8 Afs 21/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobkyně: Šafářův Dvůr, s.r.o., se sídlem Libodřice 111, zast. Mgr. Milanem Cápalem, advokátem se sídlem Na Příkopě 859/22, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2024, č. j. MZE-9562/2024-14112, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2026, č. j. 3 A 31/2024-105, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Tento rozsudek se týká povinnosti příjemkyně dotace vrátit část podpory poskytnuté z důvodu zvýhodnění mladých začínajících zemědělců. NSS se zabýval zejména tím, zda městský soud po předchozím zrušujícím rozsudku respektoval závazný právní názor NSS a zda řádně posoudil počátek běhu lhůty pro vrácení dotace podle § 11a odst. 3 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o SZIF“).

2. Monika Šafářová jako podnikající fyzická osoba požádala dne 16. 10. 2017 Státní zemědělský intervenční fond (dále jen „SZIF“) o dotaci z Programu rozvoje venkova ČR na období 2014-2020 na projekt „Nákup techniky“ v rámci operace 4.1.1 Investice do zemědělských podniků. Součástí dotace bylo i její navýšení o 10 % z důvodu splnění podmínek pro mladé začínající zemědělce. Dne 23. 7. 2018 uzavřela se SZIF dohodu o poskytnutí dotace a dne 18. 2. 2019 jí byla dotace ve výši 470 673 Kč vyplacena.

3. Původní žadatelka následně prostřednictvím několika hlášení o změnách informovala SZIF o záměru převést své zemědělské podnikání na žalobkyni, společnost Šafářův Dvůr, s. r. o. SZIF ji v průběhu administrace změny upozornil mimo jiné na to, že žalobkyně podle něj nesplňuje podmínky mladého začínajícího zemědělce. Důvod spatřoval zejména v postavení prokuristy žalobkyně, který nesplňoval věkovou podmínku, a dále v tom, že Monika Šafářová již dříve ve společnosti žalobkyně působila jako jednatelka. Dne 25. 2. 2022 uzavřely SZIF a žalobkyně Dodatek č. 1 (dále jen „Dodatek“) k dohodě o poskytnutí dotace, jímž žalobkyně vstoupila do práv a závazků původní žadatelky.

4. SZIF poté zahájil se žalobkyní řízení o vrácení části dotace. Rozhodnutím ze dne 17. 1. 2023 jí uložil povinnost vrátit částku 94 135 Kč, odpovídající 10% navýšení dotace pro mladé začínající zemědělce, a to do 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Současně vyloučil odkladný účinek odvolání. SZIF dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila podmínky kapitoly 3 bodu 1 písm. b) Specifických podmínek pro poskytnutí dotace.

5. Podle nich se za mladého začínajícího zemědělce považuje „mladý začínající zemědělec, který zahájil svou činnost v průběhu pěti let předcházejících Žádosti o dotaci, tj. právnická osoba, která je řízena fyzickou osobou/osobami, která/které: dosáhla/dosáhly ke dni podání Žádosti o dotaci věku 18 let a zároveň k témuž dni není starší 40 let (nedosáhla věku 41 let), a poprvé v této právnické osobě plní funkci statutárního orgánu, a podílí se na základním kapitálu ze 100 %, nebo součet podílů všech mladých začínajících zemědělců tvoří 100% základního kapitálu, a to po celou dobu vázanosti projektu na účel; je oprávněna/jsou oprávněni za právnickou osobu jednat samostatně a to po celou dobu vázanosti projektu na účel“.

6. Podle SZIF nebylo zejména splněno, aby po celou dobu vázanosti projektu na účel (5 let, tedy až do 18. 2. 2024) byla statutárním orgánem žalobkyně osoba, která ke dni podání žádosti o dotaci nedosáhla věku 41 let a poprvé v této právnické osobě plnila funkci statutárního orgánu. Současně měl za to, že podmínky mladého začínajícího zemědělce nesplňoval ani prokurista žalobkyně.

7. Proti výroku o vyloučení odkladného účinku podala žalobkyně samostatnou žalobu. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 28. 2. 2024, č. j. 8 A 16/2023- 45, rozhodnutí SZIF v této části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. Proti výroku o povinnosti vrátit část dotace podala žalobkyně odvolání. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání zamítl a rozhodnutí SZIF v této části potvrdil. Žalovaný se ztotožnil se závěrem SZIF, že žalobkyně nesplnila podmínky mladého začínajícího zemědělce. V den podání žádosti o dotaci byl jednatelem žalobkyně Robert William Seifert, který již dosáhl věku 41 let, takže z pohledu věku společníků žalobkyně podmínky nesplňovala až do převodu obchodních podílů na Moniku Šafářovou. Současně poukázal na to, že ke dni 13. 1. 2021 se na základním kapitálu žalobkyně podílely tři osoby, takže nebyla splněna ani podmínka 100% podílu mladého začínajícího zemědělce či mladých začínajících zemědělců na základním kapitálu. Žalovaný se dále zabýval i postavením a věkem prokuristy žalobkyně a dovodil, že vzhledem k rozsahu jeho oprávnění mohla být žalobkyně fakticky řízena osobou, která podmínku věku nesplňovala.

9. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou. V ní namítala především nesprávné posouzení postavení prokuristy. Tvrdila, že prokurista není statutárním orgánem ani osobou řídící společnost ve smyslu dotačních podmínek, ale pouze smluvním zástupcem společnosti navenek. Dále odmítala závěr, že podpisem Dodatku souhlasila s vrácením části dotace. Druhým okruhem námitek brojila proti stanovení lhůty k vrácení dotace. Podle žalobkyně unijní prováděcí nařízení vážou šedesátidenní platební lhůtu na vydání inkasního příkazu, nikoli nutně již na doručení nepravomocného prvostupňového rozhodnutí SZIF.

10. Městský soud nejprve rozsudkem ze dne 12. 2. 2025, č. j. 3 A 31/2024-54, žalobu zamítl. Ke kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) tento rozsudek zrušil dne 8. 12. 2025, č. j. 8 Afs 47/2025-57, a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. NSS dospěl k závěru, že městský soud pochybil, pokud se nad rámec žalobních bodů věcně zabýval i dalšími důvody, pro které správní orgány nepovažovaly žalobkyni za mladého začínajícího zemědělce. Tato vada však neměla vliv na zákonnost rozsudku, neboť žalobkyně žalobou nezpochybnila všechny samostatné důvody rozhodnutí žalovaného. NSS zrušil rozsudek městského soudu z důvodu nepřezkoumatelného vypořádání druhého žalobního bodu týkajícího se lhůty pro vrácení dotace.

11. V dalším řízení městský soud nyní přezkoumávaným rozsudkem žalobu znovu zamítl. Ve vztahu k prvnímu žalobnímu bodu vyšel ze závazného právního názoru NSS. Proto se městský soud již věcně nezabýval tím, zda tento důvod obstojí. Uzavřel, že i kdyby žalobkyně byla v této námitce úspěšná, nemohlo by to vést ke zrušení rozhodnutí žalovaného, protože ostatní samostatné důvody, pro které nesplňovala podmínky mladého začínajícího zemědělce, žalobou nezpochybnila.

12. K tvrzení žalobkyně, že podpisem Dodatku nesouhlasila s vrácením části dotace, městský soud uvedl, že původní žadatelka byla při administraci změny opakovaně informována, že v souvislosti se změnou příjemce bude zahájeno řízení o vrácení 10% navýšení dotace. Žalobkyně proto podle městského soudu věděla, za jakých okolností vstupuje do práv a povinností původní žadatelky. Městský soud současně dodal, že uložením povinnosti vrátit pouze 10% navýšení dotace správní orgány postupovaly ve prospěch žalobkyně, neboť za nesplnění podmínek způsobilosti žadatele připadala podle pravidel v úvahu i sankce ve výši 100 % dotace.

13. Ve vztahu ke lhůtě pro vrácení dotace městský soud připomněl, že podle § 11a odst. 3 zákona o SZIF se lhůta pro vrácení dotace počítá od doručení rozhodnutí SZIF příjemci dotace. Prováděcí nařízení Komise podle městského soudu upravují maximální délku platební lhůty 60 dnů, neupravují však podrobně vydávání inkasního příkazu. Tato otázka je ponechána vnitrostátní právní úpravě. Uvedený závěr je souladný i s rozsudkem NSS ze dne 22. 12. 2025, č. j. 8 Afs 277/2024-27, podle nějž lhůta pro vrácení dotace běží vždy již od doručení prvostupňového rozhodnutí. SZIF proto podle městského soudu stanovil počátek běhu lhůty správně. Městský soud poukázal také na rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2025, č. j. 5 Afs 282/2024-48, který se podle něj zabýval totožnou právní otázkou ve vztahu k témuž postupu SZIF.

14. Dále uvedl, že námitky žalobkyně fakticky směřují především proti vyloučení odkladného účinku odvolání. Tato otázka však podle něj nebyla předmětem nynějšího řízení, neboť výrok o vyloučení odkladného účinku byl napaden samostatnou žalobou. Městský soud proto uzavřel, že ani druhý žalobní bod není důvodný.

15. Při jednání žalobkyně uplatnila ještě námitku nicotnosti rozhodnutí žalovaného z důvodu jeho vnitřní rozpornosti. Městský soud ji posoudil jako nepřípustnou pro její opožděnost. Dodal, že nicotnost napadeného rozhodnutí neshledal ani z úřední povinnosti. Žalobu z výše zmíněných důvodů zamítl.

II. Obsah kasační stížnosti žalobkyně a vyjádření žalovaného

16. Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

17. Stěžovatelka namítá, že se městský soud neřídil závazným právním názorem NSS vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku. Přestože si je vědoma, že ve vztahu k prvnímu žalobnímu bodu nemohla být podle závěrů NSS úspěšná, považuje za nutné poukázat na další pochybení městského soudu. Ten se podle ní opět vyjádřil k meritu věci způsobem, který je v rozporu se závěry vyslovenými v jiné, skutkově obdobné věci, v rozsudku městského soudu ze dne 26. 9. 2024, č. j. 6 A 44/2024-37, následně potvrzeném rozsudkem NSS ze dne 28. 3. 2025, č. j. 5 Afs 271/2024–24.

18. Konkrétně stěžovatelka nesouhlasí se závěrem městského soudu, podle něhož byla původní žadatelka i stěžovatelka srozuměna s tím, že v souvislosti s uzavřením Dodatku bude zahájeno řízení o vrácení 10% navýšení dotace. Podle stěžovatelky z Dodatku ani z předchozí komunikace se SZIF nevyplývá, že by souhlasila s vrácením části dotace. Uzavřením dodatku pouze vstoupila do práv a povinností původní žadatelky z dohody o poskytnutí dotace. Skutečnost, že si byla vědoma možného zahájení řízení o vrácení části dotace, podle ní neznamená, že souhlasila se samotným vrácením této částky.

19. Další okruh kasační argumentace směřuje proti posouzení lhůty k vrácení dotace. Stěžovatelka nerozporuje samotnou délku šedesátidenní lhůty, nýbrž její počátek. Namítá, že čl. 7 odst. 2 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 809/2014 ze dne 17. července 2014, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém, opatření pro rozvoj venkova a podmíněnost, ani čl. 27 odst. 1 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 908/2014 ze dne 6. července 2014, kterým se stanoví pravidla pro uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o platební agentury a další subjekty, finanční řízení, schvalování účetní závěrky, pravidla pro kontroly, jistoty a transparentnost, nestanoví, že by lhůta k vrácení neoprávněně poskytnuté platby měla běžet již od doručení nepravomocného prvostupňového rozhodnutí. Obě ustanovení pracují s pojmem inkasní příkaz, který podle stěžovatelky nelze bez dalšího ztotožnit s nepravomocným rozhodnutím SZIF.

20. Městský soud podle stěžovatelky nesprávně směšuje otázku lhůty k plnění s otázkou vyloučení odkladného účinku odvolání. Stěžovatelka zdůrazňuje, že nynější kasační stížností nenapadá výrok o vyloučení odkladného účinku. Tvrdí však, že určení počátku lhůty k vrácení dotace je s touto otázkou fakticky propojeno. Pokud městský soud v jiném řízení dospěl k závěru, že nebyl důvod nevyčkat právní moci rozhodnutí SZIF, mělo se to podle stěžovatelky promítnout i do posouzení zákonnosti výroku, který váže počátek lhůty k vrácení dotace na doručení prvostupňového rozhodnutí.

21. Stěžovatelka dále namítá, že městský soud vyšel z doslovného znění § 11a odst. 3 zákona o SZIF, aniž je vyložil v souladu s unijní úpravou. Podle stěžovatelky nebylo cílem tohoto ustanovení změnit obecné principy týkající se počátku lhůty k plnění, ani vázat tuto lhůtu na doručení nepravomocného rozhodnutí. Zdůrazňuje, že česká právní úprava pouze navazuje na unijní nařízení, a proto musí být vykládána eurokonformně. Městský soud podle ní nesprávně směšuje výklad přímo použitelného unijního předpisu a vnitrostátní normy. Stěžovatelka současně poukazuje na to, že v době zahájení kontroly ze strany SZIF, fakticky ještě před podpisem dodatku, nebylo novelizované ustanovení § 11a odst. 3 zákona o SZIF v této podobě zakotveno. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení podle ní potvrzuje, že cílem novelizace bylo zachovat dosavadní praxi, nikoli prolomit obecná pravidla správního řízení týkající se právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí. V této souvislosti odkazuje také na rozsudek městského soudu ze dne 19. 6. 2023, č. j. 10 A 83/2023-43.

22. Závěrem stěžovatelka namítá, že se městský soud řádně nezabýval její námitkou nicotnosti rozhodnutí žalovaného, kterou uplatnila při jednání. Nesouhlasí s tím, že ji městský soud posoudil jako opožděnou. Podle stěžovatelky je soud povinen vyslovit nicotnost správního rozhodnutí i bez návrhu, zjistí-li vady, které ji způsobují. Městský soud proto podle ní nemohl tuto námitku odmítnout pouze pro opožděnost.

23. Stěžovatelka navrhuje, aby NSS rozsudek městského soudu zrušil, zrušil také rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

24. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje její zamítnutí. Stěžovatelčiny námitky nepovažuje za důvodné a setrvává na svém právním názoru vyjádřeném již v řízení před městským soudem.

25. Podle žalovaného je nynější kasační stížnost přípustná jen v rozsahu, v němž stěžovatelka tvrdí, že se městský soud neřídil závazným právním názorem NSS vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku. Městský soud podle něj závazný právní názor respektoval, neboť v bodě 42 napadeného rozsudku výslovně uvedl, že se věcně nezabývá žalobkyní sporovaným důvodem týkajícím se prokuristy, jelikož rozhodnutí správních orgánů obstojí i na dalších, žalobou nenapadených důvodech.

26. Namítá-li stěžovatelka, že se městský soud znovu vyjadřoval k dodatku k dohodě a k údajné akceptaci následného postupu, nemůže to podle žalovaného vést ke zrušení napadeného rozsudku. I kdyby šlo o pasáž nadbytečnou, nosný důvod rozhodnutí spočívá právě v závěru, že stěžovatelka žalobou nenapadla všechny samostatné důvody správních rozhodnutí. Žalovaný dodává, že ani odkaz stěžovatelky na věc vedenou u městského soudu pod sp. zn. 6 A 44/2024 a následně u NSS pod sp. zn. 5 Afs 271/2024 není přiléhavý. NSS již v předchozím zrušujícím rozsudku vysvětlil, že odlišný výsledek těchto řízení byl dán odlišnou procesní aktivitou účastníků a rozsahem uplatněných námitek.

27. K námitce týkající se lhůty pro vrácení dotace žalovaný uvádí, že ani zde se městský soud neodchýlil od závazného právního názoru NSS. NSS městskému soudu vytkl pouze to, že v předchozím rozsudku řádně nereagoval na otázku, zda měla být povinnost vrátit dotaci navázána na doručení prvostupňového rozhodnutí, nebo až na jeho právní moc. Městský soud nyní tuto otázku výslovně posoudil. Vyložil relevantní právní úpravu a uzavřel, že § 11a odst. 3 zákona o SZIF, ve znění účinném do 31. 12. 2022, jednoznačně spojuje počátek běhu lhůty pro vrácení dotace s doručením rozhodnutí SZIF příjemci dotace.

28. Tento závěr podle žalovaného odpovídá zákonnému textu i navazující judikatuře NSS. Žalovaný poukazuje zejména na rozsudek NSS č. j. 8 Afs 277/2024-27, podle něhož lhůta podle § 11a odst. 3 zákona o SZIF běží již od doručení prvostupňového rozhodnutí, a to bez ohledu na podané odvolání. Stěžovatelka proto podle žalovaného ve skutečnosti pouze opakuje svůj nesouhlas s právním posouzením této otázky, a neuplatňuje tak námitku, že by se městský soud neřídil závazným právním názorem NSS.

29. K námitce nicotnosti žalovaný uvádí, že městský soud se jí zabýval dostatečně. V bodě 56 napadeného rozsudku výslovně uvedl, že z úřední povinnosti posoudil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadou, k níž by musel přihlédnout i bez návrhu, a nicotnost neshledal. Skutečnost, že současně označil námitku nicotnosti za opožděnou, podle žalovaného nic nemění na tom, že svou povinnost podle s. ř. s. splnil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

30. NSS úvodem připomíná, že v projednávané věci již jednou rozhodoval. Rozsudkem č. j. 8 Afs 47/2025-57 zrušil předchozí rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proto se nyní nejprve zabýval přípustností podané kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je totiž kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

31. Rozšířený senát v bodu 24 usnesení ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009-165, č. 2365/2011 Sb. NSS, dovodil výjimku ze zákonného pravidla a dospěl k závěru, že § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. „nelze vztáhnout zejména na případy, kdy Nejvyšší správní soud vytýká nižšímu správnímu soudu procesní pochybení nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí věcného přezkumu rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného práva. […].“ Shrnul proto, že citované ustanovení „limituje přípustnost kasační stížnosti ve vztahu k otázkám již dříve v téže věci Nejvyšším správním soudem závazně posouzeným “.

32. Již dříve také rozšířený senát v usnesení ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 59/2007-56, č. 1723/2008 Sb. NSS, vyslovil, že „zruší‑li Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti rozhodnutí krajského soudu, je vysloveným právním názorem vázán nejen krajský soud, ale také Nejvyšší správní soud sám, rozhoduje‑li za jinak nezměněných poměrů v téže věci o kasační stížnosti proti novému rozhodnutí krajského soudu“.

33. V nynější věci NSS předchozí rozsudek městského soudu zrušil pro nepřezkoumatelnost vypořádání žalobního bodu týkajícího se lhůty pro vrácení dotace. K otázce, zda žaloba mohla být úspěšná, jestliže napadala pouze jeden z více samostatných důvodů rozhodnutí správních orgánů, se však NSS již závazně vyjádřil. V opakované kasační stížnosti proto stěžovatelka může účinně namítat jednak to, že městský soud nerespektoval závazný právní názor NSS, jednak nesprávnost nového věcného posouzení žalobního bodu, pro jehož nepřezkoumatelnost byl původní rozsudek zrušen. Nemůže však znovu otevírat otázky, které již NSS v předchozím rozsudku závazně vyřešil.

34. Kasační stížnost je v tomto rozsahu přípustná. Stěžovatelka tvrdí, že se městský soud závazným právním názorem NSS neřídil, a současně brojí proti nově doplněnému posouzení lhůty pro vrácení dotace. NSS proto přistoupil k přezkumu kasační stížnosti v rozsahu uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Takové vady neshledal.

35. Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

36. Stěžovatelka vznáší proti napadenému rozsudku několik námitek. NSS je pro přehlednost shrnuje následovně: A. městský soud se neřídil závazným právním názorem NSS vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku, neboť se znovu vyjádřil k otázce Dodatku a údajné akceptace vrácení části dotace; B. stěžovatelka nesouhlasí s posouzením lhůty pro vrácení dotace; namítá, že městský soud i nadále směšuje otázku počátku běhu lhůty k plnění s otázkou vyloučení odkladného účinku odvolání; současně namítá, že nesprávně vyložil § 11a odst. 3 zákona o SZIF, a to i s ohledem na jeho původní znění a následnou novelizaci; C. městský soud se řádně nezabýval námitkou nicotnosti rozhodnutí žalovaného.

III. A) K nerespektování právního názoru NSS

37. NSS v předchozím rozsudku vyšel z toho, že podle kapitoly 3 bodu 1 písm. b) Specifických podmínek musely být podmínky pro zvýhodnění vyšší mírou podpory splněny kumulativně. V bodech 21 až 23 shrnul, že správní orgány neshledaly nesplnění podmínek pouze kvůli postavení prokuristy, ale též z dalších samostatných důvodů. Současně z dispoziční zásady vyjádřené v § 75 odst. 2 s. ř. s. dovodil, že pokud žalobní námitky nepokrývají všechny důvody, pro které správní orgán rozhodl, postačí, aby soud konstatoval, že posouzení uplatněné námitky nemůže mít vliv na výsledek řízení.

38. Právě tento závazný právní názor městský soud v nyní napadeném rozsudku respektoval. V bodě 42 uvedl, že žalobkyně v žalobě zpochybnila pouze jeden z důvodů označených správními orgány, a to závěr, že prokurista jako řídící osoba nesplňoval věkovou podmínku. Proti ostatním samostatným důvodům nebrojila. Městský soud proto uzavřel, že se již věcně nebude zabývat tím, zda žalobkyní sporovaný důvod obstojí. Městský soud tedy neporušil § 110 odst. 4 s. ř. s.

39. Stěžovatelka dále namítá, že se městský soud neměl vyjadřovat k Dodatku a k tomu, zda jeho podpisem akceptovala postup SZIF. Tato námitka míří do jiné roviny než závazný právní názor NSS týkající se kumulativního splnění podmínek mladého začínajícího zemědělce. NSS se v předchozím rozsudku otázkou Dodatku samostatně věcně nezabýval, neboť nebyla rozhodná pro závěr, že žaloba nemohla být úspěšná při napadení pouze jednoho z více samostatných důvodů správních rozhodnutí. Šlo však o dílčí část žalobní argumentace, ke které se městský soud vyjádřil.

40. V bodě 43 napadeného rozsudku vycházel z toho, že původní žadatelka byla v průběhu administrace hlášení o změnách opakovaně informována, že po změně příjemce bude zahájeno řízení o vrácení 10% navýšení dotace. Odkázal přitom na napadené rozhodnutí, zejména jeho body 53 až 59. Podstatné je, že městský soud netvrdil, že by stěžovatelka podpisem Dodatku uznala povinnost část dotace vrátit, že by se vzdala možnosti brojit proti případnému rozhodnutí SZIF, nebo že by tím byl předurčen výsledek řízení o vrácení dotace. Vyjádřil se pouze k tomu, že stěžovatelka akceptovala procesní postup, v jehož rámci měla změna příjemce dotace proběhnout a následně mělo být zahájeno řízení o vrácení části dotace.

41. Tomu odpovídá i bod 58 napadeného rozhodnutí žalovaného. Žalovaný v něm uvedl: „Odvolatel tedy tím, že podepsal Dodatek, akceptoval i skutečnost, že bude zahájeno řízení o vrácení dotace v části týkající se zvýšené míry podpory za ‚mladého začínajícího zemědělce‘, o čemž byl nepochybně informován, neboť původní žadatel je současně jednatelem odvolatele.“ Ani žalovaný tedy nestavěl své rozhodnutí na tom, že by stěžovatelka souhlasila s výsledkem tohoto řízení, nýbrž na tom, že věděla o jeho zahájení. V samotném řízení o vrácení dotace se mohla nadále právně bránit, což také činila.

42. Tento závěr není v rozporu ani s rozsudkem městského soudu č. j. 6 A 44/2024-37, na který stěžovatelka odkazuje. V bodě 13 tohoto rozsudku městský soud uvedl, že z Dodatku a vyrozumění ze dne 22. 9. 2021 nelze dovodit souhlas žalobkyně s vrácením části dotace. V bodě 15 zároveň vysvětlil, že tyto podklady odrážely pouze skutečnost, že žalobkyně byla srozuměna s tím, že ke správnímu řízení dojde, nikoli že souhlasila s jeho výsledkem. Právě tak je třeba číst i nynější napadený rozsudek. Městský soud v nynější věci nedovodil nic více než srozumění stěžovatelky se zahájením řízení o vrácení části dotace.

43. Navazující rozsudek NSS č. j. 5 Afs 271/2024-24 se Dodatkem jako samostatnou otázkou nezabýval. NSS v něm posuzoval pouze kasační námitku žalovaného týkající se postavení prokuristy. Jak NSS vysvětlil již v bodě 36 předchozího zrušujícího rozsudku, odlišný výsledek těchto dvou řízení byl dán odlišným rozsahem uplatněných námitek a dispoziční zásadou. Sporná otázka prokury byla v obou liniích posouzena shodně. Odlišný procesní výsledek nezakládá nezákonnost nyní napadeného rozsudku.

44. První námitka tedy není důvodná. Nosným důvodem zamítnutí žaloby je bod 42 napadeného rozsudku, tedy závěr, že žalobkyně nezpochybnila všechny samostatné důvody správních rozhodnutí. Úvaha o Dodatku tento závěr nenahrazuje ani nerozšiřuje rozsah soudního přezkumu mimo žalobní body.

III. B) K posouzení lhůty pro vrácení dotace

45. Druhý okruh kasačních námitek se týká lhůty pro vrácení dotace. NSS v předchozím zrušujícím rozsudku městskému soudu nevytkl nesprávné právní posouzení této otázky, nýbrž nepřezkoumatelnost jeho vypořádání. V bodech 43 až 45 předchozího rozsudku NSS vysvětlil, že pouhý odkaz na odůvodnění SZIF nebyl dostačující, protože rozhodnutí správních orgánů neposkytovala přezkoumatelnou odpověď na podstatu žalobní námitky. Tou bylo, zda lze pojem „inkasní příkaz“ použitý v unijních prováděcích nařízeních ztotožnit již s nepravomocným prvostupňovým rozhodnutím SZIF, nebo zda má být počátek lhůty navázán až na právní moc rozhodnutí.

46. Městský soud v napadeném rozsudku poskytl nové věcné vypořádání. V jeho bodech 47 až 55 již výslovně citoval a vyložil relevantní právní úpravu a vysvětlil, že citovaná prováděcí nařízení upravují maximální délku platební lhůty, avšak blíže neupravují pravidla pro vydávání inkasního příkazu ani okamžik, který má být v českém procesním prostředí za takový inkasní příkaz považován. Tato otázka je upravena vnitrostátním právem, konkrétně § 11a odst. 3 zákona o SZIF, který ve znění účinném do 31. 12. 2022 zněl: Lhůta pro vrácení dotace se počítá od doručení rozhodnutí Fondu příjemci dotace. V případě dotace poskytnuté výhradně z národních zdrojů je stanovena lhůta pro vrácení dotace 60 dnů.

47. Městský soud v souladu s touto úpravou uzavřel, že SZIF nemohl stanovit počátek lhůty jinak než od doručení svého prvostupňového rozhodnutí příjemci dotace. Tento závěr odpovídá i novější judikatuře NSS. Rozsudek č. j. 8 Afs 277/2024-27 se zabýval právě výkladem § 11a odst. 3 zákona o SZIF ve vztahu k počátku běhu lhůty pro vrácení dotace. V bodě 19 připomněl obecné výkladové pravidlo potvrzené Ústavním soudem, že při aplikaci právního ustanovení „je třeba na prvním místě vycházet z jeho textu. Pouze tehdy, pokud by ten byl nejasný či nesrozumitelný, resp. jeho doslovné znění by bylo rozporné se smyslem vykládané právní úpravy, je namístě zabývat se dalšími výkladovými metodami.“ V bodech 20 a 27 téhož rozsudku dále uzavřel, že již s ohledem na samotné znění § 11a odst. 3 zákona o SZIF je třeba vyjít z toho, že lhůta pro vrácení dotace běží od doručení prvostupňového rozhodnutí, a to bez ohledu na to, zda bylo proti rozhodnutí podáno odvolání s odkladným účinkem. Zákonodárce podle NSS toto ustanovení formuloval jednoznačně, takže není důvod považovat za inkasní příkaz až rozhodnutí odvolacího orgánu.

48. Stěžovatelka namítá, že městský soud nedostatečně zohlednil původní znění české právní úpravy a její následnou novelizaci. Městský soud se však této otázce věnoval v bodě 51 napadeného rozsudku. Správně uvedl, že řízení o povinnosti vrátit dotaci bylo zahájeno dne 5. 9. 2022, tedy před účinností zákona č. 382/2022 Sb. Podle přechodných ustanovení tohoto zákona se řízení zahájená podle zákona č. 256/2000 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti novely, dokončí podle dosavadní právní úpravy. Na nynější věc se proto použije znění § 11a odst. 3 zákona o SZIF účinné do 31. 12. 2022.

49. Ani tato okolnost nepodporuje výklad stěžovatelky. Městský soud výslovně uvedl, že novela účinná od 1. 1. 2023 změnila § 11a odst. 3 zákona o SZIF pouze tak, že nahradila slova „lhůta … se počítá“ slovy „lhůta … činí“, a dále tak, že zatímco dříve byla pevně stanovena šedesátidenní lhůta pouze pro vrácení dotace poskytnuté výhradně z národních zdrojů, nově byla stanovena bez rozdílu zdroje financování. Nešlo tedy o novelu, která by teprve od 1. 1. 2023 zavedla vazbu počátku lhůty na doručení rozhodnutí SZIF příjemci dotace. Tato vazba byla obsažena již v předchozím znění zákona.

50. Důvodová zpráva, na kterou stěžovatelka odkazuje, její výklad rovněž nepodporuje. Stěžovatelka z ní dovozuje, že česká právní úprava měla pouze navazovat na unijní úpravu a neměla měnit obecné principy správního řízení. Z důvodové zprávy citované stěžovatelkou však plyne především snaha zachovat dosavadní praxi SZIF, jenž ve svých rozhodnutích stanovoval šedesátidenní lhůtu pro vrácení neoprávněně poskytnutých finančních prostředků od doručení rozhodnutí příjemci dotace. Ani z důvodové zprávy proto nelze dovodit, že by se lhůta měla počítat až od právní moci rozhodnutí nebo od rozhodnutí odvolacího orgánu.

51. Stěžovatelka dále namítá, že městský soud směšuje otázku počátku lhůty pro vrácení dotace s otázkou vyloučení odkladného účinku odvolání. Je pravdou, že městský soud v bodech 52 a 53 napadeného rozsudku uvedl, že část žalobní argumentace směřuje proti výroku o vyloučení odkladného účinku, který byl předmětem jiného řízení. Dále ale v bodě 54 posoudil samotnou otázku počátku běhu lhůty pro vrácení dotace. Právě tuto úvahu v předchozím rozsudku NSS postrádal.

52. Pro posouzení této úvahy je třeba odlišit několik právních otázek. První je zákonné určení počátku lhůty pro vrácení dotace podle § 11a odst. 3 zákona o SZIF. Druhou je otázka odkladného účinku odvolání proti rozhodnutí SZIF. Třetí je otázka případné vymahatelnosti či výpočtu penále podle § 11a odst. 4 zákona o SZIF. Předmětem nynějšího řízení je pouze první z nich, tedy zákonnost výroku, který ukládá povinnost vrátit část dotace ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí SZIF. Samotný výrok o vyloučení odkladného účinku byl napaden samostatnou žalobou a v tomto řízení přezkoumáván není. To, že spolu tyto otázky prakticky souvisejí, neznamená, že počátek lhůty podle § 11a odst. 3 zákona o SZIF má být určen až podle právní moci rozhodnutí.

53. Městský soud proto nepochybil, pokud své rozhodnutí opřel o rozsudek NSS č. j. 8 Afs 277/2024-27, který obsahuje výklad § 11a odst. 3 zákona o SZIF. Druhá kasační námitka tedy také není důvodná.

III. C) K nevypořádání námitky nicotnosti

54. Stěžovatelka uplatnila námitku nicotnosti poprvé až při jednání před městským soudem v druhém, tedy nynějším řízení. Městský soud proto správně uvedl, že podle § 72 odst. 4 s. ř. s. k ní nemůže přihlížet jako k včas uplatněnému žalobnímu bodu. V bodě 56 napadeného rozsudku ale městský soud uvedl, že posoudil, zda rozhodnutí žalovaného netrpí vadou, k níž by musel přihlédnout i bez návrhu, a nicotnost neshledal.

55. Stěžovatelka ani v kasační stížnosti neuvádí konkrétní důvody, které by mohly nicotnost rozhodnutí žalovaného založit. Poukazuje pouze obecně na jeho údajnou vnitřní rozpornost. Taková argumentace může podle okolností směřovat nanejvýš k nepřezkoumatelnosti či nezákonnosti rozhodnutí, nikoli bez dalšího k jeho nicotnosti. O takový případ zde nejde. Z rozhodnutí žalovaného je zřejmé, kdo rozhodoval, o jakém odvolání rozhodoval, jaké rozhodnutí SZIF potvrdil a z jakých důvodů.

IV. Závěr a náklady řízení

56. NSS tedy uzavírá, že městský soud se závazným právním názorem vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku řídil. Námitky týkající se Dodatku nemohou zpochybnit nosný důvod napadeného rozsudku. Námitka nesprávného stanovení počátku lhůty pro vrácení dotace není důvodná a městský soud ji vypořádal přezkoumatelně. Městský soud nepochybil ani při posouzení námitky nicotnosti.

57. Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek městského soudu není nezákonný z důvodů namítaných v kasační stížnosti. Proto NSS kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle § 110 odst. 1 s. ř. s.

58. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1, větu první, ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka ve věci úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 6. srpna 2026 Pavel Molek předseda senátu