7 Azs 92/2008
č. j. 7 Azs 92/2008-58
V PLATNOSTI- MS Praha 2 Az 70/2007-30
- NSS 7 Azs 92/2008-58
Nejvyšší správní soud zrušil usnesení městského soudu, protože ten nesprávně uplatnil nové znění zákona o azylu, které bylo účinné až po dni podání žaloby. Soud vysvětlil, že v době zahájení řízení platila starší právní úprava, podle níž byla místní příslušnost městského soudu. Aplikace neúčinného právního předpisu byla považována za podstatnou vadu, která způsobila nezákonnost rozhodnutí. Rozsudek byl proto zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: Z. G., zastoupen opatrovníkem Organizace pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008, č. j. 2 Az 70/2007 – 30, takto:
Výrok
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008, č. j. 2 Az 70/2007 – 30, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 4. 2008, č. j. 2 Az 70/2007 – 30, postoupil věc žalobce k vyřízení Krajskému soudu v Praze. V odůvodnění usnesení poukázal na ustanovení § 7 odst. 2 s. ř. s., podle něhož, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl od práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Tímto zvláštním zákonem je zákon č. 325/1999 Sb., ve znění zákona č. 379/2007 Sb. (dále jen „zákon o azylu“), který nabyl účinnosti dne 5. 12. 2007. Žalobce byl v době podání žaloby (dne 7. 12. 2007) umístěn v přijímacím středisku pro žadatele o azyl tranzitního prostoru mezinárodního letiště Praha - Ruzyně, a proto je podle ustanovení § 7 odst. 7 s. ř. s. a § 32 odst. 4 věta druhá zákona o azylu místně příslušný k projednání věci Krajský soud v Praze. Proti tomuto usnesení podalo Ministerstvo vnitra (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti namítal, že městský soud hrubě porušil zásadu rozhodování podle platné a účinné právní normy. Novela zákona o azylu, o níž své rozhodnutí městský soud opřel, nabyla účinnosti až dne 21. 12. 2007, tj. dnem vyhlášení, a nikoliv dne 5. 12. 2007, jak uvedl chybně městský soud. Podle přechodných ustanovení zákona č. 379/2007 Sb. se řízení, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle zákona o azylu ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Toto přechodné ustanovení městský soud nerespektoval. V tomto směru je třeba odkázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2007, č. j. 1 Azs 55/2006 – 60, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2007, č. j. Nad 13/2007 - 39, které se zabývají kolizí mezi starou a novou právní úpravou. Městský soud měl proto postupovat podle zákona o azylu ve znění účinném přede dnem 21. 12. 2007, podle kterého byla dána místní příslušnost tohoto soudu, protože žalobce byl v den podání žaloby (7. 12. 2007) v přijímacím středisku pro žadatele o azyl tranzitního prostoru mezinárodního letiště Praha - Ruzyně a místní příslušnost městského soudu je tudíž zřejmá. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu bude kasační stížnost ve věcech azylu přijata k projednání jen tehdy, jestliže rozhodování o ní umožní zároveň plnit obecnější sjednocující funkci v systému správního soudnictví. K tomu dochází v případě, že důvodem podání kasační stížnosti je „natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To prakticky znamená, že přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto řízení je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti soudů.“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 41, dostupné na www.nssoud.cz). Stížní námitka týkající se aplikace neúčinného ustanovení zákona o azylu bezpochyby takovým případem je, a kasační stížnost je přijatelná i v případě, že je stěžovatelem je správní orgán. Jak již dříve Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 – 59, www.nssoud.cz, „Kasační stížnost může být ve smyslu § 104a s. ř. s. přijatelná i v případě, že je podána Ministerstvem vnitra z důvodu zásadního pochybení krajského soudu, které bude spočívat v tom, že krajský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva, případně že nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu.“ Protože Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnosti je přijatelná, mohl se jí zabývat meritorně. Podle ustanovení § 7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Pro řízení ve věcech azylu pak zvláštní zákon (§ 32 odst. 4 zákona o azylu) stanoví, že k řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení azylu v den podání žaloby hlášen k pobytu. Co se považuje za místo hlášeného pobytu žadatele o udělení azylu je stanoveno v § 77 citovaného zákona tak, že jím je azylové zařízení, do něhož je ministerstvem umístěn nebo místo, které žadatel oznámil ministerstvu vnitra a s nímž toto ministerstvo vyslovilo souhlas. Zákon o azylu v § 2 odst. 9 také stanoví, že azylovým zařízením se pro účely tohoto zákona rozumí přijímací středisko, pobytové středisko a integrační azylové středisko. Od účinnosti zákona č. 379/2007 Sb., o jehož ustanovení opírá městský soud své usnesení, byla založena speciální místní příslušnost Krajského soudu v Praze k řízení o žalobě podané žadatelem k udělení mezinárodní ochrany, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště Praha - Ruzyně. Podle čl. IV citovaného zákona se však řízení, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Z hlediska posouzení zákonnosti napadeného usnesení je tedy podstatný časový průběh daného řízení ve vazbě na proces novelizace, kterým prošlo ustanovení § 32 zákona o azylu. Zákon č. 379/2007 Sb. nabyl účinnosti dnem vyhlášení s výjimkou ustanovení, která však pro danou věc nejsou relevantní, tj. dne 21. 12. 2007, a nikoliv dne 5. 12. 2007, jak uvádí nesprávně městský soud. Žaloba byla podána dne 7. 12. 2007, tedy ještě před nabytím účinnosti zákona č. 379/2007 Sb., a žalobce se v té době nacházel v Přijímacím středisku pro žadatele o azyl tranzitního prostoru mezinárodního letiště Praha Ruzyně. Podle právní úpravy účinné v den zahájení řízení tak byla v dané věci dána místní příslušnost městského soudu a nedošlo k její změně ani v důsledku účinnosti zákona č. 379/2007 Sb. Tento názor je také v souladu se stanoviskem Nejvyššího správního soudu vysloveným v rozsudku ze dne 22. 10. 2008, č. j. 9 Azs 65/2008 – 42. Městský soud tedy pochybil, pokud na daný případ aplikoval ustanovení zákona o azylu ve znění sice účinném v době rozhodování, které však nemělo být aplikováno, neboť to vzhledem k rozhodným skutkovým okolnostem (den zahájení řízení) vylučovalo přechodné ustanovení zákona č. 379/2007 Sb. Tím zatížil své usnesení vadou, která měla za následek nezákonné rozhodnutí, neboť aplikace nesprávného právního předpisu je vadou natolik podstatnou, že má za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé. Kasační stížnost je tedy důvodná, a proto Nejvyšší správní soud napadené usnesení podle ustanovení § 110 odst. 1 věta prvá před středníkem s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve věci rozhodl v souladu s § 109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení. V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. ledna 2009 JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (6)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.