7 Azs 65/2026

Rubrum

7 Azs 65/2026-45 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudce Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: H. B., zast. JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2026, č. j. 2 Az 21/2025- 35, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně podala dne 18. 12. 2024 žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Při pohovoru uvedla, že se obává návratu do Běloruska, kde jí hrozí nebezpečí z důvodu jejího politického aktivismu a aktivismu jejího otce. Tvrdila, že od roku 2018 vystupovala proti běloruskému režimu, vylepovala se spolužáky plakáty na podporu politických vězňů, LGBT komunity či legalizace marihuany, bojkotovala projevy Lukašenka a své postoje prezentovala i na sociální síti Instagram. Její otec pracoval u běloruské policie, ale v roce 2020 od policie odešel a zamířil na Maltu, neboť mu někdo vyhrožoval násilím. Žalobkyně se proto domnívá, že by i ona mohla být terčem pronásledování pro činnost jejího otce. Žalobkyně poukazovala také na svou účast na akcích v Praze po prezidentských volbách v Bělorusku v roce 2020, na aktivitu v uskupení „Běloruské studentstvo“, na možné dohledání jejích aktivit na sociálních sítích a na svůj psychický stav (včetně hospitalizace po pokusu o sebevraždu v roce 2022). Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 6. 2025, č. j. OAM-1701ZA- ZA11-ZA20-2024, žalobkyni neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

2. Žalobkyně rozhodnutí žalovaného napadla žalobou u Městského soudu v Praze. Tvrdila, že žalovaný nesprávně vyhodnotil její politické aktivity a nedůvodně je bagatelizoval. Dostatečně nezohlednil odchod jejího otce od policie, rizika spojená s její aktivitou na sociálních sítích a možnost kontroly jejího telefonu při návratu do Běloruska. 7 Azs 65/2026 Závažné pochybení spatřovala rovněž v tom, že žalovaný opomněl řádně zohlednit její psychické problémy a pokus o sebevraždu.

3. Městský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. K námitkám týkajícím se politických aktivit žalobkyně uvedl, že žalovaný její obavy nezlehčil, ale posoudil je ve světle shromážděných informací o zemi původu. Samotná skutečnost, že Bělorusko představuje autoritářský a nedemokratický stát, nepostačuje k udělení mezinárodní ochrany. K tomu musí přistoupit další okolnosti vztahující se ke konkrétnímu žadateli. V případě žalobkyně městský soud neshledal, že by její dřívější aktivity v Bělorusku nebo účast na akcích v Praze dosahovaly intenzity, pro kterou by jí s přiměřenou pravděpodobností hrozilo pronásledování nebo skutečné nebezpečí vážné újmy. Přihlédl také k tomu, že žalobkyně v roce 2019 bez problémů opustila Bělorusko, v roce 2020 se tam vrátila na rodinnou návštěvu a znovu bez potíží odcestovala. Neztotožnil se ani s námitkami vztahujícími se k jejím otci a k aktivitám na sociálních sítích. Ze zjištěných okolností neplyne, že by běloruský režim žalobkyni přičítal politický názor kvůli dobrovolnému odchodu jejího otce od policie. Žalobkyně svá tvrzení blíže nekonkretizovala a nedoložila podklady, které by prokazovaly její účast na tvrzených akcích, obsah jejích instagramových příspěvků nebo okolnosti týkající se jejího otce. K obavám z kontroly na hranicích městský soud konstatoval, že důkladná kontrola mobilního telefonu sama o sobě nepředstavuje pronásledování ani vážnou újmu. Žalovaný dostatečně vysvětlil, proč v případě žalobkyně nepovažoval za pravděpodobné, že by se po návratu stala terčem důkladného prověřování běloruských státních orgánů. K námitce týkající se duševního zdraví pak městský soud poukázal na to, že ji žalobkyně nespojila s konkrétním tvrzením, jaký dopad mělo údajné opomenutí jejího zdravotního stavu do jejích práv. Městský soud vzal v úvahu, že žalobkyně v řízení uvedla psychické problémy, hospitalizaci v Bělorusku kvůli anorexii, pokus o sebevraždu v roce 2022 a hospitalizaci v Bohnicích. Současně však zdůraznil, že žalobkyně nedoložila lékařské zprávy ani konkrétnější údaje o své diagnóze či léčbě. Žalovaný zdravotní stav žalobkyně zohlednil při posuzování humanitárního azylu a opatřil si informaci o dostupnosti psychiatrické péče v Bělorusku.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

4. Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.

5. Stěžovatelka se domnívá, že kasační stížnost je přijatelná, neboť přesahuje její vlastní zájmy a může se týkat širšího okruhu běloruských žadatelů o mezinárodní ochranu. Tvrdí, že žalovaný nesprávně posoudil její azylový příběh, nevycházel ze zjištěného stavu věci, bagatelizoval její obavy a situaci v Bělorusku nesprávně vyhodnotil tak, že dopadá primárně na čelní představitele opozice. Žalovaný i městský soud chybně posoudili její politické aktivity, zejména nesouhlas s postupem Běloruska vůči válce na Ukrajině, odpor vůči režimu současného prezidenta a podporu LGBT komunity, a nesprávně jim nepřiznali azylovou relevanci. Stěžovatelka dále nesouhlasí s tvrzením, že její dřívější návrat do Běloruska v roce 2020 prokazuje bezpečnost návratu v roce 2024 a později, neboť běloruské orgány po roce 2020 zpřísnily represe a mohou pronásledovat nejen aktivní účastníky protestů, ale i jiné osoby spojené s opozicí. Žalovanému vytýká, že nevyvinul dostatečnou aktivitu ke zjištění skutečného stavu věci, a poukazuje na Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydanou Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky OSN, 7 Azs 65/2026-46 pokračování podle níž uprchlík zpravidla nedokáže doložit každou část svého příběhu a v některých případech musí posuzovatel využít dostupné prostředky k zajištění nezbytných důkazů.

6. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně aby ji zamítl pro nedůvodnost. Rozhodnutí, jímž stěžovatelce neudělil mezinárodní ochranu, i napadený rozsudek, odpovídají právním předpisům. V podrobnostech odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí, obsah správního spisu, vyjádření k žalobě a zejména na odůvodnění rozsudku městského soudu, s nímž se ztotožňuje. Soud podrobně vysvětlil, proč neshledal v postupu žalovaného pochybení, a dospěl ke stejnému závěru jako žalovaný, tedy že stěžovatelka v zemi původu nečelila jednání, které by neslo znaky pronásledování podle zákona o azylu. Žalovaný dále poukazuje na závěr městského soudu, podle něhož u stěžovatelky neexistují ani okolnosti, pro které by jí s přiměřenou pravděpodobností hrozilo pronásledování či riziko vážné újmy.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve přijatelností kasační stížnosti (v dané věci rozhodovala u městského soudu samosoudkyně). Pokud kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, je třeba ji odmítnout pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Pro věcný přezkum by bylo nutné, aby řešená právní otázka měla přesah nad rámec konkrétního případu z důvodu (1) neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury nebo (2) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

8. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žádná z podmínek přijatelnosti kasační stížnosti není v nyní projednávané věci splněna. Stěžovatelka v kasační stížnosti zpochybňuje především způsob, jakým žalovaný a městský soud hodnotili konkrétní skutkové okolnosti jejího azylového příběhu. Nevymezuje však žádnou právní otázku, kterou by judikatura Nejvyššího správního soudu dosud neřešila, řešila rozdílně nebo která by vyžadovala judikaturní odklon. Nejvyšší správní soud současně neshledal ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Městský soud věc posoudil v souladu s ustálenou a vnitřně jednotnou judikaturou, která poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a od jejíchž závěrů Nejvyšší správní soud neshledal důvod se odchýlit.

9. Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu dlouhodobě vychází z toho, že nepříznivá politická a bezpečnostní situace v zemi původu sama o sobě nezakládá nárok na mezinárodní ochranu každému jejímu občanovi (např. rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2020, č. j. 1 Azs 3/2020-70, bod 44). Správní orgán musí vždy posoudit, jak se obecná situace v zemi původu promítá do individuálního postavení konkrétního žadatele. Tento požadavek respektoval i městský soud, který zejména v bodě 22 napadeného rozsudku nerozporoval autoritářskou a represivní povahu běloruského režimu ani skutečnost, že postihu mohou čelit nejen čelní představitelé opozice a organizátoři protestů, ale za určitých okolností také řadoví účastníci demonstrací nebo další osoby spojované s opoziční činností. Městský soud tedy nevycházel z předpokladu, že represím čelí pouze čelní představitelé opozice, ale posuzoval, zda konkrétní aktivity stěžovatelky zakládají v jejím případě přiměřenou pravděpodobnost pronásledování. 7 Azs 65/2026

10. Stěžovatelka dále namítá, že žalovaný a městský soud bagatelizovali její politické a související aktivity, zejména odpor vůči běloruskému režimu, nesouhlas s postupem Běloruska ve vztahu k válce na Ukrajině a podporu LGBT komunity. Z bodu 25 napadeného rozsudku však plyne, že městský soud tyto aktivity neopomenul. Posoudil jejich povahu, intenzitu i způsob, jakým je stěžovatelka vykonávala, a zohlednil, že nevystupovala jako veřejně známá aktivistka nebo organizátorka opozičních akcí ani nedoložila obsah tvrzených příspěvků na sociálních sítích. Stěžovatelka přitom v kasační stížnosti především opakuje svůj názor na význam těchto aktivit, aniž by poukázala na konkrétní okolnost, kterou městský soud při hodnocení jejího individuálního profilu opomenul nebo vyhodnotil v rozporu s obsahem spisu. Městský soud postupoval v mezích judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud uzavřel, že tvrzené aktivity ve svém souhrnu nezakládají s přiměřenou pravděpodobností individuální riziko pronásledování. Ani politická aktivita v autoritářském státě totiž podle ní nezakládá nárok na mezinárodní ochranu automaticky; rozhodující zůstává konkrétní rizikový profil žadatele (viz rozsudek NSS ze dne 27. 3. 2014, č. j. 7 Azs 35/2014-29, či usnesení NSS ze dne 22. 2. 2024, č. j. 2 Azs 350/2023-27, bod 13).

11. Obdobně nelze přisvědčit ani námitce, že městský soud nesprávně dovodil bezpečnost budoucího návratu stěžovatelky z jejího bezproblémového pobytu v Bělorusku v roce 2020. Stěžovatelce lze dát za pravdu, že z možnosti dřívějšího vstupu do země původu a následného legálního vycestování nelze bez dalšího dovodit neexistenci budoucího rizika ani vyloučit pozdější zájem státních orgánů (viz usnesení NSS ze dne 27. 11. 2019, č. j. 8 Azs 249/2019-41, bod 14). Městský soud však na této okolnosti nezaložil svůj závěr jako na jediném ani rozhodujícím důvodu. Hodnotil ji spolu s povahou a intenzitou politických aktivit stěžovatelky, jejím veřejným profilem, tvrzenými projevy na sociálních sítích a aktuálními informacemi o zemi původu. Z napadeného rozsudku tedy neplyne, že by městský soud považoval návrat v roce 2020 sám o sobě za důkaz bezpečnosti každého dalšího návratu. Posuzoval, zda stěžovatelka uvedla konkrétní skutečnosti, které by s ohledem na pozdější zesílení represí zakládaly současné individuální riziko pronásledování. Stěžovatelka však v kasační stížnosti takové skutečnosti neoznačila a setrvala převážně u obecného poukazu na zhoršení situace v Bělorusku.

12. Co se týče námitky nedostatečně zjištěného skutkového stavu, judikatura Nejvyššího správního soudu vyžaduje, aby žalovaný své závěry opřel o relevantní, důvěryhodné, vyvážené, aktuální a dohledatelné informace o zemi původu (rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS, bod 16). Žalovaný musí zohlednit nejen formální právní úpravu určitého jevu, ale také skutečný postup státních orgánů v praxi. Na tento požadavek navázal Nejvyšší správní soud také v rozsudku ze dne 8. 6. 2026, č. j. 7 Azs 82/2026-23, bod 27. V tomto rozhodnutí shledal nedostatečnými podklady, které se situaci navrátilců do Běloruska věnovaly pouze útržkovitě a neobjasňovaly, jaká konkrétní opatření jim po návratu hrozí ani jak běloruské bezpečnostní orgány v praxi postupují. Závěry tohoto rozsudku se však uplatní pouze tehdy, vykazují-li podklady obdobné nedostatky; samotný poukaz žadatele na možnost kontroly mobilního telefonu nebo na obecné zesílení represí k závěru o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu nepostačuje.

13. V nyní posuzované věci žalovaný opatřil informace o politické a bezpečnostní situaci, stavu lidských práv, kontrolách na hranicích, postavení běloruských občanů dlouhodobě pobývajících v zahraničí, sledování osob v zahraničí a monitorování sociálních sítí. Stěžovatelka v kasační stížnosti neoznačila konkrétní skutkovou otázku, kterou tyto 7 Azs 65/2026-47 pokračování podklady neřeší, ani neuvedla, jaký další podklad měl žalovaný obstarat a jaké rozhodné skutečnosti z něj měly vyplynout. Městský soud se zároveň v bodě 29 napadeného rozsudku zabýval tvrzenou možností kontroly mobilního telefonu ve spojení s individuálním profilem stěžovatelky. Zohlednil, že stěžovatelka nedoložila obsah svých příspěvků ani jiné podklady, z nichž by plynulo, že běloruské orgány mohou její online aktivitu vyhodnotit jako protivládní. Samotná obecná možnost kontroly telefonu tudíž bez dalších individualizovaných okolností nezakládá s přiměřenou pravděpodobností riziko azylově relevantního postihu (viz rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006- 82). Závěr městského soudu nevychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, ale z posouzení, zda se obecně popsané praktiky běloruských orgánů mohou konkrétně dotknout právě stěžovatelky.

14. Stěžovatelka konečně poukazuje na snížený důkazní standard v řízení o mezinárodní ochraně a na pravidlo benefit of doubt. Lze jí přisvědčit, že žadatel zpravidla nemá možnost prokázat všechny části svého azylového příběhu přímými důkazy. Žalovaný nemůže odmítnout tvrzení pouze proto, že je žadatel plně nedoložil, pokud tato tvrzení působí konzistentně a věrohodně a ve spojení s informacemi o zemi původu zakládají přiměřenou pravděpodobnost pronásledování. Pravidlo benefit of doubt však nezbavuje žadatele povinnosti uvést konkrétní a vnitřně souladné skutečnosti, které správnímu orgánu umožní tvrzené riziko identifikovat a posoudit. Žalovaný zároveň nemusí bez bližšího podnětu vyhledávat důkazy ke všem pouze hypotetickým rizikům (srov. usnesení NSS ze dne 9. 1. 2019, č. j. 4 Azs 317/2018-33, bod 8). Městský soud v nyní projednávané věci nezaložil svůj závěr pouze na tom, že stěžovatelka nepředložila listinné důkazy. Hodnotil rovněž konkrétnost a věrohodnost jejích tvrzení, povahu a intenzitu jejích aktivit, její dosavadní zkušenost s běloruskými orgány a dostupné informace o zemi původu. Stěžovatelka přitom v kasační stížnosti neoznačila konkrétní pochybení v tomto hodnocení, ale převážně zopakovala svou představu o významu jednotlivých okolností. Ani tato námitka proto nemůže založit přijatelnost kasační stížnosti.

IV. Závěr a náklady řízení

15. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.

16. Odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost je z hlediska nákladů řízení na rozdíl od jiných případů odmítnutí kasační stížnosti druhem zjednodušeného věcného přezkumu rozhodnutí krajského soudu (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Výrok o náhradě nákladů řízení se tedy opírá o § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021- 28, bod 18). Stěžovatelka v řízení úspěch neměla a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. 7 Azs 65/2026 V Brně 17. července 2026 Milan Podhrázký předseda senátu