7 As 60/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Davida Hipšra v právní věci žalobce: Ing. M. T., proti žalovanému: Zastupitelstvo města Chebu, se sídlem náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 1/14, Cheb, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2026, č. j. 55 A 7/2026-32, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci s e v r a c í soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Podanou kasační stížností žalobce (dále „stěžovatel“) brojil proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni. Tímto usnesením krajský soud odmítl žalobu stěžovatele proti usnesení Zastupitelstva města Chebu ze dne 18. 12. 2025, č. 176/28/2025, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel není oprávněn podat žalobu proti usnesení orgánu územního samosprávného celku v samostatné působnosti, a postrádá tedy procesní legitimaci.

2. Usnesením ze dne 27. 4. 2026, č. j. 7 As 60/2026-33, vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost a doložil splnění podmínky řízení spočívající v povinném zastoupení [§ 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Současně stěžovatele poučil o následcích nesplnění těchto výzev. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 4. 5. 2026 vhozením do domovní schránky.

3. Dne 11. 5. 2026 stěžovatel zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost. Téhož dne dále předložil plnou moc udělenou panu Mgr. M. T., k zastupování v nynějším řízení o kasační stížnosti. Současně přiložil vysokoškolský diplom pana Mgr. M. T. ze dne 10. 11. 1976 o ukončení vysokoškolského studia v oboru právo na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.

4. Přípisem ze dne 15. 5. 2026, č. j. 7 As 60/2026-39, Nejvyšší správní soud stěžovatele uvědomil, že podmínku povinného zastoupení v řízení o kasační stížnosti nesplnil. Uvedl, že stěžovatel vystupuje v řízení jako fyzická osoba, která podle obsahu spisu nemá vysokoškolské právnické vzdělání, a pan Mgr. M. T., ačkoli takovým vzděláním disponuje, není zapsán v seznamu advokátů. Nejvyšší správní soud proto stěžovateli stanovil dodatečnou lhůtu 10 dnů od doručení tohoto přípisu k tomu, aby buď předložil plnou moc udělenou advokátovi, nebo doložil své vlastní vysokoškolské právnické vzdělání. Současně jej opětovně poučil, že pokud tak neučiní, bude jeho kasační stížnost odmítnuta pro nesplnění podmínek řízení. Přípis byl stěžovateli doručen dne 19. 5. 2026 vhozením do domovní schránky.

5. Na tento přípis stěžovatel reagoval podáním, jímž předložil novou plnou moc ze dne 25. 5. 2026, kterou pro nynější řízení o kasační stížnosti opětovně zmocnil k zastupování pana Mgr. M. T. Současně jako přílohu této plné moci zaslal dohodu o provedení práce ze dne 22. 5. 2026 uzavřenou s panem Mgr. M. T.

6. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. v řízení o kasační stížnosti stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

7. Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.

8. Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel vady kasační stížnosti neodstranil. Předně z obsahu žaloby plyne, že stěžovatel v nynějším řízení vystupuje jako fyzická osoba (občan), nikoli jako fyzická osoba podnikající. Svou žalobní legitimaci totiž odvozuje z tvrzení, že je členem veřejnoprávní korporace města Chebu, obyvatelem bytového domu existenčně závislým na chebském dálkovém vytápění a že byl napadenými usneseními přímo zkrácen na svých právech. Stejně tak i v návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby argumentuje dopady napadených usnesení do své osobní a majetkové sféry jako člena domácnosti napojené na dálkové vytápění, zejména hrozícím zvýšením nákladů na vytápění jeho domácnosti a ztrátou možnosti zajišťovat teplo nejlevnějším a nejpohodlnějším způsobem. Současně poukazuje na své postavení zmocněnce přípravného výboru návrhu na konání místního referenda a na své občanské a volební aktivity ve vztahu k projednávanému záměru. Ani z těchto tvrzení tedy neplyne, že by se v řízení domáhal ochrany práv v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Na tomto závěru nic nemění ani to, že svá podání činil z datové schránky podnikající fyzické osoby. Pro posouzení postavení účastníka je rozhodná povaha věci a role, v níž daná osoba v řízení vystupuje, nikoli samotná skutečnost, z jakého typu datové schránky bylo podání učiněno (srov. rozsudky NSS ze dne 22. 3. 2017, č. j. 3 Afs 63/2016-36, a ze dne 20. 7. 2023, č. j. 8 As 19/2023-31). Výjimka z povinného zastoupení podle § 105 odst. 2 s. ř. s. by přitom u stěžovatele přicházela v úvahu tehdy, pokud by jako fyzická osoba podnikající byl zastoupen svým zaměstnancem s požadovaným vysokoškolským právnickým vzděláním. O takový případ se zde zjevně nejedná (srov. usnesení NSS ze dne 24. 11. 2021, č. j. 6 Ads 323/2021-11, bod 6).

9. Nadto Nejvyšší správní soud dodává, že podmínka § 105 odst. 2 s. ř. s. by nebyla splněna ani tehdy, pokud by stěžovatel v řízení vystupoval jako fyzická osoba podnikající. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že dohoda o provedení práce byla mezi stěžovatelem a Mgr. M. T. uzavřena až dne 22. 5. 2026, tedy zjevně až v návaznosti na výzvu soudu a pouze pro účely tohoto řízení. Tomu odpovídá i její výslovně sjednaný obsah, podle něhož druhem práce je právní poradenství, zpracování rozboru a dokumentů a zastupování zaměstnavatele v řízení o kasační stížnosti podle § 105 s. ř. s. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu přitom nemá jít o zaměstnance ad hoc, jehož si stěžovatel najal jen pro účely zastupování v kasačním řízení. Zákon naopak předpokládá dlouhodobější vztah, v němž zaměstnanec poskytuje stěžovateli právní služby související s jeho podnikáním. Opačný výklad by vedl k obcházení požadavku povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti (srov. usnesení NSS ze dne 4. 12. 2024, č. j. 1 As 256/2024-32).

10. Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel ani přes opakovanou výzvu soudu neodstranil nedostatek podmínek řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud jej přitom v usnesení ze dne 27. 4. 2026, č. j. 7 As 60/2026-33, i v následném přípisu ze dne 15. 5. 2026, č. j. 7 As 60/2026-39, výslovně poučil, jakým způsobem má tento nedostatek odstranit, a současně jej upozornil na následky nesplnění této výzvy. Jelikož stěžovatel přes tato poučení nedoložil splnění podmínky povinného zastoupení v řízení o kasační stížnosti, nelze v řízení pokračovat (srov. usnesení NSS ze dne 12. 11. 2003, č. j. 3 Afs 9/2003-19). S ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl.

11. Výrok o vrácení zaplaceného soudního poplatku stěžovateli se opírá o § 10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Lhůta pro vrácení poplatku plyne z § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. června 2026 Milan Podhrázký předseda senátu