7 Azs 196/2005

Rubrum

7 Azs 196/2005 - 37 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatele Y. Z., zastoupeného Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Na Jíkalce 13, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2005, č. j. 60 Az 150/2004 - 17, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 2. 2005, č. j. 60 Az 150/2004 - 17, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 29. 7. 2004, č. j. OAM-2398/VL-20-06-2004, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Stěžovatel podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost, jejíž důvody spatřoval ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v nesprávném posouzení právní otázky soudem týkající se zákonem stanovených podmínek pro udělení azylu. Poukázal na to, že sám jako důvod pro udělení azylu uvedl to, že pracoval 8 let jako hlídač rekreačního objektu, a když tento objekt někdo vykradl, zaměstnavatel ho obvinil, že to spáchali jeho kamarádi nebo k tomu někoho navedl, a začal mu vyhrožovat, že pokud škodu neuhradí, podá na něj trestní oznámení. Stěžovatel je přesvědčen, že jeho zaměstnavatel nevybíravým způsobem zasahuje do jeho soukromého života a obtěžuje jej i na veřejnosti. V tomto způsobu pronásledování zaměstnavatelem lze spatřovat naplnění významu pojmu „pronásledování“ ve smyslu § 2 odst. 6 zákona o azylu. Stěžovatel je přesvědčen, že ze strany zaměstnavatele je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, neboť mu tento znemožňuje se shromažďovat se svou rodinou či přáteli na Ukrajině na veřejnosti a že se mu ze strany ukrajinských státních orgánů nedostane účinné ochrany před tímto pronásledováním. Na podkladě této skutečnosti se domnívá, že by mu mohl svědčit některý ze zákonných 7 Azs 196/2005 - 38 důvodů pro udělení azylu. Stěžovatel dále vytkl krajskému soudu, že s ohledem na jeho situaci, jak byla popsána, se dostatečně nevypořádal s otázkou, zda v jeho případě nebyly splněny podmínky pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení a přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Ministerstvo ve vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu se právními předpisy. Podle ministerstva bylo v průběhu správního řízení nepochybně zjištěno, že jednání zaměstnavatele stěžovatele bylo motivováno výhradně snahou získat předměty, které mu byly odcizeny během služby stěžovatele. Legalizace pobytu s cílem vyhnout se negativním následkům uděleného správního vyhoštění nezakládá nárok na mezinárodní ochranu formou azylu. Žádost stěžovatele byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu a stěžovatel se tedy nemůže v kasační stížnosti dovolávat posouzení podle § 12 a § 14 zákona o azylu, neboť o těchto formách nemohlo být v tomto typu řízení rozhodnuto. Proto navrhlo zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost. Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být meritorně projednána. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Citované ustanovení znemožňuje, aby v kasační stížnosti byly uplatněny jiné důvody než které byly uplatněny v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ačkoliv je stěžovatel mohl uplatnit již v tomto řízení. Přitom je třeba zdůraznit, že nepřípustnost kasačních důvodů neuplatněných v řízení před soudem je třeba vztáhnout k důvodům a skutečnostem uplatněným v žalobě, resp. v jejím doplnění, ve lhůtě uvedené v § 72 odst. 2 s. ř. s. Porovnáním obsahu kasační stížnosti a žaloby Nejvyšší správní soud zjistil, že důvody v ní obsažené stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem. V žalobě, kterou se stěžovatel domáhal u krajského soudu přezkoumání napadeného správního rozhodnutí, nic z toho, co uvedl v kasační stížnosti neuváděl. Pouze v ní vytýkal nezákonnost správního rozhodnutí, která podle něho spočívala v porušení § 3 odst. 3, § 3 odst. 4, § 32 odst. 1, § 46, § 47 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, a § 12 zákona o azylu, přičemž se omezil pouze na výčet těchto ustanovení, a dále odkázal na své výpovědi ve správním řízení a obsah správního spisu. Uvedl-li stěžovatel v kasační stížnosti skutkové okolnosti, z nichž dovozuje že by mu mohl svědčit některý ze zákonných důvodů pro udělení azylu a vytýká nedostatek posouzení věci z hlediska § 14 zákona o azylu, jedná se tedy výhradně o důvody, které neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohl, a neobsahuje jiný stížnostní důvod, jedná se o nepřípustné důvody. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl. 7 Azs 196/2005 - 39 O stěžovatelem podaném návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení § 107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože věc byla vyřízena přednostně v souladu s ustanovením § 56 ve spojení s § 120 s. ř. s. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. srpna 2005 JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu 7 Azs 196/2005 - 40