8 As 152/2020

Rubrum

8 As 152/2020 - 41 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Jitky Zavřelové a Petra Mikeše v právní věci žalobce: Greenpeace Česká republika, z. s., se sídlem Prvního pluku 12, Praha 8, zastoupený Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2, proti žalovanému: České vysoké učení technické, se sídlem Zikova 4, Praha 6, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Severní energetická a.s., se sídlem Václava Řezáče 315, Most, II) Sev.en EC, a.s., se sídlem K Elektrárně 227, Chvaletice, obě zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Přístavní 321/14, Praha 7, proti rozhodnutí rektora žalovaného ze dne 15. 8. 2018, čj. 37/18/51937, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2020, čj. 14 A 207/2018-40, takto:

Výrok

I. Řízení o kasační stížnosti s e zastavuje.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, který mu bude vyplacen do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění

1. Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhal přezkumu v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze. Tímto rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí rektora žalovaného uvedené též shora a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení.

2. Podáním ze dne 13. 10. 2020, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno téhož dne, vzal stěžovatel podanou kasační stížnost v plném rozsahu zpět a navrhl, aby Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil a rozhodl, že se stěžovateli přiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti, protože žalovaný poskytl stěžovateli požadované informace až po podání kasační stížnosti. 8 As 152/2020

3. V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel (zde stěžovatel) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl [§ 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví.

4. Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., řízení o kasační stížnosti zastavil.

5. O náhradě nákladů řízení soud nerozhodl podle § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s., jak navrhoval stěžovatel, neboť soud dospěl k závěru, že stěžovatel nevzal kasační stížnost zpět pro pozdější chování žalovaného. Ze spisového materiálu vyplývá, že před městským soudem stěžovatel uspěl s výjimkou požadavku na přikázání poskytnutí informací podle tehdejšího § 16 odst. 4 (nyní § 16 odst. 5) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. V návaznosti na zrušení rozhodnutí rektora žalovaného městský soud toliko vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Stěžovatel brojil kasační stížností výhradně proti této části výroku rozsudku městského soudu.

6. Stěžovatel odůvodňuje svůj návrh na přiznání náhradu nákladů skutečností, že mu žalovaný dne 2. 9. 2020 poskytl informace v rozsahu, který je pro stěžovatele dostatečný, a to v reakci na podanou kasační stížnost. Za účelem osvědčení tohoto tvrzení stěžovatel předložil sdělení žalovaného ze dne 1. 9. 2020, čj. 0016/20/51937. Tato listina ani jiná v soudním spise založená listina však tvrzení stěžovatele neosvědčuje. V první řadě neodpovídá skutečnosti konstatování, že žalovaný poskytl požadované informace v reakci na kasační stížnost. Stěžovatel totiž částečně uspěl již v řízení před městským soudem, který zavázal žalovaného znovu posoudit otázku obchodního tajemství. Přípis ohledně částečného poskytnutí informací z 1. 9. 2020 pak odkazuje právě na rozsudek městského soudu, nikoliv na podanou kasační stížnost. V druhé řadě stěžovatel pomíjí, že mu žalovaný poskytl informace jen částečně a část informací opětovně odmítl poskytnout s odkazem na obchodní tajemství, a to rozhodnutím z 22. 9. 2020, čj. 0099/20/51912, které soudu přeložil žalovaný spolu s vyjádřením ke kasační stížnosti.

7. Z výše uvedených důvodů se tedy Nejvyšší správní soud neztotožnil s tvrzením stěžovatele, že ke zpětvzetí kasační stížnosti došlo pro pozdější chování žalovaného, a o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

8. V souladu s ustanovením § 10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku sníženého o 1.000 Kč, neboť k zastavení řízení došlo před prvním jednáním ve věci. Soudní poplatek ve výši 4.000 Kč bude stěžovateli vrácen ve lhůtě plynoucí z ustanovení § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 14. října 2020 Milan Podhrázký předseda senátu