7 Azs 261/2017

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: M. H. A., zastoupený Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2017, č. j. 61 Az 8/2014 - 145, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I.

1. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 21. 3. 2014, č. j. OAM-154/ZA-ZA13-K03-2013, zamítlo žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. II.

2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Ten ji nejprve zamítl rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, č. j. 61 Az 8/2014 - 43. Poté, co tento rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 7. 4. 2016, č. j. 5 Azs 105/2015 - 56, vydal krajský soud po třech ústních jednáních a vyžádání znaleckého posudku v otázce pravosti žalobcem předložených dokladů a listin prokazujících jeho členství v hnutí Fatah nový rozsudek ze dne 13. 7. 2017, č. j. 61 Az 8/2014 - 145, kterým žalobu opět zamítl. III.

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Stěžovatel připomněl, že jako důvod své žádosti o mezinárodní ochranu uváděl mimo jiné, že je zastrašován neznámými lidmi z Hizballáhu, přičemž mu bylo vyhrožováno zabitím, neboť byl přítomen u střelby v Bab al Tabbaneh. Krajský soud se ovšem zaměřil jen na pravost listin stěžovatelem předložených, aniž by zpochybnil stěžovatelovu příslušnost k hnutí Fatah. Krajský soud se tedy dostatečně nevypořádal se stěžovatelovým azylovým příběhem, stejně jako předtím žalovaný, a nevysvětlil, z jakého důvodu jsou stěžovatelovy obavy z Hizballáhu liché či azylově nerelevantní. Žalovaný se navíc zaměřil pouze na soukromou povahu hnutí Hizballáh a již se nezabýval tím, že se proti tomuto hnutí nelze v Libanonu domoci efektivní ochrany. Krajský soud se pak nijak nevypořádal s ohrožením stěžovatele z důvodu střetů mezi sunnity z Bab al Tabbaneh a Japah Mohsen, ani je nepokládal za relevantní. Žalovaný i krajský soud tak nedostáli své povinnosti objasnit nejasnosti ve stěžovatelově azylovém příběhu. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby byl rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. IV.

4. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jeho správní rozhodnutí je dostatečně odůvodněno a individualizováno, je přezkoumatelné, zákonné, věcně správné a netrpí vadami vytýkanými stěžovatelem. Stejně tak je srozumitelné a přezkoumatelné i rozhodnutí krajského soudu. Žalovaný proto navrhl, aby byla kasační stížnost odmítnuta pro nepřijatelnost, nebo zamítnuta pro nedůvodnost. V.

5. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

6. Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s § 104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

7. Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.

8. Stěžovatelova výtka, že se krajský soud zaměřil jen na pravost jím předložených listin, aniž by zpochybnil jeho příslušnost k hnutí Fatah, je vnitřně rozporná. Stěžovatel svou příslušnost k hnutí Fatah prokazoval právě listinami, které předložil, a sám v doplnění žaloby ze dne 22. 5. 2014 navrhoval, že případné pochybnosti o jejich pravosti je možno vyvrátit znaleckým posudkem. Právě takový znalecký posudek nechal krajský soud vyhotovit po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu a z tohoto posudku založeného na č. l. 94 a násl. soudního spisu krajského soudu jasně vyplynulo, že doklady z let 2003, 2011 a 2013, kterými stěžovatel prokazoval svou údajnou příslušnost k hnutí Fatah, jsou padělky vyhotovené na jediné tiskárně, jež byla vyrobena po roce 2012. Předložením padělků ve správním řízení stěžovatel nutně zpochybnil nejen skutečnost své příslušnosti k hnutí Fatah, ale celý svůj azylový příběh pronásledování hnutím Fatah a hnutím Hizballáh. Co se týče důsledků, které stěžovatel odvozuje z toho, že byl údajně přítomen u střelby v Bab al Tabbaneh a jeho ohrožení z důvodu střetů mezi sunnity z Bab al Tabbaneh a Japah Mohsen, Nejvyšší správní soud připomíná, že žádná taková tvrzení stěžovatel neuplatnil před krajským soudem ani v žalobě, ani v jejím doplnění, takže se s nimi krajský soud nemohl nijak vypořádat.

9. Co se týče požadavků na důkladnost vypořádání se s azylovými příběhy palestinských uprchlíků pocházejících z Libanonu, kteří argumentují obavami z hnutí Hizballáh, těmi se Nejvyšší správní soud již dostatečně zabýval v rozsudku ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 Azs 227/2017 - 33, na který stěžovatel sám odkazuje. Ani zde tedy nejde o otázku, která by dosud nebyla vůbec nebo nebyla plně vyřešena judikaturou Nejvyššího správního soudu ve smyslu institutu přijatelnosti kasační stížnosti.

10. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.

11. Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. října 2017 Mgr. David Hipšr předseda senátu