7 As 261/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudce Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: Kaufland Česká republika v.o.s., se sídlem Bělohorská 2428/203, Praha 6, proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Květná 504/15, Brno, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2025, č. j. 57 A 3/2025-83, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Předmět sporu řešený tímto rozsudkem se týká pokuty uložené žalobkyni za přestupky na úseku potravinového práva, zejména v souvislosti s údaji uváděnými na regálových etiketách. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Táboře, rozhodnutím ze dne 17. 10. 2024, č. j. SZPI/AH301-73/2024, uznala žalobkyni vinnou ze spáchání 21 přestupků na úseku potravinového práva a podle § 17f písm. d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, jí uložila úhrnnou pokutu ve výši 1 650 000 Kč. Dále jí uložila povinnost uhradit náklady dvou dodatečných kontrol ve výši 1 000 Kč. Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 1. 2025, č. j. SZPI/AH301-79/2024, odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

2. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Tvrdila, že se nedopustila přestupků uvedených ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod body 7b), 10), 12), 13b), 14), 16b) a 18b), tedy především přestupků podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Namítala zejména, že žalovaný nedostatečně posoudil očekávání spotřebitele ve vztahu k údajům na regálových etiketách a bez objektivního podkladu dovodil, že spotřebitel bude u potravin očekávat pistáciovou či jinou složku v množství významném z hlediska celkového množství potraviny. Namítala dále, že se nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům na regálové štítky neuplatní, neboť regálový štítek není etiketou ve smyslu tohoto nařízení. Pro případ opačného závěru upozorňovala na nesprávnou právní kvalifikaci podle čl. 7 odst. 1 písm. a) daného nařízení. Regálová etiketa slouží především jako informace o ceně, nikoliv o složení potraviny.

3. Krajský soud v Českých Budějovicích žalobě v záhlaví označeným rozsudkem částečně vyhověl. Zrušil rozhodnutí žalovaného v části, v níž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil prvostupňové rozhodnutí ohledně výroků (bodů) 12), 13b) a 18b), včetně výroku o uložení trestu, a věc v tomto rozsahu vrátil žalovanému k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku). Ve zbytku žalobu zamítl (výrok II. rozsudku) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok III.). Vyšel předně z rozsudku NSS ze dne 21. 3. 2025, č. j. 5 As 250/2024-38. Přisvědčil žalovanému, že informace na regálové etiketě mají povahu informace o potravině podle nařízení (EU) 1169/2011 a nesmějí mít zavádějící charakter. Současně však zdůraznil, že při posouzení regálové etikety je třeba zohlednit celkový kontext označení včetně toho, že regálová etiketa slouží primárně jako cenovka a obsahuje zkrácené označení výrobku. Proto krajský soud uzavřel, že jednání uvedená ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod shora uvedenými body nejsou přestupky. U těchto výrobků regálové etikety obsahovaly pouze zkratkovitý doplňkový popis příchuti, jehož smyslem bylo propojit informaci o ceně s konkrétním výrobkem.

4. Ve vztahu k jednáním uvedeným ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod body 7b), 10), 14) a 16b) se krajský soud se závěry žalovaného nicméně ztotožnil. U výrobku označeného na regálové etiketě jako „Moritz Ledová čokoláda“ shledal klamání spotřebitele, protože ten byl mylně informován o tom, že si kupuje čokoládu. U výrobku „K-Take it Veggie BIO ovesný nápoj čokoláda 1 l“ dovodil rozpor mezi údajem na regálové etiketě a obalem výrobku, který uváděl kakao. Výrobek označený jako „Mazanec s náhr. slad syp. mandlemi“ pak žádný posyp mandlemi neobsahoval, tedy i zde je podle krajského soudu dán nesoulad mezi informacemi uváděnými na výrobku a na regálové etiketě. V případě bodu 14) pak jde o samostatný přestupek spočívající v nesplnění uložené povinnosti předchozím opatřením s celostátní působností, jež se týkalo přeznačení některých regálových štítků. Tento přestupek není závislý na nynějším odlišném posouzení bodu 13b) prvostupňového rozhodnutí ve světle recentní judikatury. Žalobkyně povinnost uloženou uvedeným opatřením nesplnila. Námitkou ohledně výše pokuty se pak krajský soud nezabýval pro nadbytečnost, neboť část výroků o přestupcích zrušil.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně

5. Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, a to v rozsahu, v němž krajský soud zrušil ve výroku I. rozsudku rozhodnutí stěžovatele ohledně výroků (bodů) 13b) a 18b) prvostupňového rozhodnutí, včetně výroku o uložení trestu, a v rozsahu výroku III. rozsudku o nákladech řízení. Podstatou jeho kasační argumentace je nesouhlas se závěrem krajského soudu, podle něhož označení uvedená na regálových etiketách představovala pouze zkratkovité označení příchuti. Krajský soud podle stěžovatele při aplikaci závěrů rozsudku č. j. 5 As 250/2024-38 nedostatečně zohlednil odlišné okolnosti nynější věci a nezabýval se dostatečně zaváděcím potenciálem těchto označení.

6. Ve vztahu k bodu 13b) výroku I. prvostupňového rozhodnutí stěžovatel konkrétně upozorňuje na to, že jednotlivá označení uvedená v rámci tohoto skutku nejsou z hlediska zavádějícího potenciálu totožná. U prvních dvou odrážek (obsahujících pouhé slovo „pistácie“) lze podle stěžovatele označení na regálové etiketě ještě považovat za zkratku ve smyslu rozsudku č. j. 5 As 250/2024-38. U třetí odrážky však označení „Termix, pistáciový“ nelze bez dalšího ztotožnit se zkratkou pro „pistáciovou příchuť“. Podle stěžovatele jde o přímé a běžně užívané vyjádření vlastnosti nebo složení potraviny, na jehož základě může průměrný spotřebitel očekávat, že potravina pistácie v určité formě obsahuje. Stěžovatel poukazuje na obdobné výrobky na trhu, které při označení jako pistáciové či obdobně formulované skutečně obsahují pistácie nebo ořechovou složku. Spotřebitel proto může u pistáciového dezertu legitimně očekávat pistáciovou složku, nikoliv pouze aroma. Potravina, která obsahuje pouze aroma, nemůže používat označení navozující přítomnost složky stejně jako potravina, která tuto složku skutečně obsahuje. U takových výrobků má výrobce či prodejce uvést, že jde pouze o příchuť. Stěžovatel v této souvislosti odkazuje také na preambuli nařízení (ES) č. 1334/2008 o látkách určených k aromatizaci a některých složkách potravin vyznačujících se aromatem pro použití v potravinách nebo na jejich povrchu, podle níž látky určené k aromatizaci nesmí uvádět spotřebitele v omyl. Chybějící slovo „příchuť“ má proto v nynější věci výrazně vyšší klamavý potenciál než v případě řešeném rozsudkem č. j. 5 As 250/2024-38. V tom se jednalo jednak o výrazy „pistácie“ a „caramel“, u nichž mohl být zkratkovitý charakter podle stěžovatele lépe rozpoznatelný, jednak o veganské či vegetariánské alternativy živočišných produktů, jejichž umístění a celková prezentace mohly spotřebitele vést k závěru, že nejde o běžný výrobek obsahující živočišnou složku. Tyto okolnosti však v nynější věci dány nejsou. Je podstatné, že u označení „pistáciový“ spotřebiteli vůbec nemusí vzniknout pochybnost o složení výrobku. Nemusí tedy mít důvod vyhledávat přesnější informaci na obalu potraviny, neboť označení na regálové etiketě může samo o sobě působit jako jednoznačné sdělení o přítomnosti pistáciové složky.

7. Stěžovatel obdobně nesouhlasí ani se závěrem krajského soudu k bodu 18b) prvostupňového rozhodnutí, který se týkal regálové etikety u výrobku „Orion Deli, Čoko, tyčinka pistáciová“. Průměrný spotřebitel mohl i zde očekávat, že potravina pistácie obsahuje, a to tím spíše, že obdobné čokoládové tyčinky na trhu obsahují ořechy nebo ovocnou složku podle svého označení. Skutečnost, že regálová etiketa má zkratkovitý charakter neznamená, že na ní lze uvádět nepřesné nebo zavádějící údaje o vlastnostech či složení potraviny.

8. Krajský soud též nesprávně posoudil aplikaci nařízení (EU) 1169/2011 na regálové etikety. Sice uznal, že se toto nařízení na regálové etikety vztahuje, následně však podle stěžovatele nepřiměřeně zúžil jeho dopad tím, že označení „pistáciový“ považoval za zkratku bez bližšího posouzení jejího zavádějícího potenciálu. Význam regálové etikety nelze bagatelizovat, neboť spotřebiteli umožňuje realizovat informovaný výběr výrobku a často patří mezi hlavní zdroje informací o potravině. Ani ze spotřebitelského průzkumu předloženého žalobkyní podle stěžovatele nevyplývá, že by všichni spotřebitelé považovali za směrodatnou pouze cenu uvedenou na regálové etiketě. Nezanedbatelná část spotřebitelů naopak za důležité považuje také informace identifikující potravinu. Podle stěžovatele proto nelze všechny informace poskytované v místě vystavení potraviny hodnotit paušálně mírněji. Regálová etiketa se na rozdíl od reklamní tabule, vývěsního štítu nebo označení prodejní sekce vztahuje ke konkrétní potravině, a má proto vyšší zavádějící potenciál. Její obsah by měl být posuzován přísněji než obecné informace v místě vystavení. Podle stěžovatele tak výklad krajského soudu oslabuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele sledovanou potravinovým právem EU a otevírá prostor pro používání nepřesných zkratek na regálových etiketách.

9. Krajský soud tedy nesprávně aplikoval rozsudek č. j. 5 As 250/2024-38 a vyložil jej extenzivně ve prospěch žalobkyně. V nynější věci nelze jednoznačně uzavřít, že označení „pistáciový“ představuje pouhou zkratku pro příchuť. I kdyby se o zkratku jednalo, byla by pro spotřebitele hůře rozpoznatelná a její klamavý potenciál by byl nepochybně vyšší než ve věci odkazované. Krajský soud mechanicky převzal závěry uvedeného rozsudku bez rozlišení kontextu a rozdílů v označeních, která stěžovatel ve vyjádření k žalobě předestřel. Tím zatížil rozsudek částečnou nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů a nesprávným právním posouzením věci.

10. Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje její zamítnutí. Uvádí, že právní otázku označení příchutě potraviny na regálové etiketě již řešil krajský soud i Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 5 As 250/2024-38. Krajský soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu i ustálenou judikaturou Soudního dvora EU, zejména s jeho rozsudky ze dne 4. 6 2015, C-195/14, ve věci Bundesverband der Verbraucherzentralen und Verbraucherverbände – Verbraucherzentrale Bundesverband e.V. v. Teekanne GmbH & Co. KG, a ze dne 1. 12. 2022, C-595/21, ve věci LSI – Germany GmbH v. Freistaat Bayern. Podle žalobkyně stěžovatel v kasační stížnosti pouze opakuje argumentaci, se kterou se krajský soud jasně a srozumitelně vypořádal. Žalobkyně ani nevidí důvod pro položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU. Krajský soud dostatečně posoudil argument stěžovatele založený na rozdílu mezi označením „pistácie“ a „pistáciový“. Podle žalobkyně nemusel obsáhle reagovat na každou jednotlivou námitku, pokud ji vypořádal jasně a srozumitelně. Žalobkyně současně poukazuje na dřívější rozhodnutí stěžovatele ve věci vanilkového aroma, v němž stěžovatel zastával opačný přístup a považoval označení „vanilková“ za souladné s právními předpisy, obsahovala-li potravina vanilkové aroma. Není důvod posuzovat nynější věc odlišně. Argumentace stěžovatele založená na názvech obdobných potravin na trhu je podle žalobkyně pomýlená. Stěžovatel uvádí obchodní názvy potravin na obalech, zatímco nynější věc se týká krátkých označení na regálových etiketách. Krajský soud se k této otázce dostatečně vyjádřil. Odkaz stěžovatele na bod 7 preambule nařízení (ES) 1334/2008 považuje žalobkyně za irelevantní, protože tato úprava dopadá na informace uvedené na obalu potravin, nikoliv na nyní posuzované krátké označení na regálové etiketě.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

11. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu kasační stížnosti a uplatněných přípustných důvodů; současně posoudil vady, k nimž musí přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Kasační stížnost není důvodná.

12. Stěžovatel napadá rozsudek v rozsahu, v němž krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele ohledně bodů 13b) a 18b) výroku I. prvostupňového rozhodnutí, včetně výroku o uložení trestu, a v rozsahu výroku o nákladech řízení. Konkrétní polemiku pak vede pouze se závěry krajského soudu vztahujícími se k označení potravin s pistáciovou příchutí na regálových etiketách. Závěry krajského soudu k bodu 12) výroku I. prvostupňového rozhodnutí stěžovatel kasační stížností nezpochybňuje. Nejvyšší správní soud se proto v tomto rozsahu přezkumem napadeného rozsudku nezabýval.

13. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, jež má z logiky kasačního přezkumu přednost před posouzením námitek věcných. Podle konstantní judikatury považuje soud za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů především takové rozhodnutí, v němž soud nevypořádal všechny stěžejní žalobní námitky, dále rozhodnutí, z něhož není zřejmé, proč soud považoval právní argumentaci účastníka za nedůvodnou a proč žalobní námitky považoval za chybné, mylné či vyvrácené, nebo rozhodnutí, z něhož není zřejmé, jak soud naplnil zákonná kritéria a z jakých podkladů vyšel (viz například rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52, či ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, č. 1795/2009 Sb. NSS). K rušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je však třeba přistupovat obezřetně. Soud není povinen zvlášť vypořádat každý dílčí podpůrný argument, pokud jeho stanovisko k těmto argumentům jednoznačně vyplývá z celkových závěrů rozhodnutí; postačí, že se vypořádá s obsahem a smyslem žalobní argumentace a se všemi stěžejními námitkami (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, či rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014-43).

14. Stěžovatel v nynější věci spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v tom, že krajský soud podle něj mechanicky převzal závěry rozsudku č. j. 5 As 250/2024-38, aniž se dostatečně zabýval odlišným kontextem nynější věci, rozdílnou povahou posuzovaných označení a jejich zaváděcím potenciálem. Tato námitka však není důvodná. Krajský soud se v tomto ohledu v napadeném rozsudku nejprve zabýval použitelností nařízení (EU) 1169/2011 na regálové etikety (body 35–39 napadeného rozsudku). Poté vyložil, jak bude jednotlivé skutky hodnotit z hlediska konkrétní podoby regálových štítků, zejména s ohledem na dominantní údaj o ceně, zkratkovitý popis výrobku a umístění doplňujících informací na štítku (bod 40 napadeného rozsudku). Na výše již předestřenou konkrétní argumentaci stěžovatele pak odpověděl v bodě 42, v němž výslovně odmítl, že by byl pro posouzení zavádějícího charakteru rozhodující rozdíl mezi podstatným jménem „pistácie“ a přídavným jménem „pistáciový“, a obě označení vyhodnotil jako zkratkovitý popis příchuti. V bodě 43 pak samostatně posoudil označení podle bodu 18b) a zohlednil mimo jiné, že údaj „pistáciová“ byl na regálové etiketě uveden pouze jako doplňková informace nejmenším použitým písmem. Následně odlišil tyto případy od bodů 7b), 10) a 16b), u nichž se naopak se závěry stěžovatele ztotožnil (body 45–49 napadeného rozsudku). Krajský soud tedy závěry rozsudku č. j. 5 As 250/2024-38 nepřevzal mechanicky, ale vypořádal podstatu argumentace stěžovatele a jednotlivá označení posoudil podle jejich konkrétní podoby. Nemusel přitom samostatně reagovat na každý podpůrný příklad obdobného výrobku uvedený stěžovatelem, jestliže z jeho odůvodnění jednoznačně vyplývá, proč nepovažoval rozdíl mezi výrazy „pistácie“ a „pistáciový“ za rozhodující. Z odůvodnění je tedy zřejmé, jakými úvahami se krajský soud řídil. Nesouhlas stěžovatele s těmito závěry nezakládá nepřezkoumatelnost rozsudku.

15. Jde-li o kasační námitky týkající se věci samé, lže předně stěžovateli přisvědčit v tom, že regálová etiketa není z dosahu nařízení (EU) 1169/2011 vyňata. Nejvyšší správní soud již dovodil, že regálovou etiketu lze považovat za součást místa vystavení potraviny a že ani na ní nesmí být uváděny zavádějící informace (rozsudek č. j. 5 As 250/2024-38, bod 27). Zároveň však platí, že při posouzení zavádějícího charakteru informace uvedené na regálové etiketě je třeba zohlednit její konkrétní kontext a účel, kterému slouží. Nelze proto izolovaně hodnotit pouze jediný údaj na cenovce, ale je třeba posoudit celkové uspořádání a význam jednotlivých informací na regálové etiketě.

16. Pro nynější věc je podstatný již shora opakovaně zmíněný rozsudek č. j. 5 As 250/2024-38. Nejvyšší správní soud v něm posuzoval právě informace uvedené na regálových etiketách vztahujících se ke konkrétním baleným potravinám, nikoli zavádějící informace uvedené pouze na reklamní tabuli, vývěsním štítu či v označení celé prodejní sekce. Stěžovatelův poukaz na rozdíly mezi těmito součástmi místa vystavení lze chápat jako argument, že regálová etiketa může mít vzhledem ke svému přímému spojení s konkrétní potravinou vyšší zavádějící potenciál než obecnější informace uvedené jinde v místě vystavení. Tato úvaha může být při hodnocení konkrétní etikety relevantní, nynější věc se však v tomto směru od odkazovaného rozsudku neodlišuje, neboť také v něm šlo právě o regálové etikety přiřazené ke konkrétním výrobkům. Odkaz na další součásti místa vystavení v bodech 27 a 28 uvedeného rozsudku pouze vyjadřoval požadavek hodnotit informaci v celkovém kontextu; neznamenal, že všechny informace uvedené v místě vystavení mají vždy stejný zavádějící potenciál nebo mají být posuzovány stejně přísně. V části významné pro nynější věc Nejvyšší správní soud řešil označení „pistácie“ a „caramel“ na regálových etiketách u výrobků, které neobsahovaly uvedenou složku, ale pouze odpovídající příchuť. Dospěl k závěru, že samotná absence údaje „příchuť“, „s příchutí“ nebo obsahově shodné informace za tehdejších okolností nezpůsobovala zavádějící charakter regálové etikety (bod 33 citovaného rozsudku). Zohlednil přitom, že regálová etiketa obsahovala podstatně méně informací než obal potraviny, dominoval na ní údaj o ceně a jejím hlavním účelem bylo propojit cenu s konkrétní potravinou (body 29, 30 a 33). Právě z těchto závěrů vyšel krajský soud v bodech 41–44 napadeného rozsudku. Na tom nic nemění, že rozsudek č. j. 5 As 250/2024-38 se v další části zabýval také označením veganských a vegetariánských alternativ živočišných produktů. Krajský soud totiž v nynější věci vycházel z oddělitelné části jeho odůvodnění týkající se zkratkovitého označení příchuti na regálové etiketě, nikoli z významu umístění výrobků v sekci rostlinných alternativ.

17. Stěžovatel dále tvrdí, že krajský soud závěry rozsudku č. j. 5 As 250/2024-38 vyložil příliš extenzivně. Nejvyšší správní soud však ani s tím nesouhlasí. Krajský soud předně neuzavřel, že regálová etiketa nikdy nemůže být zavádějící. Naopak jednotlivé skutky rozlišil podle jejich konkrétní podoby. U bodů 7b), 10) a 16b) výroku I. prvostupňového rozhodnutí se se závěry stěžovatele ztotožnil. U výrobku „Moritz Ledová čokoláda“ dovodil klamání proto, že výrobek nesplňoval požadavky na čokoládu (body 45–47 napadeného rozsudku). U výrobku „K-Take it Veggie BIO ovesný nápoj čokoláda 1 l“ dovodil rozpor mezi údajem na regálové etiketě a obalem výrobku, který uváděl kakao (bod 48 napadeného rozsudku). U výrobku označeného jako „Mazanec s náhr. slad syp. mandlemi“ vyšel z toho, že výrobek žádný posyp mandlemi neobsahoval (bod 49 napadeného rozsudku). U bodů 13b) a 18b) však dovodil, že šlo pouze o zkratkovitý doplňkový popis příchuti.

18. Ve vztahu k bodu 13b) stěžovatel sám připouští, že u prvních dvou odrážek lze označení na regálové etiketě považovat za zkratku ve smyslu rozsudku č. j. 5 As 250/2024- 38. Jeho argumentace míří především proti třetí odrážce, u níž bylo na regálové etiketě uvedeno označení „Termix, pistáciový“. Podle stěžovatele již přídavné jméno „pistáciový“ vyjadřuje vlastnost nebo složení potraviny a spotřebitel může očekávat, že potravina pistácie skutečně obsahuje. Nejvyšší správní soud nepovažuje rozdíl mezi podstatným jménem „pistácie“ a přídavným jménem „pistáciový“ za rozhodující. Přídavné jméno „pistáciový“ může v běžném jazykovém i spotřebitelském kontextu označovat také příchuť výrobku. Pokud se takový údaj nachází na regálové etiketě, která plní především funkci cenovky a obsahuje zkratkovité označení výrobku, nelze jej hodnotit stejně přísně jako úplné označení potraviny na obalu. Právě z těchto východisek, založených na konkrétní podobě posuzovaných regálových etiket, vyšel také krajský soud v bodech 40 a 42 napadeného rozsudku a Nejvyšší správní soud se s tímto jeho hodnocením ztotožňuje. Krajský soud proto nepochybil, pokud v bodě 42 napadeného rozsudku uzavřel, že i v případě třetí odrážky bodu 13b) šlo o zkratkovitý popis příchuti, kde chybělo pouze slovo „příchuť“ nebo obsahově shodná informace. Nejde přitom o to, že by spotřebitel byl povinen ověřovat správnost údajů uvedených na regálové etiketě na obalu výrobku. Rozhodující je, že posuzovaný údaj v celkovém kontextu nebyl zavádějící, nýbrž pouze zkratkovitý.

19. Na shora uvedeném nic nemění ani srovnání s jinými výrobky na trhu, které podle stěžovatele pistácie skutečně obsahují. Skutečnost, že některé výrobky uváděné na trhu pod označením „pistáciové“ obsahují pistácie nebo ořechovou složku, neznamená, že průměrný spotřebitel musí u každého zkratkovitého označení „pistáciový“ na regálové etiketě očekávat přítomnost pistácií jako složky. Podstatné je, zda posuzovaná regálová etiketa v celkovém kontextu místa vystavení potraviny mohla spotřebitele uvést v omyl. Krajský soud vyšel z toho, že cena byla na etiketě hlavní informací, regálová etiketa obsahovala pouze zkratkovitý popis výrobku a výrobky uvedené v bodu 13b) byly s etiketou spárovatelné (bod 42 napadeného rozsudku). Tento závěr odpovídá právě rozsudku č. j. 5 As 250/2024-38.

20. Totéž platí i pro námitku směřující proti posouzení bodu 18b). Stěžovatel tvrdí, že u čokoládové tyčinky mohl průměrný spotřebitel očekávat skutečnou pistáciovou složku, protože obdobné cukrovinky na trhu ořechy či ovocnou složku obsahují. Ani zde však nelze izolovat samotné slovo „pistáciová“ od celkového kontextu regálové etikety. Krajský soud v bodě 43 napadeného rozsudku vyšel z toho, že údaj o příchuti byl uveden jako doplňková informace nejmenším písmem na štítku. Takový údaj měl sloužit k propojení ceny s konkrétním výrobkem, nikoliv k poskytnutí úplné informace o složení potraviny. Nejvyšší správní soud se i s tímto hodnocením ztotožňuje; vzhledem ke srovnatelné podobě a funkci regálové etikety se zde uplatní stejné závěry jako výše u bodu 13b). Nelze proto dovodit, že by chybějící slovo „příchuť“ samo o sobě založilo zavádějící charakter regálové etikety.

21. Stěžovatel dále poukazuje na preambuli nařízení (ES) 1334/2008 (resp. jednotlivé body odůvodnění, které jsou její součástí), podle níž látky určené k aromatizaci a některé složky potravin nesmějí uvádět spotřebitele v omyl. Ani tato argumentace však v nynější věci není důvodná. Uvedené pravidlo totiž nepopírá závěr, že regálová etiketa může v konkrétním kontextu zkratkovitě označit příchuť výrobku. V nynější věci stěžovatel netvrdí, že by samotné obaly výrobků nesprávně uváděly jejich složení nebo že by na nich chyběla informace o pistáciové příchuti. Sporný je pouze zkrácený údaj na regálové etiketě. Právě pro takovou situaci je určující závěr, že zavádějící potenciál údaje na regálové etiketě je třeba posoudit v celkovém kontextu místa vystavení.

22. Nejvyšší správní soud pak nepřisvědčil ani argumentaci týkající se předloženého spotřebitelského průzkumu. To, že ne všichni spotřebitelé považují za směrodatnou pouze cenu uvedenou na regálové etiketě, totiž neznamená, že posuzované etikety byly zavádějící. Krajský soud ostatně nevycházel z předpokladu, že regálová etiketa obsahuje výlučně cenu. V bodě 40 napadeného rozsudku popsal, že hlavní a na první pohled nejviditelnější informací na regálovém štítku je cena, zatímco další údaje slouží ke stručné identifikaci výrobku. Krajský soud se průzkumem a související námitkou zabýval v bodech 52–54 napadeného rozsudku a výslovně uzavřel, že žalovaný v tomto směru reagoval přiměřeně (tedy jeho rozhodnutí v tomto ohledu nebylo podle krajského soudu nepřezkoumatelné). Nejvyšší správní soud sice nepřehlédl, že krajský soud v závěrečném shrnutí v bodě 57 též uvedl, že se žalovaný mimo jiné s námitkou ohledně průzkumu nevypořádal. Vzhledem k jednoznačnému předchozímu odůvodnění však nejde o pochybení (rozpor), v důsledku něhož by bylo nutno uvažovat o zrušení napadeného rozsudku (ostatně na tento možný rozpor neupozornil ani stěžovatel v kasační stížnosti). Z odůvodnění rozsudku jako celku je zřejmé, že důvodem zrušení správního rozhodnutí byl hmotněprávní závěr, že jednání uvedená pod body 12), 13b) a 18b) nejsou přestupky, nikoli nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí.

23. Stěžovatel dále namítá, že přístup krajského soudu oslabuje ochranu spotřebitele a otevírá prostor pro zavádějící praktiky. Tato obava však zde není namístě. Již rozsudek č. j. 5 As 250/2024-38 se cíli ochrany spotřebitele a požadavky unijního práva výslovně zabýval. V bodech 25–27 připomněl, že pravidla pro poskytování informací o potravinách sledují dosažení vysoké úrovně ochrany zdraví a zájmů spotřebitelů a mají jim umožnit informovaný výběr potravin, současně však zdůraznil, že tato pravidla nelze uplatňovat mechanicky bez zohlednění účelu právní úpravy a celkového kontextu posuzované informace. V bodě 37 pak uzavřel, že tam posuzované označení nenarušilo vysokou úroveň informovanosti spotřebitelů. Závěry uvedeného rozsudku proto nelze chápat tak, že by údaje na regálových etiketách byly z požadavků potravinového práva vyňaty nebo že by na nich bylo možné uvádět informace, které jsou v celkovém kontextu zavádějící. Uplatní se pouze na skutkově obdobné situace, v nichž jde o balené potraviny, regálová etiketa plní převážně funkci cenovky, obsahuje zkratkovité označení a v celkovém kontextu místa vystavení umožňuje spotřebiteli spojit cenu s konkrétním výrobkem. Rozhodující je proto vždy konkrétní povaha údaje, jeho grafické provedení, význam v rámci celé etikety a celkový kontext prezentace výrobku. Samotný poukaz na vysokou úroveň ochrany spotřebitele nevede k závěru, že každé zkratkovité označení musí být zavádějící. Konkrétní polemika stěžovatele se v nynější věci soustředí především na tvrzený významový rozdíl mezi podstatným jménem „pistácie“ a přídavným jménem „pistáciový“; s touto námitkou se Nejvyšší správní soud vypořádal výše.

24. Shora popsaný přístup (výklad) je pak patrný i z dalších rozsudků Nejvyššího správního soudu týkajících se údajů na regálových etiketách či obdobných štítcích. V rozsudku ze dne 18. 10. 2022, č. j. 7 As 95/2022-23, v bodě 16 soud posuzoval označení „Kvalita z Čech“ ve spojení s českými heraldickými znaky, které ve svém souhrnu navozovalo dojem původu potravin v České republice. V rozsudku ze dne 7. 1. 2021, č. j. 7 As 293/2020-40, řešil mimo jiné zavádějící informaci o množství potraviny uvedenou na regálovém PAP štítku umístěném v těsné blízkosti potravin. V rozsudku ze dne 31. 5. 2024, č. j. 7 As 35/2023-75, zejména v bodech 27 a 32 pak posuzoval regálové etikety u akční nabídky, u nichž údaj o tom, z čeho byla cenová výhoda odvozena, působil v porovnání s ostatními údaji příliš drobně a nevýrazně. Tyto rozsudky ukazují, že zavádějící charakter údaje závisí na konkrétní povaze informace, její grafické podobě, výraznosti a celkovém kontextu. Krajský soud v nynější věci postupoval obdobně: u bodů 7b), 10) a 16b) shledal zavádějící charakter regálových etiket, zatímco u bodů 13b) a 18b) dovodil pouze zkratkovitý doplňkový popis příchuti.

25. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že z napadeného rozsudku je patrné rozlišení mezi případy, v nichž regálová etiketa obsahovala údaj způsobilý uvést spotřebitele v omyl, a případy, v nichž na ní chybělo pouze slovo „příchuť“ v rámci zkratkovitého doplňkového popisu výrobku. Závěr krajského soudu k bodům 13b) a 18b) nevybočuje ze závěrů rozsudku č. j. 5 As 250/2024-38. Kasační námitky stěžovatele proto nezpochybnily závěr krajského soudu, že se žalobkyně těmito jednáními nedopustila přestupků.

IV. Závěr a náklady řízení

26. Nejvyšší správní soud na základě shora uvedených závěrů neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly, přiznání náhrady nákladů ostatně ani nepožadovala. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 14. září 2026 Milan Podhrázký předseda senátu