8 Ao 40/2021

Rubrum

8 Ao 40/2021-42 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci navrhovatele: Ing. T. R., zastoupený JUDr. Vladanou Vališovou, advokátkou se sídlem Balbínova 1093/27, Praha 2, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 22. 10. 2021, čj. MZDR 47828/2020-30/MIN/KAN, v rozsahu článku III, takto:

Výrok

I. Návrh s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Navrhovateli s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za návrh na zrušení opatření obecné povahy ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně JUDr. Vladany Vališové, advokátky.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Navrhovatel se návrhem na zrušení opatření obecné povahy domáhá zrušení mimořádného opatření odpůrce z 22. 10. 2021, čj. MZDR 47828/2020-30/MIN/KAN, v rozsahu článku III. Pro případ, že by v průběhu řízení bylo mimořádné opatření zrušeno, navrhl, aby soud vyslovil, že v dané části bylo v rozporu se zákonem.

2. Mimořádné opatření bylo vydáno s odkazem na § 80 odst. 1 písm. g) a § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“). S účinností od 1. 11. 2021 stanovilo podmínky, za nichž měly osoby přístup k vyšetření na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 nebo jeho antigenu hrazenému z veřejného zdravotního pojištění bez indikace lékařem či orgánem veřejného zdraví (dále „hrazené testování“). Konkrétně v čl. I nařídilo poskytovatelům zdravotních služeb, aby na žádost osob účastnících se veřejného zdravotního pojištění v ČR a spadajících do některé z kategorií definovaných v čl. III mimořádného opatření prováděli vyšetření na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2 pomocí RAT antigenních testů (nejvýše jednou za 7 dnů) a na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 pomocí RT-PCR testu (nejvýše dvakrát v kalendářním měsíci). V čl. II mimořádného opatření bylo poskytovatelům sociálních služeb nařízeno testování zaměstnanců těchto poskytovatelů a uživatelů sociálních služeb, 8 Ao 40/2021 případně některých dalších osob v souvislosti s poskytováním sociálních služeb, spadajících do některé z kategorií definovaných v čl. III mimořádného opatření. Oprávněnými osobami podle čl. III mimořádného opatření byly a) osoby do dovršení 18 let věku; b) osoby, které se pro kontraindikaci nemohly podrobit očkování proti onemocnění covid-19; a c) osoby očkované proti onemocnění covid-19 alespoň jednou dávkou očkovací látky. V článcích IV a čl. V mimořádného opatření byla upravena oznamovací povinnost osob s pozitivním výsledkem testu a ohlašovací povinnost poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb. Článek VI mimořádného opatření stanovil, že se toto opatření považuje za opatření proti infekčním onemocněním podle § 30 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a čl. VII s účinností od 1. 11. 2021 zrušil mimořádné opatření z 28. 5. 2021, čj. MZDR 47828/2020-29/MIN/KAN.

3. Napadené mimořádné opatření bylo s účinností od 22. 11. 2021 zrušeno mimořádným opatřením odpůrce z 18. 11. 2021, čj. MZDR 47828/2020-31/MIN/KAN.

II. Obsah návrhu na zrušení mimořádného opatření

4. Navrhovatel uvádí, že nespadá do žádné kategorie osob podle článku III mimořádného opatření. Musí proto ze svých prostředků hradit testy, které jsou podle mimořádného opatření odpůrce z 27. 9. 2021, čj. MZDR 14601/2021-25/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření čj. MZDR 14601/2021-26/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatření z 27. 9. 2021 o maloobchodu“), vyžadovány k účasti na řadě běžných životních činností. Ke své aktivní procesní legitimaci navrhovatel uvádí, že v pracovní dny chodí do restaurace, dále využívá služeb fitness centra, bazénu, kadeřnictví, chodí na masáže, do kina, do divadla i na koncerty a na víkendových výletech využívá ubytovací a stravovací služby. Právní sféra navrhovatele je tedy mimořádným opatřením dotčena, neboť musí k běžným činnostem předkládat potvrzení o bezinfekčnosti a platit za vyšetření, která jsou podkladem pro tato potvrzení (usnesení rozšířeného senátu NSS z 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-48).

5. Podstatou návrhu je pak argumentace k tvrzení, že 1) mimořádné opatření nezákonně zasahuje do práva na poskytování bezplatné zdravotní péče, garantovaného v článku 31 Listiny základních práv a svobod a rozvedeného v zákoně o veřejném zdravotním pojištění, jakož i do majetkové sféry navrhovatele 2) mimořádné opatření navrhovatele diskriminuje, neboť neočkované osoby nelegitimně znevýhodňuje v rozporu s čl. 3 odst. 1 Listiny, 3) odpůrce využívá mimořádného opatření k tomu, aby neočkované donutil k očkování, což odporuje čl. 4 odst. 4 Listiny, 4) mimořádné opatření z hlediska jeho zásahu neobstojí v testu proporcionality.

III. Vyjádření odpůrce

6. Odpůrce ve svém vyjádření k návrhu na zrušení mimořádného opatření navrhuje, aby soud návrh jako nedůvodný zamítl.

7. Odpůrce nařizuje mimořádná opatření na základě dostupných znalostí a při vědomí, že tyto znalosti nejsou dostatečné a přesné. Nelze čekat na to, až bude prokázáno a doloženo, zda je jedno opatření lepší než jiné. Odpůrce preferuje ochranu života a zdraví osob při současné snaze o co nejmenší omezení chodu společnosti. 8 Ao 40/2021-43 pokračování Navrhovatel není podle odpůrce mimořádným opatřením k ničemu nucen. K testování není nucen ani napadeným mimořádným opatřením ani mimořádným opatřením z 27. 9. 2021 o maloobchodu, které pouze stanovuje podmínky pro vstup do určitých prostor (pro využívání určitých služeb). Druhé z uvedených mimořádných opatření umožňuje bezinfekčnost prokázat nejen pomocí negativního testu, ale zejména pomocí průkazu o očkování, které je bezplatné. Navrhovatel neuvádí, že by z nějakého důvodu nemohl očkování podstoupit, a proto nelze přisvědčit jeho námitce, že napadené mimořádné opatření zasahuje do jeho majetkové sféry a není způsobilé zasáhnout do esenciálního práva navrhovatele na bezplatnou zdravotní péči.

IV. Závěry Nejvyššího správního soudu

8. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval podmínkami řízení, neboť v rozsudku z 30. 5. 2022, čj. 8 Ao 39/2021-47, na návrh jiného navrhovatele shledal mimořádné opatření z části rozporné se zákonem. Nejvyšší správní soud vyslovil tento závěr ohledně čl. I a čl. III v rozsahu odkazujícím právě na čl. I mimořádného opatření. Obsahově se tento výrok soudu vztahoval k podmínkám, za kterých byli poskytovatelé zdravotních služeb povinni provést testování jako službou hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, což je podstatou i nyní podaného návrhu.

9. Nejvyšší správní soud podle § 103 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. kdykoliv za řízení přihlíží z úřední povinnosti k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jelikož navrhovatel v nyní projednávané věci napadl mimořádné opatření odpůrce v částech, které Nejvyšší správní soud již shledal rozpornými se zákonem, zabýval se dále tím, zda jsou ve vztahu k těmto částem splněny podmínky řízení pro rozhodnutí ve věci samé. Deklaratorní výrok, jímž soud rozhodl, že opatření obecné povahy nebo jeho část bylo v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem (§ 13 odst. 4 pandemického zákona), má totiž účinky erga omnes (vůči všem). V dalších řízeních o návrhu na vyslovení nezákonnosti téhož opatření obecné povahy nebo jeho části, jehož nezákonnost již byla vyslovena, proto materiálně dochází k vyprázdnění předmětu řízení, neboť žádný navrhovatel by již nemohl dosáhnout lepšího výsledku, než je právě již dříve učiněné prohlášení nezákonnosti (viz závěry v usnesení NSS ze dne 11. 6. 2021, čj. 8 Ao 9/2021-43, č. 4220/2021 Sb. NSS).

10. Účinky rozsudku čj. 8 Ao 39/2021-47 dopadají i na navrhovatele v nyní projednávané věci, čímž došlo materiálně k vyprázdnění předmětu řízení. Díky účinkům výše uvedeného rozsudku se navrhovatel ocitl v situaci, kdy dosáhl toho, čeho se svým návrhem sám domáhal. Jeho návrh se dotýkal právě podmínek, za kterých byli podle čl. I mimořádného opatření povinni poskytovatelé zdravotních služeb provést testování jako službou hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. K úpravě testování pro účely poskytování sociálních služeb v návrhu nic neuvedl. Jelikož v relevantním rozsahu soud rozpor mimořádného opatření se zákonem již vyslovil, předmět tohoto řízení odpadl. 8 Ao 40/2021

11. Nejvyšší správní soud proto návrh odmítl pro nedostatek podmínky řízení [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

V. Náklady řízení

12. Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

13. Podle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platí, že byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že se navrhovateli vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč ve lhůtě stanovené souladu s § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 2. června 2022 Jitka Zavřelová předsedkyně senátu