Nejvyšší správní soud · Usnesení

7 As 369/2017

č. j. 7 As 369/2017-13

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2018-01-25 · odmítnuto · ECLI:CZ:NSS:2018:7.As.369.2017.13

  1. KS Ústí 75 Az 10/2017-18
  2. NSS 7 As 369/2017-13
Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost žalobce, protože neobsahovala konkrétní a věcně projednatelné důvody napadnutí rozhodnutí krajského soudu. Soud upozornil žalobce na nedostatky v kasační stížnosti a vyzval ho k jejich odstranění, což nebylo provedeno. Protože žalobce nevyjádřil, jaké rozhodnutí si přeje, nebylo možné řízení dál pokračovat. Soud se opřel o § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož byla stížnost odmítnuta.

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: V. P., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 11. 2017, č. j. 75 Az 10/2017 – 18, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 11. 10. 2017 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2017, č. j. OAM-165/LE-LE05-LE05- R2-2015, kterým mu nebyl udělen azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Současně bylo rozhodnuto, že žalobci nelze udělit doplňkovou ochranu pro existenci důvodů uvedených v § 15a citovaného zákona.

2. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 1. 11. 2017, č. j. 75 Az 10/2017 – 18, věc postoupil k vyřízení Městskému soudu v Praze jako soudu věcně a místně příslušnému.

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu blanketní kasační stížnost.

4. Tato kasační stížnost nebyla věcně projednatelná, neboť neobsahovala žádný konkrétně vymezený důvod, pro který stěžovatel napadl rozhodnutí krajského soudu. Dále z ní nebylo zřejmé, co stěžovatel navrhuje, tj. jakého rozhodnutí se domáhá.

5. Usnesením ze dne 12. 12. 2017, č. j. 7 As 369/2017 – 10, Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele k odstranění těchto vad ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení a poučil jej, že pokud vady kasační stížnosti neodstraní a v řízení nebude možné pro tyto nedostatky pokračovat, soud kasační stížnost odmítne. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 15. 12. 2017. Lhůta ke splnění povinnosti tak uplynula v pondělí 15. 1. 2018, aniž by stěžovatel na výzvu soudu reagoval.

6. Stěžovatel tedy nevymezil konkrétní a věcně projednatelné důvody, pro které napadl usnesení krajského soudu, a neuvedl, co navrhuje. Protože nebylo možné pro tyto nedostatky pokračovat v řízení, Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost za použití § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. ledna 2018 Mgr. David Hipšr předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.