8 As 179/2020

Rubrum

8 As 179/2020-41 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: T. J., proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, v řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného, o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2020, čj. 15 A 57/2020-132, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobce podal u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu v nečinnosti (nezajištění průběžné desinfekce veřejných prostranství s ohledem na epidemii viru SARS-CoV-2), s níž spojil návrh na vydání předběžného opatření. Tento návrh městský soud usnesením označeným v záhlaví zamítl. Dospěl totiž k závěru, že návrh na vydání předběžného opatření směřuje ke stejnému cíli jako návrh ve věci samé, a žalobce ve věci nedoložil žádné relevantní skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit existenci jemu hrozící vážné újmy do doby, nežli soud rozhodne ve věci samé.

2. Usnesení městského soudu nyní žalobce (dále „stěžovatel“) napadá u Nejvyššího správního soudu kasační stížností. V ní především namítá, že se městský soud návrhem prakticky nezabýval, nepřihlédl ani k jednomu z navržených důkazů a nevyslechl ani jednoho z navržených svědků. V podání ze dne 19. 9. 2020 stěžovatel doplnil, že není zřejmé, z jakých důkazů městský soud při vydání napadeného usnesení vycházel, neboť žalovaný žádné důkazy nepředložil a městský soud se „spokojil pouze s jakýmsi pochybným tvrzením“. Městský soud tak nezjistil stav věci a věc neprojednal. Dalšími doplněními kasační stížnosti stěžovatel mj. napadá postup žalovaného z hlediska jeho přístupu k řešení koronavirové epidemie a nerespektování přijatých opatření ze strany spoluobčanů.

3. Podle § 104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), je nepřípustná kasační stížnost směřující proti rozhodnutí, které je podle své 8 As 179/2020 povahy dočasné. Typově se bude jednat o rozhodnutí učiněná soudem v průběhu řízení, jejichž účelem je pouze prozatímně upravit poměry účastníků řízení. Z dikce § 38 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že takovým procesním institutem je i předběžné opatření.

4. Rozhodnutí o předběžném opatření slouží k zatímní (tj. přechodné) úpravě poměrů účastníků do doby, než se tyto poměry změní nebo než bude pravomocně rozhodnuto o věci samé. Předběžné opatření zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným (§ 38 odst. 4 s. ř. s.). Dočasná povaha usnesení o zamítnutí návrhu na předběžné opatření ve věci je tedy nepochybná. Tento právní závěr Nejvyšší správní soud zastává konzistentně ve své judikatuře [blíže viz usnesení ze dne 28. 1. 2004, čj. 1 Ans 2/2003-35 (č. 762/2006 Sb. NSS), ze dne 27. 2. 2019, čj. 4 As 403/2018-14, anebo rozsudek ze dne 21. 12. 2007, čj. 4 Ads 52/2007-145].

5. Kasační stížnost stěžovatele směřuje právě proti usnesení městského soudu o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Jelikož se jedná o rozhodnutí ze své povahy dočasné, je z přezkumu Nejvyššího správního soudu vyloučeno a kasační stížnost proti němu není přípustná, o čemž byl ostatně stěžovatel městským soudem poučen. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud dodává, že napadeno v tomto řízení bylo pouze usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, nikoliv rozhodnutí ve věci samé. Řízení o žalobě bude před městským soudem nadále pokračovat.

6. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v souladu se zásadou hospodárnosti řízení neřešil splnění poplatkové povinnosti ani povinné zastoupení stěžovatele. Nepřípustnost kasační stížnosti proti napadenému usnesení je zřejmá z textu zákona a jednoznačné prejudikatury. Jednalo by se proto o bezúčelný a zcela neefektivní postup (k obdobnému postupu srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2014, čj. 3 As 109/2014-10). Stejně tak se Nejvyšší správní soud s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti nezabýval ani podáním stěžovatele ze dne 18. 9. 2020, v němž stěžovatel poukazuje na podjatost senátu městského soudu. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud dodává, že podle § 8 odst. 1 s. ř. s. nemohou být důvodem vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci. Stejně tak je třeba připomenout, že námitku podjatosti soudce musí účastník uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl, přičemž k později uplatněným námitkám se nepřihlíží (§ 8 odst. 5 s. ř. s.).

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 30. září 2020 Milan Podhrázký předseda senátu