8 Afs 242/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Oblíbené reality s.r.o., se sídlem Na Spravedlnosti 1533, Pardubice, zast. Mgr. Jiřím Kuďouskem, advokátem se sídlem Osvoboditelů 2649, Louny, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2016, čj. 8374/16/5100-41458-711929, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 11. 2016, čj. 52 Af 23/2016-30, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 11. 2016, čj. 52 Af 23/2016-30, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Finanční úřad pro Pardubický kraj rozhodnutím ze dne 4. 6. 2015, čj. 987930/15/2801-80542- 609080, podle § 179 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, zamítl návrh žalobkyně na vyloučení majetku (automobil VW Sharan, RZ X, dále též „předmětný automobil“) z daňové exekuce, neboť vyhodnotil uzavření kupní smlouvy o prodeji předmětného automobilu jako právní jednání zdánlivé. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný shora specifikovaným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil; kupní smlouvu o prodeji předmětného automobilu považoval za sice uzavřenou, ale absolutně neplatnou. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného krajský soud zamítl.

2. Krajský soud posuzoval, zda žalobkyni svědčí právo nepřipouštějící provedení exekuce vzhledem ke kupní smlouvě ze dne 29. 4. 2015 (dále jen „kupní smlouva“), jež se týkala předmětného automobilu; stranou prodávající byl daňový dlužník Petr Svoboda (fyzická osoba, vůči které finanční úřad vedl daňovou exekuci k vymožení nedoplatku na dani z přidané hodnoty, a zároveň jediný společník a jednatel žalobkyně) a stranou kupující žalobkyně (podepsán jednatel společnosti Petr Svoboda).

3. Krajský soud dospěl k závěru, že koupě automobilu nespadala do běžné obchodní činnosti žalobkyně. Kupní smlouva proto podle § 13 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „zákon o obchodních korporacích“) vyžadovala písemnou formu s úředně ověřenými podpisy. Úředně ověřené podpisy na kupní smlouvě absentovaly, krajský soud ji proto považoval za absolutně neplatnou. Konvalidace kupní smlouvy (žalobkyně a daňový dlužník v průběhu odvolacího řízení předložili smlouvu s úředně ověřenými podpisy, ověření bylo provedeno 28. 1. 2016) byla sice možná, avšak vůči věřitelům a jiným třetím osobám mohla vyvolávat účinky pouze do budoucna (ex nunc).

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti namítla, že nesouhlasí s právním posouzením věci žalovaným a trvá na tom, že řádně nabyla vlastnické právo k předmětnému automobilu. Automobil nemohl být předmětem daňové exekuce proti Petru Svobodovi, protože v době zahájení daňové exekuce již byla jeho vlastníkem. Stěžovatelka nesouhlasila ani se závěrem žalovaného o neplatnosti kupní smlouvy. Smlouva byla uzavřena v rámci běžného obchodního styku. Ke své podnikatelské činnosti stěžovatelka vozidlo potřebuje a za tímto účelem jej také pořizovala, nejednalo se o nijak výjimečný úkon. Koupě automobilu tak nevybočovala ze stěžovatelčina předmětu podnikání a svým finančním rozsahem nebyla mimo běžný obchodní rámec.

5. Dále stěžovatelka namítla, že i kdyby nebyla kupní smlouva uzavřena v rámci běžného obchodního styku a za podmínek v něm obvyklých, což popírá, nesouhlasí se závěrem, že absence úředně ověřeného podpisu způsobila absolutní neplatnost smlouvy. Citovala § 582 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ popř. „občanský zákoník“), z něhož vyvodila, že důsledkem absence úředně ověřených podpisů je pouze neplatnost relativní, kterou lze dodatečně zhojit. Stěžovatelka předložila žalovanému kupní smlouvu, na které smluvní strany úředně legalizovaly své podpisy a vadu tak zhojily. Nesouhlasila se závěrem, že účastníci kupní smlouvy mohli chybějící úřední ověření podpisů zhojit pouze s účinky do budoucna; takový výklad je v rozporu s § 582 odst. 1 věta první občanského zákoníku.

6. Stěžovatelka rovněž zpochybnila, že by absolutní neplatnost smluv uzavřených mezi jednočlennou společností a jejím společníkem měla nastávat z důvodu ochrany věřitelů společnosti. Tento výklad je opět v rozporu s § 582 odst. 1 o. z. Neobstojí ani argumentace ochranou věřitelů společnosti, protože ve vztahu ke stěžovatelce nebyla platnost kupní smlouvy nikdy nikým zpochybněna či rozporována.

7. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek a obě správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil Finančnímu úřadu pro Pardubický kraj k dalšímu řízení.

8. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

9. Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].

10. Je zjevné, že krajský soud vystavěl svůj závěr o správnosti zařazení předmětného automobilu do soupisu movitých věcí při daňové exekuci daňového dlužníka Petra Svobody na následující úvaze: - Petr Svoboda mohl sice předmětný automobil prodat stěžovatelce, - avšak protože byl jediným společníkem stěžovatelky, - a protože koupě automobilu vybočovala z běžného obchodního styku, neboť se vymykala z předmětu podnikání stěžovatelky, - bylo k platnosti kupní smlouvy nezbytné dodržet písemnou formu smlouvy s úředně ověřenými podpisy; - až dodatečná (po soupisu provedená) legalizace podpisů nemohla vést ke konvalidaci kupní smlouvy s účinky vůči třetím osobám ex tunc.

11. Nejvyšší správní soud považuje úvahy, na jejichž základě byla žaloba zamítnuta, za předčasné. Z obsahu spisu (včetně připojených spisů žalovaného a správce daně) je totiž patrno, že pro posouzení, zda stěžovatelka nabyla platně vlastnické právo k předmětnému automobilu, byly, respektive mohly být, primárně rozhodující jiné otázky než ty, jimiž se zatím zabýval krajský soud. Zejména nebylo dosud najisto postaveno, je-li vůbec nezbytné řešit, jakou formu musila mít kupní smlouva uzavřená ohledně předmětného automobilu mezi stěžovatelkou a daňovým dlužníkem (jejím jednatelem a jediným společníkem), a tudíž ani, zda, při závěru o obligatorní písemné formě s ověřenými podpisy účastníků, měla dodatečná legalizace těchto podpisů účinky konvalidace zpětné (ex tunc) či vůči třetím osobám až následné (ex nunc).

12. Z podkladů, které shromáždil již správce daně a koneckonců i z údajů tvrzených stěžovatelkou, vyplývá, že předmětné vozidlo koupil Petr Svoboda 17. 4. 2014 od oprávněného zástupce společnosti ŠkoFIN s.r.o., přičemž „[s]mluvní strany se v souladu s § 2040 obč. zák. dohodly, že klient k zajištění pohledávky společnosti na vrácení poskytnutého úvěru poskytnutého dle této smlouvy a k zajištění zaplacení příslušenství a případných dalších pohledávek z této smlouvy, převádí na věřitele vlastnické právo k výše specifikovanému vozidlu, které je předmětem financování, a to okamžikem převzetí předmětu financování od dodavatele. Klient je i po převodu vlastnického práva oprávněn PF užívat jako vypůjčitel ve smyslu § 2193 obč. zák. Bližší podmínky zajišťovacího převodu vlastnického práva jsou uvedeny v obchodních podmínkách úvěrových smluv.“ (čl. 14 a násl. spisu správce daně).

13. Podle § 2040 odst. 1 občanského zákoníku [s]mlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo.

14. Z uvedeného je zjevné, že krajský soud měl především ověřit, zda uzavření kupní smlouvy z 29. 4. 2015 nebránilo zajištění úvěrového závazku Petra Svobody dočasným převodem vlastnického práva Petra Svobody na úvěrující společnost ŠkoFIN s.r.o. Bylo-li by tomu tak, nemohl Petr Svoboda předmětný automobil na stěžovatelku platně převést již proto, že nebyl jeho vlastníkem. Z toho by pak bez pochyb vyplývalo, že stěžovatelka nemohla vlastnické právo k předmětnému automobilu nabýt a že tudíž její žaloba opírající se o námitku tvrzeného vlastnictví nepřipouštějícího provedení daňové exekuce nemohla obstát.

15. Již v řízení před krajským soudem se tedy nabízelo otázku existence vlastnického práva stěžovatelky k předmětnému automobilu řešit především ve světle existence smlouvy zajišťující úvěrový závazek Petra Svobody; pro takový postup poskytoval již spis žalovaného, resp. správce daně, dostatečný podklad. Krajský soud však tuto otázku ponechal stranou své pozornosti, a proto ji Nejvyšší správní soud jako soud kasační dodatečně posoudit nemůže. Odňal by tím totiž účastníkům instanční přezkum a dopustil se překvapivého rozhodnutí.

16. V dalším řízení krajský soud zjistí, zda v den převodu předmětného automobilu z Petra Svobody na stěžovatelku nebránil uzavření kupní smlouvy zajišťovací převod vlastnického práva sjednaný Petrem Svobodou ve vztahu k tomuto automobilu se společností ŠkoFIN s.r.o. Pokud tomu tak bylo, vyvodí z této skutečnosti důsledky vyplývající z ustanovení § 2040 a násl. o. z. Teprve ukázalo-li by se, že Petr Svoboda byl v době uzavření smlouvy z 29. 4. 2015 vlastníkem předmětného automobilu, bude se krajský soud znovu zabývat tím, zda – a jakou formou – jej mohl převést na společnost, jejímž byl jediným společníkem, a zda, a s jakými účinky, mohlo jeho právní jednání, měl-li by je za vadné pro nedostatek formy, konvalidovat.

IV. Závěr a náklady řízení

17. Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto jí napadený rozsudek podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zrušil. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s.

18. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí, jak je stanoveno v § 110 odst. 3 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 29. listopadu 2017 JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu