8 As 136/2012

Rubrum

8 As 136/2012 - 52 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyně: S. H., zastoupené JUDr. Marcelou Scheeovou, advokátkou se sídlem Štupartská 4, Praha 1, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, se sídlem Květná 15, Brno, proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2012, čj. BJ937-2/99/6/9/2012-SŘ, o kasační stížnosti společnosti ZIMBO CZECHIA s. r. o., se sídlem Na Zátorách 8, Praha 7, zastoupené JUDr. Marcelou Scheeovou, advokátkou se sídlem Štupartská 4, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2012, čj. 10 A 69/2012 - 58, takto:

Výrok

Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e zamítá.

Odůvodnění

1. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, rozhodnutím ze dne 6. 6. 2012, čj. BJ937-2/99/6/9/2012-SŘ, zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Táboře, ze dne 7. 3. 2012, čj. CZ31919-1/2012/001/3/2012. Tímto rozhodnutím byla žalobkyni uložena pořádková pokuta podle § 19 odst. 1 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole ve výši 10 000 Kč.

2. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. 11. 2012, čj. 10 A 69/2012 - 58, rozhodl, že společnost ZIMBO CZECHIA s. r. o. není osobou zúčastněnou na řízení ve věci žaloby žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2012, čj. BJ937-2/99/6/9/2012-SŘ.

3. Uvedené usnesení krajského soudu napadla společnost ZIMBO CZECHIA (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) 8 As 136/2012 - 53 s. ř. s. Stěžovatel současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 odst. 1 s. ř. s. Svůj návrh odůvodnil tím, že pokud by ústní jednání proběhlo bez jeho účasti, aniž by bylo předem o jeho kasační stížnosti rozhodnuto, a to za situace, kdy by mu postavení osoby zúčastněné na řízení náleželo, došlo by ke zmaření, popř. k omezení možnosti uplatnění jeho ústavních práv jako zúčastněné osoby. Stěžovatel předpokládá, že příslušný krajský soud vydá ve věci 19. 12. 2012 rozhodnutí o podané žalobě.

4. Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

5. Podle § 107 s. ř. s., věta před středníkem, kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (zde stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

6. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Tento institut představuje dočasnou procesní ochranu stěžovatele před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního rozhodnutí. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro mimořádné a ojedinělé případy, a to jen na základě návrhu stěžovatele. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých s usnesením krajského soudu, nese v dané věci stěžovatel. Žádost o přiznání odkladného účinku proto musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy.

7. Nejvyšší správní soud v uvedené věci neshledal důvody pro, které by bylo třeba prolomit mimořádnost institutu odkladného účinku. Stěžovatel žádným způsobem nerozvedl, jak konkrétně by se v projednávané věci mělo nepřiznání odkladného účinku dotknout jeho práv. Pouze obecně poukázal na procesní důsledky usnesení krajského soudu spjaté s nařízením jednání ve věci samé. Z jeho návrhu nebylo patrné, v čem konkrétně spočívá onen zákonem předpokládaný výjimečný a závažný stav, který by byl způsoben výkonem napadeného rozhodnutí a který by později nebylo již možné odčinit, popř. by se tak mohlo stát jen s vynaložením značných nákladů. Samotné přesvědčení stěžovatele o tom, že mu svědčí postavení osoby zúčastněné na řízení, nemůže být důvodem pro přiznání odkladného účinku. To, zda mu takové postavení přísluší, bude až předmětem věcného přezkumu kasační stížnosti.

8. Nejvyšší správní soud k uvedenému doplňuje, že z rejstříku Infosoud na stránkách www.justice.cz, vyplývá, že krajský soud jednání nařízené na 19. 12. 2012 odročil. S ohledem na to, že stěžovatel podal kasační stížnost proti shora specifikovanému usnesení, krajský soud odeslal celý spisový materiál (tj. soudní i správní spis) Nejvyššímu správnímu soudu. Tato skutečnost sama o sobě brání v rozhodnutí krajského soudu o věci samé a poskytuje stěžovateli dostatečnou ochranu před jím nastíněnými následky usnesení krajského soudu. 8 As 136/2012 - 54

9. Vzhledem k tomu, že stěžovatel dostatečným způsobem nedoložil, že výkon nebo jiné právní následky napadeného usnesení krajského soudu by pro něj představovaly relevantní újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., Nejvyšší správní soud se nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

10. Nejvyšší správní soud po zvážení argumentů stěžovatele tedy dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku nebyly splněny. Proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Soud zdůrazňuje, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy, a nelze z něj jakkoliv předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 21. března 2013 JUDr. Jan Passer předseda senátu