8 As 108/2011

Rubrum

8 As 108/2011 - 33 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: P. F. Z., proti žalovanému: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, adresa pro doručování: Věznice Valdice, nám. Míru 55, Valdice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2011 o řešení kázeňského přestupku výchovným pohovorem a ze dne 16. 5. 2011 o uložení kázeňského trestu, o kasačních stížnostech žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2011, čj. 7 A 120/2011 - 12, a ze dne 25. 10. 2011, čj. 7 A 121/2011 - 13, takto:

Výrok

I. Řízení o kasačních stížnostech s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech.

Odůvodnění

I.

1. Dne 12. 5. 2011 řešil žalovaný se žalobcem výchovným pohovorem podle § 58 odst. 5 vyhlášky č. 378/2004 Sb. skutek spočívající v tom, že žalobce jako osoba ve výkonu trestu odnětí svobody ukrýval v igelitové tašce ústavní pyžamo, které měl předtím ráno odevzdat spolu s ostatními věcmi.

2. Rozhodnutím ze dne 16. 5. 2011 uložil žalovaný žalobci kázeňský trest v podobě důtky podle § 46 odst. 3 písm. a) zákona č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody (dále též „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“). Kázeňský trest byl uložen proto, že žalobce dne 18. 4. 2011 v 17.00 hod. v ubytovně „D“ při návratu z bohoslužby měl v každé nohavici půl pytlíku pravděpodobně ovesných vloček. II.

3. Proti rozhodnutí žalovaného o uložení kázeňského trestu a proti konání výchovného pohovoru podal žalobce dvě samostatné žaloby k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Současně s podanými žalobami požádal o osvobození od soudních poplatků. Žádosti odůvodnil tím, že je nemajetný vězeň bez práce a je odkázaný na sociální pomoc. Rovněž požádal o ustanovení zástupce, nejlépe JUDr. Aleny Jírovcové, advokátky se sídlem Šafaříkova 161 neboť ví, „že pracuje s derogačním nálezem č. 341/2010“.

4. Městský soud usneseními ze dne 25. 10. 2011, čj. 7 A 120/2011 - 12, a ze dne 25. 10. 2011, čj. 7 A 121/2011 - 13, zamítl žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků i o ustanovení právního zástupce.

5. Soud v odůvodnění obou usnesení shodně vyšel z § 36 odst. 3 s. ř. s., podle kterého v případě, že soud dospěje k závěru, že návrh je zjevně bezúspěšný, bez ohledu na majetkové poměry, žalobci nepřizná osvobození od soudního poplatku. Podle městského soudu oba návrhy nemohou být úspěšné. Soud připomněl, že s účinností od 1. 7. 2011 se lze domáhat soudního přezkoumání rozhodnutí o uložení kázeňských trestů podle § 46 odst. 3 písm. e) až h) zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Naproti tomu, rozhodnutí vydaná v kárném řízení, kterým byly uloženy kázeňské tresty podle § 46 odst. 3 písm. a) až d) a i), nepodléhají soudnímu přezkumu. Podle § 58 odst. 5 vyhlášky č. 378/2004 Sb. lze kázeňský přestupek řešit též výchovným pohovorem bez uložení kázeňského trestu. Z § 46 odst. 2 zákona o výkonu trestu odnětí svobody plyne, že rozhodnutí o řešení přestupku výchovným pohovorem není rozhodnutím o kázeňském přestupku. V posuzovaných věcech se tak žalobce v rozporu s § 52 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody domáhá soudního přezkumu správních rozhodnutí, proti kterým není žaloba přípustná. Proto je zde dán důvod pro odmítnutí žalob pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Jelikož jsou obě žaloby zjevně bezúspěšné ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s., městský soud nepřiznal žalobci osvobození od soudního poplatku ani nevyhověl jeho žádostem o ustanovení advokáta podle § 35 odst. 8 s. ř. s. III.

6. Proti shora specifikovaným usnesením městského soudu brojil žalobce (stěžovatel) podáními označenými jako kasační stížnost. Uvedl, že naléhavě žádá o přidělení právního zástupce, nejlépe JUDr. Aleny Jírovcové, „protože pracuje s derogačním nálezem č. 341/2010 Sb.“ Stěžovatel uvedl, že není právně vzdělán a bez erudovaného člověka v právní oblasti se neobejde. Zdůraznil, že pouze využívá práva, které mu umožňuje zákon. Současně požádal o osvobození od soudního poplatku, neboť je odkázán na sociální pomoc a jeho dluhy v současnosti přesahují částku 400 000 Kč. IV.

7. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 5. 3. 2012, čj. 8 As 108/2011 - 20, spojil řízení o kasačních stížnostech ke společnému projednání a rozhodnutí.

8. Nejvyšší správní soud týmž usnesením zamítl návrhy žalobce na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce pro řízení o kasačních stížnostech, a to z důvodu, že návrhy stěžovatele jsou zjevně neúspěšné. Výchovný pohovor (viz § 46 odst. 2 věta druhá zákona o výkonu trestu odnětí svobody ve spojení s § 58 odst. 5 věta druhá vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb.) ani uložení důtky (viz § 52 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody ve spojení s § 46 odst. 3 písm. a) téhož zákona) nepředstavují úkony, jejichž přezkumu by se stěžovatel mohl domáhat před správními soudy.

9. Nejvyšší správní soud stěžovatele současně vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů za podané kasační stížnosti, dále aby předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování pro řízení o kasačních stížnostech nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie, a konečně jej vyzval, aby v souladu s § 106 ve spojení s § 37 odst. 5 s. ř. s., doplnil svá podání označená jako kasační stížnosti o rozsah a důvody, pro které napadá shora specifikovaná usnesení městského soudu a uvedl, čeho se podáními domáhá (petit). V.

10. Specifikované usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 29. 3. 2012. Stěžovatel však ve stanovené ani pozdější lhůtě soudní poplatek neuhradil a ani jakkoliv nereagoval na výzvu soudu.

11. Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.

12. Jelikož stěžovatel ve stanovené lhůtě ani následně soudní poplatek neuhradil, Nejvyšší správní soud proto řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil.

13. Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že stěžovatel ani přes výzvu soudu nepředložil plnou moc udělenou advokátovi pro řízení o kasačních stížnostech. Stejně tak své kasační stížnosti nedoplnil o individualizované a dostatečně konkrétní kasační body. I pokud by tedy stěžovatel splnil svou poplatkovou povinnost, nepředložení plné moci udělené advokátovi a nedoplnění kasačních stížností o rozsah a důvody jejich podání by bránilo věcnému vyřízení kasačních stížností.

14. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení o kasační stížnosti zastaveno.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 12. července 2012 JUDr. Jan Passer předseda senátu