7 Azs 146/2005

Rubrum

7 Azs 146/2005 - 50 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Jaroslava Hubáčka a v právní věci stěžovatele Y. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Kratochvílem, advokátem, se sídlem v Kladně, Váňova 3180, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2005, č. j. 46 Az 94/2004 - 30, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta JUDr. Jiřího Kratochvíla s e u r č u j e částkou 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 3. 2005, č. j. 46 Az 94/2004 - 30, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 18. 10. 2004, č. j. OAM-3000/VL-07-C09-2003, jímž bylo rozhodnuto o neudělení azylu stěžovateli podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně bylo rozhodnuto, že se na něho nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu. Stěžovatel podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost, jejíž důvody spatřuje v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel namítal, že skutková zjištění, z nichž ministerstvo vycházelo, nemají oporu ve spise a krajský soud nepostupoval správně, pokud rozhodnutí ministerstva pro toto pochybení nezrušil. Stěžovatel uvedl, že měl v Bělorusku problémy s úřady místní samosprávy, které byly politického charakteru, neboť byl postihován za to, že chtěl podnikat. S ohledem na situaci v Běloruské republice mu měl být udělen politický azyl, neboť ze spisu vyplývá, že v zemi jeho původu jsou porušována politická práva. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V doplnění kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. 7 Azs 146/2005 - 51 Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti popřelo její oprávněnost, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Proto s rozsudkem soudu plně souhlasí. Námitky uvedené stěžovatelem v kasační stížnosti ve vztahu k § 12 zákona o azylu označilo za irelevantní a navrhlo, aby kasační stížnost byla zamítnuta. Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem meritorně projednána. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Citované ustanovení znemožňuje, aby v kasační stížnosti byly uplatněny jiné důvody než které byly uplatněny v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak stěžovatel mohl učinit. Přitom je třeba zdůraznit, že nepřípustnost kasačních důvodů neuplatněných v řízení před soudem je třeba vztáhnout k důvodům a skutečnostem uplatněným v žalobě, resp. ve lhůtě uvedené v § 72 odst. 1 s. ř. s. Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil, že důvody v ní obsažené stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem. V kasační stížnosti stěžovatel reprodukoval obsah odůvodnění napadeného rozsudku a vyjádřil souhlas s tím, že nesplňuje podmínky § 13 zákona o azylu, zatímco ostatní závěry ministerstva podle jeho názoru nemají oporu ve spise. Stěžovatel dále vyjádřil domněnku, že mu měl být s ohledem na situaci v Běloruské republice udělen politický azyl, neboť ze spisu vyplývá, že v zemi jeho původu jsou porušována politická práva. V žalobě, kterou se stěžovatel domáhal u krajského soudu přezkoumání správního rozhodnutí, však nic takového neuvedl. Pouze v ní vytýkal nezákonnost správního rozhodnutí, která podle něj spočívala v porušení § 3 odst. 4, § 32 odst. 1, § 34 odst. 5 a § 46 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž se omezil na citaci znění těchto ustanovení. Kasační stížnost se tedy opírá výhradně o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohl, a jiný stížní důvod neobsahuje. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl. O stěžovatelem podaném návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení § 107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože věc byla vyřízena přednostně v souladu s ustanovením § 56 ve spojení s § 120 s. ř. s. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. 7 Azs 146/2005 - 52 Odměnu zástupce žalobce určil soud ve výši 2150 Kč za dva úkony právní služby (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, písemné podání soudu- odůvodnění kasační stížnosti) dle ust. § 11 odst.1 písm. b), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dva režijní paušály po 75 Kč podle § 13 téže vyhlášky. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. června 2005 JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu