8 Afs 194/2023

Rubrum

8 Afs 194/2023-13 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: JUDr. J. Č., proti žalovanému: Finanční úřad pro Zlínský kraj, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 5. 2021, čj. 1216538/21/3306-52523-703147, a ze dne 1. 7. 2021, čj. 1473037/21/3306-52523-703147 a čj. 1473091/21/3306-52523-703147, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2023, čj. 29 Af 10/2023-33, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále „finanční úřad“) vydal v záhlaví uvedená rozhodnutí (dále „dodatečné platební výměry“), kterými žalobci doměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2015, 2016 a 2017.

2. Žalobce napadl všechny tři dodatečné platební výměry žalobou. Krajský soud v Brně jej vyzval, aby sdělil, zda dodatečné platební výměry napadl odvoláním. Žalobce odpověděl, že nikoliv, avšak dříve žádal o obnovu řízení, čemuž nebylo vyhověno. 8 Afs 194/2023

3. Krajský soud žalobu odmítl pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. a) s. ř. s., jelikož žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním (zde daňovým) orgánem.

II. Obsah kasační stížnosti

4. Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, jíž navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

5. Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že v jeho případě nebylo nutné podat opravný prostředek, protože předně bylo nutné uhradit daňový nedoplatek, na nějž navazovaly a navazují další platby jako úroky a penále. Hlavní daňové nedoplatky uhradil, a proto se již proti rozhodnutí finančního úřadu neodvolával. Podle stěžovatele by měl soud přezkoumávat prekluzivní lhůty pro daňové řízení z úřední povinnosti. Krajský soud se zabýval dodržením lhůt a dalších procesních povinností na straně stěžovatele, nikoliv však na straně žalovaného. Soud měl žalobu věcně projednat.

6. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

7. Kasační stížnost není důvodná.

8. Podle § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného

9. Nutnost nejdříve vyčerpat všechny řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem souvisí s postavením správního soudnictví v českém justičním systému. Soudy, ačkoliv jsou jeden z kontrolních mechanismů veřejné správy, by dle principu subsidiarity soudního přezkumu měly zasahovat v co možná nejmenší míře.

10. Přímo proti dodatečným platebním výměrům nelze podat žalobu ke správnímu soudu, neboť je proti nim podle § 109 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, možné předně podat odvolání. Až proti případnému odvolacímu rozhodnutí by stěžovatel mohl podat správní žalobu, jíž by zprostředkovaně mohl brojit i proti dodatečným platebním výměrům. Na povinnosti vyčerpat odvolání jako řádný opravný prostředek před podáním žaloby nic nemění ani stěžovatelem uvedená nutnost uhradit daňový nedoplatek, na nějž navazovaly a navazují další platby jako úroky a penále. Podle § 109 odst. 5 daňového řádu by podání odvolání v nyní projednávané věci nemělo odkladný účinek a dodatečné platební výměry by tak byly v souladu s § 103 odst. 2 tohoto zákona (předběžně) vykonatelné. Podání odvolání by tak bez dalšího ani nemohlo mít vliv na povinnost uhradit daňový nedoplatek a příslušenství. 8 Afs 194/2023-14 pokračování

11. Stěžovatel byl ze strany finančního úřadu řádně poučen o možnosti podat proti dodatečným platebním výměrům odvolání. Ostatně, sám ani netvrdil opak. Odvolání však nepodal, jak výslovně potvrdil v průběhu řízení před krajským soudem.

12. Nejvyšší správní soud se proto ztotožnil se závěrem krajského soudu o nepřípustnosti stěžovatelovy žaloby proti dodatečným platebním výměrům. Krajský soud tak žalobu nemohl věcně projednat, tedy ani se zabývat prekluzívními lhůtami v daňovém řízení.

IV. Závěr a náklady řízení

13. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch, Žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 21. listopadu 2023 Jitka Zavřelová předsedkyně senátu