7 Azs 83/2009

Rubrum

č. j. 7 Azs 83/2009 - 69 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobkyně: O. M., zastoupena Mgr. Monikou Hulovou, advokátkou se sídlem Podbrahy 40, Předměřice nad Jizerou, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2009, č. j. 48 Az 92/2008 - 37, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokátky Mgr. Moniky Hulové s e u r č u j e částkou 2856 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 5. 2009, č. j. 48 Az 92/2008 - 37, zastavil řízení o žalobě podané žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“) ze dne 16. 10. 2008, č. j. OAM-489/LE–BE03-BE07-2008, kterým byla podle ust. § 16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud své usnesení odůvodnil tím, že se soudu nepodařilo zjistit pobyt stěžovatelky. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 písm. a), b) d) a e) s. ř. s., kterou se domáhala zrušení napadeného usnesení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. V kasační stížnosti uvedla, že nebyla neznámého pobytu a poukázala na pochybení krajského soudu, Správy uprchlických zařízení ministerstva vnitra a ustanovené právní zástupkyně. Uvedla, že od doby propuštění ze zajištění v ZZC Bělá - Jezová byla přihlášena na adrese Pobytové středisko v Kostelci nad Orlicí, s čímž byly všechny příslušné orgány seznámeny. Do tohoto zařízení se pravidelně dostavovala a vyzvedávala si poštu. Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra navíc znala adresu, na které se zdržovala. Usnesení krajského soudu bylo stěžovatelce předáno pracovnicemi Správy uprchlických zařízení až dne č. j. 7 Azs 83/2009 - 70 17. 7. 2009, kterým bylo zasláno faxem z Krajského soudu v Praze 29. 6. 2009. V té době byla stěžovatelka zajištěna v ZZC Bělá - Jezová, nicméně byla hospitalizovaná v nemocnici mimo toto zařízení. Proto navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno. Nejvyšší správní soud se nejprve musel zabývat tím, zda byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě, neboť pouze v tomto případě může být soudem meritorně projednána. Podle ust. § 106 odst. 2 první věty s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Podle ust. § 40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není- li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle ust. § 40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. Krajský soud v Praze ustanovil stěžovatelce pro řízení o žalobě usnesením ze dne 26. 1. 2009, č. j. 48 Az 92/2008 – 20, zástupkyní advokátku Mgr. Moniku Hulovou. Protože zástupkyni stěžovatelky bylo napadené usnesení doručeno v pátek 22. 5. 2009, byl posledním dnem lhůty k podání kasační stížnosti pátek 5. 6. 2009. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala kasační stížnost k poštovní přepravě až dne 21. 7. 2009, stalo se tak po uplynutí lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 106 odst. 2 poslední věty s. ř. s.). Stěžovatelkou v kasační stížnosti namítané pochybení týkající se komunikace s ustanovenou zástupkyní, stejně jako poskytování vzájemné součinnosti obou stran má zcela jistě podstatný vliv na úkony advokátky učiněné v zájmu klientky. Tyto okolnosti jsou ovšem vnitřní záležitostí vztahu advokátky a stěžovatelky a nepřísluší je řešit Nejvyššímu správnímu soudu v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelka neměla žádných výhrad proti ustanovení této právní zástupkyně ani pro řízení o žalobě, ani pro následné řízení o kasační stížnosti přesto, že v kasační stížnosti tvrdila obecně, že došlo ze strany této advokátky k pochybení. Vzhledem k tomu, že v době vydání napadeného usnesení byla stěžovatelka zastoupena Mgr. Hulovou a toto usnesení bylo její právní zástupkyni řádně doručeno, lhůtu k podání kasační stížnosti je nutno podle ust. § 106 odst. 2 věty první s. ř. s. počítat od data doručení právní zástupkyni. Skutečnost, že se stěžovatelka seznámila s usnesením krajského soudu podle svého tvrzení až 17. 7. 2009, je zcela nerozhodná, neboť lhůtu pro podání kasační stížnosti nutno počítat ode dne účinného doručení stěžovatelce, kterým je v daném případě den doručení její advokátce. Z výše uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky odmítl jako opožděně podanou (§ 46 odst. 1 písm. b) za použití § 120 s. ř. s.). č. j. 7 Azs 83/2009 - 71 Výrok o nákladech řízení se opírá o us. § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut. Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka a podle ust. § 35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokátky včetně hotových výdajů stát. Podle ust. § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. b), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, náleží advokátce odměna za jeden úkon právní služby (převzetí, příprava a první právní porada) ve výši 2100 Kč a podle ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Protože advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se její odměna o částku odpovídající této dani, kterou je povinna odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. o 456 Kč. Celková částka odměny tedy činí 2856 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. ledna 2010 JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu