8 Afs 344/2021

Rubrum

8 Afs 344/2021-41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Jitky Zavřelové a Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: A G Á T A, spol. s r. o., se sídlem Stará Lysá 201, Stará Lysá, zastoupená JUDr. Lucií Dolanskou Bányaiovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, proti žalovanému: Státní zemědělský intervenční fond, se sídlem Ve Smečkách 801/33, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2020, čj. SZIF/2020/0575259, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2021, čj. 17 A 86/2021-14, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (oznámením) ukončil podle § 11 odst. 5 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2022 (dále jen „zákon o SZIF“), administraci žádosti žalobkyně o dotaci na projekt „Vybavení dílny“, a to z důvodu neodstranění vad žádosti.

2. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení tohoto oznámení, ale Městský soud v Praze shora označeným usnesením její žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s. jako opožděnou. Oznámení bylo žalobkyni doručeno nejpozději dne 21. 9. 2020 a žalobu podala dne 6. 8. 2021, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty. 8 Afs 344/2021 II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

3. Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost. Tvrdí, že v oznámení byla poučena pouze o možnosti podat žádost o přezkum oznámení, nikoli o možnosti podat jiný opravný prostředek nebo se domáhat přezkumu ve správním soudnictví. Z toho vyrozuměla, že žádost o přezkum je nezbytným krokem před podáním žaloby (podmínkou vyčerpání veškerých prostředků obrany). Jako účastník správního řízení měla právo na poučení a na jeho správnost, přesnost a úplnost spoléhala. Nesouhlasí s městským soudem, podle kterého bylo poučení dostatečné. Formulace poučení v ní vyvolala dojem, že se má před podáním žaloby obrátit na přezkumnou komisi. K tomu odkázala na rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2016, čj. 6 Afs 2/2016-50, podle kterého nelze po příjemci dotace spravedlivě požadovat, aby podal žalobu, pokud mu byla dána možnost, jak rozhodnutí poskytovatele dotace jinak změnit. V dané věci se jednalo o podání námitek, ale per analogiam lze k obdobnému závěru dospět i nyní. Nelze přehlížet, že teoreticky mohlo dojít k zahájení přezkumného řízení a změně oznámení žalovaného. Nedostatečné poučení nemůže stěžovatelce bránit v přístupu k soudu a nelze jí klást za vinu, že se řídila poučení, které ji zcela jednoznačně instruovalo k tomu, aby se obrátila na přezkumnou komisi. K tomu odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3476/11. Z daného nálezu vyplývá, že nesprávné poučení je třeba brát při posuzování včasnosti v potaz a nesmí být účastníkovi na újmu, pokud postupuje v dobré víře ve správnost poučení.

4. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěrem o opožděnosti žaloby. Odkázal na § 11 odst. 5 zákona o SZIF, k čemuž uvedl, že je odpovědností stěžovatelky seznámit se s právními předpisy. Tuto odpovědnost nemůže na jiného přenést a nelze se z ní vymanit tvrzením, že se něco „domnívala“. Rozhodnutím ve věci je oznámení o ukončení administrace a přezkumné řízení je dozorčím prostředkem. Judikatura dospěla k závěru, že oznámení o ukončení administrace žádosti je rozhodnutím podle § 65 s. ř. s. a na tomto závěru setrvala i po novelizaci zákona o SZIF. Právní úprava nicméně v důsledku novely č. 208/2019 Sb. výslovně vylučuje podání odvolání proti oznámení o ukončení administrace, přičemž daná novela i dle důvodové zprávy reagovala na rozsudek NSS ze dne 5. 9. 2018, čj. 10 Afs 339/2017-48. Stěžovatelka byla poučena řádně. V poučení bylo zdůrazněno, že žádost o přezkum nemá vliv na právní účinky oznámení a že je řízení oznámením ukončeno. Přezkumné řízení tradičně představuje zvláštní prostředek dozorčího práva, na který není právní nárok a nejedná se o řádný opravný prostředek (k tomu odkázal na rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2008, čj. 7 As 55/2007- 71, č. 1831/2009 Sb. NSS). Žalovaný neměl povinnost poučit stěžovatelku o nemožnosti podat odvolání, neboť to plyne ze zákona. Stejně tak neměl povinnost ji poučit o právu podat správní žalobu.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Neshledal vady, k nimž by musel podle § 109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti.

6. Kasační stížnost není důvodná. 8 Afs 344/2021-42 pokračování

7. V nyní posuzované věci je spornou otázka včasnosti podané žaloby, neboť stěžovatelka namítá, že žalobu podala opožděně z důvodu nesprávného, resp. nedostatečného poučení obsaženého v žalobou napadeném rozhodnutí a měla za to, že před podáním žaloby je nutné podat „žádost o přezkum“ u Přezkumné komise Ministerstva zemědělství.

8. Dle § 11 odst. 5 zákona o SZIF, ve znění účinném do 31. 12. 2022, na uzavření dohody o poskytnutí dotace podle odstavce 4 není právní nárok. Pokud Fond žádosti o dotaci před datem uzavření dohody podle odstavce 4 nevyhoví, sdělí písemně a bez zbytečného odkladu žadateli důvody nevyhovění. Proti tomuto sdělení se nelze odvolat. Obnova řízení se nepřipouští. Přezkumné řízení se nepřipouští, s výjimkou postupu podle § 153 odst. 1 písm. a) správního řádu. V případě, že by toto sdělení Fondu bylo v rozporu s podmínkami, za kterých je poskytována dotace, ministerstvo jej usnesením zruší. Na postup ministerstva při vydání usnesení podle předchozí věty se přiměřeně použijí ustanovení správního řádu o přezkumném řízení.

9. Nejvyšší správní soud předesílá, že se shora vymezenou spornou právní otázkou nedávno již ve svých rozhodnutích zabýval na základě obdobných kasačních stížností (rozsudky ze dne 3. 12. 2021, čj. 5 Afs 277/2021-33, a ze dne 7. 1. 2022, čj. 5 Afs 278/2021-33, přičemž ústavní stížnost proti prvnímu z nich byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 336/22). Vzhledem k podobnosti těchto věcí z nich soud i nyní vychází a v podrobnostech na ně odkazuje.

10. Stejně jako v uvedených věcech lze poznamenat, že ačkoliv žalovaný označuje akt, jímž s odkazem na § 11 odst. 5 zákona o SZIF vyrozuměl stěžovatelku o ukončení administrace její žádosti, za „oznámení“, uvedené ustanovení hovoří o „sdělení“, soud se tedy bude i nadále držet zákonné terminologie (formálně nepřesné označení daného aktu nemá vliv na jeho zákonnost).

11. Nejvyšší správní soud ve výše uvedených rozsudcích dospěl k závěru, že sdělení o ukončení administrace lze přezkoumat v řízení o žalobě proti rozhodnutí podle § 65 a násl. s. ř. s., přičemž žaloba musí směřovat již proti tomuto sdělení. Odvolání proti sdělení totiž § 11 odst. 5 zákona o SZIF výslovně vylučuje, což nezpochybňuje ani stěžovatelka.

12. Žalobou napadené sdělení žalovaného ze dne 16. 9. 2020, čj. SZIF/2020/0575259, obsahuje následující poučení: „Pokud žadatel s Oznámením nesouhlasí, může se dle kapitoly 11/12 Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova na období 2014 – 2020, ve lhůtě 21 kalendářních dnů od jeho doručení písemně obrátit na Přezkumnou komisi Ministerstva zemědělství a žádostí o přezkum. Tento postup nemá vliv na právní účinky Oznámení. Na uzavření Dohody o poskytnutí dotace (dále jen „Dohoda“) není právní nárok (§ 11 odst. 5 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu …). Oznámením o ukončení administrace vydaným před uzavřením Dohody je řízení o žádosti žadatele ukončeno. 8 Afs 344/2021

13. Jak NSS uvedl v rozsudku ze dne 25. 4. 2018, čj. 3 As 103/2017-23, „náležitosti správního rozhodnutí upravuje § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a poučení o možnosti podat proti rozhodnutí správního orgánu žalobu mezi ně (právě s ohledem na generální klauzuli) není zahrnuto.“ Tato povinnost tedy netíží žalovaného ani v případě sdělení dle § 11 odst. 5 zákona o SZIF. Na posuzovanou věc přitom nelze uplatnit ani závěry rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 27. 10. 2009, čj. 4 Ads 39/2008-83, č. 1980/2010 Sb. NSS, podle něhož žalobu nelze považovat za opožděnou, je-li podána po uplynutí zvláštní třicetidenní lhůty vyplývající z § 129 odst. 1 s. ř. s., avšak před uplynutím obecné dvouměsíční lhůty podle § 72 odst. 1 s. ř. s., pokud žalobce nebyl správním orgánem v napadeném rozhodnutí o této zvláštní lhůtě poučen; v posuzované věci se totiž uplatní právě obecná lhůta zakotvená v § 72 odst. 1 s. ř. s., žalovaný tedy nebyl povinen stěžovatelku poučovat o možnosti podat proti danému rozhodnutí (sdělení) žalobu.

14. Stěžovatelce nelze přisvědčit ani v tom, že by poučení poskytnuté žalovaným bylo zavádějící, resp. nepřesné a nedostatečné. Žalovaný sice nad rámec zákonné poučovací povinnosti poučil stěžovatelku o možnosti obrátit se na přezkumnou komisi Ministerstva zemědělství, poskytnutí důkladnějšího poučení však nelze považovat za pochybení správního orgánu. Žalovaný navíc v poučení zdůraznil, že podání žádosti o přezkum sdělení nemá vliv na jeho právní účinky a že jím je řízení o žádosti stěžovatelky ukončeno; tím dal stěžovatelce jasně najevo, že se jedná o konečné rozhodnutí ve věci a že žádost o jeho přezkum není řádným opravným prostředkem. Jak vyplývá i z judikatury, přezkumné řízení ve svých různých podobách je tradičně pojímáno jako dozorčí prostředek, na jehož použití nadřízeným správním orgánem není nárok, nejedná se tedy v žádném případě o řádný opravný prostředek ve správním řízení, který je třeba vyčerpat před podáním žaloby proti rozhodnutí správního orgánu [viz rozsudek NSS ze dne 7. 1. 2014, čj. 8 As 32/2013-46, bod 25, žalovaným odkazovaný rozsudek sp. zn. 7 As 55/2007, případně usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2019, čj. 1 Afs 271/2016-53, č. 3873/2019 Sb. NSS, podle něhož „řádný opravný prostředek je prostředek nápravy nepravomocných rozhodnutí správního orgánu (v tom spočívá dle obecně uznávaných doktrinálních názorů jeho vlastnost ,řádného‘ prostředku), jenž je z procesních hledisek plně v rukou účastníka řízení (v tom spočívá jeho vlastnost opravného, a nikoli dozorčího prostředku) “].

15. K tvrzením stěžovatelky týkajícím se „dvojkolejnosti“ řízení o žalobě proti sdělení žalovaného dle § 11 odst. 5 zákona o SZFI a postupu Ministerstva zemědělství při přezkumu tohoto sdělení Nejvyšší správní soud pouze uvádí, že souběžné vedení přezkumného řízení a řízení o žalobě proti témuž rozhodnutí správního orgánu je zcela běžnou situací, s níž správní řád i s. ř. s. dokonce výslovně počítají [viz v § 11 odst. 5 zákona o SZFI zmiňovaný § 153 odst. 1 písm. a) správního řádu, který navazuje na procesní institut uspokojení navrhovatele dle 62 s. ř. s.]. Dozví-li se správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, že bylo toto rozhodnutí zrušeno či změněno v přezkumném řízení, a nedojde-li následně právě k uplatnění institutu uspokojení navrhovatele nebo ke zpětvzetí žaloby, musí soud žalobu odmítnout dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Soud (předseda senátu) také může (ale nemusí) v případě probíhajícího přezkumného řízení přerušit řízení o žalobě proti témuž rozhodnutí správního orgánu dle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. a vyčkat výsledku přezkumného řízení, jinak však běží obě řízení na sobě nezávisle. 8 Afs 344/2021-43 pokračování

16. Jde-li o stěžovatelčin odkaz na rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2016, čj. 6 Afs 2/2016- 50, k tomu nezbývá než dodat, že toto rozhodnutí se týkalo oznámení o snížení dotace podle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 19. 2. 2015, tedy nikoli rozhodnutí o ukončení administrace žádosti o dotaci. Závěry v něm uvedené proto nelze vztahovat na nyní přezkoumávané rozhodnutí, jak činí stěžovatelka.

17. Závěrem lze pouze pro úplnost uzavřít, že tyto závěry lze i podle výše uvedeného usnesení Ústavního soud sp. zn. IV. ÚS 336/22 považovat za ústavně souladné a nikterak nepřiměřené, přičemž opožděné podání žaloby stěžovatelkou nebylo důsledkem nepřesného nebo zmatečného poučení obsaženého v žalobou napadeném rozhodnutí.

IV. Závěr a náklady řízení

18. Nejvyšší správní soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji dle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

19. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Žalovanému, který měl ve věci úspěch, nevznikly v řízení náklady přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 23. ledna 2023 Milan Podhrázký předseda senátu