7 Azs 292/2021

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: V. V., proti žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2021, č. j. 4 A 30/2021 - 22, takto:

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2021, č. j. 4 A 30/2021 - 22, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I.

1. Rozhodnutím ze dne 30. 7. 2021, č. j. KRPA-196213-13/ČJ-2021-000022-ZZC, žalovaný zajistil žalobce dle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“). Doba zajištění byla stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. II.

2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“), který žalobě vyhověl, a rozhodnutí žalovaného zrušil, neboť shledal důvodnou žalobcovu námitku nepřiměřené délky jeho zajištění. Městský soud na podkladě rozsudku ze dne 13. 11. 2019, č. j. 6 Azs 170/2019 - 50, v němž Nejvyšší správní soud vyjádřil pochybnosti ohledně souladu nastavení parametrů následného přezkumu zákonnosti trvání zajištění s článkem 5 odst. 4 Evropské úmluvy o lidských právech (dále též „EÚLP“), dovodil, že uložená doba 90 dnů zajištění je nepřiměřená, resp. správním orgánem nedostatečně odůvodněná. Uvedená délka zajištění neumožňuje dostatečný soudní přezkum dle čl. 5 odst. 4 EÚLP. Rozsudek městského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. III.

3. Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Podle názoru stěžovatele je rozsudek nepřezkoumatelný a nezákonný. Závěr městského soudu, že rozhodnutí o zajištění žalobce v délce 90 dnů bylo nepřiměřené a nedostatečně odůvodněné, neboť tato délka zajištění neumožňuje dostatečný soudní přezkum dle čl. 5 odst. 4 EÚLP, je dle stěžovatele nesprávný. Žalobce byl zajištěn podle ustanovení § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců za účelem správního vyhoštění, kdy doba zajištění v délce 90 dnů byla určena v souladu s rozhodovací praxí stěžovatele, přičemž stěžovatel tuto délku zajištění odůvodnil. K tomu poukázal zejména na předpokládanou složitost přípravy výkonu správního vyhoštění (bylo nutno obstarat žalobci nový cestovní doklad a dále obstarat náležitosti týkající se samotné realizace správního vyhoštění). Dle stěžovatele není správný ani závěr městského soudu, že při zajištění v délce 90 dnů žalobci nebyl umožněn řádný přezkum zajištění. Odkaz městského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2019, č. j. 6 Azs 170/2019 - 50 (dále též „rozsudek č. j. 6 Azs 170/2019 - 50“), je nepřiléhavý. Kasační soud v daném případě posuzoval zcela odlišný případ. V uvedené věci vyšly najevo nové skutečnosti stran zranitelné osoby. Žalobce není zranitelnou osobou a žádné nové skutečnosti neuplatnil. Žalobce je cizinec, který nedisponoval cestovním dokladem. V jeho případě proto stěžovatel musel provést řadu úkonů, které prodlužují samotnou délku zajištění. V případě žalobce byla zachována možnost přezkumu rozhodnutí o zajištění. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. IV.

4. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. V.

5. Nejvyšší správní soud předně zkoumal podmínky přijatelnosti kasační stížnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s., s účinností od 1. 4. 2021, platí, že za podmínky, kdy před krajským (městským) soudem rozhodoval o věci specializovaný samosoudce, a tato kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, je Nejvyšší správní soud oprávněn kasační stížnost odmítnout jako nepřijatelnou (změna na základě novely soudního řádu správního zákonem č. 77/2021 Sb.). Z důvodové zprávy k této novele je zřejmé, že jejím účelem je urychlení soudního přezkumu rozhodnutí a dalších aktů správních orgánů, a to ve fázi před Nejvyšším správním soudem. Věcné přezkoumání pravomocného rozhodnutí krajského (městského) soudu Nejvyšším správním soudem má probíhat pouze v případech, kdy je to důležité nejen pro samu posuzovanou věc, ale i pro plnění základní role Nejvyššího správního soudu jako vrcholného soudního orgánu ve věcech správního soudnictví, kterou je sjednocování judikatury správních soudů.

6. Nejvyšší správní soud shledal, že se uvedená právní úprava na nyní projednávanou věc užije; městský soud rozhodl po nabytí účinnosti uvedené novely s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, ze dne 5. 8. 2021, č. j. 10 Azs 196/2021 - 30, ze dne 14. 7. 2021, č. j. 10 Azs 184/2021 - 36, ze dne 15. 7. 2021, č. j. 9 Azs 110/2021 - 30, ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021 - 31, ze dne 24. 9. 2021, č. j. 10 Azs 225/2021 - 34). Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že v dané věci rozhodoval samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.).

7. Zbývá tedy posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (srov. rozhodnutí ze dne 24. 9. 2021, č. j. 10 Azs 225/2021 - 34, ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 Azs 84/2021 - 23 atp.)

8. Podstatný přesah zájmů stěžovatele Nejvyšší správní soud vymezil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS. Ačkoli se v tomto usnesení vyjádřil ve vztahu k předcházející právní úpravě nepřijatelnosti, která pamatovala pouze na posuzování ve vztahu k mezinárodní ochraně, závěry plynoucí z této judikatury jsou přiměřeně uplatnitelné také v nyní projednávané věci (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 As 124/2021 - 28, ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, ze dne 15. 7. 2021, č. j. 9 Azs 110/2021 - 30, ze dne 23. 7. 2021, č. j. 4 As 156/2021 - 50, ze dne 13. 8. 2021, č. j. 10 As 222/2021 - 39, ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021 - 31, ze dne 1. 9. 2021, č. j. 1 As 148/2021 - 44, ze dne 7. 10. 2021, č. j. 6 Azs 242/2021 - 21 atp.). Z uvedené judikatury vyplývá, že kasační stížnost Nejvyšší správní soud přijme k meritornímu přezkumu v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního právního pochybení krajského (městského) soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (srov. též Kühn, Z. In: KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, k § 104a, především body 6 a 11).

9. Nejvyšší správní soud již dříve dovodil, že kasační stížnost podaná správním orgánem jako stěžovatelem může být ve smyslu § 104a s. ř. s. přijatelná i v případě, že je podána z důvodu zásadního pochybení krajského (městského) soudu, které bude spočívat v tom, že krajský (městský) soud hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva, případně že nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu, a to i tehdy, kdy není možné hovořit přímo o „zásahu do hmotněprávního postavení stěžovatele“ ve smyslu výše citované judikatury. Jinak by nemohl Nejvyšší správní soud naplňovat úkol zajistit spravedlivé, zákonné a předvídatelné rozhodování správních soudů (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, č. 1143/2007 Sb. NSS, ze dne 20. 7. 2020, č. j. 9 Azs 131/2020 - 23).

10. Nejvyšší správní soud shledal z níže uvedených důvodů kasační stížnost přijatelnou. Připustil proto kasační stížnost k věcnému projednání.

11. Kasační stížnost je důvodná.

12. Z předloženého spisového materiálu vyplývá, že dne 29. 7. 2021 byl žalobce kontrolován Policií ČR v Parku přátelství v Praze 8. Svou totožnost prokázal kartičkou žadatele o mezinárodní ochranu. Provedenou lustrací pak bylo zjištěno, že je evidován jako nežádoucí cizinec. Žalobci bylo uloženo správní vyhoštění na dobu 1 roku. Následně požádal o udělení mezinárodní ochrany. Toto řízení skončilo zamítnutím žádosti, které bylo přezkoumáno Krajským soudem v Plzni, který žalobu zamítl, rozsudek nabyl právní moci dne 15. 6. 2021. Žalobce byl povinen do 30 dnů od pravomocného ukončení řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany vycestovat, tj. do 15. 7. 2021, což však neučinil. Do protokolu o podání vysvětlení žalobce uvedl, že cestovní doklad mu byl před půl rokem odcizen.

13. Dne 30. 7. 2021 žalovaný (stěžovatel) vydal rozhodnutí o zajištění žalobce podle ustanovení § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců za účelem správního vyhoštění a stanovil dobu zajištění na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. Délku této doby odůvodnil složitostí přípravy správního vyhoštění s ohledem na obstarávání náhradního cestovního dokladu a organizaci samotného vyhoštění.

14. Podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění.

15. Dle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění.

16. Dle § 125 zákona o pobytu cizinců doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody.

17. Z ustálené judikatury zdejšího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2011, č. j. 1 As 93/2011 - 79, ze dne 24. 2. 2020, č. j. 4 Azs 340/2018 - 28) navazující na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (viz např. rozhodnutí velkého senátu ESLP ze dne 29. 1. 2008 ve věci Saadi proti Velké Británii, stížnost č. 13229/03, bod 79) se podává, že délka zajištění nesmí přesáhnout dobu přiměřenou vzhledem ke sledovanému cíli. Z rozsudku č. j. 1 As 93/2011 - 79 se dále podává, že je tu „potřeba řádného odůvodnění doby zajištění nebo jeho prodloužení podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců tím spíše, že její stanovení je ovládáno správním uvážením, při jehož výkonu se bere v úvahu zejména předpokládaná složitost přípravy výkonu správního vyhoštění, ale také další meze vlastní pro výkon veřejné správy v právním státě jako zákaz libovůle, zákaz diskriminace, příkaz zachovávat lidskou důstojnost, princip proporcionality, rovnosti a další.“ (obdobně viz též rozsudek ze dne 20. 3. 2014, č. j. 7 Azs 8/2014 - 20). Soud v takových případech přezkoumává, zda správní orgán meze správního uvážení nezneužil, či nepřekročil (§ 78 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). Při odůvodnění stanovené doby zajištění (či jeho prodloužení) je pak nutno uvést, „jaké všechny úkony bude pravděpodobně nezbytné provést k přípravě realizace správního vyhoštění konkrétní osoby“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2011, č. j. 1 As 93/2011 - 79). Nejvyšší správní soud ve své judikatuře rovněž opakovaně dovodil přípustnost zajištění v délce 90 a více dnů, přičemž v těchto případech zdůraznil výše popsanou povinnost správních orgánů délku zajištění řádně (konkrétně) odůvodnit ve vztahu k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění, zejména vyložit individuální úkony, které je v případě daného cizince nezbytné provést (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2021, č. j. 2 Azs 142/2021 - 22, ze dne 24. 9. 2021, č. j. 10 Azs 225/2021 - 34, ze dne 19. 1. 2021, č. j. 6 Azs 354/2020 - 27, ze dne 9. 2. 2021, č. j. 6 Azs 389/2020 - 17, ze dne 13. 8. 2020, č. j. 2 Azs 22/2020 - 25, ze dne 2. 8. 2017, č. j. 3 Azs 41/2017 - 40 atp.).

18. Stěžovatel v kasační stížnosti zejména namítal, že argumentace městského soudu v napadeném rozsudku nebyla přiléhavá, s čímž Nejvyšší správní soud souhlasí. Městský soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru o nepřiměřenosti délky zajištění s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2019, č. j. 6 Azs 170/2019 - 50, vztahující se k ustanovením § 129a odst. 3 zákona o pobytu cizinců, § 75 odst. 1 s. ř. s. a čl. 5 odst. 4 Evropské úmluvy o lidských právech.

19. Z § 129a odst. 3 zákona o pobytu cizinců se podává, že žádost o propuštění ze zařízení je cizinec oprávněn podat nejdříve po uplynutí 30 dní od nabytí právní moci rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení doby zajištění cizince nebo rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, nepodal-li žalobu proti takovému rozhodnutí, nebo nejdříve po uplynutí 30 dní od právní moci posledního rozhodnutí o jeho žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení.

20. Z § 75 odst. 1 s. ř. s. se podává, že při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

21. Z čl. 5 odst. 4 EÚLP se podává, že každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné.

22. V rozsudku ze dne 13. 11. 2019, č. j. 6 Azs 170/2019 - 50, Nejvyšší správní soud vyložil své pochybnosti o souladnosti § 129a odst. 3 zákona o pobytu cizinců s čl. 5 odst. 4 EÚLP. Kasační soud konstatoval, že „problém leží v nastavení parametrů následného přezkumu zákonnosti trvání zajištění, resp. v totožné délce lhůty pro podání správní žaloby proti rozhodnutí o zajištění a lhůty, po jejímž uplynutí teprve lze žádat o propuštění ze zajištění. Je vskutku neakceptovatelné, že zajištěný cizinec je postaven před „Sophiinu volbu“, zda má ve třicetidenní lhůtě podat správní žalobu proti rozhodnutí o zajištění s vědomím, že s ohledem na § 75 s. ř. s. nemůže uplatňovat nové skutečnosti, anebo počkat na uplynutí třicetidenní lhůty a podat si žádost o propuštění ze zajištění, v níž již nové skutečnosti uplatnit může, současně však přijde o přístup k soudu za účelem přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o zajištění. Nadto k tomu přistupuje nemožnost podat žádost o propuštění ze zajištění po dobu soudního řízení a ještě po dobu 30 dnů po právní moci rozhodnutí soudu o žalobě, což značně prodlužuje délku doby, v níž je nemožné žádat o propuštění ze zajištění a uplatnit nové skutečnosti, a činí ji do jisté míry nepředvídatelnou a závislou na vnějších okolnostech (včetně toho, například, jak rychle soud písemně vyhotoví svůj rozsudek a doručí jej účastníkům).“ (důraz přidán).

23. Městský soud uvedl, že se s názorem vyjádřeným v citovaném rozsudku ztotožňuje a dobu zajištění žalobce v délce 90 dnů shledal nepřiměřenou.

24. Nejvyšší správní soud nikterak nepopírá argumentaci v uvedeném rozsudku. Doplňuje, že k závěru o rozporu ustanovení § 129a odst. 3 zákona o pobytu cizinců s ústavním pořádkem, resp. s mezinárodními smlouvami dospěl zdejší soud již ve věci sp. zn. 8 Azs 26/2018. V rámci řízení o citované věci proto podal dne 6. 8. 2019 k Ústavnímu soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky návrh na zrušení § 129a odst. 3 zákona o pobytu cizinců (řízení před Ústavním soudem je vedeno pod sp. zn. Pl. ÚS 12/19; o návrhu zatím nebylo rozhodnuto). Konstatoval, že „každý, kdo je zajištěn, má dle čl. 5 odst. 4 Úmluvy právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné.“. Zdůraznil, že „soudy musí bez zbytečného prodlení zohlednit nové okolnosti věci, které mají vliv na zákonnost a oprávněnost omezení osobní svobody.“

25. Pro případy, kdy nastanou nové skutečnosti až po vydání rozhodnutí o zajištění (a jejichž posouzení v řízení o žalobě proti rozhodnutí dle § 65 a násl. s. ř. s. by bylo s ohledem na § 75 odst. 1 s. ř. s. vyloučeno), judikatura zdejšího soudu dovodila, že je třeba „prolomit princip vázanosti soudu skutkovým a právním stavem, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (tj. § 75 odst. 1 s. ř. s.), vyžaduje-li to právo žalobce na efektivní soudní přezkum rozhodnutí o zajištění garantovaný čl. 5 odst. 4 Úmluvy. (…) tam, kde jsou závažné důvody se domnívat, že by nepřihlédnutí k nově zjištěným nebo nově nastalým skutečnostem vedlo k porušení čl. 5 odst. 4 Evropské úmluvy, a tedy k porušení práva na osobní svobodu, musí být Evropská úmluva aplikována přednostně.“ (viz rozsudek ze dne 4. 9. 2019, č. j. 9 Azs 193/2019 - 48, který se týkal zajištění podle zákona o azylu; aplikovatelnost tohoto závěru i na přezkum rozhodnutí o zajištění dle zákona o pobytu cizinců již zdejší soud konstatoval např. v rozsudku ze dne 13. 11. 2019, č. j. 6 Azs 170/2019 - 50). I v případě existence nových skutečností nastalých až po vydání rozhodnutí o zajištění cizince je tak zabezpečen řádný a efektivní přezkum zajištění i v situaci, kdy řízení před Ústavním soudem ohledně návrhu na zrušení § 129a odst. 3 zákona o pobytu cizinců nebylo dosud skončeno.

26. V nyní posuzovaném případě však žalobce v žalobě žádné nové skutečnosti nastalé až po vydání rozhodnutí o zajištění neoznačil. V žalobě pouze obecně namítal nepřiměřenost délky zajištění s odkazem na výše nastíněnou judikaturu k problematice následného přezkumu zajištění (rozporu § 129a odst. 3 zákona o pobytu cizinců s čl. 5 odst. 4 EÚLP s ohledem na § 75 odst. 1 s. ř. s.). Nijak již však nespecifikoval, v čem spatřuje zkrácení svých práv v důsledku přesvědčení o problematičnosti následného přezkumu rozhodnutí o zajištění ve svém případě.

27. Lze tedy souhlasit se stěžovatelem, že kasační soud v rozsudku č. j. 6 Azs 170/2019 - 50 posuzoval zcela odlišný případ, kdy vyšly najevo nové skutečnosti, a to ve vztahu ke zranitelné osobě. Žalobce však není zranitelnou osobou a žádné nové skutečnosti neuplatnil. Žalobce je cizinec, který nevlastnil cestovní doklad, pročež bylo v jeho případě nutno přistoupit k řadě úkonů, které prodlužují délku zajištění.

28. Kasační soud proto uzavírá, že nelze přijmout závěr městského soudu o nepřiměřenosti zajištění v délce 90 dnů, resp. stran rozporu zajištění v této délce s mezinárodněprávními závazky. Městský soud svůj závěr odůvodnil odkazem na nepřiléhavou judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz výše). Městský soud nadto ani řádně nevyložil důvody, které jej k aplikaci zvolené (nepřiléhavé) judikatury vedly. Zdejší soud zdůrazňuje, že se již opakovaně zabýval uložením vyhoštění v délce 90 dnů a neshledal, že by zajištění v takové délce bylo eo ipso nezákonné. Jak již bylo výše uvedeno, z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá přípustnost zajištění v délce 90 dnů. Judikatura klade důraz na řádné odůvodnění takové doby zajištění (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2020, č. j. 2 Azs 22/2020 - 25, ze dne 19. 1. 2021, č. j. 6 Azs 354/2020 - 27, ze dne 9. 2. 2021, č. j. 6 Azs 389/2020 - 20, atp.). V dalším řízení proto bude na městském soudu, aby se zabýval otázkou řádného odůvodnění doby zajištění žalobce, přičemž své závěry náležitě odůvodní.

29. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, ve kterém je vázán výše uvedenými právními názory (§ 110 odst. 1 a 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v souladu s § 109 odst. 2 s. ř. s. bez jednání.

30. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné V Brně dne 11. ledna 2022 JUDr. Tomáš Foltas předseda senátu