o vydání územního rozhodnutí bude rozhodnuto v očekávané lhůtě, musí ustoupit významnějšímu zájmu, kterým je zájem na ochraně přírody a krajiny. Závazná stanoviska dotčených orgánů nejsou vždy zárukou, že bude skutečně dbáno o ochranu přírody a krajiny, což krajský soud doložil odkazem na jiné soudní řízení s týmiž účastníky vedené u krajského soudu, v němž vynesl rozsudek ze dne 29. 8. 2016, č. j. 46 A 36/2016 - 121. V odkazovaném soudním řízení bylo zjištěno, že dotčený orgán ochrany přírody a krajiny vydal komplexní stanovisko ke stavbě na pozemcích, které se podle zásad územního rozvoje nacházely v nadregionálním biocentru 2001 Údolí Vltavy a že jeden z pozemků je součástí významného krajinného prvku č. 26 „V Močidlech“. K tomuto se však dotčený orgán ochrany přírody v komplexním stanovisku vůbec nevyjádřil a stavebníka zavázal toliko k tomu, aby při provádění výkopových prací nepřesekal kořeny v blízkosti stojících dřevin.

7. Krajský soud konstatoval, že stavební úřad měl žalobce o průběhu územního řízení informovat a umožnit mu účast. Pro účastenství žalobce nicméně nebylo nezbytné, aby byl informován, pokud se o tomto řízení dozvěděl a učinil úkon, kterým svou účast na řízení stavebnímu úřadu oznámil. Takovým úkonem bylo podané odvolání, na základě kterého se žalobce stal účastníkem řízení v souladu s § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny. Jestliže žalobci nebylo řízení zákonem stanoveným způsobem oznámeno, nemohla začít běžet lhůta, ve které by měl své účastenství oznámit, a proto je podané odvolání nutno považovat za včasné. Opačný závěr by vedl k absurdnímu důsledku znemožnění účastenství v řízení tím, že by správní orgány zahájená správní řízení neoznamovaly spolkům, které požádaly o informování podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobce tak podal odvolání v procesním režimu odvolání proti neoznámenému rozhodnutí.

8. Krajský soud se rovněž vyjádřil k některým žalobním tvrzením s ohledem na další postup správních orgánů. Námitku žalobce, že žalovaný se měl podaným odvoláním zabývat alespoň jako podnětem k přezkumnému řízení, krajský soud neshledal důvodnou. Zda jsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, je rozhodné pro další postup správního orgánu, nikoliv pro výsledek řízení o odvolání.

9. Závěrem krajský soud uvedl, že se nemohl zabývat hmotněprávními námitkami žalobce, podle kterých se stavba nachází uvnitř významného krajinného prvku č. 26 „V Močidlech“ a v nadregionálním biocentru 2001 Údolí Vltavy, neboť tyto námitky musí být vypořádány nejdříve ve správním řízení. III. 7 As 215/2018

10. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

11. Podle stěžovatele by přiznání účastenství žalobci představovalo neúnosné pozdržení řízení. Stavební úřad by totiž musel vyčkat po dobu 8 dnů na vyjádření žalobce, zda bude uplatňovat právo účastnit se řízení, a následně mu poskytnout 15 denní lhůtu k podávání námitek. To vše za situace, kdy stavebnímu úřadu zbývalo pouze několik dnů do uplynutí lhůty podle § 87 odst. 4 stavebního zákona pro vydání územního rozhodnutí. Žalobce přitom zaslal žádost o informování o zahajovaných správních řízeních až po téměř 6 týdnech po svém právním vzniku. Sám tak vlastní pasivitou ztížil vstup do územního řízení. Krajský soud interpretoval § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny ve prospěch spolků tak, že mají právo v podstatě ode dne podání žádosti stát se jeho účastníkem bez ohledu na to, v jaké fázi se správní řízení nachází. Takový výklad však zasahuje do legitimního očekávání ostatních účastníků řízení, že rozhodnutí bude vydáno v zákonné lhůtě a též do zásady rovného zacházení. V souhrnu to vede k nejistotě při určování okruhu účastníků, rozhodování a ke komplikacím při vyřizování jednoduchých věcí.

12. Umisťovanou stavbou byla přeložka stávajícího nadzemního vedení vysokého napětí do výkopu vedeného podél stávající komunikace. Nejde o nové zasíťování elektrickým vedením. Z platného územního plánu obce Husinec je zřejmé, že stavba se nenachází uvnitř registrovaného významného krajinného prvku č. 26 „V Močidlech“, ani v území nadregionálního biocentra vyznačeného v zásadách územního rozvoje. K odkazu krajského soudu na jiné soudní řízení vedené pod sp. zn. 46 A 36/2016 stěžovatel uvedl, že v této věci se prokazatelně jednalo o stavbu umisťovanou do významného krajinného prvku, kdežto v nyní řešeném případě tato skutečnost není dána. Žalobce nebyl opomenutým účastníkem územního řízení a jím podané odvolání nenahrazuje přihlášení se do správního řízení podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny. IV.

13. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že nesouhlasí s názorem stěžovatele, že jeho účast v řízení by představovala neúnosné prodloužení řízení. Závěr judikovaný Nejvyšším správním soudem v rozsudku č. j. 7 As 25/2012 – 21 nelze aplikovat, neboť tento rozsudek se týkal odlišné věci a vycházel z jiného znění právní úpravy stavebního řízení. Za přecházejícího právního stavu bylo možné oznámit nařízení veřejného ústního jednání na základě § 87 odst. 1 stavebního zákona osobám podle § 85 odst. 2 stavebního zákona veřejnou vyhláškou s tím, že tato skutečnost byla rovna oznámení o zahájení řízení podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny a nebylo možné se následně domáhat postupu podle tohoto ustanovení. Žalobce však v nynější věci neměl jinou možnost jak získat informaci o probíhajícím správním řízení, než cestou oznámení podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Je zcela irelevantní, že žádost o informování o zahajovaných správních řízeních nezaslal stavebnímu úřadu bezprostředně po svém vzniku. 7 As 215/2018 - 30 pokračování V.

14. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

15. Kasační stížnost není důvodná.

16. Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatele s posouzením právní otázky účastenství žalobce v územním řízení a s tím související přípustnosti jeho odvolání.

17. Podle § 70 odst. 2 a 3 zákona o ochraně přírody a krajiny občanské sdružení nebo jeho organizační jednotka, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen „občanské sdružení"), je oprávněno, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona, s výjimkou řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostředí podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Tato žádost je platná jeden rok ode dne jejího podání, lze ji podávat opakovaně. Musí být věcně a místně specifikována. Občanské sdružení je oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se správního řízení, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů ode dne, kdy mu bylo příslušným správním orgánem zahájení řízení oznámeno; v tomto případě má postavení účastníka řízení. Dnem sdělení informace o zahájení řízení se rozumí den doručení jejího písemného vyhotovení nebo první den jejího zveřejnění na úřední desce správního orgánu a současně způsobem umožňujícím dálkový přístup.

18. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu má správní orgán povinnost informovat občanské sdružení i ve vztahu k řízením, která již v době podání žádosti běží (viz rozsudek ze dne 16. 11. 2011, č. j. 6 As 19/2011 – 728). Dále pak zdejší soud v rozsudku ze dne 27. 4. 2012, č. j. 7 As 25/2012 – 21, uvedl, že „Je-li občanské sdružení založeno teprve po zahájení správního řízení a podá-li žádost podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, pak je třeba je informovat o již zahájených řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, a umožnit mu účast v nich, lze-li toho ještě dosáhnout bez neúnosného prodloužení řízení.“ V této souvislosti je třeba uvést, že s ohledem na změnu právní úpravy § 87 odst. 1 stavebního zákona, jenž byla provedena zákonem č. 350/2012 Sb., je nutno od 1. 1. 2013 oznámení o zahájení územního řízení a další úkony v řízení doručovat účastníkům řízení a dotčeným orgánům jednotlivě, nejde-li o řízení s velkým počtem účastníků. V rozhodné době tedy již nebylo možné oznámit zahájení řízení žalobci vyvěšením na úřední desce. Z uvedeného důvodu proto na nyní posuzovaný případ nelze uplatnit závěr Nejvyššího správního soudu obsažený v témž rozsudku, že „Občanské sdružení, které existuje v době, kdy je oznámeno nařízení veřejného ústního jednání, se již nemůže po konání tohoto jednání stát účastníkem řízení a tedy ani uplatňovat námitky, neboť mu postupem správního orgánu bylo svým způsobem oznámeno, že řízení probíhá. Vyhlášení veřejného ústního jednání na úřední desce lze totiž považovat za úkon v tomto ohledu svým účelem rovnocenný oznámení správního řízení podle ust. § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny.“ 7 As 215/2018

19. Z výše uvedeného je zřejmé, že stěžovatel pochybil, jestliže žalobci poté, co obdržel jeho žádost o informování o zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, mu nezaslal písemné vyhotovení oznámení o probíhajícím územním řízení. Tímto protiprávním postupem stěžovatel znemožnil žalobci, aby v zákonné osmidenní lhůtě podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny oznámil své účastenství v řízení. Nejvyšší správní soud se přitom ztotožňuje s názorem krajského soudu, že prodloužení územního řízení o několik týdnů by nepředstavovalo neúnosné prodloužení řízení. Lhůty pro vydání územního rozhodnutí (§ 87 odst. 4 stavebního zákona) jsou lhůtami pořádkovými, jejich nedodržení tak není překážkou pokračování v řízení a rozhodnutí. Pro úplnost lze uvést, že pouze z faktu, že žalobce podal žádost o informování s šestitýdenním časovým odstupem od svého založení, nelze bez dalšího dovozovat to, že by jednání žalobce vykazovalo znaky šikany.

20. Skutečnost, že žalobci bylo nezákonně upřeno právo oznámit své účastenství v územním řízení postupem podle zákona o ochraně přírody a krajiny, nevylučuje možnost učinit tak postupem podle obecného právního předpisu. Podle § 84 odst. 1 věta první správního řádu osoba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgánem oznámeno, může podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil; zmeškání úkonu nelze prominout. Jak vyplývá z tvrzení žalobce, které nezpochybňuje ani stěžovatel ani obsah správního spisu, tento se o vydání územního rozhodnutí dozvěděl telefonicky dne 19. 2. 2016 a následně dne 23. 2. 2016 mu byla emailem zaslána grafická část předmětného rozhodnutí. Žalobce proto postupoval v souladu s § 84 odst. 1 správního řádu, když podal dne 4. 3. 2016 proti územnímu rozhodnutí odvolání, tj. v zákonem stanovené lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí dozvěděl. Tímto včasným podáním se žalobce přihlásil jako opomenutý účastník řízení a současně uplatnil věcné námitky proti územnímu rozhodnutí. Stěžovatel proto pochybil, když předmětné odvolání zamítl jako nepřípustné s odůvodněním, že jej podala osoba, která není účastníkem řízení.

21. Souhrnně vzato se tak Nejvyšší správní soud v nyní projednávané věci plně ztotožnil s hodnocením a závěry krajského soudu v napadeném rozsudku, které považuje za správné a náležitě vyargumentované. To, že s nimi stěžovatel nesouhlasí a má jiný názor, přirozeně samo o sobě neznamená, že je napadený rozsudek nezákonný. S ohledem na poměrnou podrobnost a obsažnost odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu, Nejvyšší správní soud reagoval na stížní námitky koncentrovaněji, aby neopakoval již několikrát řečené.

22. S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

23. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto má právo na náhradu nákladů, které mu vznikly v souvislosti s právním zastoupením. Náklady 7 As 215/2018 - 31 pokračování řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč (vyjádření ke kasační stížnosti) podle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky. Protože advokát je plátcem daně z přidané hodnoty (§ 14a citované vyhlášky), zvyšuje se jeho odměna o částku odpovídající této dani, kterou je povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. o 714 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení proto činí 4 114 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. srpna 2019 Mgr. David Hipšr předseda senátu