7 Azs 165/2017

Rubrum

7 Azs 165/2017 - 19 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: M. D., zastoupen JUDr. Jiřím Tomkem, advokátem se sídlem Pramenná 14a, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2017, č. j. 41 Az 15/2016 - 58, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I.

1. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 24. 11. 2016, č. j. OAM-784/ZA-ZA11-ZA18-2016, zamítlo žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. II.

2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji zamítl rozsudkem ze dne 19. 4. 2017, č. j. 41 Az 15/2016 - 58. III.

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.

4. Stěžovatel nesouhlasil se závěrem, že svůj partnerský a rodinný život může realizovat na Ukrajině, neboť jeho družka již nabyla občanství České republiky, v důsledku čehož pozbyla občanství ukrajinské a nemá důvod vracet se na Ukrajinu. Vracet se nehodlá ani zbytek jeho rodiny pobývající na území České republiky. Pokud by 7 Azs 165/2017 stěžovatel musel opustit území České republiky, představovalo by to nepřiměřený zásah do jeho práva na soukromý a rodinný život podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

5. Stěžovatel spatřuje pochybení rovněž v tom, že na první výslech před žalovaným nebyl přizván stěžovatelův právní zástupce, přestože v žádosti o udělení mezinárodní ochrany bylo uvedeno, že stěžovatel je zastoupen, a byla k ní přiložena plná moc. Tímto postupem došlo k porušení stěžovatelova práva na obhajobu a právní pomoc podle čl. 40 Listiny základních práv a svobod. Závěr krajského soudu, že tato námitka měla být vznesena do uplynutí blíže nespecifikované dvouměsíční lhůty, není správný a nebyl podložen odkazem na žádné zákonné ustanovení. IV.

6. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

7. Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s § 104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

8. Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.

9. K právu žadatelů o mezinárodní ochranu na rodinný život a k dopadu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se Nejvyšší správní soud vyjádřil již v mnoha rozhodnutích, přičemž závěry krajského soudu a žalovaného jsou s nimi v souladu (viz rozsudek ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, či usnesení ze dne 12. 5. 2016, č. j. 5 Azs 29/2016 - 19). Uvedené ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod neukládá státu všeobecný závazek respektovat volbu dotčených osob ohledně země jejich společného pobytu, resp. napomáhat rozvíjení vztahu mezi nimi. Pokud tedy stěžovatel hodlá svůj rodinný a soukromý život rozvíjet v 7 Azs 165/2017 - 20 pokračování České republice, pak by se měl snažit upravit svůj pobytový status dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, nikoli dle zákona o azylu. Důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany přitom byla právě stěžovatelova snaha o legalizaci pobytu v reakci na pozbytí platnosti povolení k pobytu, tato snaha však nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (viz například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 - 69, ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, publ. pod č. 397/2004 Sb. NSS, či ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004 - 94).

10. Stěžovatel dále považuje za pochybení, že krajský soud nepřihlížel k jeho dodatečné žalobní námitce, neboť byla uplatněna opožděně. Zásada koncentrace řízení je zakotvena v § 71 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze žalobu rozšiřovat o další žalobní body toliko ve dvouměsíční lhůtě pro podání žaloby. Nejvyšší správní soud se v minulosti mnohokrát zabýval různými aspekty problematiky žalobních bodů a možností rozšíření žaloby o nové žalobní body - doplněním žalobních bodů při jejich úplné absenci, rozdílem mezi novými žalobními body a novými důkazy, či prolomením zásady koncentrace řízení (viz rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS, rozsudek ze dne 27. 4. 2007, č. j. 4 Azs 176/2006 - 84, publ. pod č. 1834/2009 Sb. NSS, a rozsudek ze dne 17. 12. 2007, č. j. 2 Afs 57/2007 - 92). Krajský soud v projednávaném případě aplikoval § 71 odst. 2 s. ř. s. v intencích citované judikatury, neboť stěžovatel mohl absenci právního zástupce při výslechu před žalovaným namítat již v dvouměsíční lhůtě pro podání žaloby. Zároveň se nejednalo ani o nový důkaz, ani o vadu, k níž by měl krajský soud přihlížet z úřední povinnosti.

11. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.

12. Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. června 2017 Mgr. David Hipšr předseda senátu 7 Azs 165/2017