8 As 148/2025

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Ondřeje Bartoše (soudce zpravodaj) a Pavla Molka v právní věci žalobkyně: ZPĚTNÝ LEASING, s. r. o., IČO: 11850400, sídlem Nová výstavba 218, Obrnice, zast. Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2024, č. j. JMK 26196/2024, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2025, č. j. 34 A 29/2024-30, takto:

Výrok

Věc s e p o s t u p u j e rozšířenému senátu.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Bučovice (správní orgán prvního stupně) rozhodnutím ze dne 10. 7. 2023 uznal žalobkyni vinnou 26 přestupky podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví dne 16. 2. 2024 zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

2. Žalobkyně dne 2. 11. 2023 udělila V. Ch. plnou moc označenou jako „presidiální“ s odkazem na § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu; zmocnila jej „pro všechna řízení o přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu“. V plné moci je uvedeno, že její platnost není časově omezená a ani rozsah zástupčího oprávnění není nijak omezen. Tuto plnou moc doručila žalobkyně 12. 11. 2023 správnímu orgánu prvního stupně.

3. Žalovaný vyšel z toho, že plná moc se vztahuje i na právě probíhající řízení; jednal tak s V. Ch. jako se zástupcem žalobkyně a dne 23. 2. 2024 mu doručil do datové schránky napadené rozhodnutí.

4. Žalobkyni bylo dne 18. 8. 2024 na základě její žádosti napadené rozhodnutí doručeno do datové schránky.

5. Dne 18. 10. 2024 podala žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Tvrdila, že jí napadené rozhodnutí žalovaného bylo doručeno do datové schránky 18. 8. 2024; od tohoto data odvozovala běh lhůty pro podání žaloby. Krajský soud ale vyšel z toho, že plná moc předložená ve správním řízení nemá náležitosti plné moci pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu [tzv. prezidiální plná moc – § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu], protože na ní chybí úředně ověřený podpis zmocnitele. Současně krajský soud – bez ohledu na to, zda předložená plná moc má nebo nemá náležitosti prezidiální plné moci – považoval za podstatné, že plná moc byla předložena až v průběhu správního řízení, nikoli před jeho zahájením. Proto krajský soud posoudil plnou moc podle obsahu jako plnou moc pro celé řízení [tzv. procesní plnou moc - § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu]. V odůvodnění svého usnesení uvedl, že nadepsání plné moci jako presidiální a odkaz na § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu nevylučuje, aby listina byla posouzena jako plná moc udělená i pro aktuálně vedené správní řízení. Neobsahuje žádný projev vůle, ze kterého by bylo možno usuzovat na to, že zmocnitelka chtěla rozsah zástupčího oprávnění omezit; naopak je patrná vůle žalobkyně rozsah zástupčího oprávnění rozšířit časově i věcně.

6. Krajský soud tedy uzavřel, že žalovaný napadené rozhodnutí správně doručil do datové schránky zástupce žalobkyně dne 23. 2. 2024. Žalobu podanou 18. 10. 2024 tedy usnesením odmítl pro opožděnost. Jako další důvod pro odmítnutí uvedl, že žalobkyní zvolená procesní taktika je obstrukční snahou vyvolat procesní pochybení na straně správních orgánů; podle krajského soudu byla prezidiální plná moc předložena jen za účelem zkomplikování řízení, což krajský soud označil za šikanózní a sledující zjevné zneužití práva, což podle krajského soudu nemůže požívat právní ochrany.

7. Proti usnesení krajského soudu se žalobkyně (dále „stěžovatelka“) brání kasační stížností, v níž setrvává na argumentaci vyjádřené již v žalobě, že plná moc ze dne 2. 11. 2023 se na dané správní řízení nevztahovala. Závěr krajského soudu, že listina nemá náležitosti tzv. prezidiální plné moci, je nesprávný. Listina netrpí nedostatkem v podobě chybějícího úředního ověření podpisu; byla podepsána elektronickým ekvivalentem úředně ověřeného podpisu (§ 6 odst. 2 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů). Měla být proto posouzena jako prezidiální plná moc a vztažena na řízení zahájená v budoucnu v souladu s § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, nikoli také na řízení zahájené před uložením plné moci u správního orgánu. Stěžovatelka zpochybnila závěr krajského soudu, že plnou moc bylo možné posoudit jako procesní pro dané řízení. V obecné rovině sice souhlasila s krajským soudem v tom, že prezidiální plnou moc, která nebyla před zahájením řízení uložena u správního orgánu, je možné akceptovat i po zahájení řízení a hledět na ni jako na procesní plnou moc. Podmínkou pro to však je, že na toto řízení dopadá vymezený rozsah plné moci. Stěžovatelka pak dovozovala, že označením plné moci odkazem na zákonné ustanovení § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu dala najevo, že se plná moc vztahuje na řízení zahájená v budoucnu. Krajský soud tedy dle stěžovatelky obsah plné moci nesprávně vyložil. Stěžovatelka tak v daném správním řízení nebyla zastoupena a doručení napadeného rozhodnutí V. Ch. nemělo účinky řádného doručení stěžovatelce. Té bylo napadené rozhodnutí doručeno až 18. 8. 2024 a žaloba podaná 18. 10. 2024 tak byla dle stěžovatelky včasná.

II. Důvody postoupení věci rozšířenému senátu

8. Osmý senát Nejvyššího správního soudu při předběžném projednání věci shledal, že je naplněn důvod pro postoupení věci k rozhodnutí rozšířenému senátu.

9. Pro vyřešení věci je třeba zodpovědět mimo jiné následující otázky: 1) zda má správní orgán, resp. správní soud z úřední povinnosti vyhodnotit, zda je prezidiální plná moc podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu opatřena úředně ověřeným podpisem, resp. jeho elektronickým ekvivalentem; z toho, jaký tento závěr bude, totiž vyplyne, zda je pro řešení věci podstatné zodpovědět otázku 2) a 3), nebo pouze 3), 2) zda lze posuzovat tzv. prezidiální plnou moc, která postrádá některou ze zákonných náležitostí, s ohledem na § 37 odst. 1 správního řádu bez dalšího za jiný druh plné moci, 3) zda má prezidiální plná moc účinky i ohledně již zahájených řízení, včetně zahájeného řízení o odvolání.

10. Ohledně všech těchto otázek existuje buď rozporná judikatura jednotlivých senátů tohoto soudu, nebo se chce předkládající senát od již vyjádřeného právního názoru odchýlit (§ 17 odst. 1 s. ř. s.). Jednotlivé senáty NSS se totiž v nedávné době zabývaly stejnou plnou mocí, která je předmětem sporu v tomto řízení (tedy plnou mocí udělenou stěžovatelkou dne 2. 11. 2023 zmocněnci V. Ch.). První otázka (v níž se chce předkládající senát odchýlit od dosavadní judikatury): Má správní orgán, resp. správní soud z úřední povinnosti vyhodnotit, zda je prezidiální plná moc opatřena úředně ověřeným podpisem, resp. jeho elektronickým ekvivalentem?

11. Desátý senát v usnesení ze dne 2. 10. 2025, č. j. 10 As 159/2025-28, dospěl k tomu, že z plné moci ani ze souvisejícího dokladu neplynulo, jakou formu elektronický podpis osoby jednající za zmocnitelku měl. Proto měl splnění podmínky úředně ověřeného podpisu za nejednoznačné. Odkázal na judikovanou zásadu, že vyvolá-li osoba vlastní vinou u správního orgánu domněnku, že zmocnila někoho jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolat nedostatku zmocnění, byl-li správní orgán v dobré víře a mohl-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno. Desátý senát připsal veškerou odpovědnost za to, koho vůči správnímu orgánu označí jako svého zástupce, účastníku řízení; odmítl, že by si správní orgány měly zjišťovat údaje o úředním ověření podpisů z centrálního registru obyvatel.

12. V posuzované věci stěžovatel v kasační stížnosti zpochybnil závěr, že plná moc není opatřena úředně ověřeným podpisem. Učinil tak s odkazem na § 6 odst. 2 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, podle něhož platí, že stanoví-li právní předpis požadavek úředního ověření podpisu, považuje se za splněný využitím uznávaného elektronického podpisu, pokud lze s využitím údajů základního registru obyvatel nebo portálu veřejné správy ověřit, že kvalifikovaný certifikát pro elektronický podpis, na jehož základě podepisující vytvořil uznávaný elektronický podpis na dokumentu, patří podepisujícímu. Z textu zákona nijak nevyplývá, že by osoba předkládající určitý dokument splňující stanovené náležitosti na to musela správní orgán výslovně upozornit. Stejně tak nemusí upozorňovat na to, zda je k dokumentu přiložen kvalifikovaný elektronický podpis, neboť tuto skutečnost si správní orgán nepochybně také ověřuje sám. Úvaha desátého senátu by také vedla k odlišnému zacházení s dokumenty v elektronické a v listinné podobě. V případě listinné podoby nepochybně nemusí podatel výslovně upozorňovat na to, že je dokument úředně ověřen. Citované ustanovení však zakládá rovnocennost elektronického dokumentu splňujícího stanovené náležitosti se splněním požadavku na úřední ověření podpisu. Předkládající senát je proto přesvědčen, že správní orgán musí formu elektronického podpisu vyhodnotit z úřední povinnosti, a vymezuje se tak proti výše vyjádřenému závěru desátého senátu, že správní orgány si nemají zjišťovat údaje o úředním ověření podpisů z centrálního registru obyvatel. Od tohoto závěru se hodlá odchýlit, což však nemůže učinit bez rozšířeného senátu.

13. Ohledně zbývajících dvou otázek je dosavadní judikatura jednotlivých senátů NSS rozporná. Druhá otázka: Jak posuzovat prezidiální plnou moc, která postrádá některou ze zákonných náležitostí?

14. Desátý senát v usnesení ze dne 2. 10. 2025, č. j. 10 As 159/2025-28, k plné moci konstatoval, že pouhé uvedení slova presidiální a odkaz na ustanovení § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu nepostačují k naplnění požadavků z tohoto ustanovení plynoucích. Desátý senát měl za to, že splnění podmínky úředně ověřeného podpisu je nejednoznačné, proto je třeba považovat ji za takto nepodepsanou. Za souladný s judikaturou pak označil desátý senát závěr krajského soudu, že plná moc (nesplňující náležitosti prezidiální plné moci) má náležitosti standardní procesní plné moci, a proto měla být takto posouzena.

15. Materiální posouzení plné moci podle jejího obsahu akcentoval také třetí senát ve svém usnesení ze dne 11. 2. 2026, č. j. 3 As 138/2025-43. Vyzdvihl zásadu, že v pochybnostech o existenci i rozsahu zastoupení je třeba postupovat ve prospěch zastoupení, což pramení z práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Třetí senát nepřehlédl rozsudek dvacátého druhého senátu ze dne 18. 12. 2025, č. j. 22 As 152/2025-28, v němž kasační soud odmítl možnost vnutit účastníkovi jiný rozsah plné moci, než jaký plyne z předložené prezidiální plné moci. Tento závěr ale pramenil ze situace, kdy plná moc byla prostá vad a pochybnosti o její povaze nemohly vzniknout. Třetí senát dále zmínil rozsudek ze dne 4. 12. 2025, č. j. 1 As 150/2025-27, v němž kasační soud odmítl možnost posouzení nedokonalé prezidiální plné moci jako plné moci procesní a zdůraznil nutnost respektovat úmysl zmocnitele; podle třetího senátu zde ale první senát přistoupil ke zrušení odmítavého usnesení krajského soudu zejména proto, že krajský soud svůj závěr o posouzení pravé povahy plné moci nezdůvodnil a neprovedl ani úvahu, jaká byla skutečná vůle účastníka ohledně rozsahu zastoupení ve správním řízení. Předkládající senát však považuje za podstatné, že první senát striktně odmítl, že by bylo bez dalšího možné posoudit plnou moc v případě chybějící náležitosti jako plnou moc jiného typu (viz dále bod [14]). Odlišení třetího senátu tak nebylo správné. Třetí senát shledal správným postup krajského soudu, který navzdory obsahovým nedostatkům prezidiální plné moci uzavřel, že plná moc není neúčinná, ale – v duchu zásady v pochybnostech ve prospěch zastoupení – posoudil plnou moc podle jejího obsahu jako plnou moc procesní.

16. Druhý senát se ve svém usnesení ze dne 30. 3. 2026, č. j. 2 As 120/2025-20 s odkazem na výše zmíněná usnesení desátého a třetího senátu shledal, že posouzení plné moci jako procesní je v souladu s judikaturou NSS. Přiklonil se k posouzení plné moci podle jejího obsahu jako plné moci procesní. Protože je v plné moci uvedeno, že se vztahuje na všechna řízení o přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, je podle druhého senátu logické, že správní orgán doručoval zástupci stěžovatelky i v řízení, v jehož průběhu mu byla plná moc doručena.

17. S právě předestřenou judikaturou je rozporný rozsudek ze dne 4. 12. 2025, č. j. 1 As 150/2025-27, ve kterém se první senát zabýval opět totožnou plnou mocí jako ve věci nyní posuzované. Ve věci řešené prvním senátem vyšel krajský soud z předpokladu, že na prezidiální plnou moc, která nesplňuje všechny zákonem stanovené náležitosti, lze nahlížet jako na plnou moc generální. První senát to považoval toliko terminologickou nesprávnost, když jinak bylo z odkazu na zákonné ustanovení zřejmé, že krajský soud měl na mysli plnou moc procesní. To by podle závěrů prvního senátu samo o sobě nezákonnost usnesení krajského soudu nepůsobilo. První senát ale považoval za rozpornou navazující argumentaci krajského soudu, který tentýž pojem (generální plná moc) používal v různých částech napadeného usnesení v různém významu. Jednou tímto pojmem označoval plnou moc procesní, jinde plnou moc prezidiální. To podle prvního senátu znemožnilo, aby NSS správnost úvah krajského soudu přezkoumal.

18. První senát však dále vytkl krajskému soudu, že nijak nehodnotil úmysl stěžovatele ohledně rozsahu zastoupení a jen konstatoval, že chybí-li na plné moci úředně ověřený podpis, nemůže jít o plnou moc prezidiální. Odkázal na judikaturu NSS, z níž vyplývá, že má-li správní orgán pochybnosti o existenci zastoupení či rozsahu zmocnění v rámci udělené plné moci, nebo vykazuje-li plná moc vady, které lze odstranit, je namístě, aby k odstranění těchto vad vyzval zmocněnce, popřípadě samotného účastníka řízení (jedná se o rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. 2 As 181/2015-34, ze dne 29. 1. 2015, č. j. 10 As 266/2014-32, ze dne 22. 6. 2016, č. j. 1 As 34/2016-35). První senát striktně odmítl, že by bylo v případě chybějící náležitosti plné moci (zde úředně ověřeného podpisu na prezidiální plné moci) bez dalšího možné udělenou plnou moc vyložit jako plnou moc jiného typu, aniž by se správní orgán pokusil vady odstranit. S odkazem na rozsudek ze dne 22. 3. 2017, č. j. 2 As 12/2017- 57, první senát vyslovil, že nelze připustit, aby se stíral rozdíl mezi jednotlivými druhy plných mocí, které zákon rozlišuje, kdy každý z druhů plné moci předpokládá jiný rozsah zmocnění a nelze je jednoduše směšovat. Podle prvního senátu je nepřípustné, aby docházelo k popření výslovně projevené vůle zmocnitele být zastoupen v konkrétním rozsahu, protože zastoupení na základě plné moci je ve správním řízení fakultativní a účastníku řízení nelze vnutit zastoupení v rozporu s jeho vůlí.

19. První senát se tak od desátého a třetího senátu liší v posouzení otázky, zda v případě chybějící náležitosti prezidiální plné moci je možné ji bez dalšího posoudit jako plnou moc procesní, anebo je třeba zjišťovat skutečnou vůli účastníka řízení a vyzvat jej k odstranění vady spočívající v chybějící náležitosti. Je v rozporu i se závěry druhého senátu, který – ač se sám otázkou náležitostí prezidiální plné moci nezabýval – následoval závěry desátého a třetího senátu, že výslovné označení plné moci jedním z typů podle správního řádu (odkazem na zákonné ustanovení a doktrinálním názvem „prezidiální“) nebrání bez dalšího tomu, posoudit plnou moc jako plnou moc jiného typu, jehož náležitosti splňuje.

20. Stejné závěry jako první senát přijal i šestý senát v rozsudku ze dne 1. 4. 2026, č. j. 6 As 15/2026-35. Tento rozsudek šestého senátu se nicméně netýkal téže plné moci, o níž je spor v posuzované věci. Třetí otázka: Jak posuzovat prezidiální plnou moc, která byla předložena až v průběhu správního řízení?

21. Desátý senát v usnesení ze dne 2. 10. 2025, č. j. 10 As 159/2025-28, k plné moci konstatoval, že podstatný je obsah plné moci; z něho nelze seznat, zda je udělena pro všechna řízení zahajovaná v konkrétním čase, nebo veškerá řízení v budoucnu. Není ani jasné, zda se má jednat o všechna budoucí řízení, neboť sousloví všechna řízení může zahrnovat i řízení probíhající. Je-li časové vymezení okamžiku, od něhož má být plná moc účinná, nejednoznačné, nelze to podle desátého senátu nelze zhojit obecným odkazem na zákonné ustanovení. Za souladný s judikaturou označil desátý senát závěr krajského soudu, že plná moc má náležitosti standardní procesní plné moci, a proto měla být takto posouzena.

22. Druhý senát ve svém usnesení ze dne 30. 3. 2026, č. j. 2 As 120/2025-20, považoval za důležité, že plná moc (bez ohledu na její označení nebo náležitosti) byla správnímu orgánu doručena až v průběhu správního řízení [a ne před jeho zahájením, jak vyplývá z podmínek pro tento typ plné moci zakotvených v § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu], proto nebylo možné ji posoudit jako prezidiální a z tohoto titulu dovodit její účinnost i pro probíhající správní řízení. Podle druhého senátu proto nebylo třeba zabývat tím, zda náležitosti prezidiální plné moci splňuje. Druhý senát se však přiklonil k posouzení plné moci podle jejího obsahu jako plné moci procesní. Podle druhého senátu účastníku řízení nic nebrání, aby rozsah plné moci vymezil tak, že se může jednat zároveň o prezidiální i procesní plnou moc. Druhý senát se ztotožnil také s tím, že žalobkyně se nemůže dovolat nedostatku zmocnění, neboť vyvolala vlastní vinou u správního orgánu domněnku, že zmocnila jiného k právnímu jednání; správní orgán tak v dobré víře mohl rozumně očekávat, že zmocnění bylo uděleno. Protože je v plné moci uvedeno, že se vztahuje na všechna řízení o přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, je podle druhého senátu logické, že správní orgán doručoval zástupci stěžovatelky i v řízení, v jehož průběhu mu byla plná moc doručena.

23. Závěry rozsudků prvního, dvaadvacátého a třetího senátu jsou však rozporné.

24. Podle rozsudku prvního senátu ze dne 4. 12. 2025, č. j. 1 As 150/2025-27, je třeba hodnotit úmysl zmocnitele ohledně rozsahu zastoupení. S odkazem na judikaturu NSS (uvedenou již výše) první senát uzavřel, že má-li správní orgán pochybnosti o existenci zastoupení či rozsahu zmocnění v rámci udělené plné moci, je namístě, aby tyto pochybnosti odstranil. Závěry prvního senátu lze vyložit tak, že i v případě nesplnění zákonné náležitosti v podobě předložení plné moci správnímu orgánu do zahájení řízení není bez dalšího možné udělenou plnou moc vyložit jako plnou moc jiného typu, aniž by se správní orgán pokusil vady odstranit. Podle prvního senátu nelze připustit, aby se stíral rozdíl mezi jednotlivými druhy plných mocí, které zákon rozlišuje, kdy každý z druhů plné moci předpokládá jiný rozsah zmocnění a nelze je jednoduše směšovat. Podle prvního senátu je nepřípustné, aby docházelo k popření výslovně projevené vůle zmocnitele být zastoupen v konkrétním rozsahu, protože zastoupení na základě plné moci je ve správním řízení fakultativní a účastníku řízení nelze vnutit zastoupení v rozporu s jeho vůlí.

25. Dvacátý druhý senát v rozsudku ze dne 18. 12. 2025, č. j. 22 As 152/2025-28, odmítl, že by prezidiální plnou moc předloženou v průběhu správního řízení bylo možné považovat automaticky za plnou moc procesní podle § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu. Podle dvacátého druhého senátu by se tím setřel rozdíl mezi jednotlivými druhy plných mocí, které zákon rozlišuje, a které předpokládají různé rozsahy zmocnění, které nelze směšovat. Posouzení prezidiální plné moci jako plné moci procesní by popíralo výslovně projevenou vůli zmocnitele být zastoupen v konkrétním rozsahu; účastníku nelze takového zmocněnce „vnutit“ v rozporu s jeho vůlí. Dvacátý druhý senát sice připustil, že konkrétní plná moc může splňovat podmínky kladené jak na procesní plnou moc, tak na prezidiální plnou moc, a v takovém případě se jedná o dvě samostatné plné moci na jedné listině. Tuto otázku je ale nutné řešit jedině za podmínky, pokud zastoupení účastníka nevzniklo na základě prezidiální plné moci. Dvacátý druhý senát se v této souvislosti zabýval podmínkou předložení prezidiální plné moci do zahájení řízení. V této souvislosti dovodil, že odvolací řízení je pro účely § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu samostatným správním řízením, které se zahajuje u správního orgánu prvního stupně podáním odvolání. Proto, je-li prezidiální plná moc doručená správnímu orgánu v průběhu řízení v prvním stupni, avšak před zahájením odvolacího řízení, pak na následně zahájené odvolací řízení se již vztahuje z titulu „prezidiality“. Pokud je tedy prezidiální plná moc předložená správnímu orgánu prvního stupně, je budoucím řízením ve smyslu § 33 odst. 2 písm. c) rovněž řízení odvolací, které je u tohoto orgánu zahájeno dnem podání odvolání.

26. Třetí senát ve svém usnesení ze dne 11. 2. 2026, č. j. 3 As 138/2025-43 řešil situaci, kdy byla plná moc doručena správnímu orgánu prvního stupně poté, co již bylo v prvním stupni rozhodnuto a probíhalo odvolací řízení (třetí senát se zmínil o odlišnosti situace oproti věci dvaadvacátého senátu, kde byla plná moc předložena ještě před zahájením odvolací fáze správního řízení). Třetí senát souhlasil se závěrem, vyjádřeným v rozsudku dvacátého druhého senátu ze dne 18. 12. 2025, č. j. 22 As 152/2025-28, v němž kasační soud odmítl možnost vnutit účastníkovi jiný rozsah plné moci, než jaký plyne z předložené prezidiální plné moci, je-li tato jinak prostá vad. V této souvislosti rovněž označil za podstatné, je-li plná moc předložena ještě před zahájením „odvolací fáze“ správního řízení; zjevně se tak přiklonil k výkladu dvaadvacátého senátu, že odvolací řízení je pro účely § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu samostatným správním řízením.

27. Předkládající senát shrnuje, že desátý senát akcentoval nutnost posuzování téže plné moci, o níž je spor v posuzované věci, podle obsahu bez ohledu na to, kdy byla předložena, a připustil udělení plné moci pro všechna řízení včetně řízení již probíhajících. Má-li předložená plná moc náležitosti procesní plné moci, má být takto posouzena. Dvaadvacátý a třetí senát oproti tomu odmítly možnost vnutit účastníkovi jiný rozsah plné moci, než jaký plyne z předložené prezidiální plné moci, je-li tato jinak prostá vad. Zároveň považovaly za podstatné, v jaké fázi řízení je plná moc předložena, a považovaly odvolací řízení za samostatné správní řízení podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. Druhý senát odmítl možnost, že by plná moc doručená správnímu orgánu až v průběhu správního řízení mohla být posouzena jako prezidiální a z tohoto titulu se na probíhající řízení vztahovat; současně ale připustil, že je možné takovou plnou moc podle obsahu posoudit jako procesní. První senát akcentoval nutnost hodnotit úmysl zmocnitele ohledně rozsahu zastoupení; případné pochybnosti o tomto rozsahu musí správní orgán odstranit. První senát nepřipustil, aby se stíral rozdíl mezi jednotlivými typy plné moci podle správního řádu a aby byla popřena výslovně vyjádřená vůle zmocnitele. Je-li tedy plná moc výslovně označena jako prezidiální, nelze ji bez dalšího posoudit jako procesní pro probíhající řízení, neboť by tím účastníku řízení byl vnucován jiný rozsah zastoupení, než jaký odpovídá jím projevené vůli.

28. Předkládající senát si je zároveň vědom i dalších souvisejících sporných otázek, které by mohly vyvstat, pokud by rozšířený senát dospěl k závěru, že se plná moc má jakkoli vztahovat i na řízení již zahájená. V takovém případě by mohlo být sporné, zda má být plná moc vztahována jen na řízení před správním orgánem prvního stupně, kterému byla plná moc doručena (předložena), případně i na řízení před odvolacím správním orgánem, kterému ji z vlastní iniciativy prvostupňový orgán postoupil. To vše případně i s přihlédnutím k tomu, že plná moc neobsahuje výslovné označení orgánu, jemuž je určena. Závěr

29. Předkládající senát se zamýšlí odchýlit od názoru již vyjádřeného v judikatuře, že správní orgán, resp. správní soud není povinen z úřední povinnosti posoudit otázku povahy podpisu, jímž je plná moc opatřena. Současně je přesvědčen, že je zde rozpor v judikatuře NSS v otázce, jak posuzovat plnou moc výslovně označenou určitým typem, jehož náležitosti ale nesplňuje. Rozpor je umocněný tím, že NSS rozhodl různě v případech týkajících se jedné a téže plné moci. Předkládající senát nepřehlíží, že jednotlivé případy vykazují dílčí skutkové odlišnosti (v předkládané věci a ve věci 3 As 138/2025 byla plná moc předložena správnímu orgánu prvního stupně v průběhu odvolacího řízení). Tyto odlišnosti však dle předkládajícího senátu neodůvodňují rozdílný přístup k otázce posuzování plné moci v případě chybějících zákonem stanovených náležitostí napříč typy stanovenými správním řádem. Část judikatury vychází z toho, že tutéž plnou moc je – v případě chybějících náležitostí – možné posoudit podle obsahu jako plnou moc jiného typu, jehož zákonné náležitosti splňuje, navzdory jejímu výslovnému označení (desátý, třetí a druhý senát). Jiné rozhodnutí NSS (citovaný rozsudek prvního senátu) vychází z předpokladu, že u téže plné moci takový postup není možný bez toho, aby se správní orgán pokusil její vady odstranit. Jedná se tak o rozdílné posouzení právní otázky (subsumpce zjištěného skutkového stavu do hypotézy právní normy, tedy právní hodnocení zjištěného skutkového stavu – srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2025, sp. zn. III.ÚS 779/24).

30. Z citované judikatury ovšem plyne také rozpor v tom, jak posuzovat bezvadnou prezidiální plnou moc, která byla správnímu orgánu doručena až v průběhu správního řízení, a ne před jeho zahájením [§ 33 odst. 2 písm. c) správního řádu]. Část judikatury připouští její posouzení jako plné moci procesní, citovaný rozsudek prvního senátu striktně odmítá vnutit účastníku řízení jiný rozsah zastoupení, než jaký vyplývá z jeho výslovně projevené vůle, čímž by se stíraly rozdíly mezi jednotlivými typy plné moci podle správního řádu.

31. Předkládající senát doplňuje, že důvod odmítnutí, spočívající ve zjevném zneužití práva předložením presidiální plné moci až v průběhu správního řízení, stěžovatelka původně v kasační stížnosti nezpochybnila. Předkládající senát však dospěl k závěru, že odůvodnění rozsudku krajského soudu není v této otázce formulováno jednoznačně tak, že aby bylo beze všech pochybností zřejmé, zda se jedná o samostatný odmítací důvod, anebo jen poznámku obiter dictum. Předkládající senát nakonec usoudil, že se o samostatný odmítací důvod jedná. Protože ale tato skutečnost nemusela být stěžovatelce zřejmá a nejednoznačnost odůvodnění rozsudku krajského soudu jí nemůže jít k tíži, v zájmu zachování práva na spravedlivý proces (a aby zabránil překvapivosti svého rozhodnutí) předkládající senát stěžovatelku o tomto svém právním názoru vyrozuměl a dal jí možnost se k tomuto druhému odmítacímu důvodu v dodatečné lhůtě vyjádřit. Stěžovatelka zaslala soudu podrobné vyjádření, v němž popřela, že by zneužila právo a že by předkládala plnou moc, ač by neměla v úmyslu být zastoupena. Žalobkyně popsala svůj podnikatelský model; vysvětlila, proč pro všechna přestupková řízení s ní vedená udělila plnou moc zmocněnci, a proč tento zmocněnec převzal jen nově zahajovaná řízení. Uznala pochybení při formulaci plné moci, avšak vyloučila, že by tak učinila záměrně v úmyslu zneužít právo. Předkládající senát usuzuje, že tvrzení stěžovatelky, vyvracející závěr krajského soudu o zneužití práva, jsou přinejmenším myslitelná. Otázka, zda žalobkyně skutečně zneužila právo, by však musela být předmětem dalšího dokazování a je sporné, zda by vůbec toto dokazování mohl namísto krajského soudu provést NSS. NSS by zároveň nemohl usnesení krajského soudu zrušit jen proto, že by byl případně zpochybněn druhý důvod odmítnutí, protože by zde stále zůstal potenciálně relevantní první odmítací důvod. Předkládající senát tedy musí postoupit věc rozšířenému senátu k posouzení otázky související s prvním důvodem odmítnutí žaloby.

32. Rozšířenému senátu se proto předkládají k zodpovězení tyto otázky: I. Má správní orgán, resp. správní soud z úřední povinnosti vyhodnotit, zda je prezidiální plná moc opatřena úředně ověřeným podpisem, resp. jeho elektronickým ekvivalentem? II. Předloží-li účastník správního řízení správnímu orgánu plnou moc, kterou výslovným označením podřadí pod jeden z typů podle § 33 odst. 2 správního řádu, která ale nemá některou z náležitostí vyžadovaných zákonem pro tento typ plné moci, je správní orgán oprávněn posoudit ji jako plnou moc jiného typu, jehož zákonné náležitosti splňuje, bez toho, aby se pokusil vady plné moci odstranit? III. Předloží-li účastník správního řízení správnímu orgánu plnou moc výslovně označenou jako plnou moc podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu (prezidiální plná moc), avšak učiní tak až v běžícím správním řízení (nikoli do jeho zahájení), je správní orgán oprávněn posoudit ji jako plnou moc udělenou pro toto řízení (procesní plnou moc), jejíž zákonné náležitosti splňuje, bez toho, aby zjišťoval skutečnou vůli zmocnitele? P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení Filip Dienstbier (předseda senátu), Lenka Krupičková, Petr Mikeš, Barbara Pořízková, Ivo Pospíšil, Aleš Roztočil a Karel Šimka. V případě dlouhodobé nepřítomnosti některého ze členů uvedeného senátu může být senát doplněn podle pravidel uvedených v rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu o jiné soudce, kterými jsou Radovan Havelec a Vojtěch Šimíček. Účastníci mohou namítnout podjatost těchto soudců (§ 8 odst. 1 s. ř. s.) do jednoho týdne od doručení tohoto usnesení. V téže lhůtě mohou účastníci rovněž podat svá vyjádření k právní otázce předkládané rozšířenému senátu. V Brně 17. září 2026 Petr Mikeš předseda senátu