8 Ads 136/2017

Rubrum

8 Ads 136/2017-35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: I. N., zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Jaklovecká 1249/18, Ostrava – Slezská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2016, čj. MPSV- 2016/227957-923, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2017, čj. 19 Ad 44/2016-42, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Petru Miketovi, advokátovi, se sídlem Jaklovecká 1249/18, Ostrava – Slezská Ostrava, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 1573 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Úvod: Úřad práce České republiky zamítl žádost žalobkyně o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Odvolání žalobkyně Ministerstvo práce a sociálních věcí zamítlo. Žalobkyně se obrátila na krajský soud, který její žalobě vyhověl a rozhodnutí ministerstva zrušil. Ministerstvo následně změnilo rozhodnutí Úřadu práce tak, že přiznalo žalobkyni průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 4. 2015. Žalobkyně napadla toto rozhodnutí u krajského soudu, který ho zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Proti tomuto rozhodnutí brojí žalovaný kasační stížností. 8 Ads 136/2017-36 Nejvyšší správní soud se musel zabývat otázkou úplnosti a přesvědčivosti lékařského posudku. I.

1. Žalobkyně žádala o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Úřad práce České republiky proto nechal vypracovat posudek o zdravotním stavu žalobkyně MUDr. G. Dle posudku z 27. 5. 2015 „nebyla žalobkyně osobou se zdravotním postižením, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osoby s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění účinném od 1. 1. 2014, nejde o zdravotní stav uvedený v příloze č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ani mu svým funkčním postižením neodpovídá nebo s ním není svými funkčními důsledky srovnatelný“. Na základě posudku pak Úřad práce žádost zamítl.

2. Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolání k Ministerstvu práce a sociálních věcí, v němž uvedla, že je plně invalidní a její zdravotní stav je takového charakteru, že by jí správní orgány měly přiznat průkaz osoby se zdravotním postižením. Ministerstvo nechalo vypracovat posudek Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále „PK MPSV v Ostravě“), která dospěla ke stejnému závěru jako MUDr. G. Ministerstvo tedy odvolání zamítlo. II.

3. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. Ten jí vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil. Uvedl, že posudek PK MPSV v Ostravě nesplňuje požadavky úplnosti a přesvědčivosti, zejména pokud se jedná o odůvodnění závěru ohledně schopnosti orientace; z posudku totiž nebylo patrné, na základě jakých konkrétních úvah dospěla posudková komise ke svému závěru. Nadto komise vycházela z neúplné zdravotní dokumentace žalobkyně a jejím členem nebyl lékař s odborností psychiatrie, což soud označil za podstatné nedostatky.

4. Žalovaný si za účelem nového rozhodnutí vyžádal posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále „PK MPSV v Brně“). Jejím členem již byla lékařka s odborností psychiatrie. Komise uvedla, že „přes pokles intelektových schopností na pomezí pásma slaboduchosti a slabé mentální retardace je orientační schopnost žalobkyně zachována, je schopna adekvátně komunikovat. […] Z výše uvedeného vyplývá-posuzovaná nemá podstatné omezení v oblasti orientace.“ V oblasti pohyblivosti pak učinila závěr, že žalobkyně měla středně těžké funkční postižení. Dle žalovaného obsahuje posudek odůvodnění posudkového závěru a je dostatečně vypovídající a přesvědčivý. Žalovaný na jeho základě změnil rozhodnutí Úřadu práce tak, že přiznal žalobkyni průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 4. 2015 trvale.

5. Žalobkyně podala proti novému rozhodnutí v pořadí druhou žalobu. Uvedla, že správní orgán neposoudil její zdravotní stav komplexně. Obtížně se pohybuje a není schopna se sama orientovat, proto potřebuje pomoc cizí osoby, na níž je závislá. Krajský soud v Ostravě opět zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že posudek PK MPSV v Brně nesplňoval požadavky úplnosti a přesvědčivosti, a to především pokud se jedná o odůvodnění závěru ohledně posuzování schopnosti orientace. Dle krajského soudu posudek sice obsahuje shrnutí podkladové dokumentace, ale zjištění, 8 Ads 136/2017-37 která komise z těchto zpráv učinila, o schopnosti orientace, respektive úrovni omezení schopnosti orientace, nic nevypovídají. Není patrné, na základě jakých konkrétních úvah dospěla komise k závěru, že žalobkyně je přes zdravotní postižení plně orientována, respektive nelze seznat, na základě čeho komise dospěla k závěru, že ji postižení v její schopnosti orientace podstatně neomezují. III.

6. Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností opírající se o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.

7. Namítl, že PK MPSV v Brně v řádném složení zhodnotila zdravotní stav žalobkyně komplexně a všechny důležité skutečnosti uvedla v protokolu o jednání. Komise měla pro posouzení dostatek podkladů a nebylo nutné žalobkyni na jednání vyšetřit. Posudek téže komise ze stejného dne v jiné věci shledal krajský soud dostatečným, čímž sám sebe staví do sporu. Stěžovatel považoval posudek za úplný, celistvý a přesvědčivý.

8. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV.

9. Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že jí byl od 1. 12. 2016 trvale přiznán průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ a její zdravotní stav byl stejný již od 1. 4. 2015. Posudkové komise učinily závěr o schopnosti orientace, aniž by vůbec měly možnost je objektivně posoudit. Posudky nejsou správné a úplné. V.

10. Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

11. Kasační stížnost není důvodná.

12. V řízení o kasační stížnosti má stěžovatel za to, že krajský soud nesprávně posoudil úplnost a přesvědčivost zdravotního posudku a dále, že se on sám dopustil vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž vycházel, byla v rozporu se spisovou dokumentací.

13. Posouzení míry pohyblivosti a orientace je otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Nejvyšší správní soud vyslovil již v rozsudku čj. 10 Ads 116/2014-46 názor, že „[p]osudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s., zejména zda splňují požadavek 8 Ads 136/2017-38 úplnosti a přesvědčivosti; vypořádávají se se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně těch, jež namítá posuzovaný; a zda je z nich zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace. Posudkový závěr musí být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý a srozumitelný i pro správní soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti. Soud ověřuje, zda posudek PK MSPV je úplný a přesvědčivý ve výše uvedeném smyslu. Pokud má soud o úplnosti či jakékoliv další náležitosti posudku pochybnosti, může uložit vypracování revizního posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství.“

14. Krajský soud správně posoudil, že lékařský posudek nesplňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 Ads 13/2003-54). Není z něj jasné, na základě jakých podkladů a úvah dospěla komise k závěru ohledně schopnosti orientace žalobkyně. Posudek obsahuje pouze výčet lékařských zpráv a věty: „přes pokles intelektových schopností na pomezí pásma slaboduchosti a lehké mentální retardace je orientační schopnost posuzované zachována“ a „[z] výše uvedeného vyplývá-posuzovaná nemá podstatné omezení v oblasti orientace.“ Z nich však není patrný myšlenkový postup, který k závěru vedl.

15. Ten, kdo zdravotní stav posuzuje, si musí být vědom, že jeho role je především zprostředkující – má odborné informace srozumitelně a pokud možno komplexně vysvětlit „inteligentnímu laikovi“ tak, aby tento na jejich základě mohl o věci posuzované správně rozhodnout. Musí si přitom být vědom, že „inteligentní laik“ sice má duševní schopnosti porozumět těmto odborným informacím, ovšem pro jejich rychlé a patřičně důkladné pochopení mu chybí znalost širších souvislostí a celé řady základních principů, které odborníkovi připadají samozřejmé (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Ads 17/2017-15).

16. Vhodné může být ve výše popsaných souvislostech předestřít nejprve stručný exkurs o tom, jak rozhodné části těla a psychiky fungují za běžných okolností a v jakých ohledech, v jaké míře a z jakých příčin dochází u posuzované osoby k odchylkám od běžného stavu. Rovněž je třeba popsat, z jakých vyšetření byly uvedené poznatky získány a co přesně ta vyšetření ukázala. Vhodné může být i popsat podstatu použitých diagnostických metod a jejich spolehlivost a přesnost.

17. V dané věci bylo nutné klást důraz na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost lékařského posudku. Krajský soud nepochybil, zrušil-li napadené rozhodnutí správního orgánu pro nesplnění požadavků na odborný posudek. VI.

18. Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

19. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyni pak podle soudního spisu žádné náklady nevznikly.

20. Nejvyšší správní soud dále zástupci žalobkyně Mgr. Petru Miketovi ustanovenému usnesením Krajského soudu v Ostravě čj. 19 Ad 44/2016-13 přiznal odměnu za zastupování (§ 35 odst. 8 s. ř. s.). Náklady řízení spočívají v odměně za 1 úkon právní služby (vyjádření 8 Ads 136/2017-39 ke kasační stížnosti) v částce 1000 Kč (§ 7, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a z náhrady hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem tedy 1300 Kč. Ustanovený právní zástupce je plátcem DPH, a proto se částka zvyšuje o příslušnou daňovou sazbu, celkem tedy na 1573 Kč. Přiznaná odměna bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 4. října 2017 JUDr. Michal Mazanec předseda senátu