8 Afs 40/2012

Rubrum

8 Afs 40/2012 - 56 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Janem Passerem v právní věci žalobce: HUSKY CZ s.r.o., se sídlem Huťská 2985/5, Praha 4, zastoupeného Mgr. Daliborem Franzem, advokátem se sídlem Na Kozačce 1289/7, Praha 2, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2011, čj. ÚOHS-R84/2009/HS-1260/2011/310/KPo, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2012, čj. 62 Af 24/2011 - 159, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .

Odůvodnění

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) rozhodnutím ze dne 11. 5. 2009, čj. ÚOHS-S076/2008/KD-5304/2009/820, uložil žalobci pokutu ve výši 2 316 000 Kč za porušení zákazu uvedeného v § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“). Žalobce se správního deliktu dopustil tím, že uzavřel a plnil zakázané dohody o přímém určení cen pro další prodej, které mohly vést k narušení hospodářské soutěže na trhu velkoobchodní distribuce zboží pro outdoorové vybavení. Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 28. 1. 2011, čj. ÚOHS-R84/2009/HS-1260/2011/310/KPo zamítl podaný rozklad a potvrdil napadené rozhodnutí.

2. Proti rozhodnutí předsedy žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Krajský soud rozsudkem ze dne 26. 4. 2012, čj. 62 Af 24/2011 – 159, zamítl žalobu. Napadené rozhodnutí bylo přezkoumatelné, a žalovaný se nedopustil nezákonnosti ani při hmotněprávním posouzení žalobcova jednání. Řízení před žalovaným nemělo vady, jež by mohly vyvolat nezákonnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud neshledal žalobcovy námitky důvodnými, a nezjistil žádnou skutečnost, jež by vyvolávala nutnost zrušit napadené rozhodnutí.

3. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu včas podanou kasační stížností, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. V odůvodnění své žádosti poukázal na to, že při činnosti, kterou vykonává, 8 Afs 40/2012 - 57 dochází sezónně k poklesu tržeb a zvýšení výdajů. Pokuta, kterou mu uložil Úřad, pro něj znamená hrozbu vážné a nenahraditelné újmy. V případě, že by vyčerpal svoje finanční prostředky na úhradu pokuty, mohlo by dojít k situaci, kdy by nebyl schopen uhradit svoje závazky vůči dodavatelům. Ti by mu pak nemuseli dodat zboží vůbec, anebo by mu nedodali dokumenty potřebné k proclení zboží. To by vedlo k pokutám za skladování zboží v celním skladu nebo přístavu. Tyto situace mohou způsobit platební neschopnost stěžovatele nebo vyústit v exekuční řízení proti němu. Stěžovatel rovněž upozornil na celkovou negativní ekonomickou situaci v hospodářství.

4. Žalovaný podal k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti rozsáhlé vyjádření. Předně poukázal na to, že stěžovatel patrně nezaznamenal novelizaci § 73 odst. 2 s. ř. s. s účinností od 1. 1. 2012, a navrhl přiznání odkladného účinku dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2011. V odůvodnění návrhu totiž užíval pojmu „nenahraditelná újma“. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud zamítl návrh na přiznání odkladného účinku jako nedůvodný. Uvedl, že odkladný účinek neslouží k oddálení platby ani ke zpochybnění důvodnosti pokuty, a přiznává se jen ojediněle. Přiznání odkladného účinku by však v tomto případě bylo v rozporu s veřejným zájmem na ochraně hospodářské soutěže a se zájmem na potrestání delikventa. Pokud jde o újmu, jež by měla vzniknout stěžovateli, stěžovatel nekonkretizoval objem očekávaných dodávek zboží ani datum jejich splatnosti, čímž rezignoval v této části na svou důkazní povinnost. Mimoto uvedl, že k újmě na jeho straně pouze může dojít, a nikoliv, že k ní dojde. Stěžovatel tedy neprokázal existenci reálného nebezpečí vzniku újmy. Musel si být navíc vědom rozhodnutí Úřadu o uložení pokuty z roku 2009, jež potvrdil i předseda Úřadu. Měl tedy dostatek času na to, aby si vytvořil finanční rezervy. Stěžovatel navíc může k úhradě pokuty použít prostředky ze základního kapitálu společnosti, který činí 12 000 000 Kč, nebo může výpadek finančních prostředků pokrýt půjčkou anebo úvěrem. Pakliže stěžovatel argumentoval tíživou ekonomickou situací v hospodářství, tím spíše se měl chovat v souladu se zákonem, protože účelem trestu je zasáhnout sféru delikventa tak, aby byl odrazen od deliktního jednání. Žalovaný uzavřel, že stěžovatel nesplnil podmínky pro přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti.

5. Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

6. Podle § 107 zákona č. 150/2002Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: kasační stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

7. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých se zrušujícím rozhodnutím krajského soudu, nese v dané věci stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí jednak dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud 8 Afs 40/2012 - 58 poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti. Kasační soud není povolán k tomu, aby za navrhovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proto musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011 - 74).

8. Uvedené požadavky stěžovatel v posuzovaném případě nenaplnil. V kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku, přičemž pouze obecně poukázal na to, že při výkonu jeho činnosti dochází sezónně k výkyvům v příjmech a výdajích, a úhrada pokuty by mohla vést k nepříznivé situaci v jeho podnikání. V závěru odkázal na špatnou ekonomickou situaci v hospodářství. Z uvedených skutečností a ani z důvodů kasační stížnosti však nelze pro stěžovatele dovodit hrozbu nepoměrně větší újmy, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám. Z tohoto důvodu není naplněna jedna ze dvou kumulativních podmínek stanovených v § 73 odst. 2 s. ř. s. a zdejší soud se proto již nezabýval druhou podmínkou.

9. S odkazem na shora uvedené důvody nepřiznal Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek. Nejvyšší správní soud uzavírá, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj nikterak předjímat rozhodnutí o věci samé.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 20. září 2012 JUDr. Jan Passer předseda senátu