8 As 12/2019

Rubrum

8 As 12/2019-77 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: J. V., proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2018, čj. MSK 39546/2018, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2018, čj. 25 A 40/2018-37, takto:

Výrok

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2018, čj. 25 A 40/2018-37, s e ve výrocích I. a II. z r u š u j e a v tomto rozsahu s e věc v r a c í krajskému soudu k dalšímu řízení.

II. Kasační stížnost směřující proti výroku III. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2018, čj. 25 A 40/2018-37, s e o d m í t á .

Odůvodnění

1. Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jehož výrokem I. byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, výrokem II. zamítnuta žádost o ustanovení zástupce a výrokem III. byl stěžovatel vyzván k úhradě soudního poplatku za podanou žalobu. Z doplnění kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel brojí proti výrokům I. a II.

2. Krajský soud ve svém usnesení vycházel z toho, že stěžovatelův návrh zjevně nemůže být úspěšný, což je důvod pro zamítnutí žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Stěžovatelova žaloba směřovala proti rozhodnutí 8 As 12/2019 žalovaného, jímž bylo jako nepřípustné zamítnuto odvolání, protože stěžovatel nebyl a nemohl být účastníkem vodoprávního řízení. Stěžovatel však v žalobě namítal pouze vadné vyznačení doložky právní moci a dle krajského soudu tedy uplatnil žalobní bod, který se míjí s meritem napadeného správního rozhodnutí.

3. Stěžovatel kasační stížnost doplnil podáním ze dne 2. 4. 2019, v němž odkázal na doplnění kasační stížnosti, které soudu zaslal ve věci sp. zn. 9 As 11/2019 a kopii tohoto podání nyní ke svému podání přiložil. Stěžovatel uvedl, že se jedná o právně identickou nebo podobnou situaci. Nejvyšší správní soud proto toto podání vyhodnotil jako doplnění kasační stížnosti. Z něj plyne, že stěžovatel považuje důvody krajského soudu za nelogické. Krajský soud totiž na jednu stranu hodnotí jako nedostatečné stěžovatelem uplatněné žalobní body, na druhou stranu však zamítá jeho žádost o ustanovení advokáta pro zjevnou bezúspěšnost a ze stejných důvodů mu nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Žalobní body mohly být s pomocí advokáta doplněny.

4. Stěžovatel dále obsáhle popisuje své poměry a postoj k fungování státní moci. Vzhledem k tomu, že tyto okolnosti nemají bezprostřední vztah k projednávané věci, není nezbytné je na tomto místě rekapitulovat.

5. Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a z důvodů, které zákon připouští [§ 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řád správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Vzhledem k tomu, že se v nynější věci jedná o kasační stížnost proti procesnímu usnesení krajského soudu, nevyžadoval jinak povinné zastoupení stěžovatele advokátem ani zaplacení soudního poplatku (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Poté přistoupil k přezkumu napadených výroků usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

6. Podle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Rozhodnutí, kterým krajský soud stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu, je právě takovým rozhodnutím. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost směřující proti výroku III. napadeného usnesení odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s.

7. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

8. Podstatou projednávané věci je otázka, zda stěžovatelova žaloba zjevně nemůže být úspěšná proto, že se uplatněný žalobní bod míjí s důvody napadeného správního rozhodnutí žalovaného. Hodnocení návrhu jako zjevně neúspěšného totiž znemožňuje přiznat účastníkovi řízení osvobození od soudního poplatku (§ 36 odst. 3, věta třetí, s. ř. s.) a ustanovení zástupce (§ 35 odst. 10, věta první, s. ř. s.).

9. Nejvyšší správní soud se obdobnými rozhodnutími krajského soudu vydanými ve věcech téhož stěžovatele již nedávno zabýval (srov. rozsudky ze dne 29. 3. 2019, čj. 9 As 11/2019-31 a ze dne 23. 5. 2019. čj. 9 As 27/2019-52) a dospěl v nich k závěru, že důvody napadeného usnesení neobstojí. Ze skutečnosti, že stěžovatel v žalobě uplatnil žalobní bod, 8 As 12/2019-78 který se míjí s meritem napadeného správního rozhodnutí, totiž ještě nelze usuzovat na zjevnou neúspěšnost celé žaloby. Není vyloučeno, že stěžovatel další žalobní body doplní, a to ať už sám, nebo prostřednictvím případně ustanoveného zástupce (ostatně s ohledem na to, že společně s podáním žaloby o jeho ustanovení požádal, lze usuzovat, že měl v úmyslu žalobu později doplnit jeho prostřednictvím).

10. Nejvyšší správní soud kasačním námitkám přisvědčil a napadené výroky usnesení proto zrušil podle § 110 odst. 1, věty první, s. ř. s. Krajský soud bude v dalším řízení vázán právním názorem uvedeným výše (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud v této souvislosti dále podotýká, že závazný právní názor se týká výlučně zákonnosti důvodu, na kterém krajský soud své rozhodnutí postavil, a definitivně neřeší oprávněnost stěžovatelových žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.

11. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v konečném rozhodnutí vydaném v dalším řízení (§ 110 odst. 3, věta první, s. ř. s.).

12. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že nerozhodoval o dalších žádostech navrhovatele spojených s dodatečným doplněním kasační stížnosti ze dne 4. 6. 2019. Konkrétně nerozhodoval o žádosti o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti, jelikož stěžovateli byla usnesením ze dne 16. 6. 2019, čj. 8 As 12/2019-61, lhůta prodloužena o měsíc, zákon neumožňuje lhůtu dále prodloužit (§ 106 odst. 3 s. ř. s) a stěžovatelova kasační stížnost je perfektní. Nejvyšší správní soud nerozhodoval ani o žádosti o přerušení řízení, jelikož neshledal, že by ve věci byl dán některý z důvodů pro přerušení dle § 48 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 18. června 2019 JUDr. Petr Mikeš, Ph.D. předseda senátu