7 As 334/2016

Rubrum

7 As 334/2016 - 22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Mgr. F. O., zastoupen Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Šafaříkovy sady 5, Plzeň, proti žalované: Policie České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016, č. j. 8 Ad 17/2013 – 49, takto:

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016, č. j. 8 Ad 17/2013 – 49, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I.

1. Rozhodnutím Policie České republiky, náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ze dne 5. 9. 2013, č. j. PPR-17924-5/ČJ-2013-990131, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, vedoucího operačního odboru Policejního prezidia České republiky ze dne 22. 5. 2013, č. j. PPR-1294-9/ČJ-2013-990760. Tímto rozhodnutím podle § 207 byla zamítnuta s odkazem na § 54 a § 112 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), žádost o doplatek služebního příjmu žalobce za službu přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce, kterou vykonával v letech 2009 až 2011. II. 7 As 334/2016

2. Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu u Městského soudu v Praze. Rozsudkem ze dne 28. 6. 2016, č. j. 8 Ad 17/2013 – 49, městský soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

3. Městský soud uvedl, že k nařízení výkonu služby přesčas lze přistoupit pouze v důležitém zájmu služby. Tento důležitý zájem služby nelze shledat v tom, že je dlouhodobý až trvalý nedostatek osob nahrazován zvýšenými nároky na stávající příslušníky nařizováním služeb přesčas s odkazem na důležitý zájem služby. Jako takový důležitý zájem služby si lze představit vznik neočekávané situace způsobené např. momentální indispozicí či absencí některého z příslušníků např. ze zdravotních či jiných důvodů. Zda byla v takovýchto odůvodněných případech žalobci nařizována práce přesčas, však z odůvodnění rozhodnutí žalované není vůbec zřejmé. Žalovaná jednoznačným, průkazným a nezpochybnitelným způsobem neprokázala, že služba přesčas nebyla v inkriminované věci využívána k jiným účelům a za jiných podmínek, než které připouští platná právní úprava. Městský soud proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. III.

4. Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.

5. Stěžovatelka je přesvědčena, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí v přiměřeném rozsahu vymezila konkrétní důvody pro nařízení jednotlivých služeb přesčas. Její postup odpovídal i názoru Nejvyššího správního soudu, který je uveden v rozsudku ze dne 23. 5. 2013, č. j. 4 Ads 11/2013 - 41. Městský soud ovšem nezohlednil nic z konkrétních okolností projednávané věci. Sice konstatoval judikaturu Nejvyššího správního soudu vztahující se k nařizování služby přesčas, avšak nehodnotil konkrétní důvody a okolnosti, které jsou obsahem napadeného rozhodnutí a vyplývají ze spisového materiálu.

6. Odůvodnění rozsudku městského soudu nedostačuje požadavkům na řádné a přezkoumatelné odůvodnění. Odůvodnění rozsudku nebylo individualizované, bylo paušální a ignorovalo relevantní skutečnosti. Takovou skutečností je i to, že stěžovatelka reagovala dne 23. 12. 2013 na výzvu městského soudu, aby se vyjádřila k nařízení jednání a přípisem ze dne 20. 12. 2013, č. j. PPR-17924-8/ČJ-2013-990131, požádala o nařízení jednání. Městský soud ovšem v rozsudku uvedl, že „ve věci rozhodl bez jednání, neboť žalobce s takovým postupem souhlasil ve své žalobě a žalovaný k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního se nevyjádřil.“. Rovněž toto konstatování tedy neodpovídá skutečnosti.

7. Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV.

8. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že s jejím obsahem nesouhlasí. Proto navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl. 7 As 334/2016 - 23 pokračování V.

9. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

10. Kasační stížnost je důvodná.

11. Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s posouzením nepřezkoumatelnosti jejího rozhodnutí ze strany městského soudu. Podle názoru městského soudu není z napadeného rozhodnutí zřejmé, zda byla žalobci práce přesčas nařizována v odůvodněných případech, a proto zrušil toto rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů.

12. Otázkou přezkoumatelnosti rozhodnutí služebních funkcionářů ve věcech služebního poměru se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 23. 5. 2013, č. j. 4 Ads 11/2013 – 41, publ. pod č. 2900/2013 Sb. NSS, ve kterém uvedl následující: „Proto je nezbytné, aby vedoucí příslušník u každé služby přesčas uvedl konkrétní důvod, proč ji nařídil. S ohledem na zmíněnou neformálnost rozhodování o službě přesčas a její četnost nelze zajisté vyžadovat, aby odůvodnění jednotlivé služby přesčas mělo parametry, které služební zákon stanovuje pro odůvodnění rozhodnutí vydaného v řízení ve věcech služebního poměru. Nicméně po vedoucím příslušníkovi je možné žádat alespoň rámcové vymezení určitého důvodu pro nařízení služby přesčas a stručný písemný záznam o tomto důvodu, například v knize služeb. Takový požadavek umožňuje posouzení zákonnosti nařízení služby přesčas v řízení ve věcech služebního poměru a v soudním řízení správním a zároveň nepřináší výraznější administrativní zátěž, která by ohrožovala plnění jiných úkolů vedoucích příslušníků bezpečnostních sborů. (…) Posuzování podmínek pro nařízení služby přesčas a z toho vyplývající požadavek na přiměřené odůvodnění takového opatření dále není výrazem nepřípustného rozšíření pravomoci soudního přezkumu i na úkony, jimiž vedoucí příslušníci ukládají podřízeným příslušníkům úkoly směřující ke způsobu, době a rozsahu výkonu služby podřízených příslušníků. Především je nutné zdůraznit, že dosavadní judikatura neučinila závěr o možnosti soudního přezkumu samotného úkonu, jímž vedoucí příslušník v rámci svého oprávnění dávat rozkazy k výkonu služby nařizuje podřízenému příslušníku službu přesčas. Správní soudy vymezily podmínky pro nařízení služby přesčas spočívající v důležitém zájmu služby a z toho vyplývajícího předpokladu výjimečnosti služby přesčas v rámci soudního přezkumu rozhodnutí služebních funkcionářů vydaných v řízení o služebním poměru, která se týkala nároků příslušníků vyplývajících z údajně nezákonné služby přesčas. Taková rozhodnutí správního orgánu nepochybně představují úkony správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., které podléhají soudnímu přezkumu. V jeho rámci pak musí soud posoudit dodržení uvedených podmínek pro nařízení služby přesčas, což však nemůže učinit bez znalosti konkrétního důvodu, který vedoucího příslušníka k takovému opatření přiměl. Jestliže vedoucí příslušník takový konkrétní důvod alespoň v rámcovém rozsahu nevymezí a nezaznamená ho v písemné formě, ani ho nelze spolehlivě dovodit ze spisového 7 As 334/2016 materiálu, nemůže služební funkcionář v řízení ve věcech služebního poměru náležitě posoudit, jestli služba přesčas byla nařízena v souladu se zákonem, či nikoliv. V důsledku toho si takový úsudek nemůže učinit ani soud, který tak je nucen žalobou napadené rozhodnutí zrušit pro nepřezkoumatelnost, jako tomu bylo i v nyní posuzované věci.“

13. Z citovaného rozsudku vyplývá, že u každé služby přesčas je třeba uvést konkrétní důvod jejího nařízení, a to alespoň v rámcovém rozsahu tak, aby bylo možné náležitě posoudit, jestli služba přesčas byla nařízena v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud se proto neztotožňuje se závěrem městského soudu, který žalobou napadené rozhodnutí shledal nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Jak ve správních rozhodnutích, tak i ve správním spisu jsou uvedeny údaje o tom, kdy, v jakém rozsahu a z jakých konkrétních důvodů byla žalobci práce přesčas nařízena. Vždy je uvedeno datum a doba služby přesčas, počet hodin a její důvod (nepřítomnost konkrétních příslušníků a důvod jejich nepřítomnosti). Stěžovatelka tedy v přiměřeném rozsahu vymezila konkrétní důvody pro nařizování jednotlivých služeb přesčas žalobci v rozhodném období. Městský soud tak měl k dispozici potřebné informace k tomu, aby mohl přezkoumat, zda žalobci byla nařizována služba přesčas v souladu se zákonem a nebylo tohoto institutu využíváno k jiným účelům a za jiných podmínek, než připouští platná právní úprava. Městský soud proto pochybil, když rozhodnutí stěžovatelky zrušil pro nepřezkoumatelnost.

14. Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou nesprávného procesního postupu městského soudu, který rozhodl o věci samé bez jednání, ačkoliv stěžovatelka žádala o jeho nařízení. Stěžovatelka tedy uplatňuje kasační námitku podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť namítá vadu řízení před městským soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.

15. Podle § 49 odst. 1 s. ř. s. k projednání věci samé nařídí předseda senátu jednání a předvolá k němu účastníky tak, aby měli čas k přípravě přiměřený povaze věci, alespoň však 10 dnů; kratší čas k přípravě lze stanovit v řízeních, v nichž je soud povinen rozhodnout ve lhůtách počítaných na dny. O jednání vyrozumí osoby zúčastněné na řízení.

16. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen. Podle odst. 2 téhož ustanovení stanoví-li tak tento zákon, rozhoduje soud bez jednání o věci samé i v dalších případech.

17. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

18. Z citovaných ustanovení vyplývá, že pravidlem je veřejné projednání žaloby za přítomnosti účastníků řízení, aby byla zachována zásada ústnosti a veřejnosti soudního jednání (viz čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky). Výjimky z tohoto pravidla jsou upraveny např. v § 51 odst. 1 a § 76 s. ř. s., které stanoví podmínky, za jejichž splnění může soud o žalobě rozhodnout bez jednání. 7 As 334/2016 - 24 pokračování

19. V posuzované věci ze soudního spisu vyplývá, že městský soud zaslal stěžovatelce výzvu a poučení podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Na č. l. 29 spisu městského soudu je založeno podání stěžovatelky ze dne 20. 12. 2013, které bylo městskému soudu doručeno dne 23. 12. 2013. Stěžovatelka v něm požaduje, aby bylo ve věci nařízeno jednání. Městský soud pak o věci rozhodl bez jednání a v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že „ve věci rozhodl bez jednání, neboť žalobce s takovým postupem souhlasil ve své žalobě a žalovaný k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního se nevyjádřil.“

20. V posuzované věci je třeba vyjít z toho, že městský soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jak výslovně v odůvodnění rovněž uvedl. Za takové situace by městský soud nemusel vyhovět žádosti stěžovatelky o konání jednání, neboť oprávnění rozhodnout bez jednání vyplývá přímo ze soudního řádu správního. Byť městský soud neprovedení jednání chybně odůvodnil též odkazem na splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s. ř. s., nemělo by toto pochybení samo o sobě za následek nutnost zrušit rozsudek městského soudu, pokud by bylo žalobou napadené rozhodnutí skutečně nepřezkoumatelné. Tak tomu však s poukazem na shora uvedené důvody nebylo.

21. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené důvody napadený rozsudek městského soudu podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Protože žalobou napadené rozhodnutí nebylo shledáno nepřezkoumatelným, posoudí městský soud po proběhnuvším ústním jednání, zda bylo lze za okolností vyplývajících ze správního spisu a vydaných rozhodnutí nařídit stěžovateli výkon služby práce přesčas v režimu § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru.

22. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. června 2017 Mgr. David Hipšr předseda senátu