7 Azs 118/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: V. L., zastoupen Mgr. Petrem Dvořákem, advokátem se sídlem Vyšehradská 415/9, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2026, č. j. 15 A 191/2025-38, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Zásah spatřoval v tom, že žalovaný dne 7. 11. 2025 zrušil termín pro pořízení jeho biometrických údajů za účelem získání zvláštního dlouhodobého pobytu podle § 7s zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „lex Ukrajina“). Důvodem zrušení rezervace bylo, že žalobce nebo některá společně posuzovaná osoba představují hrozbu pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek (s ohledem na stanovisko bezpečnostních složek), čímž žalobci zanikla registrace k danému typu pobytu. Žalobce se domáhal, aby soud určil, že zrušení registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu bylo nezákonným zásahem, dále aby zakázal žalovanému pokračovat v porušování práva žalobce, a aby žalovanému přikázal, aby obnovil stav před shora uvedeným zásahem. II.

2. Městský soud podanou žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. Nejdříve se zabýval tím, zda postup žalovaného může naplňovat kritéria nezákonného zásahu. Dospěl k závěru, že čtyři z pěti podmínek byly splněny a dále se zabýval tím, zda jednání žalovaného skutečně bylo nezákonným zásahem.

3. Městský soud shrnul skutkový stav v době podání žádosti o dlouhodobý zvláštní pobyt. Žalovaný byl povinen zkoumat splnění podmínek zakotvených v § 7t odst. 5 lex Ukrajina a musel si k osobě žalobce vyžádat stanovisko Policie ČR. Stejně tak bylo jeho povinností po obdržení negativního stanoviska zrušit žalobci termín pro pořízení biometrických údajů. Tím žalobci ze zákona zanikla registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu. Žalovaný nebyl oprávněn stanovisko přezkoumávat či zpochybňovat. Mohl pouze ověřit, zda žalobce na základě informace nebo stanoviska není nebezpečím pro veřejný pořádek nebo bezpečnost státu. Přisvědčil žalovanému, že vzhledem k protiprávnímu jednání, jehož se žalobce v roce 2024 prokazatelně dopustil, je skutečně třeba žalobce považovat za osobu, která je nebezpečím pro veřejný pořádek. Na tom nic nemění, že trestní stíhání za tento skutek bylo soudem podmíněně zastaveno. Závažnost činu, který žalobce spáchal, je zřejmá i ze znění § 7t odst. 8 lex Ukrajina. Byť se žalobce činu dopustil v jiném typu řízení o pobytovém oprávnění, z uvedeného ustanovení je zřejmé, za jak důležité zákonodárce považuje, aby cizinci předkládali správnímu orgánu výlučně pravé a nepozměněné dokumenty. Opačný postup považuje za natolik rozporný s veřejným pořádkem, že vylučuje udělení zvláštního dlouhodobého pobytu. Žalovaný proto postupoval v souladu se zákonem, pokud žalobci zrušil termín pro pořízení biometrických údajů z důvodu, že představuje nebezpečí pro veřejný pořádek. III.

4. Proti v záhlaví uvedenému rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.

5. Namítal, že městský soud i policie zcela pominuly konstantní judikaturu Soudního dvora EU i Nejvyššího správního soudu, která striktně vyžaduje, aby aplikace výhrady veřejného pořádku byla podložena existencí skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Policie ve svém stanovisku ze dne 23. 1. 2026 uvedla pouze tolik, že u stěžovatele coby pachatele úmyslného trestného činu je zvýšená míra recidivy a „nelze tak vyloučit, že by se mohl dopustit v budoucnu další trestné činnosti“. Tato formulace je ryze hypotetická a v přímém rozporu s požadavkem na prokázání aktuálního nebezpečí. Stěžovatel nijak nezlehčuje své předchozí protiprávní jednání, avšak samotná existence dřívějšího deliktu nemůže automaticky a paušálně založit uplatnění výhrady veřejného pořádku. Správní orgány rezignovaly na řádné zjištění těchto okolností, přičemž samotné stanovisko policie bylo zpracováno až ex post a v rozhodné době jej tvořil pouze papírek, kde bylo několik jmen a u jména stěžovatele bylo uvedeno „NE“. Poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž může být v rozporu s veřejným pořádkem jen takové jednání, které bude představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, přičemž i v takovém případě je nutno zohlednit individuální okolnosti života cizince a přihlédnout k jeho celkové životní situaci. Dále uvedl, že pokud správní orgány zvažují, zda za závažné narušování veřejného pořádku ve smyslu § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců lze pokládat konkrétní trestnou činnost držitele povolení k přechodnému pobytu, musí mj. zohlednit, kdy k této trestné činnosti došlo, tedy jaká doba od spáchání trestných činů uplynula a zda držitel povolení k přechodnému pobytu vedl od té doby řádný život. Současně měl za to, že naplnění pojmu závažného narušení veřejného pořádku nelze ztotožnit s jakýmkoliv protiprávním jednáním cizince.

6. Stěžovatel rovněž namítal, že v rámci posouzení proporcionality došlo k zásadnímu selhání správních orgánů i městského soudu, když nezohlednily, jakým způsobem se s protiprávním jednáním stěžovatele vypořádal orgán k tomu primárně určený – trestní soud. Trestní stíhání bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 6. 2024 podmíněně zastaveno a následně soud usnesením ze dne 29. 12. 2025 vyslovil, že se stěžovatel ve zkušební době (která uplynula 25. 12. 2025) osvědčil. Ačkoliv formální rozhodnutí o osvědčení se bylo vydáno až po zásahu žalovaného, zkušební doba reálně plynula a stěžovatel prokazatelně vedl řádný život. Považoval za vnitřně rozporné, pokud trestní soud shledá podmíněné zastavení za plně dostačující, zatímco správní orgán z téhož skutku dovodí fatální, setrvalou a nepřekonatelnou hrozbu pro bezpečnost státu. Policie ČR uplatnila mechanický a formalistický postup namísto individualizovaného posouzení, který městský soud posvětil.

7. Nesouhlasil se závěry městského soudu, v nichž obhajuje postup žalovaného prostřednictvím argumentu a minori ad maius s odkazem na § 7t odst. 8 zákona lex Ukrajina. Dané ustanovení zakotvuje pravidla pro okamžitý zánik registrace, pokud cizinec předloží padělané dokumenty v průběhu probíhající registrace. Závěr městského soudu o existenci nevyvratitelné domněnky hrozby i pro delikty spáchané historicky v jiných řízeních, je nezákonným extenzivním výkladem. Stěžovatel v aktuálním řízení o zvláštní dlouhodobý pobyt žádný padělaný dokument nepředložil a splnil všechny formální podmínky.

8. Stěžovatel dále namítal, že ačkoliv lex Ukrajina nepředpokládá v dané věci vedení plnohodnotného správního řízení, nezbavuje to městský soud povinnosti provést materiální přezkum samotného policejního stanoviska, které je pro žalovaného závazné. Městský soud zcela rezignoval na posouzení toho, zda policie provedla řádný test proporcionality a ztotožnil se s obecným konstatováním o škodlivosti padělání veřejných listin. Zbavil žalovaného povinnosti věc řádně posoudit, pokud poukázal na nutnost řídit se stanoviskem. Stěžovatel tak neví, z čeho správní orgán vycházel v době, kdy byl jeho termín zrušen a situaci považuje za nepřehlednou a snadno zneužitelnou. V důsledku toho, že nemá žádný spis, podklady ani odůvodnění postupu správního orgánu byl stěžovatel nucen podat žalobu, v níž v podstatě naslepo argumentuje, proč je zrušení jeho registrace nezákonné. Teprve v rámci soudního přezkumu dopracovává policie zdůvodnění pro odmítnutí stěžovatele k registraci. Městský soud tento postup aproboval a zcela tak vyprázdnil smysl soudní kontroly veřejné správy v případech, kdy je aplikována výhrada veřejného pořádku vůči cizinci s jinak bezúhonným způsobem života. S ohledem na uvedené navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

9. Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil. IV.

10. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

11. Kasační stížnost je nedůvodná.

12. Podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí či správní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav byl vzat za rozhodný, jak bylo uváženo o pro věc zásadních a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem bylo postupováno při posuzování rozhodných skutečností, proč byly považovány právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů byla považována pro věc zásadní argumentace účastníků řízení za lichou (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06 nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52 a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008-75). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016- 64).

13. Napadený rozsudek požadavkům přezkoumatelnosti dostál. Rozsudek je řádně odůvodněný a je plně srozumitelný. Z rozsudku je patrné, z jakého skutkového stavu městský soud vyšel, jak zohlednil podstatné skutkové okolnosti a jak na skutkový stav aplikoval rozhodnou právní úpravu. Městský soud v napadeném rozsudku posoudil (ne)splnění podmínky stanovené v § 7t odst. 5 písm. d) lex Ukrajina, přičemž dospěl k závěru, že stěžovatel představuje nebezpečí pro veřejný pořádek. Ke stejnému závěru dospěl i žalovaný. Rozsudek městského soudu nelze označit za nepřezkoumatelný jen proto, že soud při rozhodování vycházel z platné právní úpravy a dospěl k závěru, že postup žalovaného nebyl nezákonným zásahem. Subjektivní nesouhlas stěžovatele se způsobem, jakým městský soud vypořádal žalobní argumentaci, neznamená nepřezkoumatelnost jeho rozsudku.

14. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

15. Podle § 7o odst. 1 lex Ukrajina zvláštní dlouhodobý pobyt je povolením k dlouhodobému pobytu podle § 17 písm. c) zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Podle odst. 3 na zvláštní dlouhodobý pobyt není právní nárok.

16. Podle § 7t odst. 5 písm. d) lex Ukrajina nejpozději před převzetím průkazu o povolení k pobytu cizincem Ministerstvo vnitra ověří, zda byla provedena registrace k pobytu za všechny společně registrované osoby a zda cizinec a společně registrované osoby na základě informace nebo stanoviska Policie České republiky nebo zpravodajské služby České republiky nejsou nebezpečím pro veřejný pořádek nebo bezpečnost státu.

17. Podle § 7t odst. 6 lex Ukrajina je-li zjištěna překážka podle odstavce 5 před pořízením biometrických údajů, Ministerstvo vnitra cizinci a společně registrovaným osobám zruší termín pro pořízení biometrických údajů; o zrušení termínu a o tom, která překážka podle odstavce 5 byla zjištěna, Ministerstvo vnitra cizince vyrozumí na adresu jeho elektronické pošty. Zrušením termínu pro pořízení biometrických údajů registrace k pobytu cizinci a společně registrovaným osobám zaniká.

18. Ze skutkového hlediska je mezi stranami nesporné, že stěžovatel dne 8. 9. 2025 podal žádost o zvláštní dlouhodobý pobyt prostřednictvím elektronického formuláře a byl mu stanoven termín k odběru biometrických údajů na den 18. 11. 2025. V návaznosti na registraci k dlouhodobému zvláštnímu pobytu žalovaný požádal policii o stanovisko k osobě stěžovatele. Z předloženého elektronického výstupu vyplývá negativní stanovisko Policie ČR k stěžovatelovu případu č. 103195617 – „NE“. Vzhledem k obsahu stanoviska zaslal žalovaný stěžovateli dne 7. 11. 2025 email, v němž mu sdělil, že jeho rezervace na pracovišti Ministerstva vnitra sjednaná na den 18. 11. 2025 byla zrušena a důvod jejího zrušení. Současně stěžovateli zaslal SMS zprávu s obdobným sdělením. Důvodem zrušení rezervace bylo, že jeho registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu zanikla, neboť stěžovatel nebo některá společně posuzovaná osoba představují na základě stanoviska Policie ČR hrozbu pro veřejný pořádek, tudíž nesplňuje podmínku uvedenou v § 7t odst. 5 písm. d) lex Ukrajina. Konkrétně spatřoval hrozbu pro veřejný pořádek v tom, že se stěžovatel dopustil přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku. Trestní stíhání stěžovatele bylo podmíněně zastaveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 43 T 54/2024. Až poté, co žalovaný stěžovateli zrušil rezervaci, Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 29. 12. 2025 vyslovil, že se stěžovatel ve zkušební době, která uplynula dne 25. 12. 2025, osvědčil.

19. Bylo třeba posoudit, zda byl postup žalovaného skutečně nezákonným zásahem a zda vůbec může vést ke zkrácení práv stěžovatele (není-li na zvláštní dlouhodobý pobyt podle § 7o odst. 3 Lex Ukrajina právní nárok). Těmito či souvisejícími otázkami se již krajské soudy v několika rozhodnutích zabývaly (srov. rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2026, č. j. 10 A 146/2025-35, ze dne 9. 2. 2026, č. j. 10 A 183/2025-37, ze dne 11. 2. 2026, č. j. 8 A 187/2025-29, ze dne 18. 2. 2026, č. j. 8 A 146/2025-27, ze dne 31. 3. 2026, č. j. 18 A 134/2025-57, ze dne 18. 5. 2026, č. j. 18 A 4/2026-67, ze dne 25. 6. 2026, č. j. 4 A 4/2026-52 či rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 1. 2026, č. j. 30 A 73/2025-65). Proti rozsudku č. j. 18 A 134/2025-57 byla podána kasační stížnost, o níž dosud nebylo rozhodnuto.

20. Je nutné zdůraznit, že ačkoli je zvláštní dlouhodobý pobyt pobytovým oprávněním ve smyslu zákona o pobytu cizinců, jedná se primárně o specifické oprávnění v režimu lex Ukrajina s vlastní dílčí procesní úpravou. Celý proces lze rozdělit do tří fází: (1) projevení zájmu a vyznačení osob – držitel dočasné ochrany projeví zájem o zvláštní dlouhodobý pobyt a současně souhlasí se zpracováním a vyžádáním nezbytných údajů, přičemž žalovaný na základě zdrojů údajů (údaje od jiných orgánů veřejné moci) vyznačí v neveřejném seznamu zájemců osoby způsobilé k registraci; (2) elektronická registrace – výlučně vyznačeným osobám je umožněna on-line registrace; (3) převzetí průkazu o povolení k pobytu, čemuž předchází pořízení aktuálních biometrických údajů, předložení požadovaných dokladů a ověření neexistence překážek dle § 7t odst. 5 lex Ukrajina. K zásahu do práv tak dochází již faktickým úkonem zrušení termínu k pořízení biometrických údajů, čímž dochází i k zániku registrace. Jde o faktický úkon, který ukončí proces registrace pobytu, a potenciálně se může jednat o nezákonný zásah. Dokud nebude splněna podmínka registrace k pobytu, stěžovatel si nebude moci převzít průkaz o povolení k pobytu.

21. Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že absence právního nároku na zvláštní dlouhodobý pobyt neznamená, že by stěžovatel nemohl být zásahem žalovaného přímo zkrácen na svých právech, resp. že by žalovaný nemohl zasáhnout do jeho veřejných subjektivních práv v důsledku nedodržení zákonem předvídaných postupů při provádění registrace a stanovení termínu pro pořízení biometrických údajů za účelem udělení zvláštního dlouhodobého pobytu. Bez souvislosti není poukázat např. na absenci právního nároku na udělení dlouhodobého víza podle § 51 odst. 2 zákona o pobytu cizinců (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 5 Ans 5/2011-221, č. 2544/2012 Sb. NSS) s obdobným přístupem stran přípustnosti přezkumu zákonnosti případného zásahu. Soudy ostatně přezkoumávají postupy správních orgánů např. i v případě neudělení státního občanství či nepřiznání dotace, na něž též zásadně rovněž není právní nárok. Nelze tak přisvědčit argumentaci žalovaného, že zrušení termínu stěžovateli nemohlo nijak zasáhnout do jeho práv.

22. Ochranu před nezákonným zásahem může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce/stěžovatel byl přímo (1) zkrácen na svých právech (2) nezákonným (3) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5). Není-li byť jen jedna z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS). Vzhledem k uvedenému lze souhlasit s městským soudem, že za splněnou je třeba považovat první, druhou, čtvrtou a pátou podmínku. Sporným dále zůstává, zda žalovaný postupoval v souladu se zákonem.

23. Nejvyšší správní soud připomíná, že podle § 7o odst. 5 Lex Ukrajina je vyloučeno použití části druhé a třetí správního řádu. Žalovaný nevede správní řízení a nevydává správní rozhodnutí. Právní úprava naopak záměrně stanovuje značně neformální postup. Celý postup je založen primárně na automatickém posouzení, v seznamu registrovaných zájemců se pak toliko vyznačuje (ne)splnění jednotlivých podmínek (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2026, č. j. 8 A 187/2025-29).

24. Postup žalovaného v posuzované věci je upraven v § 7t odst. 5 písm. d) lex Ukrajina. Z něj vyplývá, že žalovaný musí u Policie ČR a zpravodajských služeb ověřit, zda cizinec nepředstavuje nebezpečí pro veřejný pořádek nebo bezpečnost státu. Dané ustanovení předpokládá, že tyto orgány zašlou žalovanému informaci nebo stanovisko, zda takové nebezpečí cizinec představuje, či nikoli. Právní úprava přitom nepožaduje, aby byl zájemce s obsahem sdělení předem seznámen. Zájemce má být podle § 7t odst. 6 tohoto zákona neformálně informován toliko o tom, jaká překážka byla v jeho případě shledána. Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že tomuto požadavku žalovaný dostál a nepochybil, pokud stěžovatele informoval o zrušení termínu, aniž by podrobně zdůvodnil, co jej k tomu vedlo.

25. Stanovisko policie je pro žalovaného závazné, dle § 7t odst. 5 písm. d) lex Ukrajina nemá předepsanou formu, a proto nemusí mít podobu formálního správního aktu. V projednávané věci je zřejmé, že policie poskytla hodnocení v rámci samotného informačního systému (viz č. l. 27 spisu městského soudu), v němž zaznamenává údaje na základě interních podkladů.

26. Pro žalovaného je sdělení bezpečnostních složek závazné, resp. z něj bez dalšího vychází. Právní úprava nevyžaduje, aby žalovaný nebezpečí pro veřejný pořádek či bezpečnost státu sám hodnotil či přezkoumával stanovisko policie, jak ostatně uvedl již městský soud. Nepředpokládá se tedy, že by žalovaný k této otázce činil své vlastní závěry a tyto zájemcům sděloval. Žalovaný nevede správní řízení a neshromažďuje podklady rozhodnutí. Lex Ukrajina od žalovaného pouze vyžaduje, aby ověřil, že podle sdělení bezpečnostních orgánů takové nebezpečí neexistuje. Žalovaný je vázán zákonem a pokud sdělení Policie ČR nebo zpravodajské služby obsahuje závěr, že cizinec nebezpečí pro veřejný pořádek či bezpečnost státu představuje, nezbývá než podle § 7t odst. 6 lex Ukrajina zrušit termín pro pořízení biometrických údajů a cizince o tom informovat, jakož i o tom, která překážka byla zjištěna. Zrušením termínu pro pořízení biometrických údajů registrace k pobytu zaniká. V informativním e-mailu má dle výslovného znění právní úpravy žalovaný sdělit pouze to, která překážka pro udělení pobytového oprávnění byla shledána.

27. Pokud je pro žalovaného stanovisko závazné a nemá povinnost jej věcně přezkoumávat či hodnotit, nelze ani dovozovat, že by musel mít k dispozici jeho odůvodnění. Žalovaný tudíž nepochybil, pokud vyšel pouze ze stručného stanoviska „NE“. Není v rozporu s právní úpravou, pokud odůvodnění stanoviska policie je k dispozici až pro účely soudního řízení. V řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem má správní soud zřetelně roli soudu nalézacího spíše než přezkumného. Stěžovatel měl v soudním řízení možnost se s konkrétními důvody plně seznámit, i z textu podané žaloby je zřejmé, že si byl vědom, z jakých konkrétních skutečností správní orgán vycházel. Soudní judikatura v určitých případech připouští, aby správní orgány až v řízení před soudem odůvodnily svůj postup, a tedy aby soud o některých otázkách rozhodoval v zásadě jako první (podpůrně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2021, č. j. 5 As 462/2019-35, č. 4257/2021 Sb. NSS).

28. S ohledem na shora uvedené je v projednávané věci na místě posoudit, zda policie řádně zdůvodnila, že je stěžovatel nebezpečím pro veřejný pořádek. V kontextu § 7t odst. 5 písm. d) lex Ukrajina, tj. nebezpečí pro veřejný pořádek či bezpečnost státu, je třeba zdůraznit, že se jedná o výklad a použití neurčitého právního pojmu. Z odůvodnění stanoviska musí být (pro účely soudního řízení) zřejmé, proč považuje tento pojem u konkrétního cizince za naplněný. Je vhodné připomenout, že Ústavní soud v usnesení ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. IV. ÚS 3178/24, zdůraznil, že subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky neexistuje, je věcí suverénního státu, za jakých (nediskriminujících) podmínek připustí pobyt cizinců na svém území. V takových případech je podstatné, zda postup správního orgánu nebyl svévolný či excesivní, zda měl racionální základ a zda byl logicky a srozumitelně odůvodněn. Podle přesvědčení kasačního soudu proto postačuje, pokud je srozumitelně, konzistentně a na podkladě konkrétních skutkových zjištění alespoň pro účely soudního řízení vysvětleno, z jakých důvodů konkrétní osoba představuje nebezpečí pro veřejný pořádek či bezpečnost státu.

29. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu „při výkladu pojmů „veřejný pořádek“, resp. „závažné narušení veřejného pořádku“, používaných v různých kontextech zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je třeba brát v úvahu nejen celkový smysl dané právní úpravy, ale přihlížet i k rozdílným okolnostem vzniku, původu a účelu jednotlivých ustanovení, v nichž jsou tyto pojmy užity“ (usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010-151, č. 2420/2011 Sb. NSS). Rozšířený senát akcentoval nezbytnost důsledného zohledňování kontextu jednotlivých ustanovení cizineckého zákona užívajících v různých podobách pojem veřejného pořádku. Roli hraje nejen pozadí vzniku jednotlivých ustanovení, jejich vlastní formulace, ale i intenzita zásahu do postavení cizince (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2013, č. j. 1 As 175/2012- 34, či ze dne 7. 12. 2021, č. j. 7 Azs 282/2021-40). V projednávané věci stěžovatel usiloval o zvláštní dlouhodobý pobyt, přičemž disponoval jiným plnohodnotným pobytovým titulem (stěžovatel se od 10. 1. 2026 registroval k prodloužení dočasné ochrany).

30. Z § 7t odst. 5 písm. d) lex Ukrajina vyplývá, že je třeba ověřovat existenci nebezpečí pro veřejný pořádek. Není v něm obsaženo kritérium závažnosti. Nemusí proto být nutně rozhodné, že bylo trestní stíhání cizince podmíněně zastaveno či že bylo (následně, po proběhnuvším zásahu) konstatováno že se stěžovatel ve zkušební době osvědčil. Od hodnocení nebezpečí pro veřejný pořádek je třeba odlišovat kritérium trestní zachovalosti. Za trestně zachovalého považuje jen cizinec, který nemá ve výpisu z rejstříku trestů záznam o pravomocném odsouzení za spáchání trestného činu. Stěžovatel je přesvědčen, že pokud bylo trestní řízení podmíněně zastaveno a následně bylo vydáno usnesení o tom, že se osvědčil, nemohou na něj správní orgány hledět jako na osobu, která může ohrozit veřejný pořádek. I trestně zachovalá osoba může v konkrétním případě představovat nebezpečí pro veřejný pořádek či bezpečnost státu.

31. Nejvyšší správní soud v pobytových věcech již dříve připustil, aby bylo bráno na zřetel i případné zahlazené odsouzení, a to právě v souvislosti s veřejným pořádkem. Uvedl, že „zahlazení odsouzení nenastoluje fikci, že se čin, skutek nestal. Pouze se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (§ 70 odst. 1 trestního zákona, shodně § 106 trestního zákoníku). Neznamená to však, že by rozhodnutí o zahlazení bylo pro posouzení zákonnosti rozhodnutí žalovaného zcela bez významu“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2013, č. j. 1 As 175/2012-34). Vycházeje přiměřeně z právě citovaného právního názoru, nelze přisvědčit předpokladu, že jen proto, že se stěžovatel v mezidobí osvědčil, přestaly být dány předpoklady pro postup, v němž stěžovatel spatřoval nezákonný zásah.

32. Policie ČR ve svém stanovisku z 23. 1. 2026 připojeném žalovaným k jeho vyjádření k žalobě vysvětlila, proč považuje stěžovatele za nebezpečí pro veřejný pořádek nebo bezpečnost státu. Uvedla, že na něj lze nahlížet jako na pachatele úmyslného trestného činu, u nichž je zvýšená míra recidivy. Nelze tak vyloučit, že by se mohl dopustit v budoucnu další trestné činnosti směřující k narušení veřejného pořádku. Protiprávní jednání stěžovatele spočívalo v opatření padělaných veřejných listin, jež měly dokládat splnění podmínek k získání oprávnění na pobytový režim, na jehož základě je pak možné žádat o další formy pobytového oprávnění. Zohlednila rovněž, že trestní řízení bylo podmíněně zastaveno a zdůraznila, jaké jsou podmínky pro podmíněné zastavení trestního řízení. Zdůraznila, že aplikované opatření je nejmírnějším způsobem ochrany společnosti a cizinci není trvale odepřeno pobytové oprávnění.

33. Nejvyšší správní soud shledal, že předmětné stanovisko policie je srozumitelné, založené na konkrétních poznatcích, racionální a nevykazující rysy nepřezkoumatelnosti či svévole. Zohlednil přitom neformálnost a rychlost celého procesu mimo rámec správního řízení, absenci výslovných zákonných požadavků na podobu předmětného stanoviska. Správní orgány nevybočily z možného rozsahu pojmu „nebezpečí pro veřejný pořádek“. Protiprávní jednání stěžovatele nelze označit za natolik bagatelní, aby se jednalo o zanedbatelné narušení pořádku. Nelze ani tvrdit, že by od samotného skutku uplynula značná doba, zkušební doba v době registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu ještě neuplynula. Překážka upravená v § 7t odst. 5 písm. d) lex Ukrajina nemá představovat sankci za jednání, kterého se cizinec dopustil v minulosti, ale prevenci před možným budoucím narušováním veřejného pořádku. Žalovaný nepochybil, zrušil-li stěžovateli termín pořízení biometrických údajů, což vedlo k zániku jeho registrace.

34. Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů neshledal kasační námitky důvodné, a proto kasační stížnost podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 11. září 2026 David Hipšr předseda senátu