8 Aps 1/2012

Rubrum

8 Aps 1/2012 - 66 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Mgr. M. S., zastoupeného Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 5, Praha, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2011, čj. 5 Ca 381/2008 - 40, takto:

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2011, čj. 5 Ca 381/2008 - 40, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I.

1. Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. Tvrdil, že mu zastupitelský úřad České republiky v Ulánbátaru v Mongolsku neumožnil ve dnech 18. 11. 2008 až 26. 11. 2008 účast na řízení o žádostech o vízum jeho klientů a účast na pohovorech mezi zastupitelským úřadem a klienty žalobce. Zastupitelský úřad tak zasáhl do práva žalobce na výkon povolání (advokacie) a znemožnil mu plnění jeho povinnosti chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy jeho klientů. II.

2. Městský soud rozsudkem ze dne 30. 11. 2011, čj. 5 Ca 381/2008 - 40, žalobu zamítl.

3. Podle městského soudu tvrzený zásah netrval ke dni vydání rozsudku. Ze stanoviska žalovaného, vydaného dne 17. 3. 2009, soudu vyplynulo, že přítomnost zástupce při pohovoru žadatele o vízum s pracovníkem zastupitelského úřadu je přípustná s ohledem na čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), který zaručuje právo na právní pomoc. Podle městského soudu lze oprávněně předpokládat, že se jednotlivé zastupitelské úřady budou zmíněným stanoviskem řídit. Požadavek, aby 8 Aps 1/2012 - 67 poskytovaná právní pomoc byla v souladu s předpisy hostitelské země, soud nepovažoval za omezení práva na právní pomoc.

4. Námitku žalovaného, že tvrzený zásah netrvá, neboť žalobci byl trestním rozsudkem vysloven zákaz činnosti výkonu advokacie na 3 roky, městský soud neuznal důvodnou. Soud vyšel ze skutečnosti, že si žalobce zvolil zástupce na dobu, kdy je jeho výkon advokacie pozastaven, proto by tvrzený zásah mohl trvat i nadále, byť nikoliv bezprostředně vůči osobě žalobce. III.

5. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.

6. Stěžovatel nesouhlasil s městským soudem, že zásah do jeho práv netrvá. Stanovisko žalovaného je pouze interním dokumentem, který deklaruje, že žalovaný bude dodržovat čl. 37 odst. 2 Listiny. Neznamená však, že zásah netrvá a že nehrozí jeho opakování.

7. Podle stěžovatele trvání zásahu nebo hrozba jeho opakování vyplývají přinejmenším z pasáže stanoviska, které podmiňuje poskytování právní pomoci souladem s předpisy hostitelského státu, mezinárodními zvyklostmi v konzulární praxi i v místě samotném a bezpečnostním režimem zastupitelského úřadu. Není možné, aby Česká republika takto podmiňovala výkon práv zaručených Ústavou a Listinou. Zastupitelské úřady jsou orgány veřejné moci České republiky a řízení u nich probíhají podle českých právních předpisů. Nacházejí se i na území států, které nejsou demokratické, nedodržují právo na spravedlivý proces a vykonávají státní moc na základě libovůle a korupce.

8. Na podporu svého tvrzení stěžovatel upozornil na případ advokáta Mgr. P. V., kterému zastupitelský úřad České republiky v Pekingu telefonicky sdělil, že nebude na zastupitelský úřad vpuštěn. Dne 7. 2. 2012 proto požádal příslušný zastupitelský úřad o sdělení, zda existují okolnosti, které by mohly ovlivnit účast zástupce. V odpovědi zastupitelský úřad poukázal na podmínku, že právní pomoc musí být poskytována v souladu s právními předpisy hostitelské země (v tomto případě Čínské lidové republiky), včetně odpovídajícího povolení pro výkon právní pomoci, např. pracovního povolení a tomu odpovídajícího víza.

9. Stěžovateli je pak z vlastní činnosti známo, že zastupitelské úřady kontrolují typ víza zástupce a požadují předložení pracovního povolení nebo osvědčení o oprávnění vykonávat advokacii ve státě, kde sídlí. Bez předložení těchto dokumentů úřady neumožní zástupci žadatelů o vízum vstup, případně dokonce informují orgány hostitelské země o „nezákonném“ poskytování právních služeb žadatelům, čímž zástupce vystavují nebezpečí zadržení nebo vyhoštění. IV.

10. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že zástupci mají přístup na zastupitelské úřady v cizině a je zajištěno právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Žalovaný rozeslal své stanovisko k této problematice na všechny zastupitelské úřady. Odkaz na soulad poskytování právní pomoci s právními předpisy hostitelské země odráží roli zastupitelských úřadů v zahraničí a vyjadřuje zájem na předcházení problémů s 8 Aps 1/2012 - 68 případným porušením zahraničního imigračního práva českými občany. Smyslem tohoto odkazu je tedy upozornit zástupce, aby měli příslušná pobytová povolení a aby skutečný účel cesty odpovídal účelu uvedenému v žádosti o pobytové povolení.

11. Dále žalovaný odkázal na Vídeňskou úmluvu o konzulárních stycích (č. 32/1969 Sb.), podle níž lze konzulární funkce vykonávat v rozsahu dovoleném mezinárodním právem a je třeba zohlednit právní předpisy přijímajícího státu. Vzhledem k bezpečnostním rizikům v některých státech je třeba vzít v úvahu také bezpečnostní opatření na jednotlivých zastupitelských úřadech. Text stanoviska je podle žalovaného legitimní a odpovídá postavení zastupitelských úřadů při výkonu konzulární služby v zahraničí.

12. Závěrem žalovaný dodal, že pokud je stěžovateli známo, že některé zastupitelské úřady brání právním zástupcům ve výkonu jejich činnosti, mohou se tito zástupci bránit stížností podle § 175 správního řádu. V.

13. V replice stěžovatel poukázal na svou zkušenost z pracovní cesty do Vietnamu v roce 2007, kdy byl na letišti v Hanoji zadržen policií a vyslýchán ohledně zastupování občanů Vietnamu před zastupitelským úřadem ČR. Policie mu sdělila, že výslech byl proveden na základě upozornění úřadů České republiky. Na základě žádosti o informaci žalovaný připustil, že takové podání učinil, ale obsah stěžovateli nesdělil s odůvodněním, že se jedná o utajované skutečnosti. V této věci městský soud rozhodl rozsudkem ze dne 23. 2. 2012, čj. 10 Ca 111/2008 - 49, a v současné době probíhá před městským soudem nové řízení. Závěrem stěžovatel vyjádřil obavu, že zastupitelské úřady budou v budoucnu postupovat stejně. VI.

14. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

15. Kasační stížnost je důvodná.

16. Nejvyšší správní soud shledal rozsudek městského soudu nepřezkoumatelným. Nepřezkoumatelnost je přitom vadou, ke které soud musí přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 s. ř. s.).

17. Především je třeba uvést, že výrok napadeného rozsudku je v rozporu s odůvodněním (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS). Dospěl-li totiž městský soud k závěru, že zásah ani jeho důsledky netrvají a nehrozí opakování zásahu, měl podle § 86 s. ř. s., ve znění účinném do 31. 12. 2011, řízení o žalobě zastavit. Vzhledem ke změně předmětné právní úpravy, účinné od 1. 1. 2012, by se zrušení rozsudku městského soudu jen z tohoto důvodu mohlo jevit formalistické.

18. Rozsudek městského soudu je však nepřezkoumatelný také pro nedostatek důvodů. Městský soud uzavřel, že zásah ani jeho důsledky netrvají a nehrozí opakování zásahu. Zdá se tedy, že městský soud považoval jednání žalovaného za nezákonný zásah. V 8 Aps 1/2012 - 69 takovém případě měl ovšem soud uvést, v čem jednání žalovaného naplnilo znaky nezákonného zásahu. Pouze pak mohl učinit závěr o tom, že zásah ani jeho důsledky již netrvají a nehrozí ani jeho opakování. Pokud městský soud nevymezil, zda se v posuzované věci jednalo o nezákonný zásah žalovaného a v čem měl spočívat, Nejvyššímu správnímu soudu s ohledem na prejudikaturu nezbylo, než rozsudek městského soudu zrušit (blíže viz rozsudky ze dne 17. 1. 2008, čj. 1 Aps 3/2006 - 69, č. 1590/2008 Sb. NSS, ze dne 20. 11. 2009, čj. 4 Aps 7/2009 - 36, či ze dne 28. 4. 2010, čj. 8 Aps 4/2009 - 123).

19. Městský soud tedy především posoudí, zda lze vůbec ve skutečnostech uvedených v žalobě spatřovat nezákonný zásah (ke kritériím srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005 - 65, č. 603/2005 Sb. NSS). Úkolem městského soudu bude mj. objasnit, zda stěžovatel mohl být zkrácen na svých právech, jejichž ochrany se domáhal v žalobě. Tvrdil-li stěžovatel, že bylo zasaženo do jeho Listinou zaručeného „práva na výkon povolání – advokacie“, městský soud bude muset posoudit, zda je z článku 26 Listiny nebo z jiného právního předpisu možné dovodit právo stěžovatele na zastupování klienta v konkrétní věci. Zváží tedy i to, zda se v popisovaném kontextu mohou dovolávat práva na právní pomoc pouze žadatelé o vízum, nebo i stěžovatel, který je jejich zástupcem. Kdyby městský soud uzavřel, že se v kontextu posuzované věci jednalo o nezákonný zásah do práv stěžovatele, bude namístě zohlednit změnu právní úpravy, která od 1. 1. 2012 nevyžaduje trvání zásahu jako jednu z podmínek žalobní legitimace (viz § 82 s. ř. s).

20. Nejvyšší správní soud shledal napadený rozsudek městského soudu nepřezkoumatelným, proto jej zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1. s. ř. s., srov. také např. rozsudek ze dne 19. 1. 2006, čj. 2 Afs 100/2005 - 106). V dalším řízení městský soud rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

21. Městský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 31. října 2012 JUDr. Jan Passer předseda senátu