7 As 78/2021

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: J. P., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2021, č. j. 3 A 129/2020 - 31, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I.

1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 26. 10. 2020, č. j. 10.01-000610/20-003, jímž žalovaná rozhodla o žádosti žalobce o určení advokáta k poskytnutí právní služby podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů tak, že žalobci nebude advokát určen. Současně žalobce požádal krajský soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud následně usnesením ze dne 6. 11. 2020, č. j. 29 A 177/2020 – 17, věc postoupil místně příslušnému Městskému soudu v Praze.

2. Městský soud usnesením ze dne 1. 2. 2021, č. j. 3 A 129/2020 - 31, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků, zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce a vyzval ho k zaplacení soudního poplatku ve výši 3.000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení. Městský soud konstatoval, že žalobce zůstal nečinným a přes dvě výzvy soudu (ze dne 29. 12. 2019 a dne 15. 1. 2021) nedoložil své majetkové poměry. Městský soud proto vycházel toliko ze soudního spisu, který obsahuje na č. l. 8 až 11 nepodepsaný a bez uznávaného elektronického podpisu zaslaný formulář bez příloh, týkající se osoby žalobce nazvaný „Žádost o právní službu pro fyzickou osobu (§ 18c zákona o advokacii)“ a na č. l. 5 až 6 kopii Oznámení Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2020, jímž byla žalobci přiznaná jednorázová finanční pomoc ve výši 1.100 Kč. Na základě uvedených skutečností dospěl městský soud k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky pro vyhovění žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků. Žalobce totiž soudu věrohodným způsobem nedoložil, z jakých finančních prostředků ke dni podání žaloby reálně žije, a to skutečné příjmy a výdaje, z nichž hradí běžné potřeby, a to náklady na bydlení, na stravu, ošacení, léky, dopravu, apod. Bez osvědčení a prokázání skutečných a reálných příjmů a výdajů žalobce nemá soud dostatek informací, které by mu umožnily učinit závěr o splnění zákonem stanovených podmínek přiznání osvobození od soudních poplatků. S ohledem na shora uvedené dospěl městský soud k závěru, že je na místě odepřít žalobci dobrodiní institutu osvobození od soudních poplatků, neboť dostatečně nedoložil rozsah svých finančních prostředků, na základě něhož by soud mohl učinit závěr o osvobození od soudních poplatků. Jelikož žalobce nesplňuje předpoklady osvobození od soudních poplatků, není možné ani ustanovit mu zástupce v řízení o žalobě. II.

3. Proti usnesení městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž se domáhal jeho zrušení. Její podstatou je tvrzení stěžovatele, že formulář prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech vyplnil a dal věznici pokyn, aby tuto písemnost adresovanou soudu ke sp. zn. 3 A 129/2020 odeslala. Věznice ale tak neučinila, písemnost neodeslala a zadržuje ji. Rovněž poukázal na to, že do výkonu trestu odnětí svobody nastoupil jako nemajetný a bez finančních příjmů. III.

4. Pokud jde o podmínku zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, Nejvyšší správní soud již v usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS, dospěl k následujícímu závěru: „Stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].“ V této věci však nebylo napadeným usnesením rozhodováno o návrhu ve věci samé, jelikož se jedná o procesní rozhodnutí učiněné v řízení o žalobě, jímž se toto řízení nekončí, stěžovateli tedy povinnost zaplatit soudní poplatek nevznikla.

5. Pokud jde o podmínku spočívající v obligatorním zastoupení stěžovatele bez příslušného právního vzdělání advokátem v řízení o kasační stížnosti, své závěry učiněné v citovaném rozhodnutí ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát i do následující úvahy: „Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Z citovaného usnesení rozšířeného senátu tedy plyne, že ani povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právního vzdělání advokátem není vyžadováno v těch případech, kdy kasační stížnost směřuje, tak jako v nyní posuzované věci, proti procesnímu rozhodnutí, jímž se řízení o žalobě nekončí.

6. Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

7. Kasační stížnost není důvodná.

8. Stěžovatel kasační stížností brojil proti zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce v řízení před městským soudem. Vzhledem k tomu, že jednou z podmínek pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce pro řízení (§ 35 odst. 10 ve spojení s § 36 odst. 3 s. ř. s.) je splnění zákonných předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval právě posouzením této otázky ze strany městského soudu.

9. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. platí, že „Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti“.

10. Z dikce § 36 odst. 3 s. ř. s. především vyplývá, že účastník může být osvobozen od soudních poplatků při současném splnění těchto tří předpokladů: a) podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, c) doložení nedostatku prostředků.

11. Rozhodnutí o tom, zda lze přiznat účastníku osvobození od soudních poplatků, je vázáno na prokázání okolnosti, že účastník nemá dostatečné prostředky. Je výlučně na účastníku, aby svoji finanční a majetkovou situaci soudu dostatečně konkrétně popsal a předložil doklady prokazující nedostatek finančních prostředků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS) a žádost zamítne. Stejně tak ji zamítne, jsou-li údaje sdělené účastníkem neúplné nebo nepravdivé (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS, a ze dne 4. 7. 2017, č. j. 6 As 180/2017 - 10).

12. Stěžovatel v žalobě požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu soud ustanovil zástupce pro řízení o žalobě. Tuto žádost však nijak neodůvodnil. Městský soud mu proto dne 29. 12. 2019 do datové schránky doručil formulář „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ (dále jen „prohlášení“) a vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 14 dnů jej řádně vyplněný předložil soudu zpět s poučením, že nebude-li výzvě soudu ve stanovené lhůtě vyhověno a požadované potvrzení a případné další podklady pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků nebudou předloženy, rozhodne soud o jeho žádosti podle aktuálního obsahu soudního spisu. Téhož dne stěžovatel požádal městský soud, aby mu prodloužil lhůtu k vyplnění formuláře a současně mu formulář zaslal opětovně tzv. papírovou poštou po datu 7. 1. 2021 do věznice Plzeň Bory, kde bude vykonávat trest odnětí svobody. Městský soud žádosti stěžovatele vyhověl a dne 15. 1. 2021 mu zaslal požadovaný formulář o majetkových poměrech ke dni podání žaloby k vyplnění do pěti dnů od doručení. Tento formulář byl stěžovateli doručen dne 20. 1. 2021. Stěžovatel na něj však nereagoval.

13. S ohledem na to, že stěžovatel na výzvu k prokázání osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a nedoložil požadované údaje, městský soud posoudil jeho žádost podle aktuálního obsahu soudního spisu. Ten v rozhodné době obsahoval toliko nepodepsaný formulář týkající se osoby stěžovatele nazvaný „Žádost o právní službu pro fyzickou osobu (§ 18c zákona o advokacii)“, ve kterém jsou však uvedeny pouze obecné a neúplné informace (na č. l. 8 až 11), a kopii Oznámení Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2020, jímž byla stěžovateli přiznaná jednorázová finanční pomoc ve výši 1.100 Kč (na č. l. 5 až 6). Tyto v soudním spise obsažené informace o finanční a majetkové situaci stěžovatele městský soud zcela správně vyhodnotil jako neúplné a nevěrohodné.

14. Je tak patrné, že stěžovatel nenaplnil nutnou podmínku pro osvobození od soudních poplatků. Nedostál povinnosti tvrzení a důkazní, které spočívají v doložení takových informací, ze kterých bude možné osvědčit jeho osobní, majetkové a finanční poměry. Pro posouzení žádosti je nezbytné mít celkový přehled o osobních, majetkových a finančních poměrech. Nevěrohodnost či neúplnost tvrzení stěžovatele o existenci předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS). Bylo výlučně na stěžovateli, aby své finanční a majetkové poměry městskému soudu dostatečně konkrétně popsal a svá tvrzení i doložil. Skutečnost, že tak neučinil, nelze klást k tíži městskému soudu. Jak bylo již výše uvedeno, soud nemá povinnost z úřední povinnosti zjišťovat výdělkové a majetkové možnosti účastníka řízení. Důvod, který vedl městský soud k nepřiznání osvobození od soudních poplatků, proto obstojí.

15. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ani případné pochybení pracovníků věznice při odesílání stěžovatelovy pošty nelze klást k tíži městskému soudu a nemůže mít proto vliv na zákonnost jeho rozhodnutí. Je totiž nesporné, že do doby vydání napadeného usnesení, tj. do 1. 2. 2021, městský soud od stěžovatele neobdržel vyplněné a podepsané prohlášení ani jiné podání, ze kterého by bylo možné osvědčit jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry. Navíc je třeba uvést, že stěžovatel svá tvrzení o údajném zadržování jeho korespondence nijak nedoložil. Naopak ze sdělení Věznice Kynšperk nad Ohří ze dne 1. 3. 2021 (viz č. l. 45 soudního spisu) a Věznice Plzeň ze dne 26. 2. 2021 (viz č. l. 47 soudního spisu) vyplývá, že stěžovatel až do 16. 2. 2021 disponoval vlastními finančními prostředky a tudíž si odesílal veškerou korespondenci na vlastní náklady. V několika případech sice požádal o odeslání úřední korespondence na náklady věznice, tato mu však byla vrácena, aby ji odeslal na vlastní náklady.

16. Městský soud proto nepochybil, pokud stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Jelikož je splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků podmínkou pro ustanovení zástupce, městský soud v souladu se zákonem zamítl i tento návrh.

17. Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

18. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. května 2021 Mgr. David Hipšr předseda senátu