8 Afs 100/2021

Rubrum

8 Afs 100/2021-44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: Z. Š., zast. Mgr. Janem Bučkem, advokátem se sídlem Vítězslava Nezvala 604, Frýdek-Místek, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2020, čj. MF-12557/2020/3903-3, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2021, čj. 22 A 74/2020-45, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval zejména tím, zda to, že správní orgán v přezkumném řízení pouze zrušil přezkoumávané rozhodnutí, aniž by současně rozhodl o vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení, představuje vadu mající vliv na zákonnost rozhodnutí, jestliže důvodem zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení bylo to, že správní orgán posoudil žádost žadatele podle nesprávného procesního předpisu.

2. Krajský úřad Moravskoslezského kraje rozhodnutím ze dne 6. 2. 2020, čj. MSK 20518/2020, zrušil ve zkráceném přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí ze dne 12. 8. 2019, čj. MUFO 23468/2019, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobkyně (dále „stěžovatelka“) ze dne 17. 7. 2017 o vrácení poplatků za kopírování písemností ze 8 Afs 100/2021 správních spisů. Rozhodování o správních poplatcích se totiž řídí režimem zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Městský úřad však postupoval podle správního řádu ve spojení se zákonem č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Proti rozhodnutí krajského úřadu podala stěžovatelka odvolání. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání zamítl a rozhodnutí krajského úřadu potvrdil.

3. Následně podala stěžovatelka proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Ostravě žalobu, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl.

4. Krajský soud se neztotožnil s žalobní námitkou, podle které chybějící výrok o vrácení věci k dalšímu řízení městskému úřadu v rozhodnutí krajského úřadu znemožňuje rozhodnout o žádosti stěžovatelky o vrácení poplatků. Zrušením rozhodnutí v přezkumném řízení totiž nedošlo k zastavení řízení o žádosti stěžovatelky. Městskému úřadu byl dán zřetelný pokyn nadřízeným správním orgánem vést nově řízení podle daňového řádu a vydat ve věci nové rozhodnutí. Postupem správních orgánů v přezkumném řízení proto nemohlo dojít k dotčení práv stěžovatelky jí namítaným způsobem. Krajský soud dále uvedl, že rozhodnutí správních orgánů nejsou nicotná.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

5. Stěžovatelka namítá, že krajský soud v bodě 8 napadeného rozsudku chybně uvedl, že krajský úřad rozhodl k podnětu stěžovatelky ze dne 3. 8. 2020 k provedení přezkumného řízení. Stěžovatelka žádný podnět k přezkoumání rozhodnutí nepodala. Krajský úřad provedl přezkumné řízení z moci úřední. Nejedná se o zřejmou nesprávnost. Krajský soud k tomuto podnětu nemohl s ohledem na § 75 odst. 1 s. ř. s. přihlédnout. Vyšel proto z nesprávného skutkového stavu. To způsobuje vadu řízení (rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, čj. 8 Afs 32/2008-59). Krajský soud proto nemohl dospět ke stejnému výsledku jako žalovaný, který se ztotožnil s provedením přezkumného řízení podle § 98 správního řádu, aniž by pro tento postup byly dány předpoklady.

6. Krajský soud se ztotožnil s vadou rozhodnutí krajského úřadu, která spočívá v tom, že věc nebyla vrácena k dalšímu řízení městskému úřadu. Výrok a odůvodnění tohoto rozhodnutí si odporují. Žalovaný k této vadě nepřihlédl. Tím došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. V jeho důsledku se městský úřad dosud nevypořádal s rozsudkem krajského soudu ze dne 26. 9. 2018, čj. 22 A 180/2017-31, jímž bylo zrušeno rozhodnutí městského úřadu ze dne 21. 8. 2017, čj. MUFO 26116/2017. Rozsudek krajského soudu je v tomto ohledu nepřezkoumatelný a je založen na nesprávném právním posouzení věci. V důsledku zamítnutí žaloby došlo k odepření práva stěžovatelky na vyřízení její žádosti ze dne 17. 7. 2017, o které městský úřad dosud nijak nerozhodl.

7. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že tvrzení krajského soudu, že přezkumné řízení bylo provedeno z podnětu žalobkyně, představuje chybu v psaní. Není rozhodné, zda k nařízení přezkoumání rozhodnutí došlo na základě podnětu, nebo na základě zjištění správního orgánu z jeho úřední činnosti. Podmínky pro provedení zkráceného přezkumného řízení podle § 98 správního řádu byly splněny. K tvrzené vadě výroku neuvádí stěžovatelka v kasační stížnosti bližší argumentaci. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl, neboť není důvodná. 8 Afs 100/2021-45 pokračování III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

8. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná.

9. Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že stěžovatelka podala dne 3. 8. 2020 podnět k provedení přezkumného řízení ve věci rozhodnutí městského úřadu ze dne 12. 8. 2019. Důvodem podání podnětu byla mj. skutečnost, že rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2020 a krajského úřadu ze dne 6. 2. 2020 jsou nicotná. Rozhodnutí městského úřadu proto dosud nebylo zrušeno a stále existuje. Z rozhodnutí krajského úřadu dále vyplývá, že krajský úřad přezkumné řízení zahájil z moci úřední.

10. Z výše uvedeného tak vyplývá, že krajský soud chybně v bodě 8 napadeného rozsudku uvedl, že o zrušení rozhodnutí městského úřadu rozhodl krajský úřad k podnětu stěžovatelky. Podnět ze dne 3. 8. 2020 byl totiž až následnou reakcí stěžovatelky na rozhodnutí žalovaného a krajského úřadu, která jsou předmětem přezkumu v nyní projednávané věci. Tomu ostatně odpovídá časová souslednost, kdy rozhodnutí krajského úřadu je ze dne 6. 2. 2020, kdežto podnět k přezkumnému řízení až ze dne 3. 8. 2020. Krajský soud proto vyšel z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, jak důvodně namítla stěžovatelka.

11. Tato vada však nemá vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé. I kdyby totiž krajský soud vyšel správně z toho, že krajský úřad zahájil přezkumné řízení z moci úřední, výrok napadeného rozsudku by byl stejný (rozsudek NSS ze dne 14. 10. 2005, čj. 6 Ads 57/2004-59). Předmětem sporu totiž bylo to, zda není vadou, že krajský úřad nevrátil věc výrokem městskému úřadu k dalšímu řízení, a to, zda nejsou rozhodnutí žalovaného a krajského úřadu nicotná (viz bod [4] výše). Na posouzení těchto otázek nemá způsob zahájení přezkumného řízení žádný vliv. Nejvyšší správní soud v této souvislosti podotýká, že se krajský soud nezabýval tím, zda byly splněny podmínky pro rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení podle § 98 správního řádu. Tato otázka totiž s ohledem na žalobní body nebyla předmětem přezkumu v řízení před krajským soudem. Je proto liché tvrzení stěžovatelky, že krajský soud s ohledem na výše uvedenou vadu nemohl dospět ke stejnému výsledku jako žalovaný stran zkráceného přezkumného řízení.

12. Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou týkající se výroku rozhodnutí krajského úřadu. Krajský úřad totiž zrušil rozhodnutí městského úřadu, aniž by však současně rozhodl o vrácení věci městskému úřadu k dalšímu řízení. Podle stěžovatelky si tak odporuje výrok a odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu. Městský úřad v důsledku toho dosud nijak nerozhodl o její žádosti. Rozsudek krajského soudu je v této části podle stěžovatelky nepřezkoumatelný a je založen na nesprávném právním posouzení věci.

13. Nejvyšší správní soud předně podotýká, že krajský soud v bodě 10 napadeného rozsudku odůvodnil, proč má za to, že chybějící výrok o vrácení věci městskému úřadu k dalšímu řízení nebrání tomu, aby městský úřad znovu rozhodl o žádosti stěžovatelky o vrácení poplatků (viz bod [4] výše). Napadený rozsudek proto vadou nepřezkoumatelnosti netrpí. 8 Afs 100/2021

14. Podle § 97 odst. 3 správního řádu platí, že rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, příslušný správní orgán zruší nebo změní, popřípadě zruší a věc vrátí odvolacímu správnímu orgánu nebo správnímu orgánu prvního stupně; tyto správní orgány jsou vázány právním názorem příslušného správního orgánu.

15. Z výroku rozhodnutí krajského úřadu vyplývá, že krajský úřad zrušil rozhodnutí městského úřadu a určil, že účinky rozhodnutí v přezkumném řízení nastávají ode dne právní moci rozhodnutí městského úřadu. V odůvodnění uvedl, že rozhodování o správních poplatcích se řídí daňovým řádem. Městský úřad však postupoval podle správního řádu ve spojení se zákonem o správních poplatcích. To vyústilo v nesprávné rozhodnutí o nevyhovění žádosti. Městský úřad současně chybně poučil stěžovatelku podle § 7 odst. 3 zákona o správních poplatcích. Závěrem krajský úřad podotkl, že již dříve ve svých přípisech doporučoval městskému úřadu, aby žádost stěžovatelky vyřídil procesně podle daňového řádu.

16. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že z odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu vyplývá, že důvodem zrušení rozhodnutí městského úřadu bylo, aby městský úřad žádost stěžovatelky nově posoudil, a to procesně v režimu daňového řádu. Krajský úřad tak zjevně nezamýšlel řízení o žádosti stěžovatelky jakkoliv procesně ukončit. Za této situace však měl správně věc vrátit městskému úřadu k dalšímu řízení podle § 97 odst. 3 správního řádu, neboť zrušením rozhodnutí městského úřadu bylo řízení o žádosti stěžovatelky vráceno zpět do fáze před vydáním rozhodnutí ve věci samé. Bylo proto namístě věc vrátit městskému úřadu k dalšímu řízení. Tato vada však podle Nejvyššího správního soudu nemá vliv na zákonnost rozhodnutí. Jak totiž uvedl krajský soud, z rozhodnutí krajského úřadu vyplývá jasný pokyn městskému úřadu, aby ve věci vedl řízení podle daňového řádu, a tedy aby vydal ve věci nové rozhodnutí. Není proto dán rozpor mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí krajského úřadu, jak tvrdí stěžovatelka. Logickým důsledkem zrušení rozhodnutí městského úřadu totiž je, že bude v řízení o žádosti stěžovatelky pokračováno, jestliže krajský úřad ve výroku svého rozhodnutí současně nerozhodl o zastavení řízení o žádosti. Zrušení rozhodnutí městského úřadu tak v sobě implicitně zahrnovalo i vrácení věci městskému úřadu k dalšímu řízení, byť to nebylo chybně výslovně uvedeno ve výroku. Zrušení správních rozhodnutí pro tento formální nedostatek by za této situace představovalo přepjatý procesní formalismus, který by vedl k pouhému oddálení konečného rozhodnutí o žádosti stěžovatelky.

17. Tato vada se nadto nijak nedotýká práv stěžovatelky, jak správně uvedl krajský soud. Městský úřad je podle § 97 odst. 3 správního řádu vázán právním názorem krajského úřadu a je povinen žádost stěžovatelky posoudit v režimu daňového řádu. Je proto povinen ve věci vydat nové rozhodnutí v řízení podle daňového řádu, a to i s přihlédnutím k závěrům rozsudku krajského soudu ze dne 26. 9. 2018, čj. 22 A 180/2017-31, jímž bylo zrušeno rozhodnutí městského úřadu 21. 8. 2017, čj. MUFO 26116/2017, kterým bylo poprvé rozhodnuto o žádosti stěžovatelky. Nerozhodl-li městský úřad v souladu se závazným právním názorem krajského úřadu nově o žádosti stěžovatelky, může se stěžovatelka bránit příslušnými procesními prostředky na ochranu před nečinností. Nečinnost městského úřadu však není předmětem přezkumu v nyní projednávané věci. 8 Afs 100/2021-46 pokračování IV. Závěr a náklady řízení

18. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Ze shora uvedených důvodů proto kasační stížnost podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.

19. Nejvyšší správní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 2. března 2023 Petr Mikeš předseda senátu