8 As 213/2017

Rubrum

8 As 213/2017-17 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Krajský soud v Českých Budějovicích, se sídlem Zátkovo nábřeží 2, České Budějovice, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2017, čj. 30 A 11/2014-78, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

Úvod: Krajský soud nevyhověl žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Podanou kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl. Následně krajský soud žalobce opět vyzval k zaplacení soudního poplatku. Ten znovu požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Krajský soud žádost odmítl a řízení zastavil. Proti usnesení krajského soudu žalobce brojí kasační stížností. Nejvyšší správní soud se musel zabývat odmítnutím žádosti o osvobození od soudních poplatků a zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku. 8 As 213/2017-18 I.

1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhal mj. ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícím v porušování stěžovatelova práva na přístup k soudu. Věc byla usnesením Nejvyššího správního soudu čj. Nao 71/2013-8 přikázána k rozhodnutí Krajskému soudu v Plzni.

2. Krajský soud vyzval žalobce výzvou čj. 30 A 11/2014-19 k zaplacení soudního poplatku ve výši 2000 Kč a poučil ho o následcích spojených s nevyhověním výzvě. Žalobce požádal e-mailovým podáním o osvobození od soudních poplatků bez zaručeného elektronického podpisu, které nebylo potvrzeno postupem podle § 37 odst. 2 s. ř. s., a poplatek nezaplatil. Krajský soud řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil usnesením čj. 30 A 11/2014-26. Nejvyšší správní soud toto usnesení ke kasační stížnosti žalobce zrušil rozsudkem čj. 8 As 78/2015-30 a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že žádost o osvobození od soudních poplatků podaná v již zahájeném řízení není podáním obsahujícím úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, a proto ji není nutné potvrdit postupem podle § 37 odst. 2 s. ř. s.

3. Krajský soud poté usnesením čj. 30 A 11/2014-42 žalobcovu žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl. Dospěl totiž k závěru, že žalobce své výdaje nedoložil. Krajský soud dodal, že pokud účastník nesplní povinnost doložit své majetkové poměry, soud je sám z úřední povinnosti nezjišťuje. Dále nevyhověl ani žalobcově žádosti o ustanovení zástupce, neboť postup, kdy žalobce žádá o ustanovení zástupce, který by mu pomohl se žádostí o osvobození od soudních poplatků, jde proti logice ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s.

4. Žalobcovu kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem čj. 3 As 120/2017- 17. Uvedl, že stereotypní ladění žalobcových podání, vyjadřujících nejen neochotu ke spolupráci, ale i nedostatek motivace ke skutečně efektivnímu vyřešení sporu, jsou důvodem, proč žalobce nemůže oprávněně namítat, že krajský soud nečinil další kroky k tomu, aby od něj získal aktuální informace o jeho majetkových poměrech. Za správný označil i výrok o neustavení právního zástupce žalobci.

5. Krajský soud poté opět vyzval žalobce výzvou čj. 30 A 11/2014-67 k zaplacení soudního poplatku a poučil jej o následcích spojených s nevyhověním výzvě. Žalobce následně zaslal krajskému soudu žádost o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud žádost usnesením čj. 30 A 11/2014-78 odmítl a zároveň řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Uvedl, že žádost žalobce je zneužitím práva. Z jejího znění je patrné, že žalobce nemá v úmyslu soud informovat o svých výdajích; žádost není míněna vážně a žalobce chce pouze dosáhnout vydání dalšího rozhodnutí. II.

6. Proti usnesení krajského soudu brojí žalobce („stěžovatel“) podáním, které je podle svého obsahu kasační stížností. Z jeho obsahu je zřejmé, že stěžovatel namítá důvod podle § 103 odst. 1 písm. a), případně d) s. ř. s. Právní subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní písmena ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. je záležitostí právního hodnocení věci Nejvyšším správním soudem a nejde o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 7/2003-50). 8 As 213/2017-19

7. Stěžovatel se domáhá kasace usnesení krajského soudu, přiznání nákladů řízení o předchozí úspěšné kasační stížnosti a přikázání věci jinému soudu k rozhodnutí o těchto nákladech řízení. Uvedl, že soud jednal svévolně, nesoudně a lživě. Domnívá se, že má nárok na osvobození od soudních poplatků, protože je chudý. III.

8. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. IV.

9. Nejvyšší správní soud předně upozorňuje, že nepožadoval zaplacení soudního poplatku ani netrval na zastoupení advokátem pro řízení o kasační stížnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 196/2014-19).

10. Kasační stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou. Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

11. Kasační stížnost není důvodná.

12. Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích. Nemá-li totiž žalobce dostatečné prostředky k zaplacení soudního poplatku, může se stát, že řízení o žalobě bude zastaveno a jeho věc nebude meritorně projednána, což by mohlo znamenat nepřípustné odepření přístupu k soudu.

13. Nemajetnost však nemůže být bez dalšího důvodem, aby se stěžovatel mohl volně a bez omezení realizovat v podávání četných podání k soudu. Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím nemajetným osobám vést spory podle své libosti, nýbrž zajistit, aby v případech, kdy nemají dostatek prostředků, jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně ve sporech přímo se týkajících jejich práv a povinností (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 101/2011-66).

14. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že při posuzování otázky, zda účastníku řízení bude osvobození od soudních poplatků přiznáno, se zohledňují také jiné okolnosti než majetkové poměry. Součástí posouzení specifických okolností žádosti a individuálních poměrů stěžovatele je totiž i úvaha, zda žadatel neuplatňuje svá práva svévolně či šikanózním způsobem a dobrodiní osvobození od soudních poplatků nezneužívá k volnému a nijak neomezenému vedení soudních sporů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 22/2010-91).

15. V nyní projednávané věci krajský soud při posuzování stěžovatelem podané žádosti správně shledal, že jsou zde dány výjimečné důvody pro odepření dobrodiní osvobození od soudních poplatků. Krajský soud přihlédl k charakteru postupu stěžovatele ve sporech, z něhož není zřejmá snaha o vyřešení věci, když se jedná zejména o neustálé zpochybňování každého dílčího úkonu soudu, a uvedl, že se jedná o zneužití práva, stejně 8 As 213/2017-20 věc hodnotí i Nejvyšší správní soud. Zároveň stěžovateli řádně vysvětlil, na základě jakých úvah ke svému závěru dospěl. Správný je i procesní závěr krajského soudu o nepřípustnosti žádosti a jejím odmítnutí (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 121/2012-22).

16. Není od věci připomenout, že jen Nejvyšší správní soud eviduje za posledních deset let více než 1400 řízení, která inicioval stěžovatel, a která v drtivé většině případů skončila pro stěžovatele neúspěšně: zastavením řízení, odmítnutím návrhu nebo jeho zamítnutím apod.

17. Krajský soud dále správně postupoval dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.

18. Námitka stěžovatele, že krajský soud nerozhodl o náhradě nákladů řízení o předchozí kasační stížnosti (vedené pod sp. zn. 8 As 78/2015), je také nedůvodná. Krajský soud ve výroku č. III napadeného usnesení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Tento výrok pak opřel o § 60 odst. 3 s. ř. s., přičemž uvedl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, bylo-li řízení zastaveno. Dle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. V novém rozhodnutí, kterým se řízení končí, tedy krajský soud rozhoduje znovu o náhradě nákladů řízení, a to komplexně. Do těchto nákladů řízení patří jak náklady vzniklé v novém řízení před krajským soudem, tak i náklady, které vznikly v původním řízení před krajským soudem a též náklady, které vznikly v řízení o kasační stížnosti. Tyto náklady přitom tvoří jediný celek a krajský soud o jejich náhradě rozhodne jediným výrokem. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 61/2008-89). V.

19. Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

20. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 24. října 2017 JUDr. Michal Mazanec předseda senátu 8 As 213/2017-21