7 Azs 142/2025

Rubrum

7 Azs 142/2025 - 25 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: B. T. H., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Moravské nám. 13, Brno, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2/2, Praha 3 – Žižkov, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2025, č. j. 17 A 18/2025-21, takto:

Výrok

Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .

Odůvodnění

1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort uložila žalobkyni rozhodnutím ze dne 25. 1. 2025, č. j. KRPP-13489-14/ČJ-2025-030022, podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, správní vyhoštění na dobu dvou let. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil (rozhodnutí ze dne 1. 4. 2025, č. j. CPR-7708-3/ČJ-2025-930310-V242). Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Plzni. Ten ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

2. Žalobkyně (stěžovatelka) následně podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost a současně také navrhla, aby jí byl přiznán odkladný účinek. Konkrétně v závěru kasační stížnosti uvedla, že „žádá, aby byl této kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Přiznáním odkladného účinku nemůže být způsobena újma žádné jiné osobě nebo veřejnému zájmu.“

3. Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřil tak, že s jeho přiznáním nesouhlasí. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, a to požadavkem, aby se na území ČR zdržovali pouze ti cizinci, kteří dodržují právní předpisy a respektují právní řád této země. Má-li být správní opatření ve formě správního vyhoštění při zjištění neoprávněnosti pobytu na území ČR opatřením účinným, musí jeho účinky nastat co nejdříve po spáchání protiprávního jednání.

4. Nejvyšší správní soud k návrhu uvádí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek (§ 107 odst. 1 s. ř. s.). Soud jej však může na návrh stěžovatelky přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Odkladný účinek lze tedy kasační stížnosti přiznat tehdy, jestliže 7 Azs 142/2025 by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu znamenaly pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

5. Kromě formální podmínky, jíž je podání příslušného návrhu, je pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatelku znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatelku nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Povinnost tvrdit a osvědčit vznik újmy má stěžovatelka (např. usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32, či ze dne 23. 1. 2014, č. j. 6 Ads 99/2013-11). Důvody existence nepoměrně větší újmy stěžovatelky oproti jiným osobám jsou zásadně individuální a jsou také závislé na osobě a situaci stěžovatelky. Povinnost tvrdit a osvědčit vznik újmy má proto stěžovatelka zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti věci. Vznik újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem napadeného rozsudku či jiným právním následkem plynoucím z rozsudku, popř. z rozhodnutí aprobovaného rozsudkem krajského soudu. Zároveň musí jít o následek určité intenzity, aby jej bylo vůbec možno označit za újmu, kdy zákon hovoří o újmě „nepoměrně větší“. To má svou logiku, protože v řízeních, v nichž není vyhověno žádosti účastníka, případně je mu zrušeno či omezeno nějaké oprávnění nebo uloženo opatření či správní trest, na účastníka pochopitelně budou doléhat právní následky negativního rozhodnutí – ať by byly sebemírnější – tíživěji než na veškeré další osoby, kterých se rozhodnutí vůbec netýká. Zpochybnění přiznání odkladného účinku pro rozpor s důležitým veřejným zájmem leží oproti tomu na žalovaném, zatímco navrhovateli postačí, bude-li tvrdit, že takový rozpor s důležitým veřejným zájmem nehrozí (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 52 Ca 9/2003-144, č. 87/2004 Sb. NSS).

6. Nejvyšší správní soud považuje hned první z podmínek pro přiznání odkladného účinku za nesplněnou. Stěžovatelka svůj návrh na přiznání odkladného účinku nijak blíže neodůvodňuje a setrvává pouze na shora citovaném obecném tvrzení. Žádnou konkrétní újmu, kterou by měla utrpět, v návrhu nezmiňuje. Jak je uvedeno výše, povinnost tvrdit a osvědčit vznik újmy má právě stěžovatelka, která tak ovšem neučinila. Ačkoliv je třeba připustit, že Nejvyšší správní soud je v otázce přiznávání odkladného účinku v řízení o kasační stížnosti proti žalobě napadající rozhodnutí o správním vyhoštění podstatně vstřícnější, než je tomu ve věcech jiných (srov. též § 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců), je přesto nutno trvat na splnění podmínky tvrdit a osvědčit, v čem může vznik vážné újmy výkonem napadeného rozhodnutí spočívat (viz usnesení NSS ze dne 29. 5. 2019, č. j. 8 Azs 147/2019-22). Stěžovatelka se ale omezila pouze na zcela obecné tvrzení o hrozící újmě, aniž by alespoň v základu objasnila, v čem tato újma bude v jejím případě spočívat, resp. jak se v jejím životě projeví. Jelikož není splněna první podmínka, Nejvyšší správní soud se už dále nezabýval naplněním dalších shora vymezených podmínek (tedy zdali by rozhodnutí o správním vyhoštění představovalo pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti vzniknout jiným osobám, resp. rozporem s důležitým veřejným zájmem).

7. S ohledem na uvedené důvody Nejvyšší správní soud neshledal naplnění shora vymezených podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jelikož 7 Azs 142/2025 - 26 pokračování stěžovatelka nijak netvrdila vznik újmy, která by plynula z jeho nepřiznání. Návrh na přiznání odkladného účinku proto Nejvyšší správní soud zamítl. Tím nijak nepředjímá, jaké bude jeho rozhodnutí ve věci samé. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 5. srpna 2025 Milan Podhrázký předseda senátu