7 As 268/2025

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudce Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: Mgr. J. V. LL.M., proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2025, č. j. 4 A 45/2024-50, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravněsprávních činností ze dne 4. 1. 2024, č. j. MHMP 14296/2024/Vav, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu). Správní orgán I. stupně rozhodoval znovu poté, co jeho původní rozhodnutí žalovaný zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání. Přestupku se žalobce dopustil tím, že „dne 16.04. 2022, v době kolem 19:50 hodin řídil v provozu na pozemních komunikacích … po dálnici D1, ve směru jízdy od Brna na Prahu, v levém jízdním pruhu, motorové vozidlo tov. zn. BMW 325D GT …, přičemž v úseku 4,76 km nejel takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled, a to za současného nedodržení dostatečné bezpečnostní vzdálenosti za před ním jedoucím motorovým vozidlem tov. zn. BMW 530D Xdrive, neboť přední částí vozidla narazil do motorového vozidla tov. zn. Renault Megane …, které stálo v levém jízdním pruhu z důvodu předchozí dopravní nehody, přičemž po tomto nárazu bylo vozidlo [žalobce] odraženo směrem doprava, kde pravou přední částí narazilo do levé zadní části zastavujícího motorového tov. zn. BMW 530D Xdrive (jeho řidič do vozidla Renault Megane narazil bezprostředně před žalobcem). Tím žalobce porušil z nevědomé nedbalosti § 18 odst. 1 ve spojení s § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu. Za to mu byl uložen trest pokuty ve výši 2 000 Kč a povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 6 000 Kč. Správní orgán I. stupně, který v tomto rozhodnutí vyšel především ze znaleckého posudku znalce Stanislava Bartoně, současně nepřiznal poškozenému nárok na náhradu škody a odkázal jej s tímto nárokem na soud (jiný orgán veřejné moci).

2. I proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 9. 2024, č. j. MD-23777/2023-160/7, zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

3. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Městský soud dospěl v prvé řadě k tomu, že správní rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná. Správní orgány vypořádaly námitky žalobce, popsaly, z jakých podkladů vycházely a jaké důkazní prostředky provedly; zabývaly se i přednehodovým dějem. Na základě toho popsaly zjištěný skutkový stav, vymezily skutek a uvedly jeho právní hodnocení. Proti tvrzení žalobce tak postavily vlastní ucelenou argumentaci. Městský soud shledal přezkoumatelným i posudek znalce Bartoně. Znalec popsal, z jakých podkladů vycházel, přičemž čerpal z relevantních podkladů ze správního řízení a uvedl podrobný popis místa události, rozhledových a výhledových poměrů, meteorologických podmínek i technických parametrů pozemní komunikace a vozidel. Vyložil, z čeho lze usuzovat na vznik a průběh dopravní nehody. Popsal, z jakých vstupních informací vycházel a jak z uvedených informací zpracoval posudek technického řešení průběhu dopravní nehody. Na základě poškození a pohybu vozidel zpracoval nejvíce technicky přijatelnou variantu průběhu dopravní události a vyjádřil se kriticky k předchozímu posudku znalce Pavla Svatoně (předloženého žalobcem k odvolání proti prvotnímu rozhodnutí správního orgánu I. stupně). Podle městského soudu v tomto směru splňuje znalecký posudek judikatorní požadavky, znalec vycházel z dostatečných informací, ve svých závěrech a odpovědích na položené otázky byl konzistentní a nedopustil se nepřípustného právního hodnocení.

4. Městský soud neshledal důvodnou ani námitku nesprávného vymezení skutku. Ten je popsán ve výroku správního rozhodnutí dostatečně jasně, srozumitelně, přesně a určitě. Není zaměnitelný s jiným skutkem a jsou v něm popsány všechny okolnosti relevantní pro jeho právní kvalifikaci. Soud ani neshledal procesní pochybení v průběhu správního řízení. Řízení o přestupku bylo se žalobcem řádně zahájeno, příkaz mu byl řádně doručen fikcí, což správní orgány adekvátně vypořádaly. Žalobce podal proti příkazu v zákonné lhůtě odpor. Správní orgán I. stupně nepochybil, pokud nepřijal žalobcovy omluvy z jednání a seznámení se s podklady. Nakonec soud neshledal důvodnou ani námitku vztahující se k tomu, že se všemi účastníky dopravní nehody mělo být vedeno společné řízení. Dopravní nehoda žalobce a dopravní nehoda řidiče vozidla Renault Megane jsou dvě odlišné dopravní nehody, což potvrdil i posudek znalce Bartoně. V takovém případě správní orgán neměl povinnost vést společné řízení a bylo nutné vést pro každou z nehod samostatné řízení. Správní orgán I. stupně tedy společné řízení nezahájil na základě zjištění plynoucích ze znaleckého posudku znalce Bartoně a svůj postup dostatečně odůvodnil.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce

5. Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, a to s odkazem na nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky.

6. Stěžovatel předně tvrdí, že městský soud nesprávně posoudil otázku vymezení skutku správním orgánem I. stupně. Ten vymezuje Renault Megane jako stojící vozidlo, do kterého narazilo vozidlo stěžovatele po 76 sekundách po vlastní nehodě vozidla Renault Megane. Do tohoto vozidla ale narazilo nejprve vozidlo BMW 530D Xdrive a až v důsledku toho narazilo vozidlo stěžovatele do vozidla Renault Megane. To v době nárazu vozidla stěžovatele nebylo stojící překážkou, jak tvrdí městský soud. Námitka směřovala především vůči tomu, že stěžovatel nenarazil do stojícího vozidla v důsledku vlastní dopravní nehody. Překážka v podobě vozidla Renault Megane vznikla vůči stěžovateli v důsledku nárazu vozidla BMW 530D Xdrive a tudíž se jednalo o překážku náhlou a neočekávatelnou. S tím souvisí i vadnost posudku znalce Bartoně, který také hodnotí náraz vozidla stěžovatele do vozidla Renault Megane jako do vozidla stojícího 76 sekund před nárazem vozidla stěžovatele.

7. Namítá dále vadnost posudku znalce Bartoně s tím, že již městský soud se nedostatečně vypořádal s žalobními námitkami vztahujícími se k tomuto posudku. Posudek a jeho závěry jsou založeny na výsledku počítačové simulace. Její výsledek je odvislý od hodnot, které znalec do simulace vkládá. Bez fyzického ohledání vozidel a zjištění míry poškození ale nebylo možné určit počáteční rychlost. Znalec také podle stěžovatele vycházel ze špatných technických údajů a do simulace v počítačovém programu zadal nespolehlivě zjištěné vstupní údaje. K tomu se však městský soud nevyjádřil. Městský soud se měl spolehnout na závěry znalce Svatoně, který pracoval pouze s údaji, které měl k dispozici a žádné další údaje si nevymýšlel, ani nesimuloval.

8. Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem městského soudu, že správní orgán I. stupně správně posoudil nehodu izolovaně a nezahájil společné řízení se všemi účastníky dopravní nehody včetně řidiče vozidla Renault Megane. Jeho řidič svojí nehodou vytvořil překážku náhlou a neočekávatelnou, což je v příčinné souvislosti s nehodou stěžovatele a řidiče vozidla BMW 530D Xdrive. Pokud by vozidlo Renault Megane nezůstalo odstavené v levém rychlém jízdním pruhu, k nehodě stěžovatele a řidiče vozidla BMW 530D Xdrive by nedošlo. Ve společném řízení se mělo posoudit, jakou měrou zavinění se podílely jednotlivé osoby na dopravní nehodě.

9. Městský soud dostatečně nevypořádal ani námitku stěžovatele, že vozidlo BMW 530D Xdrive se nějakou dobu před nehodou pohybovalo v prostředním jízdním pruhu a v levém pruhu se pohyboval stěžovatel v dostatečném odstupu za jiným vozidlem typu SUV. Řidič vozidla BMW 530D Xdrive se poté zařadil do levého jízdního pruhu před stěžovatele, čímž zkrátil bezpečnou vzdálenost. S touto námitkou se měly procesně vypořádat i správní orgány. Dále městský soud nesprávně aplikoval § 19 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu. Stěžovatel do vozidla BMW 530D Xdrive primárně nenarazil, proto posuzování bezpečné vzdálenosti vůči tomuto vozidlu nepřicházelo v úvahu. Bezpečná vzdálenost se posuzuje mezi vozidlem a vozidlem před ním jedoucím, nikoliv vozidlem, které již stojí na silnici v důsledku jiné dopravní nehody. Městský soud i správní orgány nesprávně převzaly závěry posudku znalce Bartoně, že nedodržení bezpečné vzdálenosti vozidla žalobce vůči vozidlu BMW 530D Xdrive je příčinou dopravní nehody. Nakonec stěžovatel namítá také to, že správní řízení nebylo řádně zahájeno. Příkaz ze dne 11. 7. 2022 mu nebyl doručen do vlastních rukou a především ani nebyl řádně uložen na poště. Zásilka byla v úložní době na žádost správního orgánu přesunuta z pošty v Jihlavě na poštu v Praze, a nenastala tedy fikce doručení.

10. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

11. Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve přijatelností kasační stížnosti (v dané věci rozhodovala u městského soudu samosoudkyně). Pokud kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, je třeba ji odmítnout pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Pro věcný přezkum by bylo nutné, aby řešená právní otázka měla přesah nad rámec konkrétního případu z důvodu 1) neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury nebo 2) v případě zásadního pochybení krajského (městského) soudu (usnesení NSS ze dne 26.4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Žádná z těchto podmínek zde však splněná není a kasační stížnost je nepřijatelná.

12. Vzhledem k tomu, že podstatná část kasační argumentace se týká skutkových závěrů správních orgánů a městského soudu, resp. hodnocení důkazů, zdůrazňuje úvodem Nejvyšší správní soud, že je to především krajský (městský) soud, který je oproti kasačnímu soudu povolán zhodnotit napadené správní rozhodnutí v tzv. plné jurisdikci, tedy včetně otázek skutkových, o nichž si sám učiní úsudek. Zásah ze strany Nejvyššího správního soudu má být v tomto ohledu výjimečný a omezuje se zpravidla na zásadní vady řízení a dokazování (rozsudky NSS ze dne 1. 3. 2017, č. j. 6 As 256/2016‑79, bod 21, či ze dne 13. 5. 2020, č. j. 6 Afs 7/2020‑52, bod 23). Takové vady ale Nejvyšší správní soud v nynější věci neshledal.

13. Klíčové závěry městského soudu, k nimž v dané věci dospěl, jsou plně přezkoumatelné a zcela logické. Městský soud tyto závěry detailně zdůvodnil, a to i s odkazem na příslušnou právní úpravu a za použití existující judikatury. Podrobně se přitom v návaznosti na skutečnosti plynoucí ze správního spisu zaměřil na konkrétní okolnosti dané věci, ze kterých vycházel. Nejvyšší správní soud tak v projednávané věci s ohledem na výše uvedené k podstatě a východiskům odůvodnění napadeného rozsudku nemá výhrady, které by svědčily přijatelnosti kasační stížnosti. I kdyby snad totiž městský soud z hlediska sporných otázek dílčím způsobem pochybil, nešlo by o hrubé pochybení při výkladu způsobem, který by vyžadoval zásah kasačního soudu (usnesení NSS ze dne 11. 8. 2023, č. j. 8 As 120/2022-28).

14. Kasační námitky stěžovatele zjednodušeně řečeno směřovaly zejména k tomu, že správní orgány ani soud dostatečně nereagovaly na jeho tvrzení, že vozidlo Renault Megane vytvořilo náhlou a neočekávanou překážku v provozu, na kterou stěžovatel nemohl reagovat. Kasační argumentace se v návaznosti na to vymezuje i proti znaleckému posudku znalce Bartoně.

15. Pokud jde o tento posudek, městský soud zejména konstatoval, že ten odpovídá judikatorním požadavkům na úplnost a přesvědčivost (odkázal přitom na přiléhavou judikaturu). Dostatečné a logické je podle městského soudu i odůvodnění, zda znalec přihlédl ke všem skutečnostem, z jakých zjištění vycházel, jak k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (viz bod 51 a násl. rozsudku městského soudu). Znalec Bartoň se zabýval i závěry znaleckého posudku znalce Svatoně a vysvětlil, z jakého důvodu považuje jeho závěry za chybné. Městský soud se tak dostatečně vypořádal s žalobními námitkami vztahujícími se ke znaleckému posudku a vysvětlil, z jakého důvodu znalecký posudek znalce Bartoně shledal za přezkoumatelný a srozumitelný a jako dostatečný podklad pro rozhodnutí správních orgánů. V tomto směru pak nepřezkoumatelností svědčící přijatelnosti kasační stížností netrpí ani napadený rozsudek. Městský soud v jeho bodě 55, který stěžovatel konkrétně napadl námitkou nepřezkoumatelnosti, shrnul vysvětlení znalce Bartoně ohledně rychlosti vozidel při střetu na základě jejich poškození. Uvedené shrnutí městského soudu plně odpovídá obsahu znaleckého posudku a Nejvyšší správní soud jej proto nepřezkoumatelným neshledal.

16. V důsledku výše uvedeného pak nelze městskému soudu ani vytýkat, že aproboval vymezení skutku ve správním řízení. V tomto ohledu opět odkázal na přiléhavou judikaturu (viz bod 63 a násl. napadeného rozsudku). Vymezení skutku přitom učinily správní orgány i na základě znaleckého posudku, který byl shledán úplným a přesvědčivým (viz výše). V návaznosti na znalecký posudek konstatovaly správní orgány i městský soud, že posuzovaná nehoda, v níž se střetlo vozidlo BMW 530D Xdrive a vozidlo stěžovatele s vozidlem Renault Megane, byla způsobena technikou jízdy řidiče vozidla BMW 530D Xdrive a technikou jízdy stěžovatele. Oba řidiči nedodrželi bezpečnou vzdálenost, do vozidla Renault Megane nejdříve narazil řidič vozidla BMW 530D Xdrive a následně i stěžovatel. Podstatné je, že vozidlo Renault Megane netvořilo náhlou a neočekávanou překážku, protože mezi první nehodou vozidla Renault Megane a následnou druhou nehodou vozidla BMW 530D Xdrive a vozidla žalobce uběhla doba 76 sekund. Ze správních rozhodnutí i z rozsudku městského soudu přitom vyplývá, že bezpečná vzdálenost byla posuzována mezi vozidlem stěžovatele a před ním jedoucím vozidlem BMW 530D Xdrive. Náraz do vozidla Renault Megane nastal v důsledku nedodržení bezpečné vzdálenosti a nepřizpůsobení rychlosti jízdy. Stěžovatelem předestřená argumentace podle Nejvyššího správního soudu tyto závěry nezpochybňuje způsobem svědčícím přijatelnosti kasační stížnosti.

17. Totéž platí i o argumentaci týkající se zavinění ostatních účastníků dopravní nehody. Z hlediska příčinné souvislosti bylo samozřejmě nutné posoudit, která příčina byla tou hlavní a podstatnou a bez které by ke škodlivému následku nedošlo. V tomto směru není pochyb o tom, že tou hlavní příčinou byla prvotní nehoda vozidla Renault Megane. V případě dopravních nehod však platí princip odděleného posouzení porušení právních povinností účastníků dopravní nehody. Zkoumá se, zda řidič porušil pravidla silničního provozu a zda je toto jednání v příčinné souvislosti se vznikem dopravní nehody. Není podstatné, zda způsobili dopravní nehodu i další účastníci dopravní nehody. Příčinná souvislost pachatele se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nedošlo. Pro posouzení odpovědnosti za přestupek stěžovatele proto není bez dalšího významná otázka, zda další účastník dopravní nehody porušil pravidla silničního provozu a zda i jeho jednání je příčinou dopravní nehody (obdobně viz rozsudky NSS ze dne 1. 2. 2012, č. j. 3 As 22/2011-74 a ze dne 29. 6. 2022, č. j. 10 As 173/2021-27). V tomto ohledu je podstatné, že stěžovatel nedodržel bezpečnou vzdálenost od vozidla BMW 530D Xdrive a následkem toho stěžovatel nebyl schopen reagovat na situaci vzniklou po nehodě vozidla Renault Megane a zabránit střetu. Odpovědnost stěžovatele za přestupek tedy není vyloučena jen proto, že i jiní řidiči porušili své povinnosti. Ani tvrzené zařazení se vozidla BMW 530D Xdrive mezi vozidlo stěžovatele a nespecifikované vozidlo typu SUV těsně před nehodou nemůže mít vliv na to, že stěžovatel nedodržel bezpečnou vzdálenost. Nadto se jedná o skutkovou otázku, se kterou se v rámci posouzení nehodového děje již dostatečně vypořádal městský soud (konkrétně tak, že o této skutečnosti nevypovídala žádná z dotčených osob, řidič vozidla BMW 530D Xdrive ani sám stěžovatel; nic takového nevyplynulo ani z posudku znalce Bartoně).

18. Současně uvedená „příčinná souvislost“ nehod není automaticky důvodem pro vedení společného řízení, jak namítá stěžovatel. Městský soud uzavřel, že souvislost mezi přestupkem řidiče vozidla Renault Megane a přestupkem stěžovatele byla vyvrácena dokazováním provedeným správním orgánem I. stupně, jelikož se jednalo o dvě samostatné dopravní nehody. V takovém případě neměl správní orgán I. stupně povinnost vést společné řízení. Stěžovatelem tvrzená argumentace tyto závěry nijak nezpochybňuje.

19. Nejvyšší správní soud neshledal přijatelnost kasační stížnosti ani pro tvrzené vady správního řízení, které se měly vztahovat především k procesním pochybením při doručování příkazu ze dne 11. 7. 2022. Městský soud v této souvislosti (viz bod 68 a násl. jeho rozsudku) odkázal na postup při doručování, který vyplývá ze správního řádu a podle kterého při nezastižení adresáta a uložení zásilky dojde k doručení fikcí po uplynutí úložní doby v délce 10 dnů. Především ale městský soud v tomto směru jasně uzavřel, že žalobce podal proti příkazu odpor (je tedy zřejmé, že se s příkazem seznámil), přičemž zdůraznil, že ze spisu neplyne, že by zásilka v době, kdy se stěžovatel na poštu dostavil, již měla být vrácena odesilateli. Ani stěžovatelem v této souvislosti v kasační stížnosti uplatněná tvrzení nezpochybňují závěry napadeného rozsudku, resp. nezakládají přijatelnost kasační stížnosti. I v tomto ohledu se v podstatě jedná o hodnocení dílčích skutkových otázek (týkajících se okolností doručování), jejichž vadné posouzení může zakládat přijatelnost kasační stížnosti pouze výjimečně (viz výše). Zásadní vady, které by přijatelnost kasační stížnosti odůvodňovaly, však ani v tomto směru Nejvyšší správní soud neshledal.

IV. Závěr a náklady řízení

20. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle § 104a odst. 1 s. ř. s.

21. Z hlediska náhrady nákladů řízení je odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost na rozdíl od jiných případů odmítnutí kasační stížnosti druhem zjednodušeného věcného přezkumu rozhodnutí krajského soudu (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Výrok o náhradě nákladů řízení se tedy opírá o § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, bod 18). Stěžovatel v řízení úspěch neměl a nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení nevznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 21. srpna 2026 Milan Podhrázký předseda senátu