8 Afs 5/2014

Rubrum

8 Afs 5/2014 - 38 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: F. Š., zastoupeného Mgr. Tomášem Zachou, advokátem se sídlem Široká 36/5, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 1. 11. 2010, čj. 13909/10- 1300-107220, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2013, čj. 3 Af 2/2011 – 43, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .

Odůvodnění

I.

1. Dodatečným platebním výměrem ze dne 6. 11. 2009, čj. 126480/09/012912108019, Finanční úřad v Praze – Modřanech doměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2005.

2. Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu zamítlo žalobcovo odvolání a shora uvedené rozhodnutí správce daně potvrdilo rozhodnutím ze dne 1. 11. 2010, čj. 13909/10- 1300-107220, (dále též „napadené rozhodnutí“). Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu bylo ke dni 31. 12. 2012 zrušeno zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky. Jeho působnost přešla na Odvolací finanční ředitelství (dále jen „žalovaný“).

3. Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí správní žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl jako nedůvodnou.

4. Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost a požádal, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.

5. Žalovaný navrhl, aby soud zamítl návrh na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel návrh odůvodnil pouze tím, že by výkon rozhodnutí pro něj „znamenal nenahraditelnou újmu spočívající v nenapravitelném a nezvratném zásahu do jeho osobního a rodinného života, 8 Afs 5/2014 - 39 když žalobce pečuje o početnou rodinu, která je na něm existenčně a životně závislá (…) výkonem takového rozhodnutí by mu byla v současné době, kdy se potýká se špatným zdravotním stavem a pracovním stresem, způsobena též újma na psychickém zdraví.“ Stěžovatel měl svá tvrzení blíže rozvést, např. uvedením konkrétních údajů o svých rodinných a majetkových poměrech a dopadu případného vymáhání částky daňového nedoplatku na vyživovací povinnost stěžovatele, a předložit k těmto tvrzením důkazy. Ani zvýšení daňové povinnosti o statisíce korun nemusí mít automaticky za následek vznik nepoměrně větší újmy u stěžovatele, než jaká mohla vzniknout jiným osobám. Žalovaný také vyjádřil přesvědčení, že přiznání odkladného účinku může správci daně značně ztížit až znemožnit následné vymáhání daňového nedoplatku.

6. Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

7. Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: kasační stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

8. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých se zrušujícím rozhodnutím krajského soudu, nese v dané věci stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí jednak dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti. Kasační soud není povolán k tomu, aby za navrhovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proto musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011 - 74).

9. Uvedené požadavky stěžovatel v posuzovaném případě nenaplnil. V kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku, přičemž uvedl pouze obecná a ničím nepodložená tvrzení o hrozící újmě v podobě blíže nespecifikovaného zásahu do osobního a rodinného života a újmě na psychickém zdraví. Ani z důvodů uvedených v kasační stížnosti nelze dovodit pro stěžovatele hrozbu nepoměrně větší újmy, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám. Z tohoto důvodu není naplněna jedna ze dvou kumulativních podmínek stanovených v § 73 odst. 2 s. ř. s. a soud se proto již nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

10. S odkazem na shora uvedené důvody nepřiznal Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek. Nejvyšší správní soud uzavírá, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj nikterak předjímat rozhodnutí o věci samé. 8 Afs 5/2014 - 40 P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 5. března 2014 JUDr. Michal Mazanec předseda senátu