8 Ads 228/2019

Rubrum

8 Ads 228/2019 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobkyně: M. K., zastoupené Mgr. Milanem Hadravou, advokátem se sídlem Školní 3315, Chomutov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2018, čj. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2019, čj. 78 Ad 28/2018-49, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Milanu Hadravovi, advokátu, s e p ř i z n á v á za řízení o kasační stížnosti odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 573 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I.

1. Žalovaná rozhodnutím z 29. 5. 2018 zamítla námitky žalobkyně proti svým rozhodnutím ze dne 10. 4. 2018, kterými rozhodla o výši invalidního důchodu žalobkyně a zamítla její žádost o zvýšení invalidního důchodu pro nesplnění podmínek dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. 8 Ads 228/2019

2. Proti rozhodnutí o námitkách podala žalobkyně znovu námitky, které žalovaná rozhodnutím z 19. 6. 2018 zamítla pro nepřijatelnost. II.

3. Proti rozhodnutí žalované z 19. 6. 2018 podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, ve které nesouhlasila s hodnocením její zdravotní a finanční situace. Namítla, že jí při výpočtu výše invalidního důchodu nebyla uznána péče o rodiče, žalovaná se v rozhodnutí nevypořádala se všemi jejími námitkami, při rozhodování se neseznámila s celým spisem a nepřihlédla ke všem pro věc rozhodným skutečnostem.

4. Krajský soud rozsudkem žalobu zamítl. Dle jeho názoru postupovala žalovaná v souladu se zákonem a neměla jinou možnost než námitky proti rozhodnutí o námitkách dle § 92 odst. 1 spr. ř. pro nepřípustnost zamítnout, aniž by se věcně zabývala jejich obsahem. III.

5. Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností opírající se o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.

6. Předně nesouhlasila s názorem krajského soudu, že by mělo být nepřípustné podat proti rozhodnutí o námitkách další námitky a namítla nesprávnost názoru, že by se žalovaná pro nepřípustnost námitek již neměla věcně zabývat obsahem podání žalobkyně.

7. Dále namítla, že i kdyby byl názor soudu správný a námitky proti rozhodnutí o námitkách by nebyly přípustné, dopustil se správní orgán pochybení, protože měl v takovém případě posoudit podání v souladu s § 92 odst. 1 spr. ř. jako podnět k přezkumu, žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí a namísto zamítnutí námitek se měl zabývat tím, zda nejsou dány předpoklady pro některý z těchto postupů.

8. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV.

9. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že trvá na svém původním právním názoru a ztotožňuje se s rozsudkem krajského soudu. Na základě § 88 a § 88a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále „zákon o organizaci“), nebylo možné rozhodnout jinak než námitky stěžovatelky proti rozhodnutí o námitkách zamítnout. Z toho důvodu se s ohledem na ekonomii řízení věcnou stránkou věci blíže nezabývala. 8 Ads 228/2019 - 27 pokračování V.

10. Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

11. Kasační stížnost není důvodná.

12. První stěžejní otázkou v dané věci bylo, zda je v řízení ve věcech důchodového pojištění přípustné podání námitek proti dřívějšímu rozhodnutí o námitkách. Námitkové řízení dle § 88 zákona o organizaci představuje zvláštní úpravu řádného opravného prostředku proti správnímu rozhodnutí. Podle § 88 odst. 6 tohoto zákona námitky nelze podat proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení o námitkách nebo o odvolání. Dle § 88 odst. 8 téhož zákona, nestanoví-li § 88 odst. 1 až 6 a 9 jinak, uplatní se na řízení o námitkách, rozhodnutí o námitkách a na přezkumné řízení a obnovu řízení, která se týkají rozhodnutí o námitkách správní řád (s výjimkami výslovně uvedenými v tomto ustanovení).

13. Zákon o organizaci tedy jednoznačně stanovuje nemožnost podat námitky proti rozhodnutí o námitkách. Dle § 88a odst. 4 tohoto zákona není možné proti rozhodnutí o námitkách podat ani jiný řádný opravný prostředek (odvolání, či rozklad). O tom žalovaná stěžovatelku řádně a v souladu se zákonem poučila, stejně jako o přípustné obraně proti jejímu rozhodnutí. Žalovaná i krajský soud tedy postupovaly správně, když námitky proti rozhodnutí o námitkách posoudily jako nepřípustné a zamítly je dle § 92 odst. 1 spr. ř., který je s ohledem na již citovaný § 88 odst. 8 zákona o organizaci aplikovatelný i pro rozhodnutí o námitkách. Námitka tedy není důvodná.

14. Ani námitce o neprovedení věcného přezkumu uplatněných námitek v rámci správního rozhodnutí o zamítnutí Nejvyšší správní soud nepřisvědčil. S odkazem na svou ustálenou judikaturu (např. rozsudek čj. 9 As 172/2012-32) uvádí, že je nutné rozlišovat, zda správní orgán postupuje při zamítání opravného prostředku dle § 89 odst. 2, nebo dle § 92 odst. 1 spr. ř. Zamítnutí odvolání podle § 92 odst. 1 spr. ř. je pouze procesním rozhodnutím konstatujícím nepřípustnost nebo opožděnost opravného prostředku, aniž by správní orgán jakkoliv hodnotil a zkoumal věcnou a právní stránku rozhodnutí, tzn. jde o zamítnutí z důvodů nenaplnění jedné ze základních procesních podmínek. Nejde o zamítnutí na základě meritorního přezkumu a nedochází tak k potvrzení rozhodnutí orgánu prvního stupně dle § 89 odst. 2 v souvislosti s § 90 odst. 5 spr. ř., kdy je opravný přestupek zamítnut na základě závěru o jeho nedůvodnosti. V dané věci postupovala žalovaná správně dle § 92 odst. 2, námitka stěžovatelky je tedy neopodstatněná.

15. Námitka, že žalovaná neměla zamítnout nepřípustné námitky, ale posoudit je jako podnět pro přezkumné řízení, obnovu řízení či vydání nového rozhodnutí, je nepřípustná, neboť ji stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským soudem, ač tak mohla učinit (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud se proto touto námitku nezabýval. 8 Ads 228/2019 VI.

16. Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

17. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.

18. Stěžovatelce byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 4. 2019, čj. 78 Ad 28/2018-29, pro řízení o žalobě ustanoven zástupcem Mgr. Milan Hadrava, advokát, který ji v souladu s § 35 odst. 8 s. ř. s. zastupoval i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 10 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přiznal zástupci stěžovatelky odměnu za jeden úkon právní služby (sepis a podání kasační stížnosti) podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Za tarifní hodnotu se ve věcech sociálního zabezpečení považuje částka 5.000 Kč (srov. § 9 odst. 2 advokátního tarifu). Za jeden úkon právní služby tak náleží odměna ve výši 1.000 Kč (srov. § 7 bod 3 advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů 300 Kč (srov. § 13 odst. 3 advokátního tarifu). Zástupce doložil, že je plátcem DPH, proto mu rovněž náleží náhrada ve výši 21 % z částky 1 300 Kč, tj. 273 Kč. Celkem odměna a náhrada hotových výdajů činí 1 573 Kč. Tato částka bude zástupci vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 17. dubna 2020 JUDr. Michal Mazanec předseda senátu