7 Azs 70/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: N. D., zastoupená Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem se sídlem Jugoslávských partyzánů 1603/23, 6 - Dejvice, proti žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Křižíkova 20/12, Praha 8, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2016, č. j. 4 A 15/2016 – 28, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I.

1. Rozhodnutím ze dne 11. 1. 2016, č. j. KRPA-10518-16/ČJ-2016-000022 (dále „rozhodnutí o zajištění“) Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále „žalovaný“) rozhodla podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o pobytu cizinců“) o zajištění žalobkyně za účelem správního vyhoštění s dobou zajištění 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. II.

2. Žalobkyně podala proti rozhodnutí o zajištění žalobu k Městskému soudu v Praze. Městský soud žalobu zamítl. Pro zajištění žalobkyně byly splněny podmínky podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť vzhledem k jejímu dosavadnímu jednání by nepostačovalo uložení zvláštního opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců či jiné mírnější donucovací opatření. Žalobkyně již dala najevo, že nehodlá respektovat platné právní předpisy. Žalobkyně na území pobývala bez platného povolení k pobytu a bez povolení k zaměstnání a prokazovala se padělaným dokladem totožnosti, podle kterého měla být st. příslušnicí Rumunska.

3. Žalobkyně nespecifikovala, které skutečnosti v odůvodnění rozhodnutí považuje za nepravdivé. Správní orgán rozhodl o zajištění na základě její výpovědi učiněné do protokolu za účasti ruského tlumočníka, k jehož překladu neměla žalobkyně připomínky. Žalobkyně neuvedla, v čem konkrétně správní orgán pochybil při hodnocení jejích vazeb na území České republiky. Žalobkyně pobývala na českém území nelegálně; není rozhodné, že její manžel zde žije již 10 let a v současnosti žádá o trvalý pobyt. Městský soud přezkoumával pouze zákonnost rozhodnutí o zajištění, nikoli zákonnost rozhodnutí o správním vyhoštění či možnost podat žádost o udělení azylu. Proto mu nepřísluší posuzovat, zda správní orgány předložily žalobkyni v průběhu řízení o správním vyhoštění veškeré dokumenty, či zda žalobkyni umožnily požádat o azyl.

4. Městský soud nepřisvědčil ani námitce o nemožnosti vycestovat na Ukrajinu. Podle závazného stanoviska k možnosti vycestování ze dne 9. 1. 2016 bylo její vycestování možné, neboť jí v případě návratu do vlasti nehrozí ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu. V obci Ordžonikidze v Dněpropetrovské oblasti, odkud žalobkyně pochází, v současné době nedochází ke střetům ukrajinských vládních vojsk a povstalců ze strany separatistů. Aktuální situace není způsobilá ohrozit bezpečnost žalobkyně v případě jejího návratu. Pokud se žalobkyně cítí být ohrožena výhrůžkami prorusky orientovaných sil, může využít možnosti vnitřního přesídlení, nebo se obrátit na ukrajinské státní orgány. III.

5. Žalobkyně podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítla, že rozhodnutí o zajištění neadekvátně zasáhlo do jejího osobního života, neboť žije s manželem na adrese V., P. Není rozhodné, o jaký typ řízení jde, neboť ve věci stěžovatelky „se prolíná správní, trestní a uprchlické právo“. Základní otázkou je, zda je pobyt stěžovatelky v České republice v souladu s právem, a to ve světle probíhající války na Ukrajině. Správní orgány hodnotí situaci na Ukrajině v rozporu s realitou, neboť na Ukrajině dochází k dělení státní moci mezi oligarchy a politické strany se soukromými armádami; na lokální úrovni uzurpují významnou část moci kriminální struktury. Česká média i společnost bagatelizují konflikt na Ukrajině. Ukrajinští migranti jsou v důsledku toho posuzováni hůře než jiní migranti z kulturně vzdálenějších oblastí, kteří nemají zájem o integraci. Ilegální migranti jsou nejvykořisťovanější skupinou pracujících. Žádosti ukrajinských migrantů o prodloužení pobytu, o sloučení rodiny či o trvalý pobyt jsou zamítány z malicherných důvodů, ačkoli tito lidé v České republice intenzivně pracují. V cizineckém právu se nedodržují základní zásady správního práva. Podle Ústavního soudu jsou cizinci zranitelnou skupinou obyvatel a jejich případy je třeba posuzovat se zvláštní obezřetností. Stěžovatelka je zranitelná, protože byla omezena na svobodě a nerozumí „češtině právníků“. V případě stěžovatelky měla být uplatněna zásada non-refoulement. IV.

6. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. V.

7. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

8. Kasační stížnost není důvodná.

9. Nejvyšší správní soud připomíná, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno dispoziční zásadou. Obsah kasační stížnosti do značné míry předurčuje nejen rozsah přezkumné činnosti, ale i obsah rozsudku soudu. To nepochybně platí i o jednotlivých stížnostních bodech. Je proto odpovědností stěžovatele, aby v kasační stížnosti dostatečně specifikoval skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí krajského soudu.

10. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.; podle § 104 odst. 4 s. ř. s. je kasační stížnost podaná z jiných důvodů nepřípustná. Důvod nepřípustnosti podle tohoto ustanovení lze vztáhnout i na jednotlivé body kasační stížnosti. Stěžovatelka se v kasační stížnosti soustředila zejména na obecný popis ekonomických a správních potíží ukrajinských migrantů v České republice. České správní orgány podle jejího názoru jednají s ukrajinskými migranty hůře než s občany členských států Evropské unie. Vyjádřila také svou nespokojenost se současnou migrační politikou členských států Evropské unie a s problematikou tzv. povinných imigračních kvót. Tato obecná tvrzení nelze považovat za přípustné kasační důvody, neboť v nich nejsou vymezeny konkrétní a věcně projednatelné důvody podle § 103 odst. 1 s. ř. s., pro které stěžovatelka napadla rozsudek městského soudu kasační stížností.

11. Podle stěžovatelky nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí o zajištění za účelem správního vyhoštění. Rozhodnutí o zajištění bylo neadekvátním zásahem do jejího osobního života, neboť dosud žila s manželem na adrese V., P. Správní orgán také vycházel ze závazného stanoviska o možnosti vycestování stěžovatelky, které bylo v rozporu s realitou. Nejvyšší správní soud těmto námitkám nepřisvědčil.

12. Podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců „je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání.“

13. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu lze cizince zajistit podle § 124 zákona o pobytu cizinců jen tehdy, je-li výkon správního vyhoštění alespoň potenciálně možný (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2009, č. j. 1 As 12/2009 – 61, č. 1850/2009 Sb. NSS).

14. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010 – 150, č. 2524/2012 Sb. NSS, je správní orgán povinen „zabývat se v řízení o zajištění cizince podle § 124, § 124b nebo § 129 zákona o pobytu cizinců možnými překážkami správního vyhoštění, vycestování nebo předání tohoto cizince podle mezinárodní smlouvy v případech, kdy jsou mu tyto překážky v době rozhodování o zajištění známy nebo v řízení vyšly najevo. V takové situaci je povinen možné překážky před rozhodnutím o zajištění cizince předběžně posoudit a učinit si úsudek o tom, zda je správní vyhoštění, vycestování nebo předání cizince alespoň potenciálně možné.“ Potenciální překážkou správního vyhoštění může být i nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života cizince na území České republiky (srov. § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců). Potenciální existence takového zásahu se však zkoumá ve vztahu k rozhodnutí o správním vyhoštění, nikoli ve vztahu k rozhodnutí o zajištění.

15. Ze správního spisu vyplynulo, že při pobytové kontrole dne 9. 1. 2016 se stěžovatelka prokázala padělaným rumunským dokladem totožnosti. Za přítomnosti tlumočníka vypověděla, že v lednu 2015 žádala v České republice o vízum za účelem strpění, ale nedostala jej. V únoru 2015 vycestovala na Ukrajinu a v dubnu 2015 se vrátila zpět do České republiky za účelem výdělku s rumunským dokladem a bez víza. Od té doby pobývala na českém území bez povolení k pobytu a bez povolení k zaměstnání. Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem i s žalovaným, že za těchto okolností u stěžovatelky existovalo nebezpečí, že by mohla mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Stěžovatelka nerespektovala platné právní předpisy o pobytu a zaměstnávání cizinců a uvedla nepravdivé údaje o své totožnosti a místě pobytu, neboť se prokázala padělaným dokladem totožnosti. Byly proto splněny podmínky pro její zajištění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona. Vzhledem k závažnosti stěžovatelčina jednání nebylo možné využít zvláštní opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců. Stěžovatelka nedisponovala ani dostatkem finančních prostředků na finanční záruku podle § 123c zákona o pobytu cizinců. Tyto skutečnosti stěžovatelka v kasační stížnosti nezpochybnila, nebrojila ani proti stanovené délce zajištění.

16. Stěžovatelka spatřovala zásah do svého soukromého a rodinného života v tom, že dosud žila s manželem na adrese V., P. Na této adrese však nebyla hlášena a správnímu orgánu sdělila, že její manžel v České republice pracuje, ale jezdí i domů na Ukrajinu; jejich děti už jsou dospělé a bydlí na Ukrajině. Za těchto okolností není pravděpodobné, že by správní vyhoštění mohlo představovat nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života stěžovatelky, neboť jej stěžovatelka může realizovat v zemi původu.

17. Stěžovatelka nesouhlasila se závazným stanoviskem ministerstva, že její vycestování do země původu je možné. Závazné stanovisko se podle jejího názoru rozchází s realitou dnešní Ukrajiny, v níž o moc soupeří oligarchové a politické strany s paramilitantními jednotkami; na lokální úrovni uzurpují významnou část faktické moci kriminální struktury.

18. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani této námitce. Účelem závazného stanoviska podle § 179 zákona o pobytu cizinců, které je policie povinna vyžádat v rámci rozhodování o správním vyhoštění (§ 120a odst. 1 téhož zákona), je odpovědět na otázku, zda by cizinci v případě návrtu do země původu hrozila vážná újma, za kterou se podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

19. Při soudním přezkumu rozhodnutí o zajištění je třeba respektovat, že pro naplnění smyslu a účelu institutu zajištění za účelem správního vyhoštění postačí, aby správní orgán předběžně posoudil, zda závazné stanovisko nebrání vycestování cizince. Definitivně musí být otázka možnosti vycestování zodpovězena v řízení o správním vyhoštění (srov. shora citované usnesení rozšířeného senátu č. j. 7 As 79/2010 – 150). Soud proto při přezkumu rozhodnutí o zajištění zkoumá úvahu správního orgánu o možnosti vycestování cizince pouze v tom ohledu, zda není zjevně excesivní a zda odpovídá obsahu správního spisu.

20. Nejvyšší správní soud vyhodnotil ve shodě s městským soudem úvahu žalovaného o možnosti vycestování stěžovatelky jako dostatečnou. Stěžovatelka do protokolu uvedla, že jí v případě návratu domů nic nehrozí. Úvaha žalovaného dále vycházela ze závazného stanoviska ministerstva k možnosti vycestování stěžovatelky, které je založeno ve správním spise. Závazné stanovisko se zakládalo na informacích o zemi původu získaných z nezávislých, ověřených a dlouhodobě užívaných informačních zdrojů (mimo jiné aktuální informace z databanky ČTK, informace Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ze září 2015, nebo Výroční zpráva mezinárodní nevládní organizace Human Rights Watch 2015 – Ukrajina). Jejich věrohodnost a relevanci nelze zpochybnit pouze poukazem na subjektivní náhled jednoho z politiků prezentovaný v internetovém rozhovoru. Ze závazného stanoviska vyplývá, že stěžovatelce v případě návratu do země původu nehrozí vážná újma podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Dněpropetrovský region, z něhož stěžovatelka pochází, není v současné době přímo zasažen konfliktem probíhajícím v Luhanské a Doněcké oblasti na východě země.

21. S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s. in fine).

22. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť stěžovatelka neměla ve věci úspěch a žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady mimo rámec běžné úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. května 2016 Mgr. David Hipšr předseda senátu