8 Afs 72/2012

Rubrum

8 Afs 72/2012 - 29 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: GTS Czech s. r. o., se sídlem Přemyslovská 2845/43, Praha 3, zastoupeného JUDr. Petrem Hostašem, advokátem se sídlem Na Struze 1740/7, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Česká republika – Moravský zemský archiv v Brně, se sídlem Palachovo nám. 1, Brno, zastoupené JUDr. Martinem Machačem, advokátem se sídlem Kobližná 19, Brno, II) Telefónica Czech Republic, a.s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 23. 8. 2011, čj. ÚOHS-R123/2011/VZ-13327/2011/310-ASc, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2012, čj. 62 Af 57/2011 - 96, takto:

Výrok

I. Řízení s e zastavuje.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozhodnutím ze dne 19. 5. 2011, čj. ÚOHS-S108/2011/VZ-6401/2011/510/MOn, přisvědčil zadavateli - osobě zúčastněné na řízení I), že nelze vybrat nezávisle na sobě dodavatele služeb v oblasti pevných a mobilních sítí, neboť služby v obou sítích musí být navzájem propojeny a fungovat jako celek. Úřad proto zamítl návrh žalobce podle § 118 odst. 4 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.

2. Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže rozhodnutím ze dne 23. 8. 2011, čj. ÚOHS-R123/2011/VZ-13327/2011/310-ASc, zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže 8 Afs 72/2012 - 30

3. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně. Krajský soud rozsudkem ze dne 1. 11. 2012, čj. 62 Af 57/2011 - 96, rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

4. Proti zrušujícímu rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) blanketní kasační stížnost. Podáním ze dne 11. 2. 2013, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 14. 2. 2013, vzal stěžovatel kasační stížnost zpět.

5. Podle § 37 odst. 4 s. ř. s. může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. Podle § 120 s. ř. s. platí tato ustanovení přiměřeně i pro řízení o kasační stížnosti.

6. Jelikož v posuzované věci stěžovatel vzal kasační stížnost v plném rozsahu zpět v době, kdy o ní dosud nebylo Nejvyšším správním soudem rozhodnuto, zdejší soud zastavil řízení v této věci podle § 47 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s.

7. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl na základě § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení o kasační stížnosti zastaveno. Osoby zúčastněné na řízení mají právo na náhradu jen těch nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jim soud uložil, což se v dané věci nestalo. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 5. března 2013 JUDr. Jan Passer předseda senátu