8 Ads 239/2023

Rubrum

8 Ads 239/2023-26 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Mgr. L. P., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 8. 2021, čj. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 2023, čj. 64 Ad 12/2021-96, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce je advokát, a 3. 8. 2019 byl účastníkem autonehody, v jejímž důsledku má přetrvávající zdravotní obtíže s páteří, způsobující mu mimo jiné tinnitus (ušní šelest). Dne 30. 4. 2021 podal žádost o invalidní důchod z důvodu invalidity prvního stupně.

2. Rozhodnutím z 11. 5. 2021, čj. X, žalovaná zamítla žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínky invalidity podle § 38 písm. a) ve spojení s § 39 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Námitky proti tomuto rozhodnutí žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.

3. Žalobu podanou proti rozhodnutí žalované Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl rozsudkem ze 4. 4. 2022, čj. 64 Ad 12/2021-47. Tento rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem z 27. 7. 2023, čj. 8 Ads 114/2022-20, jelikož řízení před krajským soudem bylo zatíženo zásadní procesní vadou. Krajský soud totiž nepřijal řádnou omluvu žalobce z nařízeného jednání, jež proto konal v rozporu s § 49 odst. 3 ve spojení s § 50 s. ř. s. bez přítomnosti stěžovatele. 8 Ads 239/2023

4. V záhlaví uvedeným rozsudkem krajský soud žalobu opětovně zamítl. Vyšel především z vyžádaného posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „posudková komise“ a „posudek posudkové komise“) z 23. 2. 2022. Posudková komise uzavřela, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byly v době vydání rozhodnutí žalované ušní šelesty (tinnitus). Jde o funkčně závažnou formu, zejména s narušením pozornosti a spánku. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole VIII., oddílu A, položky 10b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Míru poklesu pracovní schopnosti žalobce posudková komise z důvodu splnění pouze některých kritérií dané položky stanovila na 25 %, shodně jako posudkový lékař žalované v posudku o invaliditě z 5. 8. 2021 vypracovaném pro námitkové řízení.

5. Krajský soud posudek posudkové komise vyhodnotil jako úplný a přesvědčivý, na čemž nic nemohou změnit ani v žalobcem zmíněné formální nedostatky posudku. K námitce nezohlednění dalších zdravotních obtíží žalobce v podobě problémů s dlouhodobým sezením či jízdou v autě (sedavé činnosti), krajský soud uvedl, že tyto obtíže byly jak posudkovou komisí, tak posudkovými lékaři ve správním řízení zohledněny. Objektivně bylo prokázáno, že obtíže s krční páteří jsou pouze minimální. Žalobcem předložený znalecký posudek MUDr. Martina Němce z 25. 1. 2021 (dále „znalecký posudek“) nemůže být podle krajského soudu v řízení o invalidním důchodu zohledněn způsobem, jenž žalobce požaduje. Účelem tohoto posudku totiž bylo odškodnění bolesti (stanovení bolestného a ztížení společenského uplatnění z titulu autonehody), nikoli hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti pro účely invalidního důchodu. Posudková komise proto znalecký posudek jako podklad pro své posouzení správně nezohlednila. Lékařské závěry o zdravotním stavu žalobce posudková komise na základě osobního vyšetření žalobce při jednání učinila sama. Problémy žalobce v sexuální oblasti nespadají pod rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce (ušní šelest), a proto v jejím rámci nebyly hodnoceny. Jelikož dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce nebyl shledán tak významným, aby ovlivňoval jeho schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo jeho schopnosti rekvalifikace, nebylo nutné možnost rekvalifikace zvlášť hodnotit. Námitku systémové podjatosti posudkové komise krajský soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu shledal nedůvodnou. Námitkami stran nezákonnosti vyhlášky o posuzování invalidity a nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z důvodu nezohlednění závěrů znaleckého posudku se krajský soud nezabýval, neboť je žalobce uplatnil až po uplynutí zákonem stanovené dvouměsíční lhůty pro podání žaloby.

II. Obsah kasační stížnosti

6. Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, jíž navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

7. Podle stěžovatele se krajský soud řádně nevypořádal s námitkami ani s navrženými důkazy, které neprovedl. Selektivně vybral jednu lékařskou zprávu (MUDr. H. z ORL z 18. 2. 2020) obsahující závěr o zlepšení jeho zdravotního stavu, ačkoli z dalších lékařských zpráv 8 Ads 239/2023-27 pokračování uvedené neplyne. Z lékařské zprávy MUDr. G. z 25. 11. 2020 podle stěžovatele naopak plyne, že se jeho zdravotní stav spíše zhoršuje. Navíc, jeho zdravotní stav se průběžně vyvíjí a občasná zlepšení jsou výsledkem každodenní rehabilitace, což ho však výdělkově omezuje. Závěr o zlepšení stavu pak odporuje závěrům stěžovatelem předloženého znaleckého posudku, s nímž se krajský soud nevypořádal, a to alespoň jako s lékařskou zprávou o zdravotním stavu stěžovatele. Podle znaleckého posudku stěžovatel trpí tinnitem, což jej omezuje na životě.

8. Krajskému soudu dále vytknul, že nevyslyšel stěžovatelův návrh, aby byl vypracován nový, objektivní a na stranách sporu nezávislý znalecký posudek. Tím měl být porušena „rovnost zbraní“, neboť krajský soud vycházel pouze z důkazů předložených žalovanou. Zopakoval svoji námitku, že posudková komise nemůže být ze své podstaty nezávislá, jelikož jde o orgán pomáhající žalované. Opětovně namítl rovněž formální nedostatky protokolu o jednání posudkové komise a samotného posudku posudkové komise. Při stanovení míry poklesu stěžovatelovy pracovní činnosti měl být zohledněn i sedavý charakter advokátního povolání. Zároveň z podstaty věci nepřichází v úvahu ani rekvalifikace na jinou právnickou, stejně tak sedavou profesi.

9. Rozsáhle sporoval rovněž posudek o invaliditě z 21. 4. 2021 vypracovaný posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor (dále „OSSZ“) pro účely prvostupňového správního řízení.

10. Žalovaná se ztotožnila s napadeným rozsudkem a navrhla zamítnutí kasační stížnosti.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

11. Ačkoli krajský soud ve věci rozhodoval znovu po zrušení jeho původního rozsudku Nejvyšším správním soudem, není tato kasační stížnost nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud totiž zrušil první rozsudek krajského soudu pouze proto, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo zásadní procesní vadou spočívající v konání jednání bez přítomnosti stěžovatele, aniž k tomu byly splněny zákonné podmínky. Z povahy věci se tedy Nejvyšší správní soud v předchozím zrušujícím rozsudku nemohl zabývat věcí samou [srov. nález Ústavního soudu z 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05 (N 119/37 SbNU 519), a usnesení rozšířeného senátu NSS z 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009-165, č. 2365/2011 Sb. NSS, bod 24].

12. Kasační stížnost je tedy jako celek přípustná. Nepřípustné jsou však některé kasační námitky.

13. Námitka týkající se selektivního výběru jedné lékařské zprávy o zlepšení stěžovatelova zdravotního stavu spolu se související námitkou, že z lékařské zprávy MUDr. G. z 25. 11. 2020 naopak plyne, že se stěžovatelův zdravotní stav spíše zhoršuje, jsou nepřípustné ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. Je tomu tak proto, že kvalifikovaným způsobem nezpochybňují vypořádání krajského soudu v bodech 34 a 40 napadeného rozsudku (rozsudek NSS z 11. 1. 2024, čj. 8 Afs 189/2020-127, bod 47 a tam citovaná judikatura). Tam krajský soud uvedl, že podle závěrů posudku posudkové komise lékařská zpráva z MUDr. H. z 18. 2. 2020 dokládá, že během léčby došlo ke zlepšení zdravotního stavu stěžovatele, respektive že z této zprávy ani ze zprávy MUDr. G. z 25. 11. 2020 nevyplývá objektivní zhoršení stěžovatelova zdravotního stavu. Obdobně ani stručný argument stěžovatele, že 8 Ads 239/2023 jeho zdravotní stav se průběžně vyvíjí a občasná zlepšení jsou výsledkem každodenní rehabilitace, není s to zpochybnit závěr o „pouze“ 25% poklesu pracovní schopnosti stěžovatele.

14. Nepřípustná je rovněž stručná námitka, že posudková komise nemůže být ze své podstaty nezávislá. Krajský soud tuto námitku uplatněnou již v řízení o žalobě vypořádal v bodech 44 a 45 nyní napadeného rozsudku odkazem na přiléhavou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel však ani tento závěr krajského soudu v kasační stížností nikterak kvalifikovaně nezpochybňuje, neboť pouze opakuje své přesvědčení o podjaté posudkové komisi. Námitka je proto nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. Ze stejného důvodu je nepřípustná též námitka nezohlednění charakteru právnického povolání a nemožnosti rekvalifikace, k níž se krajský soud výstižně vyjádřil v bodě 42 nyní napadeného rozsudku. Tam uvedl, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatele nebyl shledán tak významným, aby ovlivňoval jeho schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, a proto nebylo nutné možnost rekvalifikace zvlášť hodnotit.

15. Námitky mířící do posudku o invaliditě z 21. 4. 2021 jsou nepřípustné podle § 104 odst. 4 s. ř. s. proto, že se míjí s rozhodovacími důvody nyní napadeného rozsudku krajského soudu, jenž z tohoto posudku vůbec nevycházel. Uvedený posudek vypracovaný pro prvostupňové řízení byl „překonán“ posudkem o invaliditě z 5. 8. 2021 vypracovaným pro námitkové řízení, a především posudkem posudkové komise vypracovaným pro účely soudního řízení o žalobě.

16. Nejvyšší správní soud dále zkoumal podmínky přijatelnosti kasační stížnosti.

17. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s., s účinností od 1. 4. 2021, platí, že rozhodoval-li po 31. 3. 2021 před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce, a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Při rozhodování o přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vychází z judikaturně ustálených kritérií, která pramení ze závěrů usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. Tyto závěry jsou použitelné i po novele s. ř. s. zákonem č. 77/2021 Sb. (usnesení NSS z 5. 8. 2021, čj. 10 Azs 196/2021-30, bod 4).

18. Nejvyšší správní soud tak přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Zásadní pochybení musí spočívat v tom, že krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu, a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování bude docházet i v budoucnu, nebo pokud krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Stěžovatel sám přitom netvrdí, v čem okolnosti jeho případu splňují podmínky přijatelnosti ve smyslu takto vymezených kritérií.

19. Kasační stížnost, v rozsahu přípustných námitek, je nepřijatelná.

20. Podstata stěžovatelem uplatněných kasačních námitek se týká otázky zjišťování skutkového stavu. Patří mezi ně námitky týkající se nezohlednění znaleckého posudku, 8 Ads 239/2023-28 pokračování otázka důkazů, z nichž vycházel krajský soud, nevyslyšení stěžovatelova návrhu na vypracování nového nezávislého znaleckého posudku, i nezohlednění sedavého charakteru právnické profese. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že OSSZ a žalovaná vypracovaly dva posudky pro účely správního řízení a posudková komise další posudek pro účely soudního řízení, přičemž všechny dospěly ke stejnému závěru, že v případě stěžovatele nejde ani o invaliditu prvního stupně (usnesení NSS z 31. 8. 2022, čj. 8 Ads 288/2021-41, bod 20).

21. K tomu je třeba připomenout, že je to především krajský soud, který je oproti Nejvyššímu správnímu soudu povolán zhodnotit napadené správní rozhodnutí v tzv. plné jurisdikci, včetně otázek skutkových, o nichž si sám učiní úsudek. Zásah ze strany Nejvyššího správního soudu je v tomto ohledu výjimečný a omezuje se zpravidla na vady řízení a dokazování ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (rozsudky NSS z 1. 3. 2017, čj. 6 As 256/2016-79, bod 21, či z 13. 5. 2020, čj. 6 Afs 7/2020-52, bod 23). Nejvyšší správní soud má tedy v řízení o kasační stížnosti zasahovat do hodnocení skutkových otázek, které provedl krajský soud, pouze tehdy, bylo-li řízení před krajským soudem zatíženo vadou (usnesení NSS z 22. 2. 2024, čj. 8 Ads 265/2022-33, bod 17).

22. Žádné takové vady, spočívající v zásadním pochybení s možným dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatele či v nerespektování ustálené judikatury, se krajský soud v nyní projednávané věci nedopustil.

23. Závěr krajského soudu, že posudková komise správně nezohlednila znalecký posudek, jelikož byl vypracován za jiným účelem (stanovení bolestného a ztížení společenského uplatnění z titulu autonehody) je v souladu se závěry judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek NSS z 30. 3. 2012, čj. 4 Ads 118/2011-70). Krajský soud správně vyšel z posudku posudkové komise, což plně odpovídá ustálené rozhodovací praxi správních soudů v řízeních týkajících se invalidních důchodů (rozsudek NSS z 22. 12. 2020, čj. 8 Ads 90/2020-44, bod 18 a tam citovaná judikatura).

24. Jde-li o nevyslyšený návrh stěžovatele, aby krajský soud zadal vypracování nového, nezávislého znaleckého posudku, z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že takový krok je na místě jen výjimečně, a to tehdy, má-li soud vážné pochyby o objektivitě a odbornosti závěrů posudku posudkové komise, tj. o jeho úplnosti a přesvědčivosti (rozsudky NSS z 25. 6. 2003, čj. 2 Ads 9/2003-50, č. 150/2004 Sb. NSS, z 29. 6. 2005, čj. 6 Ads 29/2003- 105, ze 14. 10. 2005, čj. 6 Ads 37/2004-109, a z 26. 4. 2017, čj. 3 Ads 76/2016-60).

25. Toliko drobné formální nedostatky (nesprávně uvedené číslo aplikované vyhlášky a údajně nepravdivá zmínka o lázeňské léčbě v protokolu o jednání posudkové komise) nemohou bez dalšího zapříčinit neúplnost či nepřesvědčivost, tj. nepoužitelnost, posudku posudkové komise (rozsudek NSS z 20. 10. 2011, čj. 6 Ads 114/2011-45).

IV. Závěr a náklady řízení

26. Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, 8 Ads 239/2023 čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, a usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované jako úspěšnému účastníkovi žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nad rámec její běžné činnosti nevznikly, a proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 29. února 2024 Jitka Zavřelová předsedkyně senátu