7 Azs 245/2017

Rubrum

7 Azs 245/2017 - 17 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: N. H., zastoupena Mgr. Davidem Netušilem, advokátem se sídlem Politických vězňů 911/8, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, č. j. 46 Az 4/2017 - 27, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I.

1. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 14. 2. 2017, č. j. OAM-168/LE-BE02-BE04-2016, zamítlo žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. II.

2. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem ze dne 28. 6. 2017, č. j. 46 Az 4/2017 - 27. III.

3. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Rozsudek krajského soudu je podle ní nesrozumitelný a tudíž nepřezkoumatelný. Nesouhlasila s posouzením rizika, které jí na Ukrajině hrozí v souvislosti s tvrzenou účastí v hnutí PORA, a s tím, že nevylíčila konkrétní skutečnosti. Dále tvrdila, že žalovaný nedostatečně zjistil rozhodné skutečnosti, využil nesprávné zdroje informací a nezjistil stav jejího soukromého života v 7 Azs 245/2017 ČR. Tím překročil meze správního uvážení při zvažování udělení humanitárního azylu. Závěrem uvedla, že se žalovaný ani krajský soud nevypořádali se zjištěními organizace HABEAS CORPUS.

4. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že kasační stížnost je podána neoprávněně. V případě stěžovatelky neshledal žádný z důvodů pro udělení azylu. Své závěry podložil relevantními podklady. Zároveň vyjádřil názor, že žádost o udělení mezinárodní ochrany působí značně účelově, jelikož ji stěžovatelka, která do ČR přicestovala již v roce 2005, podala až v době, kdy jí hrozilo správní vyhoštění. Žalovaný v posuzovaném případě neshledal ani důvod pro udělení humanitárního azylu a to přesto, že posuzoval rodinné a soukromé vazby stěžovatelky. Neshledal ani naplnění důvodů pro udělení doplňkové ochrany. Závěrem se ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl kasační stížnost zamítnout. IV.

5. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

6. Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s § 104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

7. Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatelka ve své argumentaci nevyložila žádné důvody, které by svědčily pro odklon.

8. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou, že se žalovaný ani krajský soud nevypořádali se zjištěními organizace HABEAS CORPUS. Stěžovatelka tuto námitku uvádí až v kasační stížnosti, před krajským soudem ji nevznesla. Jde tedy o důvod, který stěžovatelka neuplatnila v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohla. Z těchto důvodů je tento bod kasační stížnosti nepřípustný podle § 104 odst. 4 s. ř. s. 7 Azs 245/2017 - 18 pokračování

9. Co se týče přípustných námitek, nepřezkoumatelností rozhodnutí pro nesrozumitelnost se Nejvyšší správní soud zabýval například v rozsudku ze dne 11. 11. 2003, č. j. 5 Ads 15/2003 - 60, publ. pod č. 176/2004 Sb. NSS. V něm uvedl, že „na rozhodnutí správního orgánu nelze pohlížet jako na nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, pokud jak výrok, tak i důvody jsou zcela seznatelné; i forma vydaného rozhodnutí je v souladu se zákonem.“ (obdobně viz např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, nebo rozsudek ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52).

10. Stěžovatelka v řízení uváděla své obavy z pronásledování, které jí hrozí na Ukrajině v souvislosti s její předchozí činností v rámci hnutí PORA. Nejvyšší správní soud se zabýval obdobnou situací například ve svém rozsudku ze dne 26. 8. 2005, č. j. 7 Azs 129/2005 - 71. V tomto případě stěžovatel tvrdil své členství v hnutí RUCH a následně UNA-UNSO a stejně jako nynější stěžovatelka odcestoval z Ukrajiny několik let před tím, než v České republice požádal o azyl.

11. Stěžovatelka v kasační stížnosti tvrdí, že jí krajský soud vytýkal, že v žalobě neuvedla žalobní body a jejich odůvodnění konkrétními skutečnostmi a žaloba je příliš obecná. Z rozsudku krajského soudu ovšem vyplývá, že toto tvrdil pouze o první části a následně se již vyjadřoval k dalším námitkám stěžovatelky. Co se týče konkrétnosti informací uváděných ve správním řízení, Nejvyšší správní soud se již několikrát vyjádřil k povinnosti tvrzení v azylových věcech. Například ve svém rozsudku ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005 - 86, uvedl, že „zatímco důkazní břemeno může v některých případech nést i správní orgán, povinnost tvrzení leží vždy na žadateli o azyl. Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Jedině žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován a z jakých důvodů. V průběhu řízení o udělení azylu musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí.“ Obdobně se vyjádřil i v usneseních ze dne 21. 4. 2011, č. j. 9 Azs 4/2011 - 87, a ze dne 20. 5. 2014, č. j. 2 Azs 20/2013 - 35.

12. K nedostatečnému zjištění rozhodných skutečností a zpochybnění informačních zdrojů se Nejvyšší správní soud vyjádřil například ve svém rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, publ. pod č. 1825/2009 Sb. NSS, a v rozsudku ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 - 71.

13. Námitkou nedostatečného zohlednění soukromého a rodinného života ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud již zabýval v rozsudcích ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, a ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65.

14. V souvislosti s humanitárním azylem podle § 14 zákona o azylu již bylo několikrát judikováno, že na jeho udělení není právní nárok. Viz např. rozsudky ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 - 38, a ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55.

15. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní 7 Azs 245/2017 soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.

16. Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. srpna 2017 Mgr. David Hipšr předseda senátu