7 As 249/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudce Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: Braiins Systems s.r.o., se sídlem Křižíkova 148/34, Praha 8, zast. Mgr. Ondřejem Syllabou, advokátem se sídlem Šafaříkova 201/17, Praha 2, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Brainz Disruptive s.r.o., se sídlem Fibichova 13/2, Praha 3, zast. Mgr. Markem Martinkou, advokátem se sídlem Kubelíkova 1089/22, Praha 3, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2025, č. j. 15 A 79/2025-73, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 134,70 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně podala dne 12. 9. 2023 návrh na zrušení obrazové ochranné známky č. 346356 (jejímž vlastníkem je osoba zúčastněná na řízení) podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, a to pro všechny zapsané výrobky a služby. Tvrdila, že ochranná známka nebyla řádně užívána v rozhodném období od 11. 9. 2018 do 11. 9. 2023. Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 10. 2024, č. j. O-518317/D23078168/2023/ÚPV, návrh zamítl. Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 17. 4. 2025, č. j. O- 518317/D24109952/2024/ÚPV, pak zamítl rozklad žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Správní orgány vyšly z cenových nabídek, faktur, prezentací a článků v médiích. Dospěly k závěru, že tyto podklady ve vzájemné souvislosti dokládají soustavnou obchodní činnost vlastníka ochranné známky v rozhodném období. Podle předsedy žalovaného vlastník pod ochrannou známkou nabízel komplexní digitální řešení zahrnující mimo jiné tvorbu webových stránek, webových a jiných aplikací, tvorbu softwaru a jeho následnou správu. Předseda žalovaného v této souvislosti poukázal zejména na doklady, které jsou ve správním spisu označené čísly 1, 2, 14, 22, 23, 28, 34, 37, 44, 45, 49, 52, 54 a 55. Zdůraznil, že po vlastníkovi nelze požadovat, aby na fakturách nebo jiných obchodních dokladech používal přesné výrazy ze seznamu zapsaných výrobků a služeb.

2. Žalobkyně napadla rozhodnutí předsedy žalovaného žalobou, a to pouze v rozsahu zápisu ochranné známky pro výrobky „počítačové a softwarové aplikace stahovatelné“ ve třídě 9 a služby „tvorba software“ ve třídě 42. Namítla, že doklady prokazují nanejvýš poskytování marketingových a kreativních služeb, tvorbu webových stránek, webdesign nebo správu kampaní. Neprokazují však řádné užívání ochranné známky pro stahovatelné aplikace ani pro tvorbu softwaru. Správní orgány podle ní navíc měly zvážit zachování ochrany jen pro užší podkategorie odpovídající skutečné činnosti vlastníka.

3. Městský soud žalobě vyhověl, napadené rozhodnutí v záhlaví označeným rozsudkem zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ve vztahu ke službě „tvorba software“ se městský soud se závěrem správních orgánů ztotožnil. Rozebral některé předložené doklady a uzavřel, že z nich vyplývá tvorba webových aplikací a dalších softwarových řešení podle požadavků klientů. Ochranná známka proto byla pro tuto službu řádně užívána. Městský soud neshledal za důvodnou ani žalobní námitku, podle které měla být kategorie „tvorba software“ rozdělena na užší podkategorie. Odlišně však městský soud posoudil výrobek „počítačové a softwarové aplikace stahovatelné“. Správním orgánům vytkl, že užívání ochranné známky pro tento výrobek a pro službu „tvorba software“ posuzovaly souhrnně, aniž je od sebe odlišily. Podle městského soudu je třeba řádné užívání posoudit ve vztahu ke každému zapsanému výrobku nebo službě zvlášť. Z předložených dokladů podle něj vyplynula tvorba softwaru na míru, která je službou. Doklady však neprokazovaly, že by vlastník v obchodním styku pod ochrannou známkou nabízel jako výrobek určitou aplikaci, která by byla stahovatelná. Městský soud dodal, že se tak typicky může dít v online obchodu s aplikacemi. Vývoj webových aplikací fungujících na webu podle něj znaky uvedeného výrobku nenaplňuje.

II. Obsah kasační stížnosti a navazujících vyjádření

4. Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítá, že městský soud nesprávně oddělil hodnocení užívání ochranné známky pro výrobky ve třídě 9 a službu ve třídě 42. V oblasti informačních technologií se tvorba softwaru a dodání výsledné aplikace často prolínají a tvoří součást jediného plnění. Důkazy je proto třeba hodnotit v jejich souhrnu a se zřetelem ke způsobu podnikání vlastníka ochranné známky. Po vlastníkovi nelze vyžadovat, aby jednotlivé části komplexního plnění označoval na fakturách přesnými výrazy ze seznamu výrobků a služeb. Stěžovatel uvádí, že ani žalobkyně ve správním řízení a v žalobě mezi uvedeným výrobkem a službou striktně nerozlišovala.

5. Městský soud se nevypořádal s konkrétními doklady, které prokazují vývoj a dodání mobilních a jiných aplikací. Stěžovatel poukazuje zejména na doklady č. 1, 2, 7, 14, 22, 23, 28, 32, 34, 37, 42, 44, 45, 47, 49, 50, 52, 54 a 55. Zmiňuje mimo jiné prezentace mobilních aplikací ČEZ EPP Sport Tracker, Volvo Car Admin, Husiti mobile game, IKEA Kitchen a aplikace Signal festivalu, prezentaci aplikace pro Škoda Auto a projekt „Karel Čapek“, v jehož rámci si měl návštěvník aplikaci stáhnout do telefonu. Uvádí také, že nabídky zpracované pro potenciální klienty představují kroky k uvedení výrobků nebo služeb na trh. Důkazní význam mají i prezentace, byť nejsou vždy datované, a články v médiích. Městský soud podle stěžovatele učinil opačný závěr bez hodnocení těchto dokladů. Rozsudek je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

6. Ke stahovatelnosti stěžovatel namítá, že tento pojem není jednoznačně vymezen a označuje pouze způsob distribuce. Při současné úrovni technického vývoje lze za stahovatelnou považovat prakticky každou softwarovou aplikaci. Stejnou obecnou úvahu uvedla i žalobkyně v rozkladu. Správní orgány proto nemusely stahovatelnost každé aplikace samostatně prokazovat.

7. Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že městský soud správně vytkl stěžovateli, že konkrétně nepropojil provedené důkazy se zapsaným výrobkem ve třídě 9. Samotná technická možnost software stáhnout ani obecná provázanost výrobků a služeb v oblasti informačních technologií nenahrazují důkaz, že vlastník pod ochrannou známkou skutečně nabízel nebo dodával stahovatelnou aplikaci jako výrobek. Stěžovatel podle ní až v kasační stížnosti doplňuje chybějící vazbu mezi jednotlivými doklady a tímto výrobkem. Žalobkyně současně uvedla, že se neztotožňuje s těmi závěry městského soudu, které pro ni vyzněly nepříznivě. Vzhledem ke zrušení napadeného správního rozhodnutí je však sama nemohla napadnout kasační stížností.

8. Osoba zúčastněná na řízení se s kasační stížností ztotožnila. Uvedla, že správní orgány hodnotily doklady ve vzájemné souvislosti a zároveň je vztáhly ke konkrétním výrobkům a službám. Podrobné hodnocení je podle ní obsaženo již na stranách 17 a 18 prvostupňového rozhodnutí. Některé doklady výslovně zmiňují mobilní aplikace nebo nabízejí jejich dodání pod ochrannou známkou. Městský soud se s nimi nevypořádal a svůj opačný závěr dostatečně neodůvodnil. Osoba zúčastněná na řízení dále uvedla, že působí především ve vztazích mezi podnikateli. Aplikace proto nemusí nabízet prostřednictvím internetových obchodů určených spotřebitelům, ale může je individuálně dodávat zákazníkům jako stahovatelné soubory. Skutečnost, že dodání aplikace předchází její vývoj podle požadavků zákazníka, podle ní nevylučuje užívání ochranné známky pro službu spočívající v tvorbě softwaru ani pro výslednou aplikaci jako výrobek. Zrušení ochrany by navíc mohlo vést k tomu, že třetí osoba bude pod stejným označením nabízet software, a vznikne tak nebezpečí záměny.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

9. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

10. Kasační stížnost není důvodná.

11. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu zejména taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (viz rozsudek ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52) nebo v nichž zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě (viz rozsudky ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, či ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004-74). Soud však nemusí podrobně odpovědět na každý dílčí argument, pokud je z jeho odůvodnění zřejmé, jaký názor zaujal k podstatným skutkovým a právním otázkám (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016- 123, č. 3668/2018 Sb. NSS, bod 29, a rozsudky NSS ze dne 29. 4. 2026, č. j. 7 As 124/2025- 40, zejména body 11 a 16, a ze dne 24. 1. 2024, č. j. 9 Afs 43/2022-60, bod 24).

12. Stěžovatel dovozuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku především z toho, že městský soud podle něj nevypořádal argumentaci založenou na konkrétních dokladech prokazujících vývoj, dodání a stahovatelnost mobilních a jiných aplikací. Namítá, že městský soud učinil opačný závěr než správní orgány, aniž se zabýval důkazním významem cenových nabídek, faktur, prezentací a článků v médiích, které správní orgány hodnotily ve vzájemné souvislosti.

13. Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že odůvodnění napadeného rozsudku je ve vztahu k výrobku ve třídě 9 stručné. Jeho úvahy jsou však srozumitelné a lze z nich zjistit, proč městský soud dospěl k odlišnému závěru než správní orgány. V bodech 21 až 24 se zabýval doklady týkajícími se vývoje, úprav a provozu webových aplikací, zejména cenovými nabídkami a fakturami. Přihlédl také k prezentacím a článkům, z nichž vyplývala činnost vlastníka v oblasti virtuální a rozšířené reality. Na tomto základě uzavřel, že vlastník ochrannou známku řádně užíval pro službu „tvorba software“ ve třídě 42. V bodě 25 poté vysvětlil, proč tytéž podklady neprokazují řádné užívání ochranné známky také pro výrobek „počítačové a softwarové aplikace stahovatelné“ ve třídě 9. Správní orgány obě zapsané položky posoudily společně. Popsaly sice činnost vlastníka a vymezily pojem software, nevysvětlily však, jak předložené doklady prokazují užívání ochranné známky právě pro uvedený výrobek. V bodě 26 městský soud tuto úvahu dále rozvedl. Podle něj doklady prokazovaly, že vlastník pod ochrannou známkou vytvářel software podle individuálních požadavků klientů, tedy poskytoval službu spočívající v tvorbě softwaru. Neprokazovaly ale, že by v obchodním styku pod touto ochrannou známkou nabízel určitou stahovatelnou aplikaci jako výrobek. Z napadeného rozsudku je tedy zřejmé, v čem městský soud spatřoval rozdíl mezi oběma zapsanými položkami a proč považoval právní hodnocení stěžovatele ve vztahu k výrobku ve třídě 9 za nesprávné.

14. Nepřezkoumatelnost nezakládá ani to, že městský soud samostatně nerozebral každý z dokladů, na které stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje. Nelze mít za to, že by závěry (argumentaci) či podklady správních orgánů pominul. V bodě 20 napadeného rozsudku citoval část napadeného rozhodnutí, v níž stěžovatel odkázal zejména na doklady č. 1, 14, 22, 28, 44, 45, 49 a 52 jako na doklady o tvorbě softwaru a aplikací podle individuálních požadavků klientů a na doklady č. 2, 23, 34, 37, 54 a 55 jako na doklady o vývoji webových aplikací. V bodě 22 pak podrobněji zhodnotil doklady č. 1, 14, 22, 2, 54, 3, 37 a 34. V bodě 23 se zabýval také předloženými prezentacemi a články. Na základě tohoto hodnocení přisvědčil stěžovateli, že vlastník vytvářel software a webové aplikace podle požadavků klientů a napadenou ochrannou známku řádně užíval pro službu „tvorba software“ ve třídě 42. Ve vztahu k výrobku „počítačové a softwarové aplikace stahovatelné“ však z těchto dokladů vyvodil jiný právní závěr. V bodech 25 a 26 vysvětlil, že správní orgány společně posoudily užívání ochranné známky pro službu spočívající v tvorbě softwaru a pro stahovatelnou aplikaci jako výrobek. Dále uvedl, že „vývoj webových aplikací […] ani jiná z prokázaných činností osoby zúčastněné na řízení v daném kontextu znaky výrobku ‚počítačové a softwarové aplikace stahovatelné‘ nenaplňuje“. Z napadeného rozsudku je tedy zřejmé, že městský soud doklady nepominul, ale uzavřel, že prokazují poskytování služby spočívající v tvorbě softwaru, nikoliv nabízení určité stahovatelné aplikace jako výrobku. Na tom nic nemění, že stěžovatel v kasační stížnosti obsah některých dokladů rozvádí podrobněji a doplňuje jejich reprodukce. Zda věcný závěr městského soudu obstojí také vzhledem k dokladům o konkrétních mobilních aplikacích, posuzuje Nejvyšší správní soud níže. Námitka nepřezkoumatelnosti však není důvodná.

15. Následně se Nejvyšší správní soud zabýval námitkami podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., které se týkají nesprávného posouzení právní otázky. Podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách Úřad průmyslového vlastnictví (stěžovatel) zruší ochrannou známku, jestliže nebyla po nepřetržitou dobu pěti let předcházejících podání návrhu řádně užívána pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, a pro neužívání neexistují řádné důvody. Zjistí-li stěžovatel, že důvod zrušení existuje pouze ve vztahu k některým zapsaným výrobkům nebo službám, podle § 31a odst. 4 téhož zákona zruší ochrannou známku pouze v tomto rozsahu. Důkazní břemeno ohledně řádného užívání nese podle § 31a odst. 1 zákona o ochranných známkách vlastník ochranné známky (rozsudek NSS ze dne 1. 9. 2016, č. j. 10 As 227/2015-38, bod 29).

16. Řádné užívání ochranné známky musí být v souladu s její základní funkcí, kterou je zaručit spotřebiteli nebo konečnému uživateli totožnost původu výrobku nebo služby a umožnit mu bez možnosti záměny odlišit tento výrobek nebo službu od výrobků nebo služeb jiného původu (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 3. 2003, Ansul, C‑40/01, bod 36). Posouzení řádného užívání musí vycházet ze všech skutečností a okolností, které mohou prokázat skutečné obchodní využívání ochranné známky. Význam má zejména povaha výrobků nebo služeb, charakter daného trhu a rozsah a četnost užívání (rozsudek Ansul, body 38 a 39, a rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 5. 2006, Sunrider, C‑416/04 P, bod 70). Rozhodné skutečnosti mohou vyplynout ze souboru důkazů, i když by jednotlivé důkazy samy o sobě k jejich prokázání nestačily (rozsudek Tribunálu ze dne 26. 3. 2025, Xilin Gol League Xiyang Mutton Industry v. EUIPO, T‑140/24, bod 27). Řádné užívání ochranné známky nelze prokázat na základě pravděpodobností nebo domněnek, ale konkrétními a objektivními důkazy o skutečném a dostatečném užívání ochranné známky na daném trhu (bod 25 téhož rozsudku). Z důkazů musí být možné spolehlivě určit, ve vztahu ke kterému konkrétnímu výrobku nebo službě byla ochranná známka užívána (body 45 a 50 téhož rozsudku).

17. Vytvoření aplikace podle zadání klienta je službou „tvorba software“ ve třídě 42. Výsledkem téže zakázky však může být také hotová aplikace určená ke stažení, která je výrobkem ve třídě 9. Tytéž doklady proto mohou podle okolností prokazovat užívání ochranné známky pro službu i výrobek. Stěžovateli lze přisvědčit, že obchodní doklady nemusí používat přesné výrazy ze seznamu zapsaných výrobků a služeb. Z jejich souhrnu však musí být patrné užívání ochranné známky ve vztahu ke každé z těchto položek. Obchodní prezentace označená ochrannou známkou může svědčit o jejím užívání pro konkrétní aplikaci, kterou vlastník vytvořil a dodal. Samotná vazba označení ke službě „tvorba software“ však k prokázání užívání pro aplikaci jako výrobek nestačí.

18. Městský soud v bodě 26 napadeného rozsudku správně uvedl, že vytvoření softwaru podle individuálních požadavků klienta představuje službu „tvorba software“. To samo o sobě nevylučuje, že výsledkem téže zakázky byla také hotová stahovatelná aplikace jako výrobek ve třídě 9. Pro posouzení věci je však rozhodné, že správní orgány užívání ochranné známky pro výrobek ve třídě 9 a službu ve třídě 42 posoudily společně a nevysvětlily, jak konkrétní doklady prokazují její užívání právě pro stahovatelnou aplikaci jako výrobek. To jim městský soud správně vytkl již v bodě 25 napadeného rozsudku. Na této povinnosti nic nemění, že žalobkyně ve svých podáních mezi oběma položkami vždy důsledně nerozlišovala.

19. Prvostupňový orgán odkázal na faktury za provoz webových aplikací a programování a podpůrně také na prezentace a články, zejména na doklady č. 7, 28 a 52. Výrobek ve třídě 9 a službu ve třídě 42 však hodnotil společně. Uvedl, že doložené činnosti se bez příslušné aplikace nebo softwaru neobejdou, a předpokládal proto, že obě zapsané položky byly součástí komplexních balíčků dodávaných výrobků a služeb. Předseda stěžovatele následně uvedl, že doklady č. 1, 14, 22, 28, 44, 45, 49 a 52 prokazují tvorbu softwaru a aplikací podle individuálních požadavků klientů a doklady č. 2, 23, 34, 37, 54 a 55 vývoj webových aplikací. Tím správní orgány odůvodnily závěr o užívání ochranné známky pro službu „tvorba software“. Neuvedly však, který konkrétní doklad prokazuje užívání ochranné známky ve vztahu k určité hotové stahovatelné aplikaci jako výrobku a proč. Správní orgán může v řízení před soudem důvody svého rozhodnutí blíže vysvětlit nebo upřesnit. Chybějící důvody však nemůže doplnit až ve vyjádření k žalobě nebo v kasační stížnosti (rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2021, č. j. 8 Ads 231/2019-28, bod 19).

20. Doklad č. 28 je prezentací z roku 2019, která pod označením obsahujícím prvek Brainz představuje realizované projekty v oblasti virtuální a rozšířené reality. U projektu Škoda Auto Karoq zachycuje aplikaci určenou pro mobilní telefon a tablet. Podle prezentace studio vytvořilo aplikaci rozšířené reality, v níž mohl uživatel upravovat model vozidla a absolvovat virtuální zkušební jízdu. Prezentace tak může být významná pro posouzení užívání ochranné známky ve vztahu ke konkrétní hotové aplikaci. Zda doklad ve spojení s ostatními podklady řádné užívání skutečně prokazuje, musí posoudit správní orgány. Napadené rozhodnutí však doklad takto nehodnotilo. V přehledu podkladů jej označilo jako prezentaci projektu „boogie films“ a následně jej zařadilo mezi doklady o tvorbě softwaru a aplikací podle individuálních požadavků klientů. Neuvedlo, kterou konkrétní aplikaci doklad zachycuje ani proč prokazuje užívání ochranné známky pro stahovatelnou aplikaci jako výrobek. Samotný odkaz na doklad č. 28 v napadeném rozhodnutí tuto chybějící úvahu nenahrazuje.

21. Konkrétní hodnocení chybí také u dokladů č. 7 a 42. Prvostupňový orgán popsal doklad č. 7 jako prezentaci služeb nabízených pod označením obsahujícím prvek Brainz, v níž se zmiňují mobilní aplikace, a odkázal na ni jako na podpůrný doklad. Doklad č. 42 popsal jako prezentaci propagační strategie pro Galerii Středočeského kraje. Správní orgány neuvedly, které konkrétní aplikace tyto doklady zachycují ani jak se užívání ochranné známky vztahuje k aplikacím jako výrobkům. U dokladu č. 7, který nebyl sám o sobě datovaný, nevysvětlily ani jeho vztah k rozhodnému období. Stěžovatel jednotlivé aplikace vyjmenoval až v kasační stížnosti. Teprve v ní také tvrdil, že je vlastník dodal odběratelům jako hotové výrobky, které si jejich zákazníci mohli stáhnout do mobilních zařízení. Správní rozhodnutí takové hodnocení neobsahují.

22. Doklad č. 32 výslovně počítá s tím, že si návštěvník stáhne aplikaci pro projekt „Karel Čapek“ do telefonu nebo obdrží tablet s již nainstalovanou aplikací. Předseda stěžovatele však uvedl, že tento doklad není datován, a při hodnocení řádného užívání jej mezi podklady pro sporný výrobek ani službu nezařadil. Stěžovatel jej proto nemůže až v kasační stížnosti zařadit mezi nosné podklady napadeného rozhodnutí.

23. Stěžovatel dále poukazuje na ostatní cenové nabídky, faktury, prezentace a články v médiích. Tyto doklady v souhrnu prokazují soustavnou obchodní činnost vlastníka v oblasti digitálního marketingu, tvorby webových aplikací a dalších softwarových řešení. Některé mohou mít význam také pro výrobek ve třídě 9. Doklad č. 52 například zachycuje mobilní aplikaci Návrat 68 dostupnou ke stažení v obchodech pro operační systémy iOS a Android a uvádí, že vznikla ve spolupráci s agenturou Brainz. Prvostupňový orgán jej zmínil jen jako článek podporující závěr o činnosti vlastníka. Předseda stěžovatele jej pak zařadil mezi doklady o tvorbě softwaru a aplikací podle požadavků klientů. Správní orgány nevysvětlily, zda a proč údaj o spolupráci s agenturou Brainz prokazuje užívání napadené ochranné známky ve vztahu k aplikaci jako výrobku. Obecný odkaz na provázanou sestavu dokladů nestačí. Samotný výskyt označení obsahujícího prvek Brainz na určitém dokladu nepostačuje k určení, pro který konkrétní výrobek nebo službu byla ochranná známka užívána.

24. Stěžovateli lze přisvědčit, že stahovatelnost vyjadřuje způsob distribuce aplikace a že nabídka v online obchodu není podmínkou jejího zařazení mezi výrobky ve třídě 9. U mobilní aplikace může stahovatelnost podle okolností vyplynout z její povahy a dalších dokladů. U každé aplikace však z její povahy stahovatelnost dovodit nelze. Webová aplikace může být provozována na vzdáleném serveru bez stažení do zařízení uživatele. Ani prokázaná stahovatelnost sama o sobě nevypovídá o tom, zda byla pro danou aplikaci užívána napadená ochranná známka. Správní orgány proto musely určit konkrétní aplikaci, posoudit její povahu a vysvětlit, jak pro ni vlastník ochrannou známku užíval. Obecné vyjádření žalobkyně v rozkladu, že v současnosti jsou téměř všechny softwarové aplikace stahovatelné, vlastníka tohoto důkazního břemene nezbavovalo.

25. Ze shora již zmíněného rozsudku Xilin Gol League Xiyang Mutton Industry v. EUIPO vyplývá, že ani prokázaná existence a stahovatelnost aplikace samy o sobě nepostačují k závěru, že ochranná známka byla řádně užívána pro tuto aplikaci jako výrobek ve třídě 9. Ve věci posuzované Tribunálem byly existence a stahovatelnost aplikace doloženy výpisem z online obchodu aplikací Google Play a internetovou stránkou, ze které bylo možné aplikaci stáhnout. Z důkazů však nebylo možné spolehlivě určit, zda označení „baidu tv“ vyjadřovalo obchodní původ samotné aplikace, audiovizuálního obsahu nebo telekomunikační služby (rozsudek Xilin Gol League Xiyang Mutton Industry v. EUIPO, body 32 a 41 až 50). Ani správní rozhodnutí pak nevysvětlují, zda a proč předložené doklady prokazují užívání ochranné známky právě pro konkrétní aplikaci jako výrobek.

26. Na tomto závěru nic nemění ani vyjádření osoby zúčastněné na řízení. Možnost, že jedna zakázka zahrnuje službu tvorby softwaru i dodání výsledné aplikace jako výrobku, nezbavovala správní orgány povinnosti vysvětlit, které konkrétní doklady prokazují užívání ochranné známky pro tento výrobek. Pro posouzení řádného užívání pak není rozhodné ani tvrzené nebezpečí možné budoucí záměny. Lze ostatně v této souvislosti závěrem připomenout, že městský soud ve sporné otázce nezavázal stěžovatele (jeho předsedu) k nějakému konkrétnímu věcnému řešení, nýbrž k tomu, aby znovu posoudil, zda jsou naplněny důvody pro zrušení napadené ochranné známky, případně v jakém rozsahu (viz bod 30 napadeného rozsudku).

IV. Závěr a náklady řízení

27. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené neshledal žádnou z kasačních námitek důvodnou, a proto kasační stížnost podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti mezi účastníky rozhodl soud podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšné žalobkyni soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

29. Náklady žalobkyně v řízení o kasační stížnosti spočívají v odměně jejího zástupce za jeden úkon právní služby, jímž bylo vyjádření ke kasační stížnosti, ve výši 4 620 Kč, a v paušální náhradě hotových výdajů ve výši 450 Kč [§ 7 bod 5, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025]. Zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto se jeho odměna a hotové výdaje podle § 57 odst. 2 s. ř. s. zvyšují o částku odpovídající této dani (tj. 21 %), tedy o 1 064,70 Kč. Celkem činí náhrada nákladů žalobkyně 6 134,70 Kč. Tuto částku je stěžovatel povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

30. O právu na náhradu nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení Nejvyšší správní soud rozhodl na základě § 60 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. a to ve znění účinném do 31. 12. 2025 (viz čl. XI bod 3 zákona č. 314/2025 Sb.). Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem. Soud jí žádnou takovou povinnost neuložil. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhla, aby ji soud právo na náhradu nákladů řízení z důvodů zvláštního zřetele přiznal, a Nejvyšší správní soud takové důvody neshledal. Osoba zúčastněná na řízení tak nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 11. srpna 2026 Milan Podhrázký předseda senátu