8 Afs 49/2013

Rubrum

8 Afs 49/2013 - 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Svaz žen v zemědělství, se sídlem Toužimská 588/70, Praha 9 (dříve AGT CONSULTING občanské sdružení), zastoupeného Mgr. Markem Dianem, advokátem se sídlem B. Němcové 400, Hostinné, proti žalovanému: Státní zemědělský intervenční fond, se sídlem Ve Smečkách 33, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2009, čj. SZIF/2009/0233245, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2013, čj. 8 A 24/2011 – 60, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 28. 1. 2011 u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 175 351, 80 Kč s příslušenstvím. Uzavřel s žalovaným Dohodu o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova. Následně však žalovaný přistoupil ke korekci dotačních plateb a snížil požadovanou dotaci o shora uvedenou částku. Žalobce podal žalobu ke správnímu soudu 8 Afs 49/2013 - 33 poté, co bylo zastaveno řízení o téže žalobě podané u Obvodního soudu pro Prahu 1 a žalobce byl poučen o možnosti podat žalobu ve správním soudnictví.

2. Městský soud vyzval žalobce usnesením ze dne 2. 6. 2011, čj. 8 A 25/2011 - 11, k doplnění žaloby. Současně jej poučil, že pokud výzvě nevyhoví, soud nebude moci v řízení pokračovat a usnesením podání odmítne. Následně žalobu odmítl usnesením ze dne 22. 8. 2011, čj. 8 A 24/2011 – 15.

3. Žalobce napadl usnesení městského soudu kasační stížností. Městský soud neměl podle stěžovatele důvod žalobu odmítat, neboť žalobce žalobu řádně doplnil v souladu s usnesením ze dne 2. 6. 2011. Stěžovatel poukázal na to, že městský soud ve výzvě k doplnění žaloby uvedl nesprávnou spisovou značku. Jeho následné podání proto bylo zřejmě založeno do jiného spisu.

4. Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 18. 1. 2012, čj. 8 Afs 65/2011 - 45, usnesení o odmítnutí žaloby. V usnesení s výzvou k odstranění vad žaloby byla skutečně uvedena značka 8 A 25/2011, ačkoli se vztahovalo k věci vedené pod značkou 8 A 24/2011. Stěžovatel zaslal dne 23. 6. 2011 reakci na výzvu městského soudu. Ta byla i dle vyjádření předsedy senátu městského soudu, který věc vyřizoval, nesprávně založena do jiného spisu. Nejvyšší správní soud uzavřel, že stěžovateli nemohla jít k tíži skutečnost, že městský soud ve výzvě k odstranění vad podání uvedl nesprávnou spisovou značku.

5. V dalším řízení městský soud žalobu znovu odmítl usnesením ze dne 3. 6. 2013, čj. 8 A 24/2011 – 60, pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) s. ř. s. Žalobce totiž dne 21. 6. 2011 upravil žalobní petit tak, že se nadále nedomáhal přiznání požadované peněžní částky, ale zrušení rozhodnutí ze dne 2. 7. 2009, označeného jako Oznámení o schválení platby. Toto rozhodnutí je však vyloučeno ze soudního přezkumu s odkazem na výslovné znění § 14 odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů v rozhodném znění (dále jen „rozpočtová pravidla“). II.

6. Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost. Namítl, že ve věci nejsou dány důvody pro odmítnutí žaloby. Poukázal na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2010, čj. 64 Co 408/2010 – 30, kterým městský soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 6. 2010, čj. 25 C 382/2009 – 18, o zastavení řízení. Civilní soudy obou stupňů tedy dovodily, že v projednávané věci je dána příslušnost soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví. III.

7. Žalovaný uvedl ve vyjádření ke kasační stížnosti, že je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů. Není ústředním orgánem státní správy ani organizační složkou státu, a není tedy poskytovatelem dotací ve smyslu § 14 rozpočtových pravidel. V rámci projektových opatření pak žalovaný postupuje podle Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty programu rozvoje venkova na období 2007 – 2013. Dotace jsou poskytovány žadatelům v rámci projektových opatření na základě uzavřených veřejnoprávních dohod. 8 Afs 49/2013 - 34

8. Stěžovatel a žalovaný spolu dne 2. 5. 2008 uzavřeli Dohodu o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova (dále jen „dohoda“). Tato dohoda je veřejnoprávní smlouvou podle části páté správního řádu. Na projednávanou věc lze pohlížet jako na spor z veřejnoprávní smlouvy. Pravomoc k rozhodování sporů z těchto smluv mají orgány vyjmenované v § 169 správního řádu. Podle § 169 odst. 1 písm. d) spadá rozhodnutí o sporu z předmětné dohody do pravomoci Ministerstva zemědělství, jakožto správnímu orgánu nadřízenému správnímu orgánu, který je stranou veřejnoprávní smlouvy. IV.

9. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

10. Kasační stížnost není důvodná.

11. Nejvyšší správní soud nepovažoval za potřebné reagovat v této věci na úvahy žalovaného o tom, že rozhodování sporů z veřejnoprávních smluv je v pravomoci Ministerstva zemědělství. Žaloba stěžovatele směřovala výhradně proti Oznámení o schválení platby, vydanému na základě Dohody o poskytnutí dotace, nikoli proti rozhodnutí příslušného orgánu o sporu z veřejnoprávní smlouvy. Tím bylo rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 6. 12. 2011, čj. 222481/2011-MZE-14112, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele, aby mu Státní zemědělský intervenční fond proplatil na základě Dohody o poskytnutí dotace z programu rozvoje venkova částku 126 816,80 Kč za výdaje na odbornou exkurzi.

12. Pro rozhodnutí o kasační stížnosti byl zásadní obsah uplatněných kasačních námitek. Městský soud odmítl žalobu s poukazem na § 14 odst. 4 rozpočtových pravidel, účinný v rozhodném období. Podle tohoto ustanovení se na rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci nevztahují obecné předpisy o správním řízení a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání. V souvislosti s tímto ustanovením by bylo možné představit si případné námitky, zda žalobou napadené rozhodnutí bylo skutečně rozhodnutím podle citovaného ustanovení či úvahy o případném legitimním očekávání poskytnutí dotace v přislíbené výši. Nabízí se rovněž otázka, zda a jak případně byla uvedeným rozhodnutím zasažena veřejná subjektivní práva stěžovatele.

13. Takové námitky však stěžovatel nevznesl. Odkázal pouze na rozhodnutí civilních soudů, podle kterých patří projednávaná věc do správního soudnictví. Z toho podle něj plyne, že městský soud rozhodující ve správním soudnictví nebyl oprávněn žalobu odmítnout.

14. Tato jediná kasační námitka však nemůže být důvodná. Zda projednávaná věc patří do pravomoci správních soudů, samo o sobě nevypovídá nic o splnění dalších podmínek řízení, které jsou nutné k tomu, aby soud mohl o žalobě věcně rozhodnout. (Obvodní soud pro Prahu 1 a Městský soud v Praze v odvolacím řízení posuzovaly pouze to, zda ve věci mají rozhodovat civilní soudy v občanském soudním řízení resp. přezkoumat rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v soukromoprávní věci nebo zda mají ve věci rozhodovat správní soudy.) V této fázi řízení nemohly hodnotit splnění dalších podmínek 8 Afs 49/2013 - 35 řízení a tedy ani přípustnost žaloby podle § 68 písm. d) s. ř. s. Obvodní soud pro Prahu 1 neposuzoval, zda se stěžovatel domáhá přezkumu rozhodnutí, které je z přezkumu ve správním soudnictví vyloučeno podle zvláštního zákona. Pokud by tak činil soud, který nemá pravomoc rozhodnout ve věci samé, mohlo by dojít k porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K úpravě petitu žaloby, po kterém vyvstala otázka existence výluky ze soudního přezkumu, ostatně došlo až poté, kdy soudy v občanském soudním řízení zastavily řízení o původně podané žalobě. Jinými slovy, splnění ostatních podmínek řízení přísluší posoudit teprve soudu, který má pravomoc ve věci rozhodovat. Fakt, že stěžovatel původně podal žalobu u soudu, který o ní nemohl vzhledem k povaze sporu rozhodnout, nemůže znamenat, že jsou automaticky splněny všechny ostatní podmínky řízení a že soud, jehož pravomoc je dána, by měl následně rezignovat na jejich posouzení. Tím by byla založena naprosto nelogická a neodůvodněná nerovnost mezi žalobcem, který správně určil soud mající pravomoc ve věci rozhodnout a případy, kdy postupoval nesprávně a obrátil se na nesprávný soud. Procesní postup soudu, jehož pravomoc není dána, proto nemůže mít žádný vliv na to, zda bylo posléze správné žalobu odmítnout s poukazem na nepřípustnost žaloby ve správním soudnictví.

15. Nad rámec shora uvedeného důvodu, pro který je kasační stížnost nedůvodná, lze pouze připomenout rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2011, čj. 1 As 22/2011 – 64, podle kterého v teorii i judikatuře není sporu o tom, že právní vztah vzniklý poskytnutím dotace je veřejnoprávním vztahem (srov. usnesení Zvláštního senátu ze dne 7. 5. 2010, čj. Konf 14/2010 - 8, publikované pod č. 2115/2010 Sb. NSS či usnesení ze dne 20. 2. 2014, Konf 22/2013 - 7). Poskytování dotací ze státního rozpočtu je činností spadající do oblasti veřejné správy, konkrétně do oblasti veřejných financí.

16. S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

17. Nejvyšší správní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 27. února 2014 JUDr. Michal Mazanec předseda senátu