7 Azs 81/2026

Rubrum

7 Azs 81/2026 - 31 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: V. M. N., zastoupen Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2026, č. j. 63 Az 4/2026-40, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce požádal dne 29. 10. 2025 v České republice o mezinárodní ochranu. Jako důvody žádosti uváděl zejména své zdravotní obtíže, nepříznivé klimatické podmínky ve Vietnamu, obavy z konfliktu se sousedem, dluh v zemi původu a snahu pracovat v České republice a finančně podporovat rodinu. Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 1. 2026, č. j. OAM-1229/BA-BA07-HA06-2025, žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“), neudělil. Dospěl k závěru, že žalobcem tvrzené skutečnosti nelze podřadit pod žádný ze zákonných důvodů mezinárodní ochrany.

2. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Ztotožnil se se závěrem žalovaného, že žalobce netvrdil žádné skutečnosti svědčící o pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu ani o hrozbě vážné újmy podle § 14a téhož zákona. Podle krajského soudu z žalobcových tvrzení plyne, že žádost o mezinárodní ochranu byla motivována především snahou legalizovat pobyt v České republice. Za důvodné nepovažoval ani žalobcovy obavy ze soukromých osob, neboť nevyšlo najevo, že by mu vietnamské státní orgány nebyly schopny nebo ochotny poskytnout ochranu. Důvodnými neshledal ani námitky vztahující se ke zdravotnímu stavu žalobce a klimatu v zemi původu. 7 Azs 81/2026 II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž odkázal na důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Podle stěžovatele je kasační stížnost přijatelná, neboť se krajský soud odchýlil od ustálené judikatury při posouzení požadované intenzity odůvodněného strachu z pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu a rovněž při posouzení požadované intenzity důvodných obav z hrozby skutečného nebezpečí vážné újmy podle § 14a téhož zákona a s tím souvisejícího důkazního břemene žadatele o mezinárodní ochranu.

4. Stěžovatel konkrétně namítá, že se krajský soud přezkoumatelným způsobem nevypořádal s jeho žalobními námitkami a v podstatě pouze převzal argumentaci žalovaného. Napadený rozsudek proto považuje za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Současně tvrdí, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a nesprávně dospěl k závěru, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí žalovaného považuje za nezákonné a nepřezkoumatelné, má za to, že krajský soud tím, že jej napadeným rozsudkem aproboval, zatížil vadami nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti i své vlastní rozhodnutí.

5. Dále stěžovatel namítá, že žalovaný i krajský soud nedostatečně zohlednili jeho individuální situaci. Poukazuje zejména na svůj zdravotní stav, vysoký krevní tlak, negativní vliv klimatu ve Vietnamu a na obavy z osoby, s níž měl před odjezdem z vlasti konflikt a od níž mu má hrozit pomsta. Má za to, že tyto skutečnosti zakládají relevantní důvody pro udělení azylu, či přinejmenším doplňkové ochrany. V této souvislosti tvrdí, že mu v případě návratu do země původu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu.

6. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na správní spis, své rozhodnutí i vyjádření k žalobě a setrval na tom, že skutkový stav zjistil dostatečně a že stěžovatelem tvrzené skutečnosti nenaplňují podmínky pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany. Dále uvedl, že se krajský soud se žalobními námitkami řádně vypořádal a rozhodl v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. S ohledem na výše uvedené navrhuje žalovaný kasační stížnost zamítnout, případně odmítnout pro nepřijatelnost.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

7. Kasační stížnost je přípustná. Protože o žalobě rozhodovala specializovaná samosoudkyně, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve přijatelností kasační stížnosti. Kasační stížnost, která svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná. Pro věcný přezkum by bylo nutné, aby řešená právní otázka měla přesah nad rámec konkrétního případu z důvodu (1) neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury nebo (2) v případě zásadního pochybení krajského soudu (rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, dále viz usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS).

8. Kasační stížnost je nepřijatelná. 7 Azs 81/2026 - 32 pokračování

9. Stěžovatel v kasační stížnosti mimo jiné namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkazuje na svou konstantní judikaturu (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS a ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS), ze které vyplývá, že z rozsudku musí být zřejmé, jak soud o žalobě rozhodl a co jej k danému výroku vedlo. Výroku pak musí odpovídat jasné a srozumitelné odůvodnění. Soud se dále musí vypořádat s podstatou všech žalobních bodů, aby bylo jasné, z jakých důvodů je nepovažuje za důvodné. Současně však platí, že krajský soud nemá povinnost vypořádat se s každým dílčím tvrzením či argumentem, postaví-li proti tvrzení účastníka řízení ucelenou argumentaci, z níž dovodí, že jeho námitky jako celek neobstojí (rozsudky NSS ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, bod 16, ze dne 11. 5. 2023, č. j. 6 Afs 34/2022-31, bod 11, nebo ze dne 13. 9. 2023, č. j. 7 Afs 69/2022-33, bod 12). Je-li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, je navíc přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil (rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS).

10. Stěžovatel namítá, že nepřezkoumatelné bylo již rozhodnutí žalovaného a že krajský soud tím, že jej napadeným rozsudkem aproboval, zatížil nepřezkoumatelností i napadený rozsudek. Podle Nejvyššího správního soudu je však z rozhodnutí žalovaného i z napadeného rozsudku zřejmé, o jaká skutková zjištění žalovaný i krajský soud opřeli své závěry a jakými úvahami se při posouzení stěžovatelem tvrzených důvodů mezinárodní ochrany řídili. Krajský soud se s žalobními námitkami vypořádal konkrétně a srozumitelně. Ve shodě se žalovaným v bodě 26 napadeného rozsudku uvedl, že stěžovatel netvrdil žádné azylově relevantní důvody a že jeho žádost byla vedena především snahou legalizovat pobyt v České republice a ekonomickými důvody. K tvrzeným obavám ze soukromých osob se krajský soud vyjádřil v bodech 27 až 33 napadeného rozsudku, kde vysvětlil, proč z nich nelze dovodit reálnou hrozbu vážné újmy ani neochotu či neschopnost vietnamských orgánů poskytnout ochranu. K námitkám vztahujícím se ke zdravotnímu stavu stěžovatele a klimatu v zemi původu se vyjádřil v bodě 38 napadeného rozsudku. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud neshledal žádné pochybení krajského soudu, které by svědčilo o přijatelnosti kasační stížnosti. Krajský soud dostál požadavkům přezkoumatelnosti vyplývajícím z výše citované judikatury.

11. Ani další kasační námitky přijatelnost kasační stížnosti nezakládají. Stěžovatel ve značné míře pouze opakuje žalobní argumentaci, aniž předkládá právní otázku, kterou by dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu neřešila. Co se týče posouzení tvrzených obav z pomsty, krajský soud nevybočil z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, podle níž potíže se soukromými osobami mohou být významné jen tehdy, je-li současně tvrzeno a doloženo selhání státní ochrany v zemi původu (např. usnesení NSS ze dne 9. 6. 2026, č. j. 22 Azs 45/2026-37, bod 11 a tam citovaná judikatura, a ze dne 10. 6. 2026, č. j. 21 Azs 228/2025-36, bod 15). Současně platí, že absenci takové ochrany lze zpravidla shledat jen tehdy, vyčerpal-li žadatel všechny reálně dostupné prostředky ochrany. Krajský soud v této souvislosti odkázal např. na rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004-41, na který navázala i novější judikatura (např. usnesení NSS ze dne 7 Azs 81/2026 19. 2. 2024, č. j. 10 Azs 291/2023-39, bod 14, a ze dne 27. 4. 2022, č. j. 7 Azs 102/2021-46, bod 11).

12. Pokud stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že trpí vysokým krevním tlakem a že na něj nepříznivě dopadá podnebí ve Vietnamu, ani v tomto ohledu krajský soud nevybočil z judikatury Nejvyššího správního soudu. V bodě 38 napadeného rozsudku uvedl, že stěžovatel v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany netvrdil, že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy z důvodu nedostatečné dostupnosti zdravotní péče, ani nezavdal příčinu domnívat se, že by pro něj úroveň zdravotní péče ve Vietnamu takové riziko představovala. Tento závěr je v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, podle níž může být zdravotní stav relevantní z hlediska doplňkové ochrany jen tehdy, tvrdí-li a dokládá-li žadatel, že mu v zemi původu hrozí vážná újma z důvodu nedostupnosti či faktické nepřístupnosti potřebné zdravotní péče. Informace o svém zdravotním stavu musí přitom žadatel poskytnout v takové kvalitě, aby z nich bylo možné učinit závěr o tom, v jak závažném stavu se nachází a jaké riziko by pro něj představovaly samotná cesta do země původu i následné setrvání v ní, resp. musí předložit relevantní doklady potvrzující vážný zdravotní stav a hrozbu jeho značného a nevratného zhoršení v případě návratu do země původu (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2022, č. j. 10 Azs 42/2022-32, body 20 a násl., či usnesení NSS ze dne 13. 12. 2022, č. j. 10 Azs 243/2022-54, body 5 až 9).

13. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že jeho ustálená judikatura poskytuje dostatečnou odpověď na námitky obsažené v kasační stížnosti a krajský soud se v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu jednotlivých ustanovení zákona o azylu, který je v judikatuře vyjádřen. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele a shledal ji proto ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelnou.

IV. Závěr a náklady řízení

14. Jelikož je kasační stížnost nepřijatelná, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.

15. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti NSS rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, a usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému nevznikly náklady převyšující náklady běžné úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. července 2026 7 Azs 81/2026 - 33 pokračování David Hipšr předseda senátu