7 Azs 189/2005

Rubrum

7 Azs 189/2005 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci stěžovatele S. P., za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2005, č. j. 48 Az 50/2004 – 37, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Stěžovatel se včas podanou kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2005, č. j. 48 Az 50/2004 - 37, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti, kterou podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2004, č. j. 48 Az 50/2004 - 27, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 15. 1. 2004, č. j. OAM-2109/AŘ-2002, kterým byl zamítnut jeho rozklad a současně potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 14. 8. 2001, č. j. U-2410/VL-11-P18-2000, o neudělení azylu podle ustanovení § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a rozhodnutí o tom, že se na něho nevztahuje překážka vycestování podle § 91 zákona o azylu. 7 Azs 189/2005 - 54 Krajský soud zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů z toho důvodu, že ačkoliv tento účastník řízení převzal dne 15. 9. 2004 výzvu k doložení celkových majetkových poměrů do 10 dnů od doručení, které jsou rozhodnými pro posouzení jeho žádosti, na tuto výzvu nereagoval a neprokázal své majetkové poměry ani do vydání napadeného usnesení. V kasační stížnosti proti tomuto usnesení krajského soudu stěžovatel uplatnil důvod k podání tohoto mimořádného opravného prostředku, který je uveden v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v platném znění. Krajskému soudu vytkl, že tomuto soudu zaslal vyplněné „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ a že kvůli špatné znalosti českého jazyka neměl možnost prostudovat si změny v azylovém zákoně. Stěžovatel současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se ke kasační stížnosti písemně nevyjádřilo. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2005, č. j. 48 Az 50/2004 – 37, při vázanosti rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.), a jelikož sám neshledal vady uvedené v § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Podle ustanovení § 35 odst. 7 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Podle ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Z ustanovení § 35 odst. 7 s. ř. s. vyplývá, že první podmínkou pro ustanovení zástupce účastníka v řízení před soudem je předpoklad osvobození tohoto účastníka řízení od soudních poplatků. Druhou podmínkou je pak potřeba ustanovení zástupce k ochraně práv účastníka řízení. Z dikce ustanovení § 35 odst. 7 s. ř. s. je tedy zřejmé, že obě tyto zákonné podmínky musí být splněny současně, aby vůbec mohl předseda senátu uvažovat o ustanovení zástupce účastníkovi řízení; chybí-li proto jedna z uvedených podmínek § 35 odst. 7 s. ř. s., nemůže předseda senátu ustanovit zástupce podle tohoto ustanovení. Pokud jde o první podmínku, krajský soud vyzval přípisem ze dne 10. 9. 2004 stěžovatele, aby do 10 dnů ode dne doručení vyplnil a zaslal zpět tomuto soudu přiložené „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“, jako podklad pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů s tím, že pokud se tak nestane, bude žádost zamítnuta. Stěžovatel sice převzal tento přípis a formulář uvedeného „Potvrzení“ do vlastních rukou dne 15. 9. 2004, ale na výzvu nereagoval a vyplněné „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“ krajskému soudu nepředložil ve stanovené lhůtě, ani později. 7 Azs 189/2005 - 55 Jelikož stěžovatel nedoložením požadovaného materiálu neprokázal své poměry rozhodné pro posouzení jedné ze zákonných podmínek pro postup dle § 35 odst. 7 s. ř. s., kterým byl předpoklad osvobození tohoto účastníka řízení od soudních poplatků, krajský soud zcela po právu zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro účely řízení o kasační stížnosti, aniž se zabýval druhou zákonnou podmínkou, jíž je potřeba ustanovení zástupce k ochraně práv účastníka řízení. Stěžovatel v kasační stížnosti vznesl pouze jedinou námitku, kterou bylo tvrzení, že krajskému soudu zaslal vyplněné „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“. Tato námitka působí účelově a nemá oporu ve spisu. Především toto „Potvrzení“, které mělo být zasláno krajskému soudu, není obsahem soudního spisu a stěžovatel, ač leží důkazní břemeno na něm, ničím nedoložil, že toto „Potvrzení“ osobně předal k založení do soudního spisu nebo k doručení prostřednictvím poštovní přepravy pro Krajský soud v Praze. Ostatně stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl ani bližší okolnosti zaslání uvedené písemnosti krajskému soudu (doba, způsob, apod.), což rovněž posiluje závěr o účelovosti této námitky kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů došel k závěru, že kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2005, č. j. 48 Az 50/2004 - 37, není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst.1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud již nerozhodoval o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože rozhodl přednostně ve věci neustanovení zástupce stěžovateli v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ustanovení § 109 odst.1 s. ř. s. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití ustanovení § 120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci úspěch neměl a podle obsahu spisu úspěšnému správnímu orgánu žádné náklady v řízení o kasační stížnosti před soudem nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. dubna 2006 JUDr. Radan Malík předseda senátu