7 As 393/2017

Rubrum

7 As 393/2017 - 11 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: JUDr. R. L., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2017, č. j. 3 Ad 20/2017 - 43, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I.

1. Žalobci bylo rozhodnutím kárného senátu České advokátní komory (dále jen „žalovaná“) ze dne 5. 12. 2014, č. j. K 15/2014, uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů a bylo mu uloženo uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč. Rozhodnutím odvolacího kárného senátu žalované ze dne 3. 11. 2016, č. j. K 15/2014, bylo žalobcovo odvolání proti rozhodnutí kárného senátu žalované zamítnuto. II.

2. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Poté, co byla věc postoupena Městskému soudu v Praze, požádal o osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že se nachází v tíživé sociální a finanční situaci a je již více než rok v dočasné pracovní neschopnosti, což doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti vystaveným dne 16. 5. 2016. Na výzvu soudu pak žalobce v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále „prohlášení“) uvedl, že je proti němu 7 As 393/2017 vedeno exekuční řízení, více než rok je v pracovní neschopnosti, nemá žádné příjmy ani majetek a jeho měsíční výdaje na sociální a zdravotní pojištění činí 2 120 Kč. Na výzvu městského soudu, aby svá tvrzení uvedená v prohlášení doložil, žalobce reagoval podáním, v němž uvedl, že jeho běžné a osobní náklady hradí v plném rozsahu jeho bývalá manželka, se kterou nemá společnou domácnost, částečně také jeho dcera. Dále dodal, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen vykonávat žádnou výdělečnou činnost.

3. Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením o žalobcově žádosti rozhodl tak, že mu osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Městský soud konstatoval, že břemeno tvrzení o nepříznivé majetkové situaci a povinnost toto tvrzení prokázat tíží výlučně žadatele o osvobození; soud tudíž nemá z vlastní iniciativy vyhledávat skutečnosti, které by žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly. Žalobce přitom i přes výzvu soudu doložil pouze rok staré rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, ze kterého však ani nevyplynulo, zda pracovní neschopnost stále trvá, nedoložil ani výši nemocenského. I s ohledem na žalobcovo vysokoškolské právnické vzdělání mu přitom mělo být zjevné, jaké skutečnosti a jakým způsobem měl doložit. Protože tak však neučinil, městský soud dospěl k závěru, že žalobce nesplnil předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. III.

4. Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. V ní uvedl, že jednoznačně prokázal, že se nachází v tak tísnivé finanční situaci, že je v podstatě odkázán na svou bývalou manželku. Tato skutečnost podle stěžovatele nepochybně vyplývá z jeho zdravotního stavu, neboť je již od 16. 5. 2016 doposud v pracovní neschopnosti a není schopen vykonávat výdělečnou činnost. Rozhodnutím městského soudu tak bylo stěžovateli znemožněno domáhat se svých práv u soudu, a proto navrhl jeho zrušení, přiznání osvobození od soudních poplatků pro řízení před městským soudem a zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků pro řízení před Nejvyšším správním soudem. IV.

5. Nejvyšší správní soud předně podotýká, že v souladu se závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS, není podání kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků spojeno s poplatkovou povinností ani s povinným zastoupením advokátem. O stěžovatelově žádosti o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti proto Nejvyšší správní soud nerozhodoval.

6. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

7. Kasační stížnost není důvodná. 7 As 393/2017 - 12 pokračování

8. Městský soud při posuzování stěžovatelovy žádosti o osvobození od soudních poplatků vycházel jak ze znění § 36 odst. 3 s. ř. s. („Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky…“), tak z relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu, podle které břemeno tvrzení a břemeno důkazní tíží žadatele o osvobození a soudu nepřísluší tuto činnost vykonávat za žadatele (rozsudek ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS) a neúplnost tvrzení zároveň vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno (rozsudek ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS). S těmito podmínkami pro osvobození od soudních poplatků stěžovatel nikterak nepolemizuje, předmětem posouzení je tak pouze skutečnost, zda stěžovatel unesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, či nikoliv.

9. Stěžovatel ke své žádosti o osvobození od soudních poplatků přiložil toliko kopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Na výzvu městského soudu, který stěžovateli zaslal k vyplnění výše zmiňované potvrzení, stěžovatel toto potvrzení zaslal soudu prakticky nevyplněné. Uvedl v něm pouze to, že finančně závisí na JUDr. M. L., že nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek, že je proti němu vedeno exekuční řízení a více než rok je v pracovní neschopnosti. Nejvyšší správní soud má, shodně s městským soudem, za to, že stěžovatel tímto způsobem neunesl svou povinnost tvrzení a břemeno důkazní. Stěžovatel v prvé řadě ponechal podstatnou část potvrzení prázdnou; konkrétně totiž neuvedl výši ani svých měsíčních příjmů (z nemocenského, od bývalé manželky), ani výdajů (nájem a další měsíční náklady), vyjma výdajů na sociální a zdravotní pojištění. Žádnou z těch několika mála skutečností, které stěžovatel tvrdil, navíc žádným způsobem nedoložil, a to ani na opakovanou výzvu městského soudu.

10. Žadatelé o osvobození od soudních poplatků jistě nemusejí soudům poskytovat přehled o každém, byť sebemenším příjmu, výdaji či majetku. Zároveň je však jejich povinností soudu poskytnout dostatek informací na to, aby si soud mohl učinit řádný úsudek ohledně celkových poměrů žalobce a případné osvobození také řádně odůvodnit. Stěžovatelova žádost ani potvrzení však dostatečnou oporu pro osvobození od soudních poplatků neposkytovaly. Stěžovatel ostatně svá tvrzení podrobněji nekonkretizoval a nedokládal ani v kasační stížnosti, ani zde nepolemizoval se zjištěními městského soudu. Městský soud proto při posouzení této žádosti nepochybil a rozhodl v souladu se zákonem.

11. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).

12. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. 7 As 393/2017 V Brně dne 11. ledna 2018 Mgr. David Hipšr předseda senátu