8 As 204/2017

Rubrum

8 As 204/2017 - 54 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: SELOTOM s. r. o., se sídlem Karlovo náměstí 290/16, Praha 2, zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2016, č. j. KUJI 15543/2016 ODSH 236/2016 Ves, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2017, č. j. 31 A 40/2016 - 34, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobkyni s e v r a c í soudní poplatek ve výši 5.000 Kč za řízení o kasační stížnosti. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Jaroslava Topola, advokáta, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I.

1. Rozhodnutím ze dne 12. 1. 2016, č. j. MMJ/OD/14914/2015-13, Magistrát města Jihlavy (dále jen „správní orgán prvního stupně“) uznal žalobkyni vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) [dále jen „zákon o silničním provozu“], kterého se měla dopustit tím, že „jako provozovatel motorového vozidla registrační značky X dne 24. 6. 2015 v 10:54 hodin na pozemní komunikaci – křižovatka ulic Jiráskova – Fritzova – Zborovská v obci Jihlava v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu.“ Konkrétně došlo k tomu, že „neznámý řidič motorového vozidla registrační značky X dne 24. 6. 2015 v 10:54 hodin na pozemní komunikaci – křižovatka ulic Jiráskova – Fritzova – Zborovská v obci Jihlava nerespektoval signál s červeným světlem „Stůj“ – povinnost zastavit vozidlo před dopravní značkou „Příčná čára souvislá“ a tím se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 zákona o silničním provozu porušením ust. § 4 písm. c) a § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu/.“ Správní orgán prvního 8 As 204/2017 stupně uložil žalobkyni za tento přestupek podle § 125f odst. 3 zákona o silničním provozu pokutu ve výši 4.000 Kč.

2. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. II.

3. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji shora specifikovaným rozsudkem zamítl.

4. Nepřisvědčil totiž ani jedné ze žalobkyní uplatněných námitek. Žalobkyně měla zaprvé za to, že správní orgán prvního stupně zahájil řízení o správním deliktu provozovatele vozidla, aniž by učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku; zadruhé žalobkyně namítala, že žalovaný před vydáním napadeného rozhodnutí nenařídil ústní jednání ve věci, při němž by bylo provedeno dokazování za osobní účasti žalobkyně; zatřetí se žalobkyně neztotožnila s výší uložené sankce; začtvrté vytýká žalobkyně správnímu orgánu prvního stupně, že ve výroku rozhodnutí nedostatečně popsal místo spáchání skutku; nakonec žalobkyně uvedla, že správní orgán prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, když nikterak neprokázal, že by řidič vozidla nerespektoval signál s červeným světlem „Stůj“. III.

5. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

6. Stěžovatelka nesouhlasí s výší jí správním orgánem prvního stupně uložené sankce, a to jednak z toho důvodu, že správní orgán při jejím určování vycházel z nepodložené a neodůvodněné úvahy, že nesdělila-li stěžovatelka osobu řidiče, jeho přestupkové jednání toleruje, a jednak proto, že správní orgán prvního stupně nezohlednil při určování sankce všechna zákonná kritéria.

7. Stěžovatelka dále namítá, že se krajský soud dopustil nesprávného právního posouzení. Podle jejího názoru totiž měla být stíhána za porušení § 70 odst. 2 písm. d) zákona o silničním provozu a nikoliv pro porušení § 70 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Má totiž za to, že v okamžiku, kdy se na semaforu rozsvítila červená, již nemohla zastavit vozidlo, což je zřejmé z videozáznamu založeného ve správním spise. Stěžovatelka také upozorňuje na nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť se v něm správní orgán nezabýval tím, zda stěžovatelka mohla ještě poté, co se rozsvítila červená, bezpečně zastavit.

8. Stěžovatelka poukazuje i na to, že přístroj, prostřednictvím kterého byl údajný přestupek zjištěn, je tzv. automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy podle § 125f odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu. Jelikož se jedná o neurčitý právní pojem, měl být správním orgánem prvního stupně vysvětlen jeho význam a provedena přezkoumatelná subsumpce. Rovněž byl správní orgán prvního stupně povinen provést dokazování, při němž by se zjišťovaly technické parametry použitého 8 As 204/2017 - 55 Pokračování přístroje. Vyjadřoval-li se krajský soud k tomu, jak použitý přístroj funguje, aniž by uvedl, z čeho takové závěry čerpá, a bez jakýchkoliv podkladů založených ve správním nebo soudním spise, jsou takové úvahy podle stěžovatelky nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

9. Stěžovatelka nakonec namítá, že z rozhodnutí správních orgánů ani z napadeného rozsudku není zřejmé, jakého znění aplikovaných právních předpisů bylo použito.

10. V doplnění kasační stížnosti ze dne 30. 8. 2018 stěžovatelka dále na podkladě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2018, č. j. 10 As 15/2018 – 36, uvádí, že v posuzované věci „[…]byl jediný důkaz o údajném přestupku (fotodokumentace) pořízen Městskou policií Jihlava v době, kdy obecní policie nebyla oprávněna k projednávání příslušného přestupku, a jedná se tedy o porušení zásady zákonnosti (legality), resp. principu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, kterému nelze poskytnout ochranu tím, že by takto nezákonně pořízený důkaz byl aprobován v řízení o přestupku, navíc jako důkaz proti obviněnému. Jednalo by se o porušení § 51 odst. 1 správního řádu a v důsledku též o porušení práva na spravedlivý proces, specificky práva na zákonný postup orgánu veřejné moci v řízení o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny.“ IV.

11. Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatelky nevyjádřil. V.

12. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval podmínkami řízení a shledal, že nejsou splněny.

13. Kasační soud již dne 24. 10. 2018 obdržel informaci, že žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 10. 2018, č. j. KUJI 79014/2018, vyhověl návrhu stěžovatelky na obnovu správního řízení ve věci správního deliktu provozovatele vozidla ukončeného napadeným rozhodnutím a povolil obnovu řízení, neboť vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit.

14. Přípisem ze dne 5. 12. 2018 následně žalovaný informoval Nejvyšší správní soud o tom, že správní orgán prvního stupně vydal v obnoveném řízení usnesení ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. SZ-MMJ/OD/14914/2015/33, kterým řízení zastavil (dále jen „usnesení o zastavení řízení“), neboť spáchání skutku, o němž se vedlo řízení, nebylo stěžovatelce jako provozovatelce vozidla prokázáno. S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2018, č. j. 10 As 15/2018 – 36, dospěl správní orgán prvního stupně k závěru, že důkaz o spáchání správního deliktu provozovatele vozidla (podle současného znění zákona o silničním provozu přestupku provozovatele vozidla) byl získán nezákonně, a je tedy procesně nepoužitelný. Městská policie Jihlava totiž nebyla do dne 1. 7. 2017 oprávněna projednávat přestupky podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 zákona o silničním provozu a správní orgán prvního stupně nebyl oprávněn provozovat kamerový systém, který by sloužil k monitorování průjezdů křižovatkou na červený signál „Stůj“. 8 As 204/2017

15. Usnesení o zastavení řízení, které nabylo právní moci dne 30. 11. 2018, bylo vydáno jako nové rozhodnutí v rámci řízení obnoveného podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Ke dni nabytí právní moci tohoto usnesení bylo proto ve smyslu § 102 odst. 9 správního řádu zrušeno jednak rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 12. 1. 2016, č. j. MMJ/OD/14914/2015-13, a jednak napadené rozhodnutí.

16. Jakkoliv správní soud při svém rozhodování vychází podle § 75 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, splnění podmínek řízení zkoumá kdykoliv za řízení z úřední povinnosti. Podmínky řízení přitom podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016, č. j. 9 Ads 147/2015 – 24, představují „[…]předpoklady, při jejichž splnění lze ve věci meritorně rozhodnout. Nejsou-li tyto podmínky splněny, soud nemůže ve věci jednat a rozhodnout; stará se tedy o jejich splnění z úřední povinnosti. Mezi podmínky řízení jsou řazeny např. pravomoc a příslušnost soudu, procesní způsobilost účastníka, jeho případné zastoupení, existence předmětu řízení a další.“

17. Nezbytnou podmínkou řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je podle § 65 s. ř. s. existence „rozhodnutí“. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že pokud je žalobou napadené rozhodnutí pravomocně zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno v jiném řízení, odpadl tím předmět řízení o žalobě podle § 65 s. ř. s. Odpadnutí předmětu řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, pro který soud žalobu odmítne podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2010, č. j. 2 Afs 125/2009 - 104, ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 As 39/2011 - 60, nebo usnesení ze dne 12. 9. 2018, č. j. 9 As 218/2018 - 72).

18. Nejvyšší správní soud již také vyslovil např. v citovaném usnesení č. j. 9 As 218/2018 – 72, že „[t]otožné důsledky pak nastanou i v případě zrušení, nahrazení či změny napadeného rozhodnutí v jiném řízení v průběhu řízení o kasační stížnosti. Ani v tomto případě nejsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí ve věci samé z důvodu neexistence předmětu řízení (viz např. rozsudek ze dne 14. 1. 2016, č. j. 9 Ads 147/2015 - 24, nebo ze dne 8. 6. 2017, č. j. 1 Afs 332/2016 - 39). Nejvyšší správní soud by případným věcným přezkumem kasační stížnosti nerozhodoval o konkrétních veřejných subjektivních právech, neboť napadené rozhodnutí, které veřejná subjektivní práva stěžovatele mohlo zasáhnout, již neexistuje. I pokud by Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti a zrušil rozsudek krajského soudu, krajský soud by nemohl řízení dále vést pro neexistenci předmětu řízení a musel by žalobu odmítnout bez věcného projednání. Nejvyšší správní soud by nemohl případně uplatnit ani svou pravomoc podle § 110 odst. 2 s. ř. s. a zrušit napadené rozhodnutí sám, neboť nelze zrušit již zrušené, a tedy neexistující rozhodnutí. Soudní přezkum věci samé by tedy nemohl vést k účinné ochraně veřejných subjektivních práv stěžovatele.“

19. V nyní posuzované věci v důsledku toho, že v původním řízení o správním deliktu stěžovatelky žalovaný povolil obnovu řízení a následně v obnoveném řízení správní orgán prvního stupně usnesením řízení o správním deliktu zastavil, bylo podle § 102 odst. 9 správního řádu zrušeno napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. V nynějším řízení o kasační stížnosti tedy nejsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí ve věci samé z důvodu neexistence předmětu řízení; tento nedostatek je neodstranitelný. 8 As 204/2017 - 56 Pokračování VI.

20. S ohledem na neodstranitelný nedostatek podmínek řízení Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona.

21. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.

22. Stěžovatelka za kasační stížnost zaplatila soudní poplatek ve výši 5.000 Kč. Jelikož byla kasační stížnost odmítnuta, aniž by jejímu odmítnutí předcházelo jednání, Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení tohoto soudního poplatku podle § 10 odst. 3, věty poslední, a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Třicetidenní lhůta k vrácení tohoto poplatku vychází z § 10a odst. 1 téhož zákona.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. prosince 2018 Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu